• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Tohle pochopí zase jen žena
Počet návštěv: 801

Tohle pochopí zase jen žena

Eva Hrindová Článek od Eva Hrindová

„Zamilovala jsem se na první pohled, byl tak skromný a uctivý…“ A on: „Je to má láska, chci s ní zůstat.“ No bodejť!

Tragédie tohoto příběhu je nezměrná. Pokud budete na tu ženu ukazovat a její vzplanutí jí omlacovat o hlavu, spíše se ve svém postoji zatvrdí. A tak to většinou i je – děti ji odsoudí, dostane vyhazov, přátelé ji zavrhnou. A pro tu zamilovanou nešťastnici jsou to jen signály, že její láska je tragická a nevyhnutelná…

Smysl má ji vyslechnout a podpořit a zároveň ji poprosit o opatrnost. Každá žena touží po lásce a tihle mladí migranti to pochopili. Navíc v Tunisu to mají natrénované u turistek.

Zle mi je ale z médií, kteří takové příběhy vyhledávají a popisují jako boj mladé lásky. Motají nebohým ženám hlavy a ty se pak stanou obětí nezodpovědné multikulti politiky.

Té podléhají všude na světě ti nejslabší – děti a ženy ze slabších sociálních skupin. Děti z periférií a okrajů velkých měst jsou šikanovány a jsou terčem často i sexuálního násilí. Ženy taktéž… Ty jsou často i terčem mladých migrantů, kterým chybí ženy a potřebují legalizovat svůj pobyt.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jiří Baťa

Jiří Baťa

16.02.2019 23:15

Ano, žena je normální tvor, tak jako sýkorka nebo leguán. Všichni jsme normální tvorové, svořeni jako jedinečné bytosti. Ale jako tvorové jsme také rozděleni podle druhů a ras a to bychom měli respektovat. Včela se nebude pářit s čmelákem a gorila se šimpanzem. Svět byl rozdělen tak, že jeho jednotlivé nemalé části obývali černoši, žlutí, rudí, část a hnědí. Každý má jiné geny, jiné kulturní zvyklosti, jinou historii a jiné vnímání světa. "Normální" tvor si musí být vědomý toho, že pokud si neuhájí své teritorium, bude z něj vyhnán, nebo bude vyvražděn. Tak dopadli indiáni v Americe, černoši v Africe byli zotročováni, jejich kultura zdevastována, země rozkradena a vydrancována, Kurdové přišli o svou zemi, tak jako Tyroláci, Baskové i Katalánci. Normální tvor si svou zemi, národ i kulturu chrání všemi prostředky. A ženy mají za úkol zabezpečit následnou populaci svého národa, protože my muži to nezvládneme. místo toho se živí antikocepcí a prospěch rodiny, rodu i národa vyměnily za osobní pohodlí bezdětnosti, nebo co nejméně dětí a jakousi kariéru. Je to ale z velké části bohužel způsobeno vládní politikou, kdy matky a početné rodiny, zabezpečující kontinuitu národa, nejsou nijak moc zvýhodňované.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

16.02.2019 20:32

Jestliže žena je normální tvor,a já o tom nepochybuji,tak se vztahům s cizinci raději vyhne.Je zajímavé,že ženy omlouvá to,že touží po lásce.Proto tedy může ohrožovat sebe i druhé?To nemůžete myslet vážně,paní Hrindová.Když tolik chtějí lásku,tak proč potom prosí o vysvobození,pokud se vystěhují za svým miláčkem?Když ji vymění za kozu,nebo velblouda?Nebo snad proto,že musí soupožit se všemi mužskými členy rodiny?Každý svého štěstí srůjcem.Než Čecha,tak raději asijce.To je výsledek průzkumu mezo mladými ženami.Takže žádná lítost a pomoc,ale tvrdé odsouzení a ukončení všech vztahů,včetně kamarádských.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy