• Pondělí, 24. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Matěj

Jsou víc zábavné Pelíšky v podání TOP 09 nebo volební cíle Kateřiny Jacques?
Počet návštěv: 1478

Jsou víc zábavné Pelíšky v podání TOP 09 nebo volební cíle Kateřiny Jacques?

Josef Nožička Článek od Josef Nožička

Již na konci příštího týdne nás čekají volby do Evropského parlamentu. Kampaň do nich proto nyní vrcholí a občas je i docela zábavná...  

Volby do Evropského parlamentu se nezadržitelně blíží a kampaň všech kandidujících subjektů tak nabývá na intenzitě. Byť stejně jako většina českých občanů i já tyto volby považuji za mnohem méně důležité než volby do Poslanecké sněmovny ČR nebo volby prezidentské, a nejsem dosud rozhodnut, zda se jich vůbec zúčastním, reklamní kampaně některých politických stran či jejich konkrétních kandidátů si nešlo nevšimnout.

Jak už jsem nedávno informoval zde na blogu, prvně mě zaujaly billboardy kandidátky za KDU-ČSL Michaely Šojdrové s heslem „Statečně za nás v Evropě,“ kterých je například v Uherském Hradišti a blízkém okolí k vidění nebývale velké množství. Z předvolebních klipů, které aktuálně kolují po internetu, to pak byl videoklip volební koalice Spojenci pro Evropu, kterou tvoří strany TOP 09, STAN, LES a Strana zelených. Námět tohoto klipu si totiž Jiří Pospíšil a spol. půjčili z velmi populárního a oblíbeného filmu Pelíšky.

Pro ty, co klip dosud neviděli: začíná tím, že učitelka (tak jako v samotném filmu i zde v podání herečky Evy Holubové) informuje rodiče na třídní schůzce o tom, že jejich děti často používají nevhodná slovíčka. Na rozdíl od filmu, kde šlo o slovíčko „prcat“, je však ve videoklipu tím nevhodným slovem „brexit.“ Načež se rodiče (například v podání předsedy TOP 09 Jiřího Pospíšila, místopředsedkyně této strany Markéty Pekarové Adamové či Kateřiny Jacques) podivují nad tím, odkud to hrozné slovo přišlo a zda ho používají všechny děti. Dušují se, že od nich ho rozhodně nemají. Poté do třídy po zaklepání vstoupí rodič, hledající proevropskou třídu. Místo Jiřího Kodeta ho ve videoklipu „hraje“ Jan Hrušinský a celý klip je zakončen tím, že tak jako v samotném filmu, i zde tento rodič na chodbě přetáhne jednoho učitele (vzhledově připomínajícího Jiřího Ovčáčka) po jeho otázce „Hledáš něco soudruhu?“ holí.

Pelíšky patří k mým oblíbeným filmům a u některých jeho hlášek se vždy směji, i když jsem film již viděl možná i desetkrát. Po zhlédnutí volebního klipu Spojenců pro Evropu však mé pocity byly dosti rozpačité. Humor mám rád, ale zde mi přišel trochu křečovitý, a základní myšlenka klipu ve smyslu hledání nějaké proevropské skupiny osob, pro niž je brexit takřka sprosté slovo, mě téměř připomínala některé agitky z období před rokem 1989. Věřím nicméně tomu, že příznivcům TOP 09 či STAN se klip nejspíš líbit bude.

Lze říci, že než zmíněný volební klip mě nedávno mnohem více pobavily názory političky, která je právě na kandidátce Spojenců pro Evropu na desátém místě. Jde o bývalou poslankyni za Stranu zelených a nynější členku Liberální ekologické strany, Kateřinu Bursíkovou Jacques. Tato politička a neúnavná demonstrantka je lidem dobře známá především díky své někdejší neschopnosti vysvětlit pojem biomasa či bojem za nezávislost Tibetu. A dle toho, co jsem si nedávno přečetl na jejím facebookovém profilu (viz odkaz zde), chce se i v případě svého zvolení do Evropského parlamentu věnovat především problematice změny klimatu a otázce Tibetu. Ohledně toho druhého doslovně píše: „Chci, aby vztahy mezi ČR a Čínou i vztahy mezi EU a Čínou byly vztahy rovného s rovným. Budu mimo jiné prosazovat směrnici o reciprocitě přístupu k Tibetu, podobný tomu, který byl schválen v Kongresu Spojených států. Je to docela jednoduché a spravedlivé. Vy nás nepustíte do Tibetu, my Vás nepustíme do Evropské unie.“

Už jsem tedy slyšel od českých politiků leccos, ale aby někdo usiloval o zvolení do Evropského parlamentu hlavně kvůli tomu, aby mohl v Bruselu bojovat za nezávislost Tibetu, to mi tedy opravdu přijde jako síla. Je možná škoda, že vzhledem k svému postavení na kandidátce se Kateřina Jacques do Evropského parlamentu nejspíš nedostane. Sledovat její počínání v Bruselu či Štrasburku by totiž bylo docela zábavné...

Josef Nožička
Rád se podělím o své názory s ostatními. Dělám to i tehdy, kdy jdu vědomě "proti proudu".

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

17.05.2019 19:37

To přece není žádná síla,ale nebetyčná pitomost.Od Kačeny se také nic normálního nedá očekávat.Ta se přesně hodí mezi ty idioty v EP.Je stejně blbá,jako oni.


 
Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy