• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Asi by nás chtěli mít bezpohlavní!
Počet návštěv: 778

Asi by nás chtěli mít bezpohlavní!

Jiří Baťa Článek od Jiří Baťa

Bývalý velitel speciální protiteroristické jednotky Vojenské policie Lumír Němec poskytl rozhovor Parlamentním Listům.cz ve kterém říká, že jej vytáčí skutečnost, že chlapi přestávají být „chlapama, ženy ženama“. Velmi se mu nelíbí trendy, které k nám v poslední době ze světa přicházejí. Říká, že na módních přehlídkách se muži  ukazují v barevných legínách. na vysokých podpatcích, nebo muži, kteří mají vousy a nosí ženské šaty. Myslí si, že chlap by měl být chlap a ženská ženskou. Tyto módní trendy bourají po tisíciletí zavedené osvědčené vzory.

      S tím nelze než souhlasit. Pohled na některé dnešní mladé lidi vzbuzují úžas, někdy až leknutí, jak se někteří mladí lidé v duchu gender trendu dovedou zpytvořit. L. Němec odmítá tendenci prosazování třetího pohlaví, resp. bezpohlavnosti, které se už zcela  vymyká normálnímu myšlení a chápání existence samotného člověčího života, či spíše jde o vrchol totální genderovské pomatenosti. Je tu však jedna nepřehlédnutelná skutečnost a sice, že tyto trendy, toto pomatení mysli, přichází ze Západu. A protože je nám předkládáno, resp. vnucováno, že všechno co je ze západu je demokratické, lidsko-právní, pak to nemůže být jiné, než jedině správné, tedy že je to „IN“ nebo „COOL“. Mladí lidé na to zcela logicky, často až spontánně reagují, bohužel bez hlubšího posouzení dopadu na etiku, morálku, vizáž, reakci okolí a také následky. Chlapci, resp. mladí muži, stejně jako dívky či mladé ženy poddajností se těmto trendům stávají se na trendu spíše závislými, než skutečně svobodně myslícími, vůči okolí odpovědně uvažujícími ladými lidmi. Navíc, z chlapců se místo mužů stávají jak se lidově říká bačkory, lidé bez potřebné mladické fyzické zdatnosti, odolnosti, často zamindrákované a nesebevědomé povahy.

     Pan Němec zcela správně poznamenává, že základní vojenská služba by mladým chlapcům prospěla jak z hlediska fyzické, tak psychické kondice. Výkon základ vojenské služby nikomu neuškodil. Naopak, ti, co na „vojně“ byli, se tam naučili pořádku, disciplině, odpovědnosti a respektovat nadřízené. Pan Němec poznamenává, že samozřejmě nemá na mysli podobu vojenské služby, jaká byla za socialismu. Nevím, zda má pan Němec osobní zkušenosti s VZS v době „socialismu“, ale obávám se, že ne, protože  jako bývalý voják zmiňuje období posledních třiceti let, tedy let, kdy asi sám nastoupil do armády, která už nebyla „socialistická“.

     Sice se prohlašuje za „dědka“, ale rozhodně není tak stár, ale je to spíše  myšleno z pohledu jeho bývalého působení v AČR, účasti v zahraničních misích atd., takže spíše by bylo možné mluvit o vojenském veteránu, než dědkovi. Nicméně, pokud jde o VZS, tedy vojenskou základní službu v době socialismu, má zřejmě pan Němec na mysli  negativní pohled armádu z pohledu na tzv. PTP, tedy Pomocné technické prapory, do kterých byli zařazování politicky nespolehliví mladí muži, případně „záložáci“! Ti, jakkoli byli údajně „svým způsobem“ šikanování či diskriminováni (dostatečně názorně o tom též vypovídá film „Černí baroni“!), byli složkou pro armádu zcela nepostradatelnou, ale nelze je však srovnávat s klasickým výkonem vojenské základní služby v armádě.

     Pokud jde o samotnou vojenskou službu v „socialistické armádě“ jako takovou, pak nevidím, neznám žádné zásadní nebo faktické problémy, které by měly nějak snižovat význam nebo kvalitu této vojenské služby, byť byla realizována v duchu a režimu socialistické republiky. Až na jeden dost významný rozdíl. Zatímco vojín základní vojenské služby složil přísahu na obranu Československé socialistické republiky a jejího lidu a jako takovou ji plnil, dnes voják přísahá, že bude věrný České republice.…. bude plnit úkoly ozbrojených sil (především NATO)....připravovat se k obraně České republiky, a také ji bude bránit proti vnějšímu napadení. Otázka je, zda s daným počtem vojáků,  množstvím zbraní a výzbroje je možné bránit Českou republiku zvláště, jsou-li vojáci dislokováni na misích  v Afghánistánu, Iránu, Sudánu a pod.

      Nicméně to, že pan Němec správně konstatuje, že základní vojenská služba ještě neuškodila nikomu, jak z hlediska fyzické, tak psychické kondice  vychází z období vojenské služby za socialismu, protože po hadrové revoluci, resp. po demilitarizaci „socialistické“ ČSA po roce 1990, nelze mluvit o plnohodnotném výkonu „základní vojenské služby“ v podobě a rozsahu jako před roce 1990! Není pochyb o tom, že i současné příslušníci armády musí splňovat podmínky, které u socialistické armády nebyly požadovány. Protože současná armáda má profesionální charakter, jsou na její příslušníky kladeny mnohem větší požadavky jak po stránce fyzické, psychické i co do vzdělání. Vzhledem k tomu, že armáda co do počtu ve srovnání s tou předchozí, socialistickou armádou je sotva čtvrtinová, její obměna je výrazně pomalejší a to má za následek, že jak dříve působila armáda  na vojáky základní služby způsobem jak výše uvedeno, potom při obměně odhadem 60 tisíc vojáků ročně byl také počet mladých mužů tzv. odkojených a vycepovaných vojnou mnohem větší, než dnes.

     Následky resp. důsledky toho jsou mnohostranné. Chlapci jsou všeobecně méně odolní, méně fyzicky psychicky schopní a odolní, postrádají disciplinu, nemají pocit zodpovědnosti, chybí jim touha být chlapem se vším všude. Neznamená to ovšem, že by se to mělo projevovat ve větším tlaku na uplatňování toxické maskulinity, která se už v západních zemích výrazně projevuje. Podle agentur odhadujících budoucí trendy, společnost pozvolna směřuje k tomu, že se rozdíly mezi pohlavími včetně kulturních aspektů budou rozplývat, což prospěje i mužům. Toxická maskulinita v té nejbizarnější podobě však vykresluje či popisuje agresivního, za všech okolností dominantního a houževnatého muže, který považuje ženy za méněcenné, což není jev, který by byl vítaný a už vůbec podporován. Takový charakter „mužnosti“(sic) nepochybně odpovídá mentalitě muslimů s islámským náboženstvím.

     Základní myšlenka pana Němce je, aby se zachovaly klasické znaky pohlaví, aby existovali muž a žena, aby chlap zůstal chlapem a žena ženskou jv té podobě, jak je známe dnes. A že jej děsí pomyšlení či představa, že by šel vývoj směrem, který  by společnost přetvořil na lidi bezpohlavní. Je přece příjemné  vidět hezkého, zdravého mladého muže, ještě krásnější, milejší, zdravou a plodnou dívku, než nějakou bezpohlavní zrůdu, u které není zřejmé, zda je to muž, žena, nebo něco, co už snad ani nebude člověk. Myslím, že s vírou pana Lumíra Němce lze naprosto souhlasit, nicméně je také na nás, občanech, abychom tomuto zvratu (za)bránili dříve, než bude pozdě.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

16.02.2019 19:59

Protože si občané vycinkali klíči svobodu,tak musí pro změnu poslouchat jiné pány.V EU musíme sloužit Bruseli a Berlínu a v NATO pro změnu povely z Washingtonu.Není nad suverenitu státu,kterému rozkazují cizí mocnosti a zrazují ho vlastní představitelé.Jen hloupí voliči posílají do státních funkcí stále stejné lidi.To,že už mnohokrát zklamali své voliče,je pro tyto bezpředmětné!Kde chybí rozum,není svoboda.Národ jen vyměnil své zahraniční pány z Kremlu za pány z Brusele,Berlína a Washingtonu.Jinak se nic nezměnilo.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy