• Neděle, 26. květen 2019
  • Svátek má Rukojmí Filip

Esej: NEMOHU ZA TO…
Počet návštěv: 528

Esej: NEMOHU ZA TO…

…že jsem byl vychován tak, abych přírodu pokládal za ohromný dar, k němuž se člověk musí chovat s největší ohleduplností a s největším respektem – a to nejen kvůli tomu, že na přírodě jsme závislí nejen z hlediska fyzické existence, ale také proto, že s vnímáním přírodního krásna a s chápáním všech souvislostí, jimiž je vše živé s přírodou propojeno, nabývá smyslu náš život. Jestliže pomineme tuto pravdu, pak se budoucnost lidstva stane vratkou a – ohroženou!

   Díky své výchově dnes trpím. Ať jdu kamkoliv, všude narážím na obludné devastace krajiny a tedy našeho /a nejen našeho/ životního prostředí. Ať čtu nebo sleduji vše o přírodě, vždycky mě zamrazí ze zjištění, čím se člověk na této MATCE VŠECH denně proviňuje. Znečištěním vodstva veškerého typu – studánkami počínaje a oceány konče – ničíme dostupnost základní složky naší potravy. Ničením lesů otevíráme cestu běsům eroze, vichřicím, ztrátě producentů kyslíku, a naopak prašnému znečištění toho, co vdechujeme. Bez lesů nebude dřevo, nebude ptactva a zvěře, nebude lesních plodů, zmizí ona mikroklimata, která jsme podvědomě vyhledávali ke svému odpočinku. Malebná krajina se promění v poušť.

   Nemohu za to, že můj otec mi vštípil tak pevné základy ve vztahu ke zvěři a k rybám, takže dnes trpím pokaždé, když zamířím do polí, k lesům či k řekám, abych se s těmi nádhernými tvory, kteří planetu Zemi obývají od dob, kdy po člověku ještě nebylo ani památky, setkal a pokochal se pohledem na jejich krásu, jejich ušlechtilost, jejich přirozenost…

   V této chvíli nebudu vyprávět o jelenech, kteří jsou vybíjeni. Nebudu vzpomínat na úhoře; postavili jsme jim do cesty přehrady, kde končí rozsekáni lopatkami turbín. Nemíním hovořit ani o koroptvích; mé děti, ani děti vaše je už neznají, protože je zemědělci vyhubili. Stejně jako chemie vyhubila další – kdysi hojné obyvatele – polí a lesů..

   První mláďata zajíce polního přicházejí na svět už koncem února nebo začátkem března; to podle průběhu zimy. Zaječice vrhne své potomky na holou zem bez toho, aby jim připravila sebeskromnější pelíšek. Je to její varování: Mládě, tvůj život bude jedním z nejtvrdších, tak si zvykej! A zajíček leží pod rodnou hroudou, odkázán na mateřské mléko a odsouzen k tomu, že první lístečky trávy uvidí bůhví kdy, protože oranice dnešních nekonečných lánů děsí svou pustotou i vnímavého člověka. Tam ho najde jestřáb, káně, pochop, šedivka, krkavec, liška, kuna, toulavá kočka i pes – a to není výčet predátorů konečný. Ze stovek narozených mláďat tak přežije do jara pár desítek.

   Zaječice doplní prořídlé stavy dalším vrhem. Ale to už přijdou ke slovu jarní zemědělské práce. Obludné stroje začnou připravovat zorané lány pro setí. Řvoucí traktory potáhnou za sebou brány, smyky, válce. Za technikou zůstanou roztrhaná, umlácená, rozmačkaná zaječí tělíčka. Na tuto, člověkem připravenou hostinu, se slétnou rackové, čápi, volavky, vrány, krkavci. To už z novorozených ušáčků žije pár jedinců, kteří se zachránili bůhví jak.

   Zeleň roste, vegetace dozrává, jeteliny a louky jsou sečeny na krmení dobytka, sečeny jsou ze stejného důvodu i některé ozimé směsky. Do lánů vyjedou traktory s rotačními sekačkami. Jejich ostří jsou neúprosná. Mladí zajíčkové se marně snaží pudově přitisknout k zemi. Posečená zeleň je krvavým svědectvím lidské krutosti.

   Ani další období sklizně nedává zbylým zajícům naději. Marně hledají úkryt v kukuřičných lánech, či v lánech obilovin. Samozřejmě, že člověk ještě drama vystupňuje chemickými postřiky. Zajíc je tvor neobyčejně čistotný, olíže si srst – a… Vběhne na frekventované komunikace – a… Nachytá se na sladkost řepky – a… 

   A to ještě není podzim, kdy člověk promění orbou většinu lánů na krajinu hladu. Čtete dobře: naše rodné lány neúprosní zemědělci promění v hladomornu. Neexistují meze, ekonomika přinutila uživatele polností pěstovat především tzv. energetické plodiny, které z velké části končí v bioplynových stanicích. Že tam zahnívá spolu s kukuřicí a jinými obilovinami i zvěřina? Slýchávám od jejich provozovatelů sarkastické poznámky, že, cituji: „Aspoň je toho plynu více!“

   Tak se rok co rok vrší svědectví o lidské zvůli, krutosti a bezohlednosti. Nic však nezůstane bez trestu.

   Opravdu nemohu za to, že mi otec vštípil do paměti veškerou krásu, bohatost a taje přírody ještě v době, kdy rána, poledne i večery byly plné krásy a života. Dodnes jsem mu za jeho školu v přírodě vděčný. Stejně jsem vychoval své děti a stejně se snažím vše důležité vštípit i svým vnoučatům. Důvod je prostý: přeji si, aby se mí potomci připojili k těm, kdo se pokusí zvrátit přístup současné lidské civilizace k přírodním hodnotám. Už vzali za své moje poselství a výstrahu: „Člověk bez přírody existovat nemůže. Příroda bez člověka však ano!

    Chcete-li, věřte a – doufejte!

Štěpán Neuwirth

- Štěpán Neuwirth -
Publikuje od roku 1966; emeritní tiskový mluvčí Fakultní nemocnice Ostrava, později tiskový mluvčí Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity (Dnes lékařské fakulty). Novinář, publicista, spisovatel. 18 vydaných knih; cena E.E.Kische za Tep nemocnice (literatura faktu).

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

09.04.2019 19:48

Příroda je sice krásná věc,ale pro většinu nepotřebná.Na co louky a pole,to mamon je přece důležitější.Na nejlepší orné půdě stojí mraky panelů pro sluneční energii,na dalších částech sklady cizích společností,louky nejsou potřeba,protože z nich není žádný zisk a o hospodaření se soukromými lesy opět rozhoduje úředník.Strategickou surovinu,vodu,ODS prodala do ciziny,což může udělat jen totální idiot.Strategické zásoby pohonných hmot se uskladňují v cizině u soukromých společností a o přírodu se nikdo nestará.Tedy stará!Jak by z ní měl co největší zisk.Před lety jsme se smáli Miroslavu Štěpánovi,když řekl,že tady budou jen silnice a sklady.Dneska bychom se mu měli omluvit.Nebyl to takový blbec,jak z něj dělali.Proto si dnes o přírodě můžeme nechat jen zdát.Jen mám na panaNeuwirtha malý dotaz.Jak chce obdělávat ten zbyteček polí,když mu vadí traktory s bránami a válci?Že bychom se vrátili zpátky?Kdy se používali voli a krávy do pluhů a když je dotyčný neměl,tak zapřáhl manželku s dětmi,aby mu tahali ruchadlo bratranců Veverkových?Nebo jak si ti vlastně představuje?Ono kritizovat je lehké,ale najít náhradní řešení už tak snadno nejde.


 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

09.04.2019 11:23

Neznám křišťálovou studánku. Zato znám prameny vody vyvěrající zpod desítek pneumatik ozdobených záchodovými mísami a prohozených sutí. Soukromé lesy jsou prodělečné, a tak se neinvestuje do lapačů škůdců s feromony. Stát, který investoval do obnovy lesů, nemá v soukromých lesích co dělat. A tak se kůrovec šíří dosud nevídaným tempem. Ti, co chtěli na lesní dřevině vydělat, nepočítali s nutnými investicemi. Zisk za každou cenu se nekoná. Pokud se dřevo vytěží, je nekvalitní. Profit je minimální, zato ztráty veliké. A tak nezbývá, než prosebně natáhnout ruku ke státním dotacím. Křišťálovým studánkám zvoní umíráček. Ani stromy lesa nejsou zlatým vejcem pro zlatokopy. Privatizace lesů ani nemůže vést k ničemu jinému, než k jejich devastaci. (Nekoupím si les proto, abych se o něj staral, ale aby mi přinášel zisk). Právě tato chybná strategie znamená rychlou zkázu našich, pardon soukromých, lesů. Vysvětlete člověku, který s vydinou zlaté many investoval miliony do jejich (spekulativnímu) zakoupení, že jeho les potřebuje další investice, aby přežil. To nikdo ze spekulantů neudělá. Marně tedy slzíme nad stavem krajiny a lesy, které nám nepatří. Jsou v soukromých rukou. Vstupujeme tedy na soukromý pozemek. Průzračnou vodu jsme zaměnili za soukromé vlastnictví všeho, co bychom rádi obdivovali. Není co obdivovat. Tyto zdevastované lesy nám stejně nepatří. Jen zatím vesměs nejsou opatřeny tabulkou "Cizím vstup zakázán". .....Mějte se hezky.


 
Prázdné heslo: Zabraňte globálnímu oteplování! Byť za něho lidé mohou jen 10%, když účinky přírody jsou mnohokrát větší vlivem vypařováním moří a oceánů vydechující největší skleníkový plyn - vodní páry…

Prázdné heslo: Zabraňte globálnímu oteplování! Přitom za něho lidé mohou jen cca 5%, když účinky přírody jsou mnohokrát větší vlivem vypařováním moří a oceánů, vydechujících největší skleníkový plyn - vodní páry…

Čeští studenti se přesto připojili k celosvětové protestní akci, která chce přimět politiky k důslednější ochraně klimatu a snižování emisí. Nechce se ti do školy, přijď mezi nás a protestuj; v rámci iniciativy Fridays for Future se tak účastní mladí lidé z více než stovky zemí světa.

„S proruskými maniaky nechci mít nic společného,“ rozzuřil se Václav Bartuška a z mého rozhovoru pro Rukojmi.cz nebylo nic. Přes mé ujišťování, že by šlo o férové interwiev „padni komu padni“ a objasnění slov „proruský“ a „protiruský“

„S proruskými maniaky nechci mít nic společného,“ rozzuřil se Václav Bartuška a z mého rozhovoru pro Rukojmi.cz nebylo nic. Přes mé ujišťování, že by šlo o férové interwiev „padni komu padni“ a objasnění slov „proruský“ a „protiruský“

Měl jsem zase jeden utkvělý a notně ztřeštěný plán; udělat pro internetové noviny Rukojmi.cz rozhovor, jehož hlavním protagonistou měl být Václav Bartuška, velvyslanec České republiky pro energetickou bezpečnost. A ten by byl, resp. měl být mým novinářským sólokaprem. Pak jsem ho náhodně potkal v Praze a drze oslovil se svojí utajenou strategií; připadal jsem si jako směšný konspirátor.

STÍN „SOUDKYNĚ OLO“ NA OBNOVENÉM PROCESU

STÍN „SOUDKYNĚ OLO“ NA OBNOVENÉM PROCESU

Od 6. června 2018 jsem se na svém bloggu opakovaně věnoval svéráznému postupu „soudkyně OLO“, tedy paní Ivety Šperlichové, soudkyně zlínské pobočky Krajského soudu v Brně, v řízení proti údajným pachatelům krácení spotřební daně z tabáku, který dovedla k odsuzujícímu rozsudku z 22.června 2018. V r.2019 ji ale uznal Ústavní soud za podjatou a následně jí Vrchní soud v Olomouci případ odebral a rozsudek zrušil.

Poslední domácí zprávy