• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

                             Jde naše současná podpora fašizmu až tak daleko?
Počet návštěv: 641

Jde naše současná podpora fašizmu až tak daleko?

- Lubomír Man - Článek od - Lubomír Man -

Počátkem ledna 2015, konkrétně osmého dne tohoto měsíce, přiletěl tehdejší ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk do Berlína, aby zde kancléřku Merkelovou poprosil o další půjčku pro svůj finančně krachující  režim. 

Při té příležitosti poskytl interview německé televizi ARD, ve kterém řekl: „Ukrajinu a Německo pojí společný osud. My všichni si dobře pamatujeme na vpád Sovětského svazu na Ukrajinu a do Německa na podzim 1944. To se nesmí opakovat“.

Takže zbrusu nové dějiny Evropy a Světa byly v tom okamžiku na stole. Hitlerův vpád na území Sovětského svazu, které stály jeho národy 20 milionů mrtvých, byl v Jaceňukově podání naprosto v pořádku, a zlo začínalo teprve až v okamžiku, kdy Rudá armáda začala hitlerovská vojska z území SSSR vyhánět. Konkrétně, když si ve svém postupu dovolila vstoupit i na území Ukrajiny a nacistického Německa.

Teprve až tohle byl tedy podle Jaceňuka válečný zločin. Takže Hitler měl – podle Jaceňukova vkusu, který byl z hlediska jeho postavení i vkusem celé nové ukrajinské vlády - v Německu vládnout dál a dál měla zřejmě trvat i nacistická okupace Ukrajiny. Rokle Babi Jar poblíž Kyjeva měla tedy ke svým už třiceti tisícům povražděných ukrajinských občanů pojímat další tisíce obětí a dál zřejmě měly planout ohně v plynových komorách Osvětimi, Sobiboru, Majdanku a desítkách dalších koncentračních táborů. A po vyhlazení Židů v Evropě měla před vrata plynových komor připochodovat i celá rasa slovanská. V prvé řadě s námi Čechy.

Tak pochopil ideální vývoj Evropy ukrajinský premiér Jaceňuk. A pozor: Nikdo z představitelů současného ukrajinského vládního režimu se od Jaceňukova prohlášení do dnešního dne nedistancoval, takže jeho pojetí dějin zůstává i pojetím současného režimu Porošenkova.

A my tento režim, jak prokázala prohlášení našeho ministra zahraničí Petříčka při jeho nedávné návštěvě Ukrajiny a následná prohlášení místopředsedy vlády Hamáčka, oba to politiky České strany sociálně demokratické, plně a bezvýhradně podporujeme.

Čímž chtě nechtě platí odrazem i pro nás to, co na adresu pomajdanského ukrajinského režimu prohlásil Němec Günther Verheugen: Je to vláda čistokrevnýh fašistů z masa a kostí.

K čemuž pan Petříček dodává tuto zajímavou větu. „Mé pojetí zahraniční politiky nejen odpovídá politickému směrování naší vlády, ale je i mým niterným přesvědčením osobním“.

Řekl bych, že stát jen v úžasu nad tím, kam až jsme to dodneška došli, je skutečně málo. Opravdu si všechno tohle od lidí, kteří zjevně zešíleli, či nějak jinak ztratili rozum a soudnost, necháme líbit?

Lubomír Man

 

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

16.02.2019 20:25

Socani postupují podle stálého scénáře.Rádi mluví za národ,který je zrovna v přílišné lásce nemá.A stejně,jako dřív,na národ kálí a nutí ho,aby věřil jejich "dobrým úmyslům".Výraz ministra Petříčka jasně potvrzuje,že tento člověk dokáže spočíta,že 1+1 je nejen 2,ale i 11.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy