• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Exportní artikl České republiky, o kterém asi nevíte
Počet návštěv: 1129

Exportní artikl České republiky, o kterém asi nevíte

Lubomír Vylíčil Článek od Lubomír Vylíčil

Že je naše vlast exportně orientovanou zemí, o tom si štěbetají i vrabci na střeše. Nejde si toho nevšimnout. A naše media se přímo předstihují, aby nás denně, v hlavním vysílacím čase informovala, jak si právě stojíme v exportu aut či jiných výrobků. O jedné komoditě však zarputile mlčí. O revoluci.

Ano, ČR je, mimo jiné, také  exportérem revoluce. Takové té moderní, mladé, barevně majdanové. Že o tom nic nevíte?

Možná jste si před pár dny povšimli, že se president Zeman, prostřednictvím svého mluvčího, kriticky a taky trochu posměšně vyjádřil k jedné neziskovce. Media to vzápětí jaksi zamlžila a věc byla rychle zapomenuta a zasypána denním balastem. Až moc rychle. Proto se vyplatí, abychom se na ni podívali pozorněji.

Televize Russia Today  přinesla svědectví z několikadenního semináře, nazvaného CampCamp 2018, který proběhl loni v Jerevanu. Novináři, kteří tam inkognito pronikli, se nestačili divit. Byla to nefalšovaná přípravka mladých revolucionářů. Lektoři tam účastníky učili manipulovat a lhát za účelem vyvolání nepokojů vedoucích k převratům. A zkušenější soudruzi, profi kverulanti a zasloužilí potížisté, se dělili o zkušenosti, jak nejlépe vyvolávat obavy, chaos, binec a jak s co nejmenšími náklady směřovat veřejné mínění proti vládě. Jak vytvářet „oběti” persekuce a jak s nimi vyvolávat soucit….

Hlavním učebním předmětem bylo použití mediálních manipulací, vytváření falešných zpráv a šíření lži, aby tak „aktivisté” vyvolali občanské nepokoje za účelem svržení nepohodlných vlád. Účastníci pocházeli ze zemí bývalého Sovětského svazu, včetně Ruska. Malá ochutnávka: „Bojovat s autoritami musí být in, musí to být móda,” učil Nikolaj Arťomenko, ředitel opozičního hnutí Vremja (Čas) z Petrohradu. A kladl účastníkům na srdce „aby byli kreativní a vymýšleli nové způsoby protestu, jejichž úkolem je převzít kontrolu nad davem.”

Někteří aktivisti svou „živnost” presentovali velmi prakticky a ekonomicky: „Na trhu protestů existuje dnes poměrně velký problém. Protestovat začalo být velmi drahé,” prohlásil Žeňa, aktivista ze Sibiře. A hned radil, jak snížit náklady. Diskutoval o tom se Sašou z Petrohradu: „za jaký druh veřejného protestu dostanete nejmenší pokutu a o tom, jak snížit náklady“. Saša je zkušenější, je to student práv a ví, jak protestovat, aby člověk dostal nejmenší pokuty…. Zájemce si může podrobnosti najít třeba zde.

Ekonomické stránky věci se také týkala jedna, pro nás velmi zajímavá poznámka Michaela Zolyana, aktivisty z Omsku: „Je snadné získat grant. Strávíte měsíc v České republice nebo budete pracovat pro Rádio Svobodná Evropa nebo nějaký think tank…” A tím se dostáváme zpět k naší vlasti, České republice.

Protože celé tohle podivné školení CampCamp 2018 v Jerevanu organizovala a platila „naše” česká organizace, nazvaná Prague Civil Society Centre (PCSC). Že jste o ní dosud neslyšeli? Není divu. Stránky má jen v angličtině, do českého veřejného prostoru prakticky nevstupuje a snaží se být nenápadná jako myška. Nebude proto od věci, podívat se jí na zoubek.

Není to klasická neziskovka. Jde o tzv. Nadační fond ,  IČO 04190815. Založili ho v roce 2015 naši staří známí Člověci v tísni, ve spolupráci s Norskou ambasádou, Institute of Public Affairs  a Human Rights House Foundation (Oslo).  Ostatně šéf Člověků, Šimon Pánek, je také dodnes ve vedení Prague Civil Society Centre. Úkolem organizace má být podpora a propojování tzv. „občanské společnosti” v oblasti střední a východní Evropy a hlavně pak na teritoriu bývalých zemí SSSR. Jak prohlásili spoluzakládající Norové: „domníváme se, že občanská společnost je hlavním hnacím motorem sociálních změn a pokroku v celém regionu. Chceme, abychom naši podporou pomohli této změně změnu tím, že občanským skupinám umožníme spojit se..” Takže tušíte, o co jde.

Dost mohou naznačit i náborové inzeráty a náborové materiály spolku. Z těch nejčerstvějších  (třeba zde) „Přijímáme žádosti o stáže od občanů následujících zemí: Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie, Kyrgyzstán, Kazachstán, Moldavsko, Rusko, Tádžikistán, Turkmenistán, Ukrajina a Uzbekistán. Centrum přijímá žádosti na období září – listopad 2018 nebo únor – duben 2019. Program stáží trvá od jednoho do dvou měsíců v těchto obdobích.” S důležitým dovětkem: „Žadatelé jsou oprávněni podat žádost o grant ve výši 3 000 – 4 000 EUR na podporu stáže…” A z těch peněz je 1000 éček určeno pro vysílající organizaci „studenta”.

Tak vidíte, jak jsme slavní! Na našem území funguje přípravka kraválistů a rozvracečů pro téměř šestinu světa! Kdysi dávno, když jsme ještě neměli tuhlenctu liberální demokracii a věci se nazývaly divnými, zastaralými názvy, mohli bychom hovořit o škole vlivové agentury. A takhle velikou ji tenkrát měl jen málokdo…

Ale jistě vás zajímá, kdo tenhle „náš” cirkus platí. O tom však lze, bohužel, jen spekulovat. Veřejně dostupné materiály spolku jsou na takovéto informace poněkud skoupé. Ovšem uvažovat se dá o Norských fondech (protože to Norové spoluzakládali) no a pak… asi i o vás. Přes Člověka v tísni. Který tomu tak nějak šéfuje. A do toho se vaše peníze lijou, kromě jiných kanálů, i cestou vládních orgánů a samosprávy.

Sami Rusové pak mají o původu peněz jasno. Činnost organizace je podle nich placená z rozpočtu Spojených států Amerických na základě zákona o čelení nepřátelům Ameriky — Countering America’s Adversaries Through Sanctions Act. Který vyděluje z rozpočtu USA peníze na „čelení ruskému vlivu”.

Tomu by nasvědčovala i přítomnost hlavního dobroděje ČR, Šimona Pánka. Člověka, který se s podivuhodnou pravidelností objevuje všude tam, kde se potkávají dva elementy: peníze a rejdy tajných služeb. S tou hlavní v čele.

Také máte takovou radost, jak je ČR světová?

Lubomír Vylíčil
Farmaceut, ročník 1959, nekonvenčně uvažující amatérský pilot a přírodozpytec se silným vztahem k tradici. Miluje přírodu, létání, turistické i akrobatické; na úrovni zapáleného amatéra se věnuje terénní ornitologii a paleontologii na střední Moravě. Zajímá se o historii i současné dění. Patriot s pozitivním vztah ke katolicismu. Pocity, které mu už léta způsobuje politická scéna u nás i ve světě ho vedou k tomu, že občas něco napíše.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

20.02.2019 20:31

A Šimon Pánek je na fotografii proč?Je sice pravda,že se velmi dobře živí v čele jiné neziskovky,zvané člověk v tísni,ale je stejného zaměření.Jeho neziskovku vykopli z východu Ukrajiny,protože tam prováděli špionážní činnost ve prospěch kyjevských fašistů.Nakonec je tato činnost základem existence 99% neziskovek.Není třeba poukazovat jen na jednu,když tuto činnost vykonávají všechny.Také jim nikdy nechybí peníze.Jsou placeni jak ze státního rozpočtu,tak z ciziny,většinou Sorosovými penězi a nebo financemi z norských fondů.Nedostatek peněz mají pouze ty organizace,které se skutečně starjí o potřebné,jako je např."Klokánek".Ale pro ně vládní šmejdi peníze nemají.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy