• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Brexit: Tvrdý? Chaotický? Divoký? Čistý!
Počet návštěv: 518

Brexit: Tvrdý? Chaotický? Divoký? Čistý!

Ladislav  Jakl Článek od Ladislav Jakl

Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš. To spolu s Viktorem Dykem vzkazuje Brusel všem vazalským zemím EU.  

Jako ukázku takového hynutí jim předvádí hrůzostrašný osud, do kterého se prý noří Británie, která se rozhodla EU opustit. Rozhodli se tak britští občané, kterým jistým „nedopatřením“ dali jednou politici slovo. Politici britští, kteří si žádné takové rozhodnutí nepřáli, a proto ho zčásti bojkotují a zčásti realizují jak parta amatérů. Zastavit ho ale nemohou, je jen možné, že k němu opravdu dojde bez předběžné oficiální dohody s Bruselem. A takovému odchodu politici a média už předem dávají přívlastky budící hrůzu: tvrdý bexit, chaotický brexit a nyní dokonce divoký brexit.

Od začátku, tedy od samotného referenda, bylo ale přece jasné, že buď odejde Británie z euroříše s dohodou špatnou, nevýhodnou a ponižující, nebo bez dohody. Dobrou by Brusel nikdy nedovolil. A žádná dohoda je určitě lepší než špatná. Z tohoto hlediska lze považovat poslední dva roky za ztracené. Kdyby Británii vedla garnitura, která za brexit skutečně bojovala a přála si ho, byla by předložila pár týdnů po brexitu Bruselu návrh ve stylu ber, nebo nech ležet. A pokud by zůstal ležet, odchod bylo třeba uskutečnit co nejrychleji a bez dalšího.

Copak je něco strašného odejít čistě, důsledně, oběma nohama (a ne pouze jednou) a rychle? Zahynuli jsme při „divokém“ odchodu z rakouské monarchie? Naše odtržení bylo věcí pár hodin, proběhlo zčásti spontánně, zčásti inženýrováno pěti Muži osmadvacátého října. Celý slavný exil přijel už do nezávislé a fungující samostatné země. Nezahynuli jsme. Uměli jsme si vládnout, uměli jsme si najít nové trhy, postavit nový stát. Bez nějaké dohody s Habsburky.

Bez RVHP jsme také nezahynuli. Jistě, propad exportu byl zpočátku velmi citelný, ale byl nutný a byl rychle nahrazen trhy náročnějšími.

A co rozpad federace? Někdo může namítnout, že jsme neřešili nějakou irsko-irskou hranici, ale byli jsme jedním státem a bylo třeba řešit věcí mnohem víc, než se řeší u brexitu: společný majetek, armádu, federální úřady... A po pár týdnech i měnu. Zahynuli jsme my nebo Slováci? Čím tu kdo pořád straší?

Kdyby Británie byla odešla už před dvěma lety, dávno by od nuly vznikl přirozený systém ekonomických a dalších smluv, protože by si ho vynutil život, nemusel by vzniknout shora uměle a předem. Pro Británii je nesporně lepší odejít bez přešlapování. Odejít čistě. Nezahyne.

A pro nás, dosavadní vazaly, zasvítí naděje. A co ty strašidelné dopady brexitu na naši ekonomiku, prý až jeden procentní bod růstu HDP minus? To je údaj vycucaný z prstu, odvozený z hypotézy, kdyby najednou zcela ustal náš export do Británie. Neustane. Británie nám žádné sankce nevyhlásí. Bude s námi obchodovat bez potíží jako jakákoli z mnoha neunijních zemí, se kterými dnes čile obchodujeme. Možná se jen chvíli budou řešit různá pojištění a transakční technikálie, nic víc.

Nikdo nezahyne. Leda do nebe rostoucí pýcha vládců Bruselu. I když tou asi neotřese nic. My ostatní budeme říkat brexitu bez ponižující „dohody“ brexit čistý.

Ladislav Jakl
Ředitel Centra společenských studií Institutu Václava Klause, novinář, rockový muzikant a pivovarnický expert.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

20.02.2019 20:37

Černé scénáře odchodu ze čtvrté říše jsou stejného typu,jaké se objevovaly před rozpadem RVHP.Prý jsou ekonomiky natolik provázané,že je rozpad nemyslitelný.To platí i nyní o německé čtvrté říši.Pokud se týká Britanie,tak je to jen malá ukázka toho,co s vámi provedeme,když nebudete poslouchat a budete chtít odejít.Jenomse jedná o to,že čeští politikáři by přišli o své prebendy,protože bruselské dotace je už to poslední,co mohou ještě rozkrást.Protože je národ blbý,tak jim ty jejich debility žere.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy