• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Němci chtěli zlikvidovat český národ, Rudá armáda nás zachránila…
Počet návštěv: 1127

Němci chtěli zlikvidovat český národ, Rudá armáda nás zachránila…

Jiří Vyvadil Článek od Jiří Vyvadil

On ten Václav Klaus ml. zas tak špatný. I my kteří jsme se po několik let cítili často doslova ostrakizováni, jen proto, že jsme byli proti šíleným barevným revolucím a zejména euromajdanu, a odmítali jsme ideologický diktát euoroatlantismu a rusofóbismu se cítíme posíleni.

Vážně jsem přemýšlel o nadpisu, zda mohu použít sousloví Rudá armáda či nikoliv. Ovšem ta armáda, která se rozhodujícím způsobem obrátila ve jejich slovy Velké vlastenecké válce proti německému fašismu a která znamenala rozhodující zlom v tom, zda hitlerovské Německo si podmaní bestiálním způsobem nejméně Evropu, a určitě Československo, se nazývala Rudou armádou. A jí vděčíme za to, že jako národ a možná individuálně jako každý Čech a Češka existujeme a existujeme zde uprostřed Evropy. Nemělo tomu tak být.

15. březen 1939 byl temným dnem, dnem kdy v minulém století nacistická vojska, směřující do lůna země měli reprezentovat počátek naší likvidace coby svébytného národa.

Je zjevným faktem, že u Němců od časů Bismarcka se udržovalo s ohledem na územní uspořádání a s tím souvisejícími důsledky myšlenka: Kdo je pánem Prahy, je pánem Evropy…

Dnes, kdy prostorové vzdálenosti se zkracují a existuje jiné politicko- institucionální uspořádání, to v zásadě už naplatí, ale i pro Bismarcka i Hitlera to platilo na 100 %.

Zatímco Slovensko mohlo vytvořit jakýsi „samostatný“ Slovenský štát a totéž se vlastně týkalo i Maďarska, Rumunska atd., Česko, které pokládal Hitler za nezbytnou a efektivní průmyslovou a zbrojařskou součást tzv. Třetí říše, dostalo ponižující úlohu Protektorátu.

Dnešní Česko mělo podle představ tehdejšího především zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha být sídlem Němců, poněmčených a zcela loyálních Čechů s tím, že nežádoucí část tehdejší komunity měla být odsunuta kamsi na Sever, nejlépe na Sibiř.

Neřešme Židy, ty Hitler chtěl potlačit všude, kde působil, ale otázka samostatnosti jednotlivých přičleněných oblastí a zemí cosi vypovídá, o jeho vztahu k jednotlivým okupovaným zemím.

Česko chtěl porobit, protože latentně ho všichni v Německu brali vážně, alespoň v té době : „Ich oder Herr Beneš“, freneticky provolával ve Sportpalastu v době mnichovské krize Hitler a dodával: Mezi námi musí být rozhodnuto a bude rozhodnuto. To jsou mé poslední územní požadavky v Evropě…“.

Dočasně to vypadalo na vítězství Hitlera…

Bohudík…

A my jsme po roce 1948

Mimochodem, to NATO nemá naději. Kdo poslouchal floskule na jeho obranu před několika dny a překvapivě skvěle to jinde popsal Lukáš Jelínek z Masarykovy demokratické akademie, souhlasí s Trumpem i Lubošem Jelínkem i Zbyňkem Fialou, že NATO odumřelo.

Dnes už je NATO jen PR akce, protože fakticky zaznamenává jen porážku za porážkou (Irák, humanitární bombardování Srbska, Afganistán, Sýrie, Ukrajina (to si řekneme za 14 dní).

V květnu 1945, zde zahynulo 150 000 sovětských vojáků, aby nás osvobodili. Bez toho, že porazili Němce na svém území za neskutečných ztrát, by nikdy nenastal zvrat ve 2. světové válce a realizoval by se tragický scénář, který jsem naznačil…

NEEXISTOVALI BYCHOM A NEBO BYCHOM ŽILI NA SIBIŘI.

Přišel rok 1968, který byl pro většinu z nás tragický a pro část z nás, politicky i ideově napojené na anglosaské vidění světa je dodnes spojené s až fašistickou rusofóbii.

Závěry si každý má učinit sám.

Všichni spojenci nás zradili: Francie či Velká Británie při podpisu Mnichovské dohody, Sovětský svaz při okupaci v roce 1968

Spojence potřebujeme, ale preferujme ty, kteří nás nechali žít, to nebyla Francie ani Velká Británie, byl to jen tehdejší Sovětský svaz. Rusko si přálo, abychom byli úspěšní v rámci jejich ekonomicko – politického systému, jen ten systém na rozdíl od ekonomicko – politického systému v Číně neměl perspektivu. Rozdíl je viditelný dodnes.

Z principu, ale možná bez emocí, nedovolme Německu, nikdy, aby relativizovalo své fatální chyby. Ostudnou chybou Václava Havla bylo, že Němcům a zvláště „sudetským Němcům“ byl ochoten odpustit vše a Rusům ani to minimum.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

15.03.2019 20:46

Havel byl mdlého rozumu,jak vypovídají slova jeho "her".Ten poslouchal jen rozkazy z USA,které provedly v listopadu 1989 barevnou revoluci u nás a právě s pomocí Havla.Nechme na pokoji jeho ožralé veličenstvo Havla a měli bychom se snažit o svůj vlastní,lepší domov.Budeme v něm žít my,ne žádný Američan,Brit či Němec s muslimem.Braňme sami sebe!


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy