• Čtvrtek, 23. květen 2019
  • Svátek má Rukojmí Vladimír

Mládí vpřed, ale ne v politice!
Počet návštěv: 680

Mládí vpřed, ale ne v politice!

Libor  Čermák Článek od Libor Čermák

Jsem názoru, že do politiky by měli chodit lidi až s nějakými životními zkušenostmi. 18, 20, 22 let je na to ještě brzo. A podobně to vidím i s návrhem na snížení volebního práva na 16 let. Ty děti určitě ještě neví, o co jde.  

Vždy, když vidím nebo čtu o nějakém poslanci a u něj je uvedený věk jen kolem dvaceti let, tak tedy velmi silně nadskočím. Jak takový člověk mohl nabít nějakých tolik potřebných životních zkušeností, které by měly být pro práci jakéhokoliv politika nezbytnou kvalifikací? I já, když jsem byl poprvé zvolený do zastupitelstva Prahy 22, měl jsem již za sebou tři profesní zkušenosti. Pracoval jsem nejprve jako skladník v knižním velkoobchodě, pak jako pedagog volného času a také jako stavební technik - přípravář. A tak by to podle mne mělo být s každým, kdo chce jít do politiky řídit životy jiných. Že mám pravdu, například pane Dominiku Feri?

Jsem proto, aby každý dvacátník měl skutečně možnost chodit do nějaké běžné práce. Ať si tam pěkně vyzkouší, jaké je to mít nad sebou nějakého nadřízeného šéfa. Ať si tak pěkně vydělává finanční prostředky pro své živobytí a ať tak nabývá nových životních zkušeností. Ale pokud jde někdo ve dvaceti letech se živit jen a pouze politikou, je to podle mne znak jen jeho arogance.

A stejně to vidím i se snížením volebního práva na 16 let, jak to navrhuje kdosi s pražskokavárenských stran. Když nepočítám školu, kamarády a kroužky, tak v šestnácti letech má člověk jen minimální životní zkušenosti. A když k tomu přidám i častou "opilost " mladých tou jejich "politickokorektní" ideologií, tak bych se nejen hodně rozmýšlel někoho takového pouštět k volbám, ale vůbec bych ho tam nepouštěl. Ať si i tito teenageři pěkně střádají do budoucna své životní zkušenosti a teprve až nejdřív v osmnácti letech se rozhodují koho volit.

Libor Čermák
Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým. Děkuji také všem svým voličům, že mi i pro nové volební období pomohli obhájit mandát člena zastupitelstva MČ Praha 22

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

23.04.2019 20:02

A já bych byl pro,aby tam byli mladí zvoleni a společně i starými posranci a sviňátory také nesli za svou činnost patřičnou odpovědnost.Bez toho tam nemají co dělat,protože nic neví(kromě nízkých znalostí ze školy) a nikdy nebyli nuceni rozhodovat ani sami o sobě.Jak tedy mohou rozhodovat i něčem,co nikdy neviděli a ani o tom neslyšeli.Benda je toho zářným příkladem,kam to povede.


 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

23.04.2019 13:16

Vážený pane Čermáku, dávám Vám zapravdu. Být politikem v době, kdy se člověk jen jen zbaví mléčných zubů, je předčasné. Pokud chcete být úspěšným politikem pro nás hnidopichy, pohlídejte si, prosím, gramatiku. Občas sám spáchám gramatickou chybu, a pak láteřím, že jsem si pro nedostatek času, spíše zbrklost, po sobě příspěvek nepřečetl. .....Mějte se hezky.


 
„S proruskými maniaky nechci mít nic společného,“ rozzuřil se Václav Bartuška a z mého rozhovoru pro Rukojmi.cz nebylo nic. Přes mé ujišťování, že by šlo o férové interwiev „padni komu padni“ a objasnění slov „proruský“ a „protiruský“

„S proruskými maniaky nechci mít nic společného,“ rozzuřil se Václav Bartuška a z mého rozhovoru pro Rukojmi.cz nebylo nic. Přes mé ujišťování, že by šlo o férové interwiev „padni komu padni“ a objasnění slov „proruský“ a „protiruský“

Měl jsem ten ztřeštěný plán, už když jsem vyrazil na Pražské jaro na koncert skvělé české harfenistky Kateřiny Englichové, s níž je ženatý Václav Bartuška, velvyslanec České republiky pro energetickou bezpečnost. A ten byl, resp. měl být mým novinářským sólokaprem. Tušil jsem jeho přítomnost, pak jsem navíc seděl náhodně hned za ním a o přestávce jsem ho drze oslovil se svojí utajenou strategií; připadal jsem si jako směšný konspirátor.

ZAPOMENUTÁ STUDÁNKA

ZAPOMENUTÁ STUDÁNKA

Vracel se domů z první letošní čekané na divoké holuby. Vstával brzy, bylo kolem čtvrté hodiny, ale vzduch byl stále teplý; žádné ranní čerstvo, žádný svěží závan, jen teplé ovívání opocených tváří. Cítil, jak se mu pot řine podpaždím a stéká bohatým pramínkem k opasku. Těšil se na osvěžení v oderském meandru, přidal do kroku, protože ještě musel projít loukami, kde bylo téměř nedýchatelně.

Poslední domácí zprávy