• Sobota, 29. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Horymír

Kvóty na migranty, kvóty na černochy – kvótová obsese EU. Není to rasizmus, když rozhoduje barva kůže?
Počet návštěv: 1521

Kvóty na migranty, kvóty na černochy – kvótová obsese EU. Není to rasizmus, když rozhoduje barva kůže?

Ivan David Článek od Ivan David

EU je posedlá myšlenou kvót. Nápad na přidělování migrantů jednotlivým členským zemím podle kvót se loni podařilo na chvíli odrazit. A už je to tu zase. Minulý týden Evropský parlament schválil usnesení v němž vyzývá orgány EU i členské státy k zavedení pozitivní diskriminace černochů, kteří přišli z Afriky. A jak bychom to podle představ Bruselu asi měli provést, když nemáme dost černochů? Podle europoslanců asi budeme muset přijmout migranty. Tak jak nám to Brusel loni vnucoval - podle kvót. To už je ale opravdu obsese. 

Když se EU rozhodne něco zavést, tak není vůbec jednoduché jí v tom zabránit. EU dávno nejsou členské státy sdružené v mezinárodní organizaci, která jejich spolupráci poskytuje potřebný servis. Dnes už je to více než 170 tisíc úředníků zaměstnaných v orgánech EU. Jen v Evropské komisi pracuje 34 tisíc lidí. Kromě tohoto nejznámějšího evropského úředního molocha však existují ještě více než dvě stovky specializovaných úřadů a agentur. Každým rokem jich přibývá. Jsou roztroušeny na územích prakticky všech členských států. U nás máme dislokovánu Evropskou agenturu pro navigační systém Galileo. O jeho zřízení umístění do Prahy bylo rozhodnuto během českého předsednictví v Radě EU v roce 2009. Takto předsedající země vždy dostane do svého státu nějaké nové zaměstnance EU na jejichž platy se skládají všichni občané Unie. V době, kdy Radě předsedala Itálie se tehdejšímu premiéru Silviovi Berslusconimu (AI) podařilo do Bogně usadit Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Německá kancléřka Agnela Merkelová (CSU) zase pro německý Kolín nad Rýnem získala Evropskou agenturu pro bezpečnost civilního letectví (EASA). I na malé státy se dostane. Tedy pokud podporují to co chce Brusel. Během minulé vlády byla do Polska přestěhována centrála Evropské hraniční a pobřežní stráže FRONTEX. Malta zase během svého předsednictví získala Evropský úřad pro podporu azylu (EASO).

Byrokratický aparát EU ročně stojí více něž 200 miliard korun. Výdaje na správu EU jsou nejrychleji rostoucí položkou v rozpočtu EU. Eurokraté mají nad volenými vládami členských států obrovskou početní převahu. Když každý z nich vyrobí ročně 1 lejstro, tak to ministři zasedající v Radě nejsou schopni učíst. A eurokraté těch lejster vyrábí opravdu hodně. Takže jim spousta nesmyslů projde. 
Evropských orgánů navíc stále přibývá. Další úřady na své zřízení čekají a stále se o nich jedná. V legislativním procesu je návrh Nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Agentury EU pro azyl. Jde o součást balíčku reformy azylového práva EU označované jako Dublin IV. Řada lidí si vzpomene jaké vášně loni budilo jednání o tomto projektu. Média hlavního proudu z balíku navrženého Evropskou komisí nejvíce informovala o návrhu směrnice o povinném přerozdělování migrantů do členských zemí. Známé kvóty na migranty se loni státům Visegradské čtyřky podařilo odrazit ve spolupráci s novou vládou Rakouska, v níž jsou zastoupeni Svobodní.

Předseda vlády Andrej Babiš (ANO) se před necelým rokem vracel ze summitu Evropské rady s tím, že se mu podařilo kvóty zlikvidovat. Moc přitom nezdůrazňoval, že to byla především zásluha Maďarska, které od počátku proti kvótám bojovalo všemi prostředky. Našim občanům také Babiš ráčil zamlčet, že ČR nepodpořila ukončení jednání o zřízení Agentury EU pro azyl a dalších součástí reformy azylového práva. EU stále ještě jedná o zřízení evropského orgánu, který by místo členských států rozhodoval o tom, kdo bude vpuštěn na území EU a komu bude udělen azyl.

Itálii se podařilo po nástupu vlády Giuseppe Conteho díky razantním postupu nového ministra vnitra Mattea Salviniho (Lega) výrazně omezit příliv migrantů. Lodě s migranty nejsou vpouštěny do italských přístavů a vláda posílila ochranu jižní hranice. Pokud by však bylo schváleno Nařízení o zřízení Agentury EU pro azyl, tak by to byla jen dočasná epizoda v migračním seriálu. Pravomoc rozhodovat o vstupu na území celé EU, a tím i jednotlivých členských států, by převzala EU. Italská vláda by mohla opět jen bezmocně přihlížet, jak se na její území valí statisíce migrantů. A po čase by opět vznikla „nutnost“ migranty nějak po EU rozmisťovat. A opět by tu s největší pravděpodobností byl návrh na zavedení kvót.

Přesně v těchto souvislostech je nutno vnímat usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. března 2019 o základních právech lidí afrického původu v Evropě. U nás vyvolaly u řady lidí vlnu posměchu návrhy na větší zastoupení černochů v evropských televizních pořadech. Spousta čtenářů si myslela, že europoslanci už asi opravdu „neví roupama co dělat“, když žádají členské státy, aby zavedly do učebnic dějepisu kapitoly o útlaku černochů v Africe při kolonialismu. Nebo když vyzývají Evropskou komisi, aby zřídila zvláštní specializovaný tým na potírání afrofobie.

Alternativní média už stihla vytáhnout na světlo, že usnesení ze Štrasburku vyzývá členské státy a orgány EU aby připravily a provedly právní rámec pro zlepšení zapojení černochů do vzdělávání v přístupu k justici, nebo na trhu práce. Politickou hantýrkou se to nazývá „pozitivní diskriminace“. Jako první byla zavedena před půl stoletím v USA. Začínalo se tím, že školy a university měly povinnost v případě stejných výsledků přijímacího řízení přednostně přijmout černocha. Později byly pro barevné občany dokonce zavedeny kvóty na obsazování míst u policie nebo v justici. Časem se tento přístup prosadil i v politice a nakonec i ve všech profesích. V mnoha případech o zaměstnání člověka nerozhodovaly jeho schopnosti, ale barva kůže. Je to rasismus? Není to rasizmus, když rozhoduje barva kůže? Loni byly v USA tyto zákony zrušeny prezidentem Donaldem Trumpem. Protože se neosvědčily. Kromě toho, že jsou otevřeně rasistické a tím i protiústavní, jejich platnost nesplnila očekávání. Ke zlepšení sociální situace většiny nebílých obyvatel nevedly. A místo snížení rasové zášti naopak vedly k jejímu zvýšení. Nyní je paradoxně hodlá zavádět EU. U nás to vzbudilo mezi čtenáři mnoho veselí a otázek jak to asi máme plnit, když u nás téměř nejsou černoši.

Jenže přesně takhle funguje dnešní EU. Mezi spoustou balastního a často i bizarního textu se často skrývají velmi závažná ustanovení.
Toho, kdo si přečetl celé usnesení Evropského parlamentu o základních právech lidí afrického původu v Evropě (europarl.europa.eu) nutně musel udeřit do očí odstavec 23, kde je uvedeno:
„23. Evropský parlament žádá žádá Komisi a členské státy, aby s ohledem na stávající právní předpisy a postupy zajistily bezpečné a legální cesty pro přistěhovalce, uprchlíky a žadatele o azyl, kteří chtějí vstoupit do EU.“
V tomto bodě je ukryt klíč k odpovědi, jak to máme podle europoslanců udělat, abychom mohli do televize, k policii nebo do justice přednostně přijímat černochy. Podle EU máme otevřít své hranice a umožnit jim sem přijít. A návdavkem se podle bodu 22 nově příchozím státy mají postarat o bydlení. V dalších bodech jsou státy vyzývány aby se postaraly u příchozích též o zdravotní a sociální péči. Že není dost bytů za přijatelnou cenu pro domácí? Že se zdravotní a sociální systémy kvůli globalizaci o tunelování veřejných rozpočtů nadnárodními firmami potýkají už nyní s velkými problémy. To už, jak je zřejmé většinu europolanců nezajímá. Ale nás by mělo zajímat jak kdo z našich europolanců hlasoval. Proto přinášíme přehled hlasování po jménech tak jak je zachycen z zápisu o jednání EP:

Martina Dlabajová (ANO) pro
Dita Charanzová (ANO) pro
Petr Ježek (ANO) pro 
Pavel Telička (ANO) pro

Jan Keller (ČSSD) pro
Miroslav Poche (ČSSD) pro
Olga Sehnalová (ČSSD) pro
Pavel Poc (ČSSD) nepřítomen

Jaromír Kohlíček (KSČM) pro
Kateřina Konečná (KSČM) pro
Jiří Maštálka (KSČM) pro 

Luděk Niedermayer (TOP 09p pro
Stanislav Polčák (TOP 09) pro 
Jiří Pospíšil (TOP 09) pro
Jaromír Štětina (TOP 09) pro 

Michaela Šojdrová (KDU-ČSL) pro
Pavel Svoboda (KDU-ČSL) pro 
Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) pro

Jiří Payne (Svobodí) proti

Evžen Tošenovský (ODS) zdržel se
Jan Zahradil (ODS) zdržel se

Všichni se samozřejmě hájí, že je to jen nezávazná rezoluce, kterou Evropský parlament vyjadřuje svůj názor. Stejně jako to tvrdil v případě Marrákéšské deklarace podporující migraci Afričanů do Evropy bývalý ministr vnitra Lubomír Metnar (ANO). Jenže právě taková usnesení dávají Evropské komisi mandát k předložení legislativních návrhů. A ty pak v případě schválení Radou a Evropským parlamentem už pro státy závazné jsou!

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

03.04.2019 19:58

Dobře vám tak.Vycinkali jste si "svobodu"(jen pro někoho) a výměnu jedněch špinavých spojenců za ještě špinavější.Co si Slováci zvolili,to mají.Jaksi povede v politice se teprve ukáže(její poradci budou rozhodovat za ní).Když to vyhovuje Slovákům,tak ať to mají.My se máme zajímat o udajnou "práci" českých europoslanců a podle tabulky výše byl proti jediný.Jeden nepřítomen,dva se zdrželi a zbytek pro.Z jednadvaceti jich bylo 17 pro.Tak si zvolte jiné šmejdy,ať mohou legálně zaplevelit stát dalšími netahavými.Máme jich tady málo,které musíme živit.


 

03.04.2019 10:22

Jakýsi pisálek, dle vlastního uvážení inteligent a spisovatel (pan Žáček) prohlásil, že Slováci volili na Děvín krásku, která splňuje veškeré parametry estetiky, zatímco náš prezident Zeman je ošklivý i po mnoha "paňácích". Já jsem se samozřejmě ocitl mezi hlupáky, kteří naší zemi dělají ostudu už tím, že volili na Hrad ošklivého, kulhajícího prezidenta. Jsem na rozpacích. Jako hloupý Čech nebazíruji na kráse našich nejvyšších státních představitelů. Nemusí mít nanesené šminky, uměle, chemicky vyšisované vlasy a umělé řasy. Zcela se spokojím s tím, že nejsou kamarády Sorose, Macrona ani Mutti Merkel. Mainstream dělá z našich zvolených představitelů padouchy, že jim není rovno. ....K Africe: Svobodu afrických národů zajistilo až úplné vyrabování všech zdrojů, kdy už bylo kontraproduktivní držet tyto země v režimu otroctví. Bylo potřeba se zbavit "obtížného hmyzu", placeného do té doby jedním dolarem denně s tím, že na těchto rabovaných územích pracovaly po desetitisících i malé děti, otroci. Vydrancované země bylo třeba někomu hodit na krk. Ten tu způsobenou hrůzu zaplatí. kdo by souhlasit s tak masivní chudobou až hladomorem? A tak se nadnárodní koncerny vzdaly nadvlády nad zeměmi, odkud už nic nekáplo. Co s vyloupenou zemí? Nejlepší je přinést jí "svobodu" když už není co ukrást. A tak se hrůza hladomoru šíří a je posílena dalším "humanitárním bombardováním" tentokrát Saúdské Arábie, členem NATO, která jako náš spojenec, vojensky napadla Jemen. Čert vem desetitisíce mrtvých a statisíce raněných! K tomu přibyla i katastrofa hladomoru pro 15,000,000 tamních trpících obyvatel.... Situace se vymkla kontrole tím, že svorně voláme po potrestání vraha muslimů, který měl vojenský výcvik a sloužil v zahraničních komandech, zatímco nám unikají zprávy o tisících zmasakrovaných křesťanů naříklad v Nigérii. ...Je zde ještě jeden scénář: Pokud se Africká země (Libye) osamostatní, má plné sejfy zlata, bezplatnou zdravotní péči a nejvyšší životní úroveň, přijde CIA organizovaný převrat. Plukovník Kadáfí je bestiálně zavražděn, Infrastruktura země je totálně zničena a tuny libyjského zlata jsou s péčí pečlivého hospodáře "převezeny do bezpečí" k těm, kteří už ví, jak s ním naložit. MIgranti se k nám jenom hrnou už proto, že bezplatnou zdavotní péči jsme jim zlikvidovali. Nic nezůstane bez následků, s tím nepočítejme. ......Mějte se hezky. .....PS: Napsal Jiří Přibyl.


 
Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy