• Úterý, 25. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Liliana

Kdo chce volební právo někomu brát, není u mne demokrat!
Počet návštěv: 1097

Kdo chce volební právo někomu brát, není u mne demokrat!

Libor  Čermák Článek od Libor Čermák

Jsem přesvědčen, že i komunisti byli v rámci demokracie andílci proti tomu, kdo by chtěl nějaké skupině lidí, například seniorům, brát volební právo. Pokud někdo s něčím takovým přijde, tak u mne skončil jako demokrat.  

Včera jsem si hned dvakrát vzpomněl na dvojseriál Sňatky z rozumu / Zlá krev. Poprvé, když jsem se dozvěděl, že zemřel Václav Postránecký, představitel Karla Pecolda. Podruhé, když jsem si přečetl článek jistého, zdejšími adminy atypicky často preferovaného blogera, který bych chtěl seniorům brát volební právo. Vzpomněl jsem si totiž na scénu z tohoto seriálu, jak již zmíněný Karel Pecold a jeho syn si čtou hesla na transparentech na jedné demonstraci:

"Chceme všeobecné hlasovací právo. Co to je?"

"Tak to je, když má člověk právo hlasovat proti někomu, kdo se mu nelíbí. Víš?

"A tati, co je to hlasovat?"

"Říct, co chci, to je hlasovat."

"A to se nesmí?"

"Dneska ještě ne. Ale už to bude brzo, Karlíčku."

V době, ve které se seriály odehrávají, tak ještě nebylo žádné všeobecné hlasovací právo. Ale dnes už ho máme. V roce 1907 bylo nejprve zavedeno všeobecné hlasovací právo pro muže starších 24 let, a od roku 1920 pro všechny občany starší 21. let. Dokonce i v době komunistické diktatury bylo, akorát si člověk nemohl vybrat, co volit. Ale k volbám chodit mohl.

A nyní se najednou začaly objevovat názory, že by někdo chtěl nějaké skupině obyvatel volební právo zase odebrat. A zvláště té, která si toho nejvíce pamatuje a má nejvíc životních zkušeností. A to jen proto, že se mu nelíbí, že tato skupina voličů ve větší míře nevolí pražskokavárnické pravicové politiky a politiky podporující politickou korektnost. Asi proto mají nějaký důvod je nevolit! A volit místo nich někoho jiného. Nemyslíte?

Jestliže někdo s něčím takovým jako omezování všeobecného volebního práva přijde, je u mne větší nepřítel demokracie, než byli představitelé komunistického režimu. Co kdyby naopak někdo vzal volební právo jemu? Ačkoliv jsem odpůrcem toho, aby vyjma nezletilých a nesvéprávných bylo někomu upíráno volební právo, tak v tomto případě bych uvažoval takovému jedinci, který něco takového hlásá, skutečně to hlasovací právo (třeba jen na nějakou dobu) odebrat. Ať si pěkně vyzkouší na vlastní kůži to, co chce on připravovat jiným.

Libor Čermák
Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým. Děkuji také všem svým voličům, že mi i pro nové volební období pomohli obhájit mandát člena zastupitelstva MČ Praha 22

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

10.05.2019 19:35

V tomto státě neexistuje demokratická partaj a ani demokratičtí politici.Ti vždy jedou podle rozkazů z ciziny.A mezi ně patří i prezident Zeman,který je demokrat pouze v době,kdy se mu to hodí.Jinak demokraticky uznává na rozkaz Washingtonu venezuelskou figurku,určenou z USA za prezidenta.A takto postupují všichni,kteří se dali na politiku.Demokracie v tomto státě je věc zcela neznámá.Politika každému slouží jen k osobnímu zbohatnutí.


 
Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy