• Pondělí, 24. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Matěj

Mládí vpřed, ale ne v politice!
Počet návštěv: 1221

Mládí vpřed, ale ne v politice!

Libor  Čermák Článek od Libor Čermák

Jsem názoru, že do politiky by měli chodit lidi až s nějakými životními zkušenostmi. 18, 20, 22 let je na to ještě brzo. A podobně to vidím i s návrhem na snížení volebního práva na 16 let. Ty děti určitě ještě neví, o co jde.  

Vždy, když vidím nebo čtu o nějakém poslanci a u něj je uvedený věk jen kolem dvaceti let, tak tedy velmi silně nadskočím. Jak takový člověk mohl nabít nějakých tolik potřebných životních zkušeností, které by měly být pro práci jakéhokoliv politika nezbytnou kvalifikací? I já, když jsem byl poprvé zvolený do zastupitelstva Prahy 22, měl jsem již za sebou tři profesní zkušenosti. Pracoval jsem nejprve jako skladník v knižním velkoobchodě, pak jako pedagog volného času a také jako stavební technik - přípravář. A tak by to podle mne mělo být s každým, kdo chce jít do politiky řídit životy jiných. Že mám pravdu, například pane Dominiku Feri?

Jsem proto, aby každý dvacátník měl skutečně možnost chodit do nějaké běžné práce. Ať si tam pěkně vyzkouší, jaké je to mít nad sebou nějakého nadřízeného šéfa. Ať si tak pěkně vydělává finanční prostředky pro své živobytí a ať tak nabývá nových životních zkušeností. Ale pokud jde někdo ve dvaceti letech se živit jen a pouze politikou, je to podle mne znak jen jeho arogance.

A stejně to vidím i se snížením volebního práva na 16 let, jak to navrhuje kdosi s pražskokavárenských stran. Když nepočítám školu, kamarády a kroužky, tak v šestnácti letech má člověk jen minimální životní zkušenosti. A když k tomu přidám i častou "opilost " mladých tou jejich "politickokorektní" ideologií, tak bych se nejen hodně rozmýšlel někoho takového pouštět k volbám, ale vůbec bych ho tam nepouštěl. Ať si i tito teenageři pěkně střádají do budoucna své životní zkušenosti a teprve až nejdřív v osmnácti letech se rozhodují koho volit.

Libor Čermák
Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým. Děkuji také všem svým voličům, že mi i pro nové volební období pomohli obhájit mandát člena zastupitelstva MČ Praha 22

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

23.04.2019 20:02

A já bych byl pro,aby tam byli mladí zvoleni a společně i starými posranci a sviňátory také nesli za svou činnost patřičnou odpovědnost.Bez toho tam nemají co dělat,protože nic neví(kromě nízkých znalostí ze školy) a nikdy nebyli nuceni rozhodovat ani sami o sobě.Jak tedy mohou rozhodovat i něčem,co nikdy neviděli a ani o tom neslyšeli.Benda je toho zářným příkladem,kam to povede.


 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

23.04.2019 13:16

Vážený pane Čermáku, dávám Vám zapravdu. Být politikem v době, kdy se člověk jen jen zbaví mléčných zubů, je předčasné. Pokud chcete být úspěšným politikem pro nás hnidopichy, pohlídejte si, prosím, gramatiku. Občas sám spáchám gramatickou chybu, a pak láteřím, že jsem si pro nedostatek času, spíše zbrklost, po sobě příspěvek nepřečetl. .....Mějte se hezky.


 
Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy