• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Svět se snad zbláznil ...
Počet návštěv: 677

Svět se snad zbláznil ...

Přemysl  Votava Článek od Přemysl Votava

Státní pokladna USA už měsíc je prázdná. Státní zaměstnanci neberou výplaty a pokud nemají našetřeno, tak dluží za nájem, nesplácí půjčky i hypotéky. Jejich rodiny s dětmi stojí u charity frontu na obědy, přesto musí ze zákona i s tou prázdnou kapsou chodit do práce. Tato stále ještě nejmocnější ekonomika světa je ve finanční krizi. Důvodem je spor o hraniční plot na mexické hranici, který přijde státní pokladnu na 6mld dolarů.

Musím se skoro stydět, že zatím co americký úředník nemá na obědy a stojí v frontě na charitu, já jsem dostal k důchodu přidáno a tak jsem si včera u renomované obchodní firmy, koupil nové kalhoty a dokonce i nové boty. A ještě si představte, že cestou domů jsme si s manželkou, zašli do kavárny na pravou brazilskou kávu a na velký dort se šlehačkou. Také konstatuji, že nedlužíme ani na nájemném, nebereme si ani půjčky, ani nestojíme frontu u charity na obědy…. Dokonce jezdíme každoročně na dovolenou na Šumavu, do Jizerských hor a někdy i k moři.

Když zapátrám v paměti, kdy jsme byli v podobné situaci, tedy nemít na nájem, na splátky, na obědy, ani na ty nové kalhoty, tak si vzpomenu na to naší polistopadovou dobu a s ním i na první uzavřené továrny, hutě, doly,… na krachující banky, na znehodnocené vklady i na vysokou nezaměstnanost. Zaměstnanci chodili domů bez výplaty, neměli na nájmy a s odvráceným pohledem chodili kolem samoobsluhy. Dovedeme se proto vžít do tíživé situace amerických rodin.

Je potěšující, že tento krizový stav v posledních letech už neznáme, mzdy i důchody pravidelně rostou. Státní rozpočet je v přebytku. Nezaměstnanost je nejnižší v EU a kdo chce pracovat, práci najde. Dokonce od ledna důchodci dostali přidáno 900 korun měsíčně. A na příští rok slíbil premiér opět přidat 900 korun.

Je také pravdou, že občas brbláme nad svou nízkou mzdou, ale i tak nezažíváme ty zlé časy, které nyní prožívají v USA, nebo ve Francii. Ve Francii již po několik měsíců hnutí „žlutých vest“ ovládlo ulice, zaměstnanci, dělníci, studenti bojují za svá sociální práva. Je tedy možno říci, že se u nás máme relativně dobře.

A je důležité také všem připomenout, že jsme nikoho nekolonizovali, nežili jsme z práce, ani z bohatství těch druhých, nemáme ani zlaté doly, ani naftové vrtné věže.

A protože nejsme škodolibí ani nepřející, přejeme si, aby i ten americký zaměstnanec měl na splátky, nájmy a také na ty nové kalhoty.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

22.01.2019 20:42

Pan Votava má myšlení komunistické.Přeje všem,aby se měli dobře,ale vůbec ho nezajímají důvody jeho situace.A to jsou nehorázné částky,vydávané na zbrojení a vedení různých válek,samozřejmě na cizím území.Nevím,jak se má pan Votava,ale ať jde říci starodůchodcům s penzí kol 7 000.-Kč,že se mají dobře.Zvláště do malých vesniček a osad.Pokud si pan Votava myslí,že je přídavek cca 900.-Kč pozvedne do nadoblačných výšin života,tak se buď mýlí,nebo nám tady lže.Mluvte každý sám za sebe a nemluvte za druhé.O nich nic nevíte,tak nemůžete vědět,jak se jim "snadno" žije.Zvlášť,když se zrušila veřejná doprava do mnoha míst v naší republice.Ještě k americkým občanům.Zřejmě je jejich situce nebolí,když celkově podporují válečné výboje USArmy.


 
Rudolf Kavan

Rudolf Kavan

22.01.2019 17:21

Je tedy videt, ze kapitaliste jeste zcela nerozkradli to, co komunisti vybudovali. :-)


 
Petr Kovář

Petr Kovář

22.01.2019 10:16

Pane Votava , kdyz se oproti zbytku Sveta nemame nejhur, ani nejlepe, proc se cpeme od vedomeho zaniku ve spojitosti s EU a NATO , kde nikoho podle vsech pravidel businessu a logiky , neceka nic jen zkaza ? Znamena to, ze se nemame spatne, ale jsme tupi jako bedna kytu, protoze jedine debil muze s dobre pozice delat vse proto, aby se mel 1000x hur nez se ma, a misto rustu voli cestu de Pekla ... Takze mate pravdu, nemame se spatne v nasi krasne zemi, jen bychom se mohli mit 1000x lepe, kdybychom zustali Cechy a nepovolili nasim prohnilym politickym spickam lezt do riti EU a Zapadu obecne, protoze tam nikdy nic nebylo vytvoreno pro lidi, ale jen pro PROFIT ZA KAZDOU CENU ... Dekuji za prispevek :-)


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy