• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Pouze na PL: „Halík pracoval jako normalizační kádrovák. A co ten předlistopadový komunista a udavač Luděk Sekyra?“
Počet návštěv: 536

Pouze na PL: „Halík pracoval jako normalizační kádrovák. A co ten předlistopadový komunista a udavač Luděk Sekyra?“

-  Rukojmí.cz - Článek od - Rukojmí.cz -

ParlamentníListy.cz získaly zamyšlení Zdeňka Bergmana, konvertity a převozníka pražského. Ten ve svém obsáhlém textu upozorňuje na některé nejasnosti spojené s osobou Tomáše Halíka. Důvod k sepsání dal sám Tomáš Halík, a to rozhovorem pro Lidové noviny.

„Již dlouho s tichým nesouhlasem pozorujeme různá mediální vystoupení Tomáše Halíka, který se snaží vytvořit mediální obraz o nevzdělaných, nenávistných konzervativních katolících a těmi vzdělanějšími, hledajícími, kteří měli to štěstí, že v hledání víry natrefili právě na něho. Toto pyšné rozdělování věřících a povyšování se nad druhé se nám jeví od kněze zvláště odporné. Po rozhovoru, který pan Halík poskytl Lidovým novinám 5. 1. 2019 – Mladí lidé touží po intelektuálně poctivé víře, jsme se rozhodli reagovat,“ uvádí Bergman.

Ten upozorňuje především na Halíkovu citaci: „Snaha udržovat tento typ lidové zbožnosti pořádáním pseudobarokních ‚svatojánských slavností‘ a božítělových průvodů či ‚eucharistických kongresů‘ je sebeklam. Tyto nápodoby minulosti dnes fungují jako konzumní folklor, který má s vírou málo společného.“

„Nejsme mizející tradiční venkované, jak se snaží pan Halík ve svém článku klamat veřejnost. V našich řadách jsou lidé, kteří na rozdíl od pana TH trpěli v komunistických kriminálech v době, kdy pan Halík pracoval jako normalizační kádrovák,“ pozastavuje se Bergman nad Halíkovou minulostí.

Psali jsme:

Doplňuje také, že Svatojánské slavnosti NAVALIS nepořádá katolická církev, ale laický, na církvi nezávislý Svatojánský spolek.

Bergman rovněž upozornil, že nejen on chtěl celou problematiku řešit s Tomášem Halíkem osobně. To prý nevyšlo. „Naši žádost o schůzku odmítl. Nebyli jsme tím ale překvapeni. Víme, že pan Halík není moc velký myslitel, a dialogu se svými oponenty se přímo děsí a vytrvale je odmítá,“ poznamenává v materiálu, který mají ParlamentníList.cz k dispozici.

Bergman rovněž připomněl, že „velkého chlubení jsme se dočkali po otevření vylobbované posluchárny Tomáše Halíka v Oxfordu. Výstavbu sponzoroval komplic kmotra Mrázka, předlistopadový komunista a udavač Luděk Sekyra. Studenti v Oxfordu se proti financování východoevropského mafiána bouřili i v tamějším studentském časopise, ale nebylo jim to nic platné. Univerzita peníze neodmítla, stejně jako v případě syna Muammara Kaddáfího. S kým je ještě schopen se v honbě za slávou tento ‚duchovní‘ spolčit?“

„Není to poprvé, kdy pan Halík použil Svatojánské slavnosti jako munici k podlému vyřizování si osobních účtů přes média s kardinálem Dukou. Pustil se tím ovšem i do upřímné víry katolických věřících a do úcty ke světcům jako takovým. To mu ovšem jen tak lehce neprojde a svůj zoufalý zápas s Církví oslavenou samozřejmě prohraje. Jeho pomíjivá a pochybná světská sláva rychle zmizí, ale úcta ke svatým mučedníkům pro víru bude žít dál,“ uzavírá.

Psali jsme:

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

16.02.2019 20:10

Halík jedná ve stejném stylu,jako ostatní lumpové.Proto ho není třeba nějak zvlášť vyzdvihovat.Je od někoho placen a musí za jidášský groš také odvést nějaký výkon.Co se týká pana Sekyry,tak opět se nic výjimečného nestalo.Jen se ukázalo,že v ČR se postupuje stejně,jako v západní demokracii.Peníze vládnou a ani akademická obec není proti tomu imunní.To,že si univerzita peníze vzala jen dosvědčuje,že korupce vyšší třídy,než byla socialistická,se dovezla spolu s demokracií ze západu.Jen mi není zcela jasné,v čem je tedy výhoda západní demokracie.Asi jen v tom,že je teď korupce beztrestná.Komouši totiž klidně zašili i ministra!


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy