• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Peklo jménem Osvětim!
Počet návštěv: 453

Peklo jménem Osvětim!

Přemysl  Votava Článek od Přemysl Votava

Před 74 lety sovětská armáda osvobodila největší nacistický koncentrační tábor Osvětim . 27. ledna 1945 zde přežívalo posledních 7650 lidských trosek. Svět se nad touto hrůzou otřásl, fotografie z tohoto pekla smrti obletěly celý svět. Osvětim, to byla nacisty vybudovaná továrna na smrt, včetně plynových komor, spalovacích pecí. Tyto zločiny a svou vinu na nich ponese německý národ na věky. 27. leden si připomínáme, jako Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.

S koncentračním táborem Osvětim je spojena také největší hromadná vražda československých občanů spáchaná v době šestileté německé okupace. 8. března 1944 zde bylo usmrceno v plynových komorách 3700 našich občanů z tzv. rodinného tábora.

Hitlerovy myšlenky na „konečné řešení židovské otázky“ našly naplnění při jeho tažení na Východ. Postupně zde vznikaly desítky vyhlazovacích táborů, Treblinka, Sobibor, Chelmno, ale tím největším peklem byla Osvětim v Polsku. V těchto táborech smrti probíhalo hromadné vraždění mužů, žen i dětí, dle zvrácené nacistické ideologie o nadřazené rase, zde měly být méněcenné rasy vyhubeny. Na šest milionů židovských obětí bylo v těchto táborech smrti zavražděno, zplynováno, umučeno hladem. V Chelmnu našlo smrt i 82 dětí z Lidic.

Umírají poslední pamětníci této osvětimské hrůzy. Zůstávají za nimi jen pomníky, vzpomínky. Holocaust to nejsou jen počty obětí, to jsou i osudy celých vyvražděných rodin, včetně žen a dětí.

Za hitlerovským Německem a zejména za jeho tažením na Východ zůstaly desítky milionů mrtvých, zmrzačených, zničená města, vypálené vesnice. To jsou i miliony statečných, kteří se podíleli na porážce nacistického Německa. Spojené úsilí vítězných mocností přineslo svobodu okupované Evropě i světu. Pomníky padlých připomínají tyto události. Nezlehčujme jejich oběti, nepřebarvujme dějiny! Nekácejme pomníky hrdinů!  

Poučili jsme se? Jak dnes vypadá svět, jak vypadá naše Evropa ? Neslyšíme jen prázdná slova, plané sliby… ? I přes obrovské náklady na zbrojení, se mír ve světě nepřiblížil ani o kousek, opět umírají lidé v Iráku, Afghánistánu, Sýrii, ale i v Evropě.

15. března si připomeneme 80. výročí německé okupace pomnichovského Československa a vzniku tzv. Protektorátu. Okupace rozvrátila naši ekonomiku, přinesla i na 360 tisíc obětí. V souvislosti s německou okupací si připomínáme i vypálené a vyvražděné Lidice, Ležáky, ale i smrt děti z těchto českých vesnic. Nezapomínejme!

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

25.01.2019 20:25

Pozdě!Už se začaly dějiny předělávat a nakonec se dovíme,že Lidice a Ležáky,jakož i beskydské samoty,vypálili sovětští vojáci.Odskočili si přes frontu a Němci je dovezli na místo a potom zase odvezli.Nějaké tábory smrti jsou jen smyšlenkou bolševických hord.Němci přece byli hodní a kamarádští a přišli nás ochránit před bolševiky.Jen se nikdy nedovíme,kdo to všechno přepíše.Uznejte,že by se to do dnešní doby velice hodilo.


 

25.01.2019 10:48

O hrůze nacistického, hitlerovského běsnění bylo již obšírně na tomto serveru referováno. Na peklo, kterým si prošli Zidé nelze, ani nesmí se zapomenout. O to složitější je určit současného viníka všech mezinárodních rozkolů a válek. Jsou to ti, kteří přežili holocoust? To přece nedává smysl, aby ti, kdo ve zlomku populace přežili nacistické bestiality, toužili po rozpoutání třetí světové války. Jsou to finanční kruhy USA, které nařídily ručičku hodin směřující ke světové válce, zkáze na "za dvě minuty dvanáct". Svět se ocitl v době, kdy zbývají k rozpoutání zničujícího konfliktu jenom vteřiny. Kdo ty pomyslné ručičky na hodinách odpočítávajících poslední šanci lidstva k přežití tak nastavil? Je to RF? V Rusku snad nebyla rodina, kde by neoplakávali své padlé z druhé světové války. Je to opravdu Rusko, které nás žene do válečného konfliktu? Je to snad Čína, které se podařilo dostat z pasti maoismu a vybudovat z poroby a bídy velmoc, která musí být všemi respektována? Čína, která v dobrém úmyslu půjčila bankám USA 2 mld. USD a další peníze v dluhopisech? Touží snad po rozpoutání války s velmocí, která jí dluží tak obrovské finanční částky? Dá se konstatovat, že Čína si zaplatila ze svého vojenské provokace US Army při svých březích v Jihočínském moři? Nedá se to konstatovat. USA jsou tak zadlužené, že není žádná možnost, aby zaplatily své dluhy věřitelům. Nic jiného jim nezbývá, než stupňovat vojenské provokace vůči zemím, které mají hospodářské přebytky (Čína) nebo mají minimální dluh a obrovské zlaté rezervy (RF). Pokud by USA nezaútočily, tyto země je v hospodářské soutěži předhoní. Technologie Číny jsou dnes na tak vysoké úrovni, že USA nezbývá nic jiného, než vyhlásit čínským techologiím obchodní válku. Kdo asi stojí za tím, že ručičky hodin se posunuly smětem ke světovému konfliktu? Rusko ani Čína náše území nikdy nenapadly. Nebýt Hitlerovy "Třetí říše", nikdy by sovětský voják nevstoupil na naše území. Naši odvěcí nepřátelé byli Němci. Ze Západu přicházeli jen ti, kteří s námi bojovali - Švédové, Francouzi, ale především Němci, kteří naši vlast po staletí okupovali a zotročovali české obyvatelstvo. Před definitivní vyhubením nás zachránil za pět minut dvanáct Sovětský svaz. Jenom díky této pomoci dnes spílají propagandou zblblí idioti současnému Rusku. Nebýt záchrany z tehdejšího SSSR, uřvaní idioti by dnes nikomu nespílali, protože by jejich předchůdci byli Němci vyhubeni. Idiot se projevuje tím, že spílá těm, kdo jeho rod osvobozením naší vlasti zachránili. Tak naši předci přežili nacistické peklo. Dnes se opět lísáme k našim odvěkým nepřátelům. Idioti tvrdí, že k nim svou kulturou patříme. Ano, Němci nás zotročili po dlouhá staletí. Jenom idioti to neví, jenom idioti obhajují ty, kteří nás chtěli zničit a vyhladit. ......Mějte se hezky.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy