• Neděle, 20. leden 2019
  • Svátek má Rukojmí Ilona

 Dříve skákal na můstcích, dnes vyskakuje v politice
Počet návštěv: 556

Dříve skákal na můstcích, dnes vyskakuje v politice

Jiří Baťa Článek od Jiří Baťa

Asi se každý dovtípí, že jde o bývalého, nikterak zvlášť úspěšného sportovce, skokana na lyžích Jakuba Jandu. To jméno je poněkud zavádějící, může být totiž také zaměňováno s jeho jmenovcem, Jakubem Jandou z Evropských hodnot, mj. také bývalého, tentokrát pornoherce. Ale zpět ke skokanovi, dnes politikovi za ODS, Jakubovi Jandovi.

Jakub Janda se poslancem stal v r. 2017 a jako sportovec se především zabývá sportem i jako politik. To je celkem dobrá zpráva, ale už méně sympatická je jeho silně pravicová angažovanost. Mj. v tom, že jako rádoby správný (a perspektivní) člen ODS se k mezinárodní kampani „Vlajka pro Tibet,“ ke které se česká města a veřejní činitelé (zvláště pravicoví) hlásí již od roku 1996, se v r. 2018 připojil i poslanec PSP ČR za Moravskoslezský kraj už jmenovaný poslanec Jakub Janda. Uvědoměle k tomu říká „V mém rodném Frenštátě pod Radhoštěm se na radnici tibetská vlajka vyvěšuje od r. 1997. Byli jsme tak jedni z prvních v republice. Tehdejší vedení radnice, vedené ODS k tomu přistoupilo jako k symbolu podpory okupovaného národa. V letech 1968-90 totiž ve Frenštátě sídlila sovětská posádka a generace mých rodičů žila s každodenním pocitem, že koukají do hlavní sovětských samopalů a tanků. Vyvěšení tibetské vlajky vnímám jako symbol solidarity s okupovanými národy, se kterým máme my Češi velkou zkušenost a jako poslanec beru za svou morální povinnost si tímto aktem připomínat utrpení nejen Tibeťanů, ale všech okupovaných národů.“

Lze se jen stěží vyjádřit k tomuto „morálnímu přístupu“ poslance Jandy. Je to do značné míry pokrytecké jednání a vzhledem k tomu, že tato aktivita pochází z pravicového spektra politické scény, není nijak překvapující. A mladý pan poslanec Janda si tímto upevňuje kádrové postavení v ODS. Jenže, na jedné straně „si tímto aktem připomínají utrpení nejen Tibeťanů, ale všech okupovaných národů,“ aby se na straně druhé neeticky, nekorektně a s velkým opovržením vyjádřil o jiných utrpeních, ke kterým se s úctou a poděkováním stará jiný subjekt, který však nezapadá do karet pana Jandy. Někdejší český reprezentant ve skocích na lyžích , poslanec ODS Jakub Janda v souvislosti s udělováním státních dotací totiž prohlásil: „Není jistě úkolem poslanců a vlády mluvit o spolkové činnosti občanského života, pokud neporuší zákony této země. Je však bytostně amorální, aby pofidérní spolek adoroval bývalé estébáky, konfidenty, komunistické policajty a jiné přisluhovače režimu, který se v tomto státě držel 40 let za pomocí vražd a sovětských tanků, z veřejných peněz.“ J. Janda tak reagoval na ocenění poslance Zdeňka Ondráčka (KSČM), kterému svaz bojovníků (ČSBS) udělil medaili za péči o památníky válečným obětem. Jak již výše zmíněno, poslanec za ODS upevňuje své politické postavení s perspektivou dalšího politického růstu. Proto neváhá používat střelný prach z prachárny ODS, případně jiných pravicových stran.

Výrok poslance Jandy má pro pravicově orientované subjekty jedno společné: přehnaně, neadekvátně, s velkou nadsázkou a zveličeně vybarvovat období vlády komunistů, případně dobu pobytu sovětských vojsk. Pan Janda ovlivněn ideologickou zápletkou okolo případu poslance za KSČM Z. Ondráčka, využil situace a krajně nevhodně a neeticky se vyjádřil k přidělování dotace pro ČSBS, který jak uvedeno, odměnil Z. Ondráčka za humánní činnost za péči o památníky válečným obětem. Nní od věci položit panu Jandovi otázku, zda by mohl vysvětlit, jaký je rozdíl mezi připomínáním si utrpení „nejen“ Tibeťanů, ale všech okupovaných národů a .... válečných obětí II. světové války v ČR? Nebo je snad panu Jandovi bližší utrpení neznámých, pro nás nic neznamenajících obětí v Tibetu, než utrpení a oběti občanů rodné země? To si máme myslet, že je to nějaký projev vlastenecké uvědomělosti, humánnosti a solidárnosti, když pan poslanec ODS Sněmovny Parlamentu ČR veřejně opovrhuje vlastními českými, potažmo slovenskými, ale i jinými oběťmi II. světové války, padlých při osvobozování Československa? Nebo to má být nějaká směšná a falešná aktivita jenom proto, že řiťolezec Václav Flaška Havel byl velký „kámoš“ s Dalajlámou?

Kromě toho, slova pana Jandy jako „ amorální, pofidérní spolek, adorace, bývalí estébáci, konfidenti, komunističtí policajti, přisluhovači režimu, pomocí vražd a sovětských tanků..“ jsou hodny, lidově řečeno (sorry) „na přes držku“! Jsem o hodně starší, panu Jandovi bych mohl dělat dědu, ale takové hrubosti, neváženosti, pohrdání a povýšenosti bych si vůči Českému svazu bojovníků za svobodu a jejich prospěšné humánní činnosti nikdy nedovolil. Pravda, je jiná doba, je také jiný mrav, ale to neospravedlňuje politika s mlékem na bradě se takto nactiutrhačně vyjadřovat jenom proto, že pan Vodička (předseda ČSBS) podle pana Jandy, prý třicet let po revoluci vyznamenává komunistické policisty, kteří byli v pohotovostním pluku a mlátili studenty. Co asi osobního zná, nebo jaké zkušenosti má pan Janda z dob, kdy komunističtí policisté v pohotovostním pluku mlátili studenty? Zvláště, když žil a chodil do ZŠ v Rožnově pod Radhoštěm? Samozřejmě, že žádné, což ovšem ale neznamená, aby jednání pana Jandy podpořili mj. poslanci za ODS Černochová a Žáček, resp. paní Kovářová ze STAN.

Sněmovní mandátový a imunitní výbor dostal, podle informací Práva, od policie tento případ, kterým by se měl v příštích dnech zabývat. Uvidíme, s jakým výsledkem.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

11.01.2019 19:54

Pokud bude Jakub Janda stejný politik,jako byl sportovec(což zřejmě bude), tak to půjde se státem hodně rychle s kopce.Může mi někdo říci,na co je dotyčný Janda pro život připraven?Zřejmě jen na plácání hubou.


 
Jak se gauneři umí vyhnout trestu za své zločiny; Bakala nakradl cca 10 miliard a je vysmátý ve Švýcarsku, prezident Kosova Thaci je miláčkem Albrightové a šéfa EU, byť srbská hlava státu musela v Paříži do kouta

Jak se gauneři umí vyhnout trestu za své zločiny; Bakala nakradl cca 10 miliard a je vysmátý ve Švýcarsku, prezident Kosova Thaci je miláčkem Albrightové a šéfa EU, byť srbská hlava státu musela v Paříži do kouta

A je tu alespoň oživení v nekonečné kauze kosovských vražd z let 2008. Veřejnost se nyní ptá, jakou roli hrál haagský žalobce Geoffrey Nice při zničení důkazů souvisejících s obchodováním s lidskými orgány v kauze „Žlutého domu“? Podle médií v Prištině by mohl Nice také působit jako obhájce kosovského prezidenta Hashima Thaciho a předsedy kosovského parlamentu Kadri Veseliho, pokud se u speciálního soudu ocitnou v dubnu 2019 jako obvinění.

O narozeninách Josefa Škvoreckého, které se nesly v duchu  bonmotu: Chlapi pili, baby kuřily, fajně bylo; oslavenci se moc líbil, jen ho bystře zkrátil na polovinu: Chlapi pili a fajně bylo…

O narozeninách Josefa Škvoreckého, které se nesly v duchu bonmotu: Chlapi pili, baby kuřily, fajně bylo; oslavenci se moc líbil, jen ho bystře zkrátil na polovinu: Chlapi pili a fajně bylo…

Znovu si s laskavou nostalgií v těchto dnech vybavuji to naše torontské setkání zpřed dvaadvaceti roky... Pořád vidím Josefa Škvoreckého, jak celý růžolící s úsměvem popíjí whisku; byla to tak trochu před oslava v duchu pánské jízdy, jíž byl přítomen i domácí pán Lumír Salivar, literátův švagr, v jehož bytě se oslava konala.

Jak mocnou Ruskou říši i s Aljaškou během 150 roků prošustrovali za 5 centů za hektar a notnou dávku politické blbosti postupně ruský car Alexandr II., kukuřicový Nikita Chruščov, perestrojkový Michail Gorbačov a opilec Boris Jelcin

Jak mocnou Ruskou říši i s Aljaškou během 150 roků prošustrovali za 5 centů za hektar a notnou dávku politické blbosti postupně ruský car Alexandr II., kukuřicový Nikita Chruščov, perestrojkový Michail Gorbačov a opilec Boris Jelcin

Jak to bylo aljašská pohádko, když za působení prezidenta USA Eisenhowera byla Aljaška přijata za stát USA. Ve čtvrtek 3. ledna 2019 tomu bylo přesně 60 let, co se Aljaška stala 49. státem USA. Od doby jejího prodeje uplynulo více jak 200 let; podle oficiální historie se jakutskému kozáku Simonu Děžněvovi podařilo jako prvnímu dostat na Aljašku a zmapovat tamní břehy.

Poslední domácí zprávy