• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Slzy i sevřené pěsti, to byl 15. březen 1939
Počet návštěv: 492

Slzy i sevřené pěsti, to byl 15. březen 1939

Přemysl  Votava Článek od Přemysl Votava

Sněžilo, když se ta nikým nezvaná zelenošedá masa valila ulicemi českých měst i obcí. Lidé stáli za deště a sněžení v ulicích, slzy měli v očích, nenávist v srdci. Otázky v každém z nich, co bude dále s námi ? 15. březnem 1939 skončily šťastné dny Československa (ČSR), začala šestiletá německá okupace.

Výnosem Adolfa Hitlera byl ustaven okleštěný, pokořený a všech práv zbavený Protektorát Čechy a Morava. Stali jsme se občany druhé kategorie. V březnových dnech 1939 Adolf Hitler triumfoval. Z okna Pražského hradu přijímal hold jásajících pražských Němců, na prvním nádvoří byl uvítán německými studenty vysokých škol. Nad Pražským hradem vlála standarta říšského protektora. Politici Anglie, Francie, spolutvůrci Mnichova, tehdy trapně mlčeli.

Hitlerovi se okupací ČSR a následně za několik měsíců i Polska, otevřela cesta na východ. Pro naši, tehdy ještě mladou republiku, měla německá okupace počátek v mnichovském porcování Československa. Československem byly uspokojeny územní požadavky Hitlera. Šestiletá německá okupace přinesla 300tisíc obětí, tedy popravených, umučených, zavražděných v plynových komorách, ale i desetitisíců padlých v odboji. Okupace také rozvrátila československou ekonomiku, měla i morální dopady. Měli jsme své jak kolaborující Moravce, Čurdy, tak i hrdiny, které obdivoval celý svět: Kubiše, Gabčíka, Jaroše, Fajtla, obyvatele vyvražděných Lidic, Ležáků a tisíce dalších, často bezejmenných hrdinů.

Zejména mladší generaci je nutno připomenout, že německá okupace způsobem ovlivnila poválečný vývoj Československa. Československo bylo rozhodujícím způsobem osvobozeno Rudou armádou. Zásadní podíl SSSR na porážce Německa, rozdělil i poválečnou Evropu. Tyto důsledky pociťujeme dodnes.

Evropou dnes opět pochodují pohrobci nacistů. Knihkupecké regály se prohýbají pod přívalem nacistické memoárové literatury. Hrdinové zbraní SS a wehrmachtu slaví svůj návrat do českých zemí, tito hrdinové se zabydlují v povědomí střední a mladé generace.

Za těmito „hrdiny“ zůstaly desítky milionů mrtvých, vypálené vesnice, zničená města, to se ale nedovíme…. V regálech knihkupectví si nacističtí generálové užívají svou slávu, zatím co ti naši se krčí někde v koutku regálu.

Novodobí vykladači dějin je dokonce posmrtně kádrují, kácí jejich sochy. Domácí a evropští politici spoléhají na krátkou historickou paměť našeho národa. Rodí se nové výklady výsledků druhé světové války. Z viníků se dělají oběti. Z obětí pak viníci.

Nestyďme se říci nahlas, že Československo si svoji opětnou svobodu vybojovalo! Tisíce československých hrdinů padlo v boji proti německým okupantům, zejména na východní frontě. Umírali i v leteckých soubojích nad Británií, v Africe, … Zdůrazňujme také, že český národ nepodlehl vábení do protiruského tažení, nestavěli jsme kolaborantské legie, nestáli jsme u snah o „novou Evropu“. V naší vlasti odpočívá 130tisíc sovětských vojáků, 33tisíc rumunských, 18tisíc československých, 116 amerických….. Na to také nezapomínejme!

 

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

15.03.2019 20:25

I USA měly podíl na porážce hitlerovského Německa.Bohuže,do války v Evropě se USA a Britanie pustila až v době,kdy hrozili nebezpečí,že zaplaví celou Evropu.Také proti západním spojencům bojovalo 10 divizí německé armády a na východě téměř 200.A právě rozpínavost Německa a jeho tisícileté říše způsobila,že válečný požár zasáhl celou Evropu a SSSR obětí
28 milionů svých občanů(z toho 11 milionů civilistů)nesl nejhorší podíl na vítězství nad Německem.Zanechme idealizování jednotlivých států a mějme na paměti,že podobná situace se nesmí opakovat.Bohužel je scénář současné politiky USA a NATO výrazným způsobem opačného trendu.Umisťování raket NATO u ruských hranic není provokace(generální tajemník Stoltenberg),ale umístěníruských raket na svém území je strašlivá
ruská provokace.Oni by měli Rusové své rakety umístit za Ural,aby rakety NATO byly v bezpečí.To je strategie NATO,vedené USA.Do takového spolku nás čeští politici přihlásili a jejich útočnou politiku převzali za svou.


 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

15.03.2019 10:21

USA - náš osvoboditel! ...Že se Vám téměř zastavilo srdce?!...Hned to napravím USA - Udatná Sovětská Armáda.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy