• Neděle, 25. srpen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radim

Zasedl soudní dvůr Evropské unie v Lucemburku. Kvůli nám ...
Počet návštěv: 755

Zasedl soudní dvůr Evropské unie v Lucemburku. Kvůli nám ...

Lubomír Vylíčil Článek od Lubomír Vylíčil

Tak už to začalo! Česká republika dnes pomyslně usedla na lavici obžalovaných. A dlužno dodat, že v dobré společnosti.

Soudní dvůr Evropské unie v Lucemburku totiž právě zahájil dlouho očekávané řízení s Českou republikou, Polskem a Maďarskem ve věci neplnění tzv. „uprchlických kvót”. Žalující strana, Evropská komise, žádá „svůj” soud, aby jí potvrdil, že zmíněné tři země porušily povinnosti, plynoucí jim z unijního práva.

Každý realisticky uvažující občan má o výsledku takového stání předem jasno. Stačí se podívat na předchozí výstupy této „nezávislé instituce”, zejména ve věcech okolo posvátné a nedotknutelné krávy Únie, obvykle označované pracovně-krycím názvem „migrační krize”. Třeba na to, že členské státy Evropské unie nemají právo zadržet či zatknout migranty, kteří nelegálně vstoupí na jejich území. (zde).

Vyhostit je, ano, to můžou. Ovšem až po řádném, zákonném řízení. V jehož průběhu je však, jak stanovil soud,  nesmí mít někde bezpečně pod zámkem…. Protože lidská práva. A tak  se mohou, naši milí migrouškové v poklidu a svobodně  „rozplynout” v ilegalite no-go zón a se smíchem zmizet mezi komunitou souvěrců.

Anebo jiný verdikt. Že členské státy Evropské unie nesmí vyplácet azylantům s časově omezeným povolením k pobytu nižší sociální dávky než svým vlastním občanům (zde). Což je pochopitelné a logické. Přece naši milí a vítaní hosté nezaplatili pašerákům takové peníze, aby se pak měli hůř než nějaký nevěřící! To by se na to Alláh podíval!

O zatím posledním, z oné série podivných rozhodnutí ve věcech migrace, tu byla řeč nedávno. O tom, že azyl lze sice migrantům, kteří spáchají nějaký zvlášť závažný zločin soudně odebrat, ale že ani pak nesmějí být tito lidé deportováni tam, odkud přišli, pokud by jim tam, doma, hrozilo nějaké příkoří….

Série podobných rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie vzbuzuje, mírně řečeno, dojem jakési podivné zaujatosti. Úporné posedlosti úkolem, který musí být splněn. Za jakoukoli cenu, i kdyby tou cenou měla být úplná rezignace na právo spravedlnost a nestrannost. 

Ten dojem ještě zvyšuje vyjádření předkladatelky  žaloby, zástupkyně Evropské komise: „Tento rozsudek bude velmi důležitý z hlediska potvrzení, že povinnosti mají být dodržovány, což je základním kamenem zásady vlády práva v Unii. Stejně tak je důležité zdůraznit význam zásady solidarity, na níž je Unie založena.”  Tedy, jinými, méně vzletnými slovy: „Konečně na ně bude metr, na ničemy nevděčný, východní. Islamizaci Evropy si od nich rozvracet nedáme.”

O to smutnější je zjištění, kdo že je onou předkladatelkou a zástupkyní Eurokomise. Jde o českou právničku Zuzanu Malůškovou. Ano, českou. Ale ke své rodné zemi nekompromisní. „Skutkový stav je jednoznačný,” uvedla Malůšková ve své řeči před soudem. A nijak zvlášť při tom nezastírala, že si je vědoma, jak causa (s největší pravděpodobností) dopadne. Žalované tři země své povinnosti plynoucí z rozhodnutí Rady EU o relokačním programu ze září 2015, podle ní, jednoznačně nesplnily, a tak prý „rozsudek bude potvrzením zásad vlády práva v EU.”

Neodbytně to připomíná smutné období německé okupace, jejíž osmdesáté výročí jsme si nedávno připomínali. Zaujaté soudy, právo cizí, nám nepokrytě nepřátelské moci, nadřazené právu tuzemskému, kriminalizace činů, dřív legálních a normálních… až po ty snaživé Čurdy a Moravce. Kteří dělali karieru, spolupracovali, šplhali, postupovali, dokud nepřišel pád.

Ony totiž, vážení karieristé, režimy přicházejí a odcházejí. Někdy i náhle a překvapivě. Co bylo včera ještě jisté a perspektivní, může být zítra náhle v troskách. Včetně tisíciletých říší, že Ádo… Ale paměť národa přetrvává.

Tehdy, před čtyřiasedmdesáti lety, bylo účtování národa s nejrůznějšími Čurdy velice nehezké.

Lubomír Vylíčil
Farmaceut, ročník 1959, nekonvenčně uvažující amatérský pilot a přírodozpytec se silným vztahem k tradici. Miluje přírodu, létání, turistické i akrobatické; na úrovni zapáleného amatéra se věnuje terénní ornitologii a paleontologii na střední Moravě. Zajímá se o historii i současné dění. Patriot s pozitivním vztah ke katolicismu. Pocity, které mu už léta způsobuje politická scéna u nás i ve světě ho vedou k tomu, že občas něco napíše.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

16.05.2019 19:06

Do podivné společnosti jsme se nedostali,ale sami tam vlezli pod sliby našich politických představitelů.Český národ je nepoučitelný.Nestačil mi Mnichov,nestačilo předmnichovské spojenectví s mocnostmi,jež nás zradily a nestačilo ani podivné spojenectví s východem.Odevšad přišla zrada a naši politici si opět za spojence vybrali ty,kdož nás už jednou zradili.Kdo zradil jednou,zradí i podruhé.Tato pravda se běhen historie pokaždé potvrdila.Jen hloupí Češi musí pokaždé lézt někomu do pozadí.A opět na to doplatí!


 
Pepa  Jozef

Pepa Jozef

16.05.2019 10:19

Do divné společnosti jsme se, zase, dostali. Mnichov nás nepoučil, zdalipak EU a její praktiky? Možná už jsme tak defektní, že nám to nevadí.


 
Radovan Krejčíř a jeho rodina si mohou být jisti, že v naší péči je v bezpečí, prohlásil mluvčí jihoafrické vězeňské správy Singabakho Nxumalo. A než se jeho manželka vzpamatovala, „náhodou“ vyhořel jejich dům v Černošicích

Radovan Krejčíř a jeho rodina si mohou být jisti, že v naší péči je v bezpečí, prohlásil mluvčí jihoafrické vězeňské správy Singabakho Nxumalo. A než se jeho manželka vzpamatovala, „náhodou“ vyhořel jejich dům v Černošicích

Život Radovana Krejčíře v johannesburgské věznici Leeuwkop s maximální mírou ostrahy, kde si Čech odpykává pětatřicetiletý trest, není ohrožen, ujistila právě jihoafrická vězeňská správa podle místních médií. Reagovala tak na tvrzení Krejčířových příbuzných, kteří si v tisku stěžovali, že Čech bude brzy zavražděn, pokud nebude z Leeuwkopu přeložen do jiného zařízení.

Poznal jsem operního pěvce Plácida Dominga osobně v Římě, pomluvy pro údajné anonymní obvinění ze sexuálních obtěžování pěveckých hvězdiček v 80. letech jsou výmysly; Havel tak činil se svými milenkami legálně

Poznal jsem operního pěvce Plácida Dominga osobně v Římě, pomluvy pro údajné anonymní obvinění ze sexuálních obtěžování pěveckých hvězdiček v 80. letech jsou výmysly; Havel tak činil se svými milenkami legálně

Legendární operní zpěvák a dirigent Plácido Domingo čelí obvinění, že řadu žen nutil k sexuálním stykům. Údajně jim nabízel práci a trestal je, když jeho návrhy odmítly. Informovala o tom v úterý agentura AP. Osmasedmdesátiletý Domingo tato obvinění označil za „hluboce znepokojivá a tak, jak byla představena, za nepřesná“. Dodal, že se domníval, že veškeré jeho chování a vztahy byly přijímány kladně a se souhlasem.

Nový ministr kultury Zaorálek blábolil ještě jako volební lídr ČSSD a šéf české diplomacie v červnu 2017:

Nový ministr kultury Zaorálek blábolil ještě jako volební lídr ČSSD a šéf české diplomacie v červnu 2017: "Mám vysoké ambice - vyhrát volby. Nikoho nenechám si do toho mluvit; přejímám celou zodpovědnost na sebe

To bylo směšných vyhrůžek a svalnatých řečí: „My Šmardu nedáme, raději vládnutí s ANO zbouráme!“ Pak ale musel Hamáček stáhnout před prezidentem Zemanem ocas mezi nohy; plné koryto je plné koryto, od kterého se socani neodtrhnou, ani omylem. A tak prozatimní šéf ČSSD raději zatáhl za záchrannou brzdu a připlazil se po čtyřech, aby navrhl na post ministra kultury Lubomíra Zaorálka.

                                            Winston Churchill o Rusku

Winston Churchill o Rusku

Žádná vláda, kterou kdy lidé vytvořili, by nebyla schopna přežít tak vážné a kruté rány, jaké zasadil Hitler Rusku. Sovětské Rusko však nejen obstálo a zotavilo se z těchto strašných ran, ale navíc samo zasadilo německé armádní mašinérii smrtelné rány, jaké by byla nemohla zasadit žádná jiná síla na světě.

Winston Churchill na jaře roku 1943

Poslední domácí zprávy

Jak poznat totalitu?

Jak poznat totalitu?

Ve zkratce: naše pravda je jedině správná, nesouhlasící je třeba zastrašit, umlčet, zostudit, když to nepůjde „podobrém“, potrestat, vyhodit...