• Neděle, 26. květen 2019
  • Svátek má Rukojmí Filip

Zasedl soudní dvůr Evropské unie v Lucemburku. Kvůli nám ...
Počet návštěv: 488

Zasedl soudní dvůr Evropské unie v Lucemburku. Kvůli nám ...

Lubomír Vylíčil Článek od Lubomír Vylíčil

Tak už to začalo! Česká republika dnes pomyslně usedla na lavici obžalovaných. A dlužno dodat, že v dobré společnosti.

Soudní dvůr Evropské unie v Lucemburku totiž právě zahájil dlouho očekávané řízení s Českou republikou, Polskem a Maďarskem ve věci neplnění tzv. „uprchlických kvót”. Žalující strana, Evropská komise, žádá „svůj” soud, aby jí potvrdil, že zmíněné tři země porušily povinnosti, plynoucí jim z unijního práva.

Každý realisticky uvažující občan má o výsledku takového stání předem jasno. Stačí se podívat na předchozí výstupy této „nezávislé instituce”, zejména ve věcech okolo posvátné a nedotknutelné krávy Únie, obvykle označované pracovně-krycím názvem „migrační krize”. Třeba na to, že členské státy Evropské unie nemají právo zadržet či zatknout migranty, kteří nelegálně vstoupí na jejich území. (zde).

Vyhostit je, ano, to můžou. Ovšem až po řádném, zákonném řízení. V jehož průběhu je však, jak stanovil soud,  nesmí mít někde bezpečně pod zámkem…. Protože lidská práva. A tak  se mohou, naši milí migrouškové v poklidu a svobodně  „rozplynout” v ilegalite no-go zón a se smíchem zmizet mezi komunitou souvěrců.

Anebo jiný verdikt. Že členské státy Evropské unie nesmí vyplácet azylantům s časově omezeným povolením k pobytu nižší sociální dávky než svým vlastním občanům (zde). Což je pochopitelné a logické. Přece naši milí a vítaní hosté nezaplatili pašerákům takové peníze, aby se pak měli hůř než nějaký nevěřící! To by se na to Alláh podíval!

O zatím posledním, z oné série podivných rozhodnutí ve věcech migrace, tu byla řeč nedávno. O tom, že azyl lze sice migrantům, kteří spáchají nějaký zvlášť závažný zločin soudně odebrat, ale že ani pak nesmějí být tito lidé deportováni tam, odkud přišli, pokud by jim tam, doma, hrozilo nějaké příkoří….

Série podobných rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie vzbuzuje, mírně řečeno, dojem jakési podivné zaujatosti. Úporné posedlosti úkolem, který musí být splněn. Za jakoukoli cenu, i kdyby tou cenou měla být úplná rezignace na právo spravedlnost a nestrannost. 

Ten dojem ještě zvyšuje vyjádření předkladatelky  žaloby, zástupkyně Evropské komise: „Tento rozsudek bude velmi důležitý z hlediska potvrzení, že povinnosti mají být dodržovány, což je základním kamenem zásady vlády práva v Unii. Stejně tak je důležité zdůraznit význam zásady solidarity, na níž je Unie založena.”  Tedy, jinými, méně vzletnými slovy: „Konečně na ně bude metr, na ničemy nevděčný, východní. Islamizaci Evropy si od nich rozvracet nedáme.”

O to smutnější je zjištění, kdo že je onou předkladatelkou a zástupkyní Eurokomise. Jde o českou právničku Zuzanu Malůškovou. Ano, českou. Ale ke své rodné zemi nekompromisní. „Skutkový stav je jednoznačný,” uvedla Malůšková ve své řeči před soudem. A nijak zvlášť při tom nezastírala, že si je vědoma, jak causa (s největší pravděpodobností) dopadne. Žalované tři země své povinnosti plynoucí z rozhodnutí Rady EU o relokačním programu ze září 2015, podle ní, jednoznačně nesplnily, a tak prý „rozsudek bude potvrzením zásad vlády práva v EU.”

Neodbytně to připomíná smutné období německé okupace, jejíž osmdesáté výročí jsme si nedávno připomínali. Zaujaté soudy, právo cizí, nám nepokrytě nepřátelské moci, nadřazené právu tuzemskému, kriminalizace činů, dřív legálních a normálních… až po ty snaživé Čurdy a Moravce. Kteří dělali karieru, spolupracovali, šplhali, postupovali, dokud nepřišel pád.

Ony totiž, vážení karieristé, režimy přicházejí a odcházejí. Někdy i náhle a překvapivě. Co bylo včera ještě jisté a perspektivní, může být zítra náhle v troskách. Včetně tisíciletých říší, že Ádo… Ale paměť národa přetrvává.

Tehdy, před čtyřiasedmdesáti lety, bylo účtování národa s nejrůznějšími Čurdy velice nehezké.

Lubomír Vylíčil
Farmaceut, ročník 1959, nekonvenčně uvažující amatérský pilot a přírodozpytec se silným vztahem k tradici. Miluje přírodu, létání, turistické i akrobatické; na úrovni zapáleného amatéra se věnuje terénní ornitologii a paleontologii na střední Moravě. Zajímá se o historii i současné dění. Patriot s pozitivním vztah ke katolicismu. Pocity, které mu už léta způsobuje politická scéna u nás i ve světě ho vedou k tomu, že občas něco napíše.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

16.05.2019 19:06

Do podivné společnosti jsme se nedostali,ale sami tam vlezli pod sliby našich politických představitelů.Český národ je nepoučitelný.Nestačil mi Mnichov,nestačilo předmnichovské spojenectví s mocnostmi,jež nás zradily a nestačilo ani podivné spojenectví s východem.Odevšad přišla zrada a naši politici si opět za spojence vybrali ty,kdož nás už jednou zradili.Kdo zradil jednou,zradí i podruhé.Tato pravda se běhen historie pokaždé potvrdila.Jen hloupí Češi musí pokaždé lézt někomu do pozadí.A opět na to doplatí!


 
Pepa  Jozef

Pepa Jozef

16.05.2019 10:19

Do divné společnosti jsme se, zase, dostali. Mnichov nás nepoučil, zdalipak EU a její praktiky? Možná už jsme tak defektní, že nám to nevadí.


 
Prázdné heslo: Zabraňte globálnímu oteplování! Byť za něho lidé mohou jen 10%, když účinky přírody jsou mnohokrát větší vlivem vypařováním moří a oceánů vydechující největší skleníkový plyn - vodní páry…

Prázdné heslo: Zabraňte globálnímu oteplování! Přitom za něho lidé mohou jen cca 5%, když účinky přírody jsou mnohokrát větší vlivem vypařováním moří a oceánů, vydechujících největší skleníkový plyn - vodní páry…

Čeští studenti se přesto připojili k celosvětové protestní akci, která chce přimět politiky k důslednější ochraně klimatu a snižování emisí. Nechce se ti do školy, přijď mezi nás a protestuj; v rámci iniciativy Fridays for Future se tak účastní mladí lidé z více než stovky zemí světa.

„S proruskými maniaky nechci mít nic společného,“ rozzuřil se Václav Bartuška a z mého rozhovoru pro Rukojmi.cz nebylo nic. Přes mé ujišťování, že by šlo o férové interwiev „padni komu padni“ a objasnění slov „proruský“ a „protiruský“

„S proruskými maniaky nechci mít nic společného,“ rozzuřil se Václav Bartuška a z mého rozhovoru pro Rukojmi.cz nebylo nic. Přes mé ujišťování, že by šlo o férové interwiev „padni komu padni“ a objasnění slov „proruský“ a „protiruský“

Měl jsem zase jeden utkvělý a notně ztřeštěný plán; udělat pro internetové noviny Rukojmi.cz rozhovor, jehož hlavním protagonistou měl být Václav Bartuška, velvyslanec České republiky pro energetickou bezpečnost. A ten by byl, resp. měl být mým novinářským sólokaprem. Pak jsem ho náhodně potkal v Praze a drze oslovil se svojí utajenou strategií; připadal jsem si jako směšný konspirátor.

STÍN „SOUDKYNĚ OLO“ NA OBNOVENÉM PROCESU

STÍN „SOUDKYNĚ OLO“ NA OBNOVENÉM PROCESU

Od 6. června 2018 jsem se na svém bloggu opakovaně věnoval svéráznému postupu „soudkyně OLO“, tedy paní Ivety Šperlichové, soudkyně zlínské pobočky Krajského soudu v Brně, v řízení proti údajným pachatelům krácení spotřební daně z tabáku, který dovedla k odsuzujícímu rozsudku z 22.června 2018. V r.2019 ji ale uznal Ústavní soud za podjatou a následně jí Vrchní soud v Olomouci případ odebral a rozsudek zrušil.

Poslední domácí zprávy