• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Osvětim: stateční i v hodině smrti
Počet návštěv: 450

Osvětim: stateční i v hodině smrti

Přemysl  Votava Článek od Přemysl Votava

8. března 1944 byla provedena největší vražda československých občanů. Ten den bylo v rámci „konečného řešení židovské otázky“ zavražděno 3792 našich spoluobčanů. Místem tohoto zločinu se staly plynové komory koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim) - Birkenau. Je to již 75 let…. 

V koncentračním táboře Osvětim – Birkenau se nacházel tzv. Terezínský rodinný tábor. Do tohoto tábora bylo od září 1943 převezeno z Terezína kolem 5000 našich židovských spoluobčanů. Od počátku příjezdu měli určitá „privilegia“, tedy z pohledu ostatních vězňů. Děti mohly zůstat u rodičů, vězni neprocházeli hrůznou selekcí…. Připomínám, že v tzv. rodinném táboře živořili podobně, jako ostatní vězni, jejich úmrtnost nebyla nižší…. 

Délka jejich pobytu byla nacistickým vedením tábora Osvětim přesně vymezena. Naděje skončily po půl roce, vězni z tzv. Terezínského rodinného tábora byli převezeni na nákladních vozech k plynovým komorám…. A zde v ranních hodinách 8.března 1944 bylo zavražděno 3792 našich občanů, mužů, žen i dětí. I těch malých dětí…. 

Cestou na popravu zpívali českou hymnu, byli stateční i v hodině své smrti. 3792 lidských bytostí, které by se vešly do města velikosti jihočeských Volar, bylo zavražděno během několika hodin. 

Zeptejte se dnešního studenta gymnázia na tuto událost, bude nejspíš tápat. V televizi, v knihkupectví jsou studentům nabízeni jiní hrdinové. Připomínám, že ten kdo nehledá poučení v dějinách, může se stát, že je prožije znovu. 

Hitlerovy myšlenky na „konečné řešení židovské otázky“ našly naplnění zejména při jeho tažení na Východ. Daleko od Velkoněmecké Říše vznikaly desítky vyhlazovacích táborů, Treblinka, Sobibór, Chelmno, Majdanek, tím největším peklem byl tábor Osvětim-Birkenau. V těchto táborech smrti probíhalo, dle zvrácené nacistické ideologie o nadřazené rase, hromadné vraždění mužů, žen i dětí. Na šest milionů židovských obětí bylo zavražděno, zplynováno, umučeno hladem. Před popravou byli zbaveni majetku, důstojnosti a nakonec i života. Mezi nimi byly i statisíce československých obětí. V táboře smrti Chelmnu našlo smrt i 82 českých dětí z Lidic. 

Nedávno jsme si připomenuli „Den památky obětí holocaustu“. Tento den je spojen s osvobozením koncentračního tábora Osvětim Rudou armádou. 27.ledna 1945 zde přežívalo posledních 7650 lidských trosek. Fotografie z tohoto pekla smrti obletěly celý svět. Osvětim, Treblinka a další tábory smrti, to byla nacisty dokonale vybudovaná továrna na smrt, včetně plynových komor, spalovacích pecí a zpracování všeho, co mohla poskytnout lidská bytost. Tyto zločiny a svou vinu na nich, ponese německý národ na dlouhé věky…. 

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

07.03.2019 20:12

Není možná,pan Votava asi nečte dnešní historiky.Vždyť za všechno může Rusko a Putin(i když v té době nežil),jak nám tvrdí ukrofašouni,které stále podporujeme.Němci jsou přece poučeni a jsou změněni na mírotvorce,jak se nám snaží namluvit politici.Koncentráky přece Němci neprovozovali a ti lidé v nich asi neumírali německou rukou.Aspoň politici tak tvrdí a proto nám je vybrali za spojence spolu s těmi,kteří nás už jednou zradili.


 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

07.03.2019 10:48

Zde velice doporučuji prostudovat si dílo Ericha Kulky, který přežil osvětimské peklo. Napsal o vyhlazovacím táboře obsáhlý dokument. jeho spoluautorem byl Ota Kraus. Dokument nese název "Továrna na smrt". Po válce bojoval nejen za zájmy Židovské obce, ale snažil se o propojení českého židovstva s etnickými Čechy. (Zakladatel spolku izraelsko - československého přátelství). Po válce byl zahrnut mnoha významnými poctami. Jeho práce je dodnes vzorem schůdnosti cest k porozumění a vzájemného respektu obou kultur. Židé se do současnosti podílí na naší (nad)národní kultuře, kterou jsme přijali za svou. Stáli jsme nekonečné fronty na jejich díla (za všechny Amadeus), kdy bylo na týdny předem vyprodáno. Protože shodou okolností byli moji dětští kamarádi především děti židovského původu, z celého srdce bych si přál, aby naše provázanost nikdy nezanikla. Velice si vážím jejich rodičů, kteří přežili holocaust, že nás děti nezatěžovali vyprávěním hrůz, které prožili, přežili. Nechtěli nás tím zastrašovat. Svou cestu k pravdě si každý musí najít sám. Zdroje tu jsou. Každý z nás se ve svém životě dostane na trojcestí (trivium). Je to bod zlomu. Potom záleží na tom, jakou z nich se vydá. To nejdůležitější poznání...? Žádná lidská rasa není nadřazená. Jenom vyznávání mamonu a náboženství ohrožující svými ustanoveními životy těch, které prohlásí za bezvěrce. Víme všichni velice dobře, kam až dospěl šílený Hitler se svou rasovou nadřazeností (Rassenhass) a nenávistí ke všem, kdo nejsou Němci. Hledejme proto cesty k porozumění a naslouchejme si. Jako dítě vyrůstající s židovskými vrstevníky jsem zjistil, že jsme si všichni rovni. Rasové rozdíly nám byly zcela a úlpně ukradené. .....Mějte se hezky.


 
Paul Hrdlička

Paul Hrdlička

07.03.2019 08:38

Toto asi Stetina slavit nebude.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy