• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

ZÁVĚREČNÉ ŘEČI V KABELÍKOVĚ - 4
Počet návštěv: 217

ZÁVĚREČNÉ ŘEČI V KABELÍKOVĚ - 4

- Zdeněk Jemelík - Článek od - Zdeněk Jemelík -

Trestní řízení soudní, vedené u Městského soudu v Brně  senátem předsedy Michala Kabelíka proti obž. Shahramu Zadehovi (dále jen SAZ) & spol. se přiblížilo k rozsudku, a to za cenu výrazného krácení práv obhajoby (jakým je např. neprovedení spousty důkazů, požadovaných od července 2018, a připravením obžalovaných s výjimkou SAZ o možnost vyslechnout závěrečnou řeč žalobce ). Způsob, jakým soudce Michal Kabelík zastavil dokazování, zvýšil počet jeho procesních přešlapů.

V článcích Skandál v Kabelíkově 1-2, Deus ex machina v Kabelíkově, Závěrečné řeči v Kabelíkově 1-3 a Kabelíkov v zapeklitých souvislostech, které jsou zatím dostupné na mém bloggu a na webu Chamurappi z.s., jsem se pokusil přiblížit čtenářům obsah závěrečných řečí žalobce a obhájců obžalovaných a shrnout je do přehledného celku.

Po profesionálech se při hlavním líčení dne 31. ledna 2019 o své právo závěrečné řeči či posledního slova přihlásili sami obžalovaní. Jako první vystoupil spolupracující obviněný Ondřej Kučera. Odkázal se na závěrečnou řeč svého obhájce. Projevil lítost nad počínáním, jehož  se dopustil, které neodpovídalo tomu, k čemu jej vychovala rodina. Ujistil soud, že si vzal poučení a napříště chce žít  „tak, jak se má“. Vyslovil omluvu osobám, které spolu s jím koordinovanými osobami nařkli z různých nepravostí. Prohlásil, že nemá žádné kontakty na soudní osoby, čímž se snažil neutralizovat objevení  přepisu prostorového odposlechu s jeho tvrzením, že notářské zápisy s křivými obviněními konzultoval s třemi soudci.

Následoval vazebně stíhaný Martin Veselý, který odmítl, že by byl vědomě účastníkem nějaké organizované skupiny. Připomněl, že je od r.2015 ve vazbě kvůli podezření na více trestných činů, z nichž za dva již byl odsouzen. Nyní je držen ve vazbě na základě nepravdivých obvinění. Podal trestní oznámení, protože chtěl, aby se někdo na jeho věc pořádně podíval. Dodatečně pochopil, že policie jednala na základě špatných informací, které dostávala z kriminálního prostředí. Situaci špatně vyhodnotil a dopustil se pochybení. Omluvil se policistům, proti nimž vystoupil na základě nesprávného vyhodnocení věcí.

Následně přišel na řadu hlavní obžalovaný SAZ a po něm obžalovaný advokát Záviš Löffelmann, který se do případu  dostal „jako slepý k houslím“. Nicméně žalobce pro něj navrhuje vysoký trest. Jeho příběh lze použít jako důkaz o platnosti přísloví „pro dobrotu na žebrotu“. Ve snaze vyhovět starému kamarádovi Ondřeji Kučerovi, neznaje SAZ a netuše nic o žalovaném ději, dohodl s dalším kamarádem, policistou Janem Šebkem, rovněž obžalovaným v této kauze, že přijme k podání trestního oznámení na policisty svědka-provokatéra Jana Doležala. Za policistou šel jen proto, že měli kanceláře poblíž sebe, zatímco do služebny GIBS by museli cestovat na Břevnov. Trestní oznámení, sepsané Janem Šebkem, se pak do GIBS mělo dostat postoupením, což se i stalo.

Poslední slovo Záviše Löffelmanna bylo stručné. Vysvětlil, že se necítí být členem žádné organizované skupiny a zločinecké už vůbec ne. Do kauzy se zapletl pouze proto, že chtěl pomoci kamarádovi Ondřeji Kučerovi, s kterým si příležitostně vypomáhají. K usnadnění splnění zadaného úkolu použil dalšího kamaráda, policistu Jana Šebka. O SAZ do té doby nikdy neslyšel a netušil, že se podílí na nějaké akci na jeho podporu.

Po posledním slovu obž. Záviše Löffelmanna předseda senátu Michal Kabelík pouze vyhlásil pravděpodobný termín vyhlášení rozsudku. Otevřel tím prostor pro dohadování, jaký bude výsledek jeho vyhodnocení sporu mezi obžalobou a míněním obžalovaných a jejich obhájců. Mezi obhájci převažuje mínění, že co nejvíce vyhoví žalobci, neboť  je proti SAZ podjatý a má příležitost „osladit“ mu jeho neomalené útoky. Na základě poznatků o chování soudců Krajského soudu v Brně ve vazebním řízení se očekává, že nevyhoví odvolání obžalovaných, i kdyby byl rozsudek viditelně špatný. Jisté je však pouze to, že teprve vyhlášením rozsudku nabudeme jistotu. Byl bych rád příjemnému překvapení a dokonce v ně tak trochu doufám, protože věřím, že lidská slušnost je silnější než nenávist.

Bez ohledu na časovou  posloupnost se k poslednímu vystoupení SAZ pro jeho rozsáhlost vrátím samostatným článkem.

 

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy