• Pondělí, 17. červen 2019
  • Svátek má Rukojmí Adolf

Docent Valenčík připomněl velkou lumpárnu guvernéra Tošovského, o které se nemluví. Člověka píchne u srdce...
Počet návštěv: 1042

Docent Valenčík připomněl velkou lumpárnu guvernéra Tošovského, o které se nemluví. Člověka píchne u srdce...

Stanislav Novotný Článek od Stanislav Novotný

Do svého pravidelného pořadu Na prahu změn si tentokrát bývalý policejní prezident a předseda Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný pozval proděkana Fakulty ekonomických studií Vysoké školy finanční a správní v Praze a vedoucího katedry a mezinárodních vztahů tamtéž, a krom toho také bývalého poslance Federálního shromáždění, docenta Radima Valenčíka.

V úvodu šestašedesátiletý docent Valenčík zavzpomínal na dobu svého dospívání, která připadla na roky, jež formovaly nejen jeho, ale i celý český národ. „Já jsem měl to obrovské štěstí, že jsem prožíval rok 1968 v období života, kdy se člověku otvírají horizonty. Přecházel jsem tehdy na gymnázium, období prvních lásek, netušených objevů… Rok 1968 už jsem byl schopen vnímat, na vstup vojsk si pamatuji dodnes, byl jsem v dětském táboře ve Sloupu. Byl to poslední turnus a můj poslední tábor, protože jsem končil býti dítětem. Byl to šok pro nás, netušil jsem, že se něco takového může stát, bral jsem to jako obrovskou tragédii. Měl jsem vždy pozitivní vztah tehdy k SSSR, a o to to pro mě bylo bolestnější, tato okupace, bylo jasné, že je to okupace, to nejde vysvětlit jinak.“

I přesto se stal Radim Valenčík komunistou, a později dokonce i poradcem prvního polistopadového předsedy KSČM Jiřího Svobody, který se pokoušel stranu reformovat – než na něj byl spáchán atentát. „Nevím, jestli to bylo z pozice skalních komunistů, nebo těch, kteří si reformu nepřáli z druhé strany. Začala to vyšetřovat Federální bezpečnostní informační služba, ale byla z toho stažena.“
 
Pak dostal podle Radima Valenčíka vyšetřování na starost člověk, který do té doby dělal „krádeže ve starožitnictví“. Nicméně nedělal svou práci zřejmě vůbec špatně. „Fakt je, že když byl druhý vyšetřovatel z toho odvolán a případ prohlášen za nevyšetřený, on si to bral osobně a snažil se to vyšetřit na vlastní triko. Přejelo ho auto…“
 
Mohla to být náhoda? Stanislav Novotný se coby bývalý policejní prezident domnívá, že nikoli. Připomněl například i podezřelou smrt komunistického poslance Vladimíra Řezáče, který se údajně v roce 1996 zastřelil kulovnicí. „Velmi nepraktická sebevražda,“ podotkl Stanislav Novotný.
 
Radim Valenčík vystudoval matematiku, a to poměrně netradičně v ukrajinské, dříve sovětské Oděse. A překvapivě říká: „To bylo nejsvobodnější město, jaké jsem poznal.“ V Oděse, protože ho vždy bavila věda a často chodil do univerzitní knihovny, se sblížil se slavným profesorem Ujomovem, který se jej ujal. „Připravil referát na konferenci do Mariánských Lázní, to byl druhý rok mého studia, a oni mu nedali vízum. Byl naštvaný a řekl: Tak víš co, tak pojedeš místo mě. Všude jsem byl inzerován jako člověk z Moskvy, takže mě ubytovali v nejlepším hotelu, trochu jsem se styděl a trochu měl z toho legraci, z té servility obrovské, přitom Ujomov byl v Rusku považován za polodisidenta.“
 
Velkým tématem, kterým se Radim Valenčík akademicky zabývá, je penzijní systém. Nejdříve jej ale zajímalo financování vysokého školství. Podílel se na přípravě zákona, který navrhoval financovat terciární vzdělávání podle toho, kolik si vydělají absolventi škol – odvodem z jejich budoucího příjmu. Vzbudilo to ale až „alergickou reakci“. „Zejména na veřejných vysokých školách, které si vždy nárokují peníze, ale na výkony až tak nehledí. Připravili jsme návrh zákona o změně financování, který šel shodou okolností do parlamentu 25. února v roce 2002. Neprošel o dva hlasy,“ vzpomíná docent Valenčík, jenž brzy zjistil, že na stejné univerzitě jako on působí i jeden z předních odborníků na penzijní systém Jaroslav Vostatek. Ten navrhuje systém, kdy „každý, co do toho průběžného systému dá, tak to podle pojistné matematiky dostane zpátky“.
 
„Byla by to změna směrem k menšímu rovnostářství, což by někteří pociťovali velmi negativně. Vostatek řekl, že kdyby byl tento systém dobře nastaven, nebylo by potřeba stanovovat ani dobu odchodu do důchodu, protože průběžný systém je stabilní a nezlikviduje ho ani inflace či měnová reforma. A mě napadlo udělat jakousi nadstavbu stávajícího systému, to znamená udělat to tak, že kdo dosáhne důchodového věku a neodejde do důchodu, bude moci potom vstoupit do této nadstavby dobrovolně, a že to, co do ní dá, dostane podle pojistné matematiky zpátky, což by ho motivovalo k prodloužení produktivního věku.“
 
Radim Valenčík by šel ostatně sám příkladem, neboť naplno pracuje i v 66 letech. To, co se mu ale hrubě nelíbí, je takzvaný druhý důchodový pilíř, který se objevoval v úvahách o podobě důchodové reformy, ale nakonec byl naštěstí zrušen. De facto by to totiž znamenalo přesun velkého množství peněz, které by si spořili občané na důchod, ze státního rozpočtu do soukromého sektoru. „Všechny země, které měly něco podobného jako náš druhý pilíř, jsou v obrovských problémech, Polsko, Slovensko či Maďarsko, pobaltské státy. Je to skládka toxických aktiv. Fondový systém slouží k okradení lidí,“ myslí si docent Valenčík.
 
Odtud se oba pánové dostali v rozhovoru postupně k (ne)fungování Evropské unie a neutěšenému stavu současného světa. Podle Radima Valenčíka se budou dít velké věci a změny, leč nikoli k dobrému. „Maximálně Merkelovou nahradí horší Merkelová a Macrona horší Macron, není šance se z toho vybabrat. Po našich předměstích se dá ještě chodit, to už nejde ani v Mnichově, kdysi nejbezpečnějším velkoměstě Evropy, babičku mlátí policie a Macron řekne, že aspoň přijde na lepší myšlenky… To je ta větší rychlost?“ ptá se docent Valenčík v narážce na jednání Německa a Francie, které se pasují do čela „lepších“ a ekonomicky „rychlejších“ států EU. Možná rychlejších směrem ke dnu.
 
Na obzoru se objevuje další velká finanční krize, o které začínají opatrně mluvit i mnozí ekonomové. Co si myslí ekonom Valenčík? „Patrně jdeme do nějakých finančních turbulencí, jaký rozsah budou mít, lze jen těžko odhadnout. Já tam vidím dva základní problémy. Kdysi dávno to bylo tak, že ty peníze, které získala centrální banka od občanů permanentním znehodnocováním měny, neboli inflací, se částečně měnily v monetizaci – nakoupila za to dluhopisy… Takto se splácel dluh a bylo možné více financovat projekty a různé věci, dnes se to nesmí. Dnes z nich centrální banka nakupuje do svých rezerv třeba euro, přestože nejsme v eurozóně. Občané tak přicházejí o velkou část peněz a financují se z toho různé lumpárny.“
 
Druhá věc pak je, že od roku 2008 se ten problém řešil kvantitativním uvolňováním, tedy tištěním peněz. „Tyto peníze kolují jen v horních patrech systému. Problém zadluženosti se tedy neustále zhoršuje,“ říká Radim Valenčík.
 
29. března proběhla éterem výbušná informace, že se údajně basilejská Banka pro mezinárodní vypořádání, jakási banka pro centrální banky, rozhodla, že se zlato opět stane základním krytím měn… Stanislav Novotný v této souvislosti připomněl prodej českých zlatých rezerv centrální bankou za směšnou cenu v 90. letech. „ Jedna z největších lumpáren byl prodej zlata guvernérem ČNB Josefem Tošovským. To člověka píchne u srdce, když takové věci slyší,“ poznamenal jeho host.
 
A je Radim Valenčík optimista, nebo pesimista, co se týče dalšího vývoje? „Já su skeptik teda, říkám vždycky, že to nedopadne nejlíp a bude to dlouho trvat. Ale jeden současný slovenský filozof, na jméno si nevzpomenu, vymyslel nádhernou věc: Nakonec všechno dopadne dobře. A když to nedopadne dobře, tak to ještě není konec.“
 
 
Pořad Na prahu změn, který si můžete poslechnout zde, každý týden poslouchá a shrnuje Milan Vidlák, šéfredaktor, vydavatel a jediný autor časopisu Šifra. Nezávislý měsíčník vychází v tištěné i digitální podobě, www.casopis-sifra.cz
 
Psali jsme:

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

12.04.2019 19:26

Nelze srovnávat dnešní situaci s tou z devadesátých let.V tu dobu probíhala restruktualizace ekonomiky,což znamenalo krádeže majetku státu ve velkém.Jak říkal Klaus st.,učili se být bohatí.V dnešní době se děje totéž,ale ve prospěch EU na úkor českých občanů.A pokud oni mlčí,je zcela zbytečné o tom cokoliv říkat.Politici jsou zlo,které by se mělo vymýtit.


 
Toxicita radioaktivního mraku z Černobylu byla prý ekvivalentem 400 explozí, ke kterým došlo v Hirošimě. A co havárie reaktoru TMI-2 ? Dle Drábové se nelišila od rozsahu poškození reaktoru v Černobylu

Toxicita radioaktivního mraku z Černobylu byla prý ekvivalentem 400 explozí, ke kterým došlo v Hirošimě. A co havárie reaktoru TMI-2 ? Dle Drábové se nelišila od rozsahu poškození reaktoru v Černobylu

Toxicita radioaktivního mraku z Černobylu byla prý ekvivalentem 400 explozí, ke kterým došlo v Hirošimě. Jak to tedy bylo? Výbuch v Hirošimě byl rovnocenný asi 13 kilotunám TNT (54 TJ). Podle největších odhadů účinek výbuchu v Hirošimě okamžitě zabil asi 70 000 lidí.

Napřed Trump v bývalém velkoskladu internoval stovky mexických dětí, pak „na žádost demokratů“ souhlasil,  že hranici s Mexikem nebude chránit betonová zeď, ale ocelová bariéra. Na sumě 5,7 miliardy USD (cca 127 miliard Kč) šéf Bílého domu trvá.

Napřed Trump v bývalém velkoskladu internoval stovky mexických dětí, pak „na žádost demokratů“ souhlasil, že hranici s Mexikem nebude chránit betonová zeď, ale ocelová bariéra. Na sumě 5,7 miliardy USD (cca 127 miliard Kč) šéf Bílého domu trvá.

A máme tady další sebestřednost amerického prezidenta Donalda Trumpa; imigrační smlouva s Mexikem, která odvrátila uvalení cel na mexický dovoz do Spojených států, obsahuje ve skutečnosti víc, než je v ní psáno, uvedl to 12. června 2019, když na Twitteru napsal, že Mexiko se zavázalo udělat pro omezení migrace víc, než stojí ve smlouvě. Později prohlásil, že „v dohodě je cosi, co Mexiko velmi brzy oznámí“. Nevěří prý, že by Mexiko existenci „neveřejné části“ migrační dohody popíralo.

Je Británie výkladní skříní demokracie, či jen chaosem populismu?  Proč? Jelikož místo premiérky Mayové, co hlasovala proti brexitu, nastoupí do čela vlády asi šašek Boris Johnson, co veřejně lhal

Je Británie výkladní skříní demokracie, či jen chaosem populismu? Proč? Jelikož místo premiérky Mayové, co hlasovala proti brexitu, nastoupí do čela vlády asi šašek Boris Johnson, co veřejně lhal

Kdepak asi skončí Velká Británie, dnes varovný příklad světové demokracie? Podle  ankety z 12. června 2019 by konzervativci s ohledem na jednokolový volební systém, ve kterém vítěz „bere vše“, obsadili v parlamentu 395 mandátů. Labouristé by byli druzí se 151 poslanci. Liberálové by skončili až čtvrtí s 26 křesly a Faragova strana by jako v minulosti „ostrouhala“. Třetí by byla Skotská národní strana s 59 zástupci v dolní komoře britského parlamentu.

Když studenti v nejbohatším městě světa Hongkongu místo studia demonstrovali, jejich rodičům z toho vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, jelikož za ně platí ročně školné 21 tisíc dolarů (411 tisíc korun)...  z toho vstávají vlasy hrůzou na hlavě, jelikož za ně platí ročně školné 21 tisíc dolarů (411 tisíc korun)...

Když studenti v nejbohatším městě světa Hongkongu místo studia demonstrovali, jejich rodičům z toho vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, jelikož za ně platí ročně školné 21 tisíc dolarů (411 tisíc korun)...

Anální Šámalová bude šílet presstitutskou radostí; Hongkong 15. června 2019 oznámil, že odloží schvalování zákona o vydávání osob podezřelých z trestného činu, oznámila správkyně Hongkongu Carrie Lamová. Legislativní návrh vyvolal masové protesty, neboť by umožnil vydávat provinilce i do komunistické pevninské Číny. Již svolaná demonstrace se ale v neděli stejně uskutečnila...

Poslední domácí zprávy