• Středa, 21. srpen 2019
  • Svátek má Rukojmí Johana

LŽI A TRESTUHODNÉ CHOVÁNÍ POLITIKŮ
Počet návštěv: 907

LŽI A TRESTUHODNÉ CHOVÁNÍ POLITIKŮ

Ještě neodeznělo podivuhodné vystoupení ministra Tomana v české televizi, které bylo odvysíláno 15. května 2019, a už je tady další šílený záměr této instituce: POVOLIT CELOROČNÍ LOV SRNCŮ, DAŇKŮ, TEDY JINÝMI SLOVY UŠLECHTILÉ SPÁRKATÉ ZVĚŘE.

První reakce myslivců a lesníků: „To už rozum nebere. Další genocida před námi – je to výmysl chorého mozku…“

   Další konstatování: „Ničemu nerozumí, co bylo funkční, to zničili, mnohdy se chovají jako protistátní živly…“

   Nikdy mi z paměti nevymizí věta jednoho lesníka, který horuje pro absolutní vybití zvěře v našich lesích, cituji: „Já střílím laně (jelena lesního) nejraději v období laktace (kojení), tak jednou ranou zabiji hned dva kusy!“ Pro vysvětlení laikům: Jelení mládě je bez mateřského mléka odsouzeno k smrti.

   Ptám se: Má toto chování ještě něco společného s lidstvím? Je vůbec nějaký rozdíl mezi vražděním dětí za vlády nacistů v průběhu druhé světové války a mezi plánovaným vražděním zvěře? Za stav lesů jsou odpovědní především lesníci, tedy ta skupina, která hospodařila s naším majetkem podle vlastního uvážení, jinými slovy lajdácky! Zvěř nenese sebemenší vinu, protože chování člověka ji přimělo k tomu, aby hájila vlastní život. Ničíme její životní prostředí, stresujeme ji v každém ročním období, zmenšujeme výměry ploch, kde jakž takž mohla ještě nedávnem žít. Jakým právem se takto chováme? 

   Ministr Toman ve výše zmíněném pořadu televize v mnoha případech lhal, v dalších mluvil polopravdu, někdy jen mlžil. Jeho poznámka vůči moderátorce pořadu, která zmínila rozsudek v USA, kdy soud určil miliardové odškodné za smrt způsobenou rakovinou díky používání rakovinných prostředků v zemědělství, že, cituji: „Rozsudek ještě nenabyl právní moci,“ konec citace, svědčí o skutečné povaze tohoto člověka. Moderátorka reagovala správně, že dva předchozí rozsudky už platí. Ministr Toman, také řekl, že má rád zvířátka. Toto je vaše láska, pane Tomane? Jestli tak máte rád i své vlastní potomky, pak jim buď Vládce Všehomíra milostiv!

   Hovořil také o našich zásobách povrchové vody. Ano, měl pravdu, že přehrady jsou plné, ale už nedodal, že jsou zaneseny sedimenty zejména z erozí půdy, ať už zemědělské či lesní. Což zmenšuje jejich kapacitu. Hovořil o hmyzu, ale z jeho vyjádření jsem pochopil, že nepřikládá velkou váhu nebezpečí, kdy je přerušen biologický řetěz, protože s každou mezerou padá schopnost přežití výše postavených organizmů, člověka z toho nevyjímaje.

   On ten Toman také řekl, že není pravda o tom, že půda je mrtvá. Ale je to PRAVDA! Kdysi bylo v metru krychlovém na 500 tisíc mikroorganizmů, které půdu provzdušňovaly, takže mohl pohlcovat vodu a transportovat ji do podzemí. Půda je mrtvá také proto, že není hnojená chlévskou mrvou. A jak by mohla, když jsou krávy a prasata vybíjená, protože není čím krmit?

   Ať to srozumitelně vysvětlí emeritní prezident Agrární komory:

Brambory? Všechno bude dražší. To tvrdí Jan Veleba v rozhovoru ze dne 9.5.2019 o děsivém stavu českého zemědělství a ukazuje i na viníky.

 „Míra naší potravinové soběstačnosti je alarmující. Kdyby se teoreticky zavřely hranice, tak budeme hladovět,“ říká bývalý prezident Agrární komory Jan Veleba a dodává, že například vepřového masa vyprodukujeme pouze 36 až 38 procent toho, co se u nás spotřebuje. Porovnal dnešní potraviny s těmi, které byly na našich pultech před sametovou revolucí a nevynechal ani alarmující cenu brambor. Poukázal také na zajímavá čísla ohledně „bruselských“ dotací pro zemědělce v zemích EU. „Naši zemědělci dostávají cca 224 eur na hektar, kdežto například Belgie 400, Nizozemí 393 eur na hektar,“ říká bývalý senátor. Velmi rázně se vyjádřil i v souvislosti s Nejvyšším kontrolním úřadem. 

Česká republika výrazně dotuje živočišnou výrobu, soběstačnost se ale nedaří zvyšovat. Patříme prý přitom mezi země EU, jež živočišnou výrobu výrazně dotují a dotace stále zvyšují. V letech 2015 až 2017 mělo jít na podporu živočišné výroby u nás 21 miliard, z toho deset z fondů Evropské unie. Vyplývá to z prověrky Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Co na to říkáte?

Objev úředníků NKÚ mi připadá jako zpráva rádia Jerevan a překvapuje mě. Jistě vás napadne, proč tak příkré hodnocení, vždyť kontroloři NKÚ nejsou redaktoři zprofanované a zdiskreditované České televize a la Moravec. No, a právě zde je třeba hledat jádro pudla. Vrabci na střeše si totiž cvrlikají, že kontrolory naváděl na správný výklad čísel jistý téměř osmdesátiletý eurohujer z nejmenovaného resortního výzkumného ústavu, který má na svědomí mnoho zla a který velmi často s gustem pracoval proti zájmům českého zemědělství.

Mimo obilí a řepky nejsme soběstační v ničem, saldo agrárního zahraničního obchodu je rok co rok desítky miliard korun v minusu, a vtom přijde deus ex machina, úředník NKÚ, a učiní epochální objev, že nejsme soběstační a že se soběstačnost nedaří zvyšovat! To se opravdu těžko čte a je namístě otázka, k čemu je takový úředník a takový úřad dobrý, a proč toto téma nebylo nastoleno před deseti, dvaceti lety, kdy šlo tento vývoj zastavit a leccos napravit.

Zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu se také zmiňuje, zjednodušeně řečeno, o „špatném rozdělování dotací“...

To přesně, omlouvám se, onen odborník, a není sám, mele už přes 20 let, že dotace mají být přidělovány především malým subjektům. Tehdy před naším vstupem do EU byl vyvinut enormní tlak na rozbití výrobní základny resortu a metody k tomu se používaly různé. Jednou z nich měly být upravené informace, které se posílaly do Bruselu v době vyjednávání před naším vstupem do EU. Informace, které se zkrátka hodily a zapadaly do představ rozbití stávající výrobní struktury českého zemědělství, chcete-li velkých podniků. Je neuvěřitelné, že člověku, který podle mého názoru poškodil zájmy českého zemědělství, je po téměř 30 letech nasloucháno dál.

Jak vy, jako bývalý dlouholetý prezident Agrární komory, hodnotíte nastavení systému dotací pro české zemědělce, ať už z ČR nebo z EU? A jak jsou na tom čeští zemědělci v porovnání se svými kolegy například v sousedním Rakousku nebo v Německu?

Tragédie prázdných stájí, vybitého dobytka a trvale se snižující živočišné výroby, není jen v množství dotací. Jistě, ty jsou důležité a nezbytné, když je všichni ostatní berou; nejsou ale samospasitelné. Za základ považuji vztah společnosti v čele s politiky a médii ke svým živitelům, tedy k těm, kdo vzdělávají půdu, pěstují plodiny a chovají hospodářská zvířata. Je mně líto, ale já jsem zde žádnou podporu dlouhé roky necítil, spíš posměšky a vytrvalé shazování. A přesně to je ten rozdíl s přístupem zemí, které v otázce zmiňujete.

V tomto duchu vnímám i zprávu NKÚ s čitelným rukopisem zlovolných našeptávačů. Srovnávají totiž nesrovnatelné, dotace od roku 2004, tedy od našeho vstupu do EU. V té době byly národní dotace na nejnižší možné úrovni a sousedi přes hranice už tehdy dostávali sumy, o kterých se nám nesnilo. Jinými slovy, západní zemědělci už tehdy byli, jak se říká na svých, kdežto my jsme začínali od nuly a o každý dotační titul jsme museli pokorně žádat Brusel. Zdroje Agrární komory, která vytrvale mapuje a dokumentuje podpory západních farmářů jejich vládami, tedy národní podpory, odhadují, že poměr je 1:4 v náš neprospěch. Když se tedy napočtou všechny dotační podpory, které dává stát, tak ty naše jsou čtvrtinové.

Rozdíl je ale i v dotacích, které jdou z Bruselu. Naši zemědělci dostávají cca 224 eur na hektar, kdežto například Belgie 400, Nizozemí 393 eur na hektar.

Naší společnosti chybí vztah k této zemi, vlastenectví, chybí laskavost a schopnost naslouchat druhému, chybí úcta ke svým živitelům, k těm poctivým, kteří svou profesi dělají ne jenom pro peníze, ale vidí v ní svoje poslání. To jsou ty pravé hodnoty, které se opravdu nezrodí štvanicemi typu vyštěkávající Tuna či Moravec nebo manipulativními závěry kontrolních orgánů, na které čeká mediální smečka a s chutí je pouští do éteru.

Vylévání mléka na pole, drahé máslo, drahé brambory... Co je ve skutečnosti příčinou těchto věcí?

Vylévání mléka na pole byl akt zoufalství, něco, co bych symbolicky srovnal s hladovkou. Snažili jsme se tehdy vyburcovat občany i politiky, a když to nešlo jinak, tak jim tímto způsobem sdělit, že chovatel nemůže za litr toho nejkvalitnějšího plnotučného mléka dostávat necelých 5 Kč, a to ještě se zpožděním, pokud bylo mléko vůbec odebráno... Bylo to ale házení hrachu na zeď, mimo dalšího vybíjení stád krav se toho tehdy mnoho nestalo.

Já navíc jsem coby prezident Agrární komory skončil před soudem. Jenom proto, že jsem si dovolil napsat dopis německým majitelům jedné místní mlékárny z Vysočiny, ve kterém jsem je upozornil na praktiky jimi dosazeného českého ředitele a požádal o nápravu. Obrazně řečeno, kdo se na pana ředitele špatně podíval, toho zažalovali. Když to tak s odstupem času sečtu, tak jejich metoda byla jednoduchá – zastrašit, stlačit výkupní cenu a kdo se ozval, tak následovala žaloba.

No a mléko nemůžete skladovat ve stáji, kravám nemůžete přikázat, aby třeba měsíc nedojily, to není soustruh ve fabrice. Takže vám nezbude, než přistoupit na podmínky odběratele a vyrábět se ztrátou, přičemž za nějaký čas vás ekonomika donutí ztrátovou výrobu ukončit.

Pro představu čtenáře o hrůznosti tohoto děsivého pádu stavů krav s katastrofickým dopadem na českou krajinu musím uvést, že zatímco jsme v naší zemi v roce 1990 chovali 1,2 milionu krav a skotu celkem 3,5 milionu, tak výstup ČSU ke konci roku 2017 je u krav 586 tisíc kusů, z toho je 216 tisíc masných bez mléčné produkce a skot celkem je na 1,4 milionech kusů. Dejte si na misku vah 3,5 milionu skotu proti 1,4 milionům a představte si, kolik půdy musí být připraveno na výrobu krmiv pro tuto masu dobytka a co se děje s půdou, když stavy drastickým způsobem zredukujete na 40 procent.

Zde je výsledek – z krajiny zmizelo 600 tisíc hektarů pícnin na orné půdě a z půdy mizí organická hmota a mění se fyzikální vlastnosti půdy, například schopnost jímat vodu.“

   Už toto konstatování působí jako ledová sprcha, ale přečtěme si ještě pár dalších myšlenek Jana Veleby:

Aktuálně se teď mluví o drahých bramborách, jejichž cena má být vyšší než například cena banánů. Zemědělci prý brambory nechtějí pěstovat, neboť se jim to nevyplatí, je to náročné i na práci. Raději zasejí třeba řepku. Můžete to čtenářům jako odborník vysvětlit? A jsme zase u těch dotací, proč nejsou rozděleny a směřovány tak, abychom nemuseli tak základní potravinu jako brambory dovážet?

Ono se nejen mluví, brambory už drahé jsou a obávám se, že mohou být ještě dražší. Stejně tak jde nahoru cena vepřového masa a bude-li letošní rok znovu suchý, porostou ceny i dalších potravin.

Stát dlouhá léta pohlížel na zemědělství jako na nepříliš důležitý obor, který ekonomicky a politicky nehraje velkou roli, a potravinovou soběstačnost bral jako zbytečnou naši starost. Často jsem slyšel, že co bude potřeba, tak dovezeme, že to tady u nás stejně neumíme vyrobit kvalitně a levně, zkrátka byli jsme takové nechtěné děti, které vlastně překážely.

V roce 1990 jsme pěstovali brambory na ploše 109 tisíc hektarů, poslední statisticky uzavřený rok 2017 říká, že je to už necelá čtvrtina, přesně 23.418 hektarů. Proč takový strmý pád? Protože je zde velká cenová nestabilita na straně jedné a klimatické extrémy na straně druhé. Což znamená velkou nejistotu pro pěstitele. Mám na mysli nejistotu ekonomickou, která přináší bramborářům v dlouhodobém časovém horizontu ztrátu a médiím téma psát senzace. Není to o náročnosti na práci, ale o výkyvech na trhu a o klimatických změnách.

Podobný proces snižování ploch pěstovaných plodin proběhl u cukrovky, u výše zmíněných pícnin na orné půdě, ve výměrách chmelnic, sadů, u zeleniny a v dalších polních plodinách. Třeba len zmizel úplně a s ním i čistírny lnu a textilní fabriky! Úplně stejné to bylo s bramborovými lihovary, s cukrovary.

Právě to jsou ty složité návaznosti a přediva, která naši předci budovali po mnoho generací a na jejichž pokračování v nových podmínkách jsme po revoluci nebyli připraveni a náš hospodářský prostor jsme bezdůvodně předali, často i vnutili, cizímu kapitálu.

Podle NKÚ přesto, že dotace například na chov prasat nebo drůbeže vzrostly v posledních letech až o 300 procent, stavy hospodářských zvířat se předloni oproti roku 2015 snížily. Klesla i míra krytí spotřeby hovězího a vepřového masa. Jak si to vysvětlit?

Právě tento způsob prezentace ze strany NKU mi navodil asociace zpráv rádia Jerevan. A když bych to měl trošku zjemnit, tak mi to připomíná agitku o produkci oceli z dob raných fází industrializace a budování těžkého průmyslu – tam se také v oficiální propagandě operovalo se stovkami procent všemožné podpory Ostravska, ovšem tuny oceli z vysokých pecí se úměrně tomu zvyšovaly.

Chci tím naznačit, že – pokud měření neměřitelného vyúsťující v rádoby odborné hodnocení složitých procesů zemědělské soustavy je nová metoda kontrolorů NKU – tak proč tak nečinili dříve, kdy šlo ještě leccos zachránit? Nepamatuji se, že by nás, Agrární komoru, kdy podpořili, když jsme permanentně netečné politiky důrazně upozorňovali, kde to všechno skončí.

Vy jste byl prezidentem Agrární komory devět let. Jak celkově hodnotíte současný stav našeho zemědělství, ať už živočišnou nebo rostlinnou výrobu? Kam jsme v tomto směru došli, třicet let po sametové revoluci?

Došli jsme do situace, kdy je našich 10,5 milionů občanů totálně závislých na dovozech potravin z různých koutů světa – přičemž je zvláštní, že třeba takoví zelení aktivisté mlčí. Jako by bylo normální dovážet zeleninu, která se dřív pěstovala na Znojemsku, třeba ze Španělska. Ze Znojemska je to do Prahy 250 kilometrů, z fóliovníkových pěstíren jižního Španělska je vzdálenost devítinásobná – a výsledkem jsou desítky hodin rajčat a okurek v kamionech na přeplněných dálnicích, plus stovky tun všudypřítomného plastového odpadu v moři.

A nejedná se pouze o zeleninu. U mléka je naše míra soběstačnosti 85 až 87 procent, u vajec 58 až 64 procent. Ještě horší je to ohledně drůbežího masa, kde mluvíme o 57 až 62 procentech. Tristní situace je pak u vepřového. Tam v současné době produkujeme pouze 36 až 38 procent toho, co se u nás spotřebuje.

Jak sami vidíte, míra naší potravinové soběstačnosti je alarmující. Kdyby se teoreticky zavřely hranice, tak tento národ bude hladovět. Až tam jsme došli. Pro nás to bohužel znamená, že jsme velmi zranitelní a chybějí nám v dnešním nejistém světě, plném skutečných či potenciálních konfliktů, naše domácí potraviny.

Změnili jsme krajinu, ve které ještě před 30 lety byl každý třetí hektar orné půdy zelený (pícniny pro krmení dobytka), bylo násobně více brambor, cukrovky, ale i ovocných sadů a chmelnic, len, hrách a další luskoviny. Hrubě jsme narušili agrární soustavu, která se tu vyvíjela po staletí a v níž je rostlinná produkce surovinou pro živočišnou výrobu a pro zpracovatelský průmysl. To už je dnes minulostí, značnou část rostlinné produkce vyvážíme coby surovinu na západ. A pokud ji snad zpracováváme u nás, tak je dotyčný zpracovatel terčem nevybíravé kritiky a útoků zfanatizované veřejnosti. Řeč je o řepce.

Bez rozumu jsme nakládali s půdou, která se stala snadnou kořistí developerů, cizinců a zbohatlíků. Dokonce jsme z ní udělali restituční platidlo pro různé kšeftaře a šíbry. To vše za potlesku politiků, s podporou médií, většinové veřejnosti a rychlokvašených samozvaných a nekompetentních analytiků, kteří často pracovali v žoldu naší konkurence.“

   Tolik Jan Veleba.

   A co se týká používané chemie v zemědělství, pak zmíním jen pár prostředků. Propachizafop – škodí při vdechování a je podezřelý z karcinogenních účinků.

Chizalofop – poškozuje oči a je toxický pro včely.

Klopyralid se nesmí na pozemku používat více jak 1x za dva roky. (Je to dodržováno?)

Metribuzin je toxický pro vodní organizmy. 

Kyselina pelargonová je nebezpečná včelám.

   A to je jen malý výčet jedů, které jsou v zemědělství – kromě už zmíněného Roundapu – používány.

   Vracet se k problematice lesů je v dané chvíli bezpředmětné. Můžeme jen věřit a doufat, že někteří ministři MZe a MŽP budou jednou povoláni ne k politické, ale k trestní odpovědnosti. Platí o nich zcela jednoznačně to, co bylo napsáno výše: Rozbili fungující a napomohli k rozkradení ohromného majetku. 

   BONI PASTORIS EST TONDERE PECUS, NON DEGLUBERE. (Dobrý pastýř má ovce stříhat, nikoli dřít z kůže.) SUETONIUS

   Ale chtějte to po těch, kdo neznají zábrany a jejich myšlení se vymyká zdravému rozumu!

                                                                                                Štěpán Neuwirt

- Štěpán Neuwirth -
Publikuje od roku 1966; emeritní tiskový mluvčí Fakultní nemocnice Ostrava, později tiskový mluvčí Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity (Dnes lékařské fakulty). Novinář, publicista, spisovatel. 18 vydaných knih; cena E.E.Kische za Tep nemocnice (literatura faktu).

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

17.05.2019 21:38

PS: Oprava: Hodnoty, jež by sloužily...


 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

17.05.2019 21:30

Navážu na pana Majevského. Kolik jenom chráníme zákonem kormoránů! Přitom víme, že jsou schopni vylovit všechny ryby v oblasi, kde se vyskytují. Taktéž vydry. Ty loví i pokud se nasytí, "ze sportu". Pravidlo, že šelmy zanechají lovu když jsou syté, v tomto případě neplatí. Suchozemské i vodní šelmy loví bez přestávky. Jaksi neuznávají dobu hájení. Pokud necháme rozmnožit šelmy ve všech revírech, nemusíme si dělat starosti s dobou povoleného odstřelu. Šelmy to zařídí za nás. O tom, že každý člověk chce mít ze své práce profit, zemědělce nevyjímaje, jsem psal. Kasta úředníků, která rozhoduje od stolu s počítačem o tom, co je pro nás výhodné či nevýhodné je úplně, ale úplně mimo mísu. O potřebách v provázaném zemědělském hospodaření nemají ani potuchy. Tito lidé svou neschopností mohou zahnat národ do nedostatku a bídy. Je to zaviněno tím, že jejich chápání je omezeno na přijímání finální potravy od zemědělců, aniž by chápali, že každý z produktů jež snědí v průběhu dne, je výsledkem práce v nepřetržitém provozu. Přijdou k hotovému. Jak potom mohou pomáhat lidem, kteří místo vysedávání u počítače a spekulování co by kdyby, časně ráno musí nakrmit a podojit krávy. Pro úředníky jsou tito lidé hlupáci, volící Zemana a Babiše. Na svět lidí zapojených do nepřetržitých provozů se dívají skrz prsty. Přece normální den začíná kolem šesté hodiny ranní, cestou do práce a vysedáváním u počítače, kde se v pracovní době rodí spousta "důležitých myšlenek". Neuvědomují si, že jsou těmi, jimiž pohrdají, živeni. Proto je Praha jiná, odlišná od jiných regionů. Lidé ve velkoměstě netuší, jak fungují jemné mechanismy spletiva na sebe vzájemně navazujících prací vedoucí k jejich obživě. Apelování na člověka, který z nitra klimatizované kanceláře nemá představu o reálném světě, je zbytečné. Ztráta času. Nemůže pochopit děje vedoucí k tomu, aby natáhl ruku a byl sytý. Je to spotřebitel, nikoliv tvůrce. Jako takový nemůže vytvořit jakékoli hodnoty, jež by sloužili ku prospěchu celé společnosti. Ví jenom jediné. Hlupáci na venkově volí Zemana a Babiše. Kvůli takovým hňupům musí pořádat v Praze demonstrace za svržení většinově zvolených státních představitelů. Bohužel. . .....Mějte se hezky. ...PS: Napsal Jiří Přibyl.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

17.05.2019 19:16

Nějak tomu nerozumím.Na jednu stranu je zvěř přemnožená a je třeba tady nechat řádit šelmy,které naši předkové z našich krajin vyhnali.A jistě věděli,proč to dělají.Takže přemnoženou zvěř střílet nebudeme a budeme zde chovat vlky,medvědy a podobné šelmy,které kromě zvěře zabíjí také chovné druhy zvířat.Že tím způsobují škodu přece nevadí,ta jde na vrub chovatelů,ne "ekologů a jiných ochránců" přírody.Takže se musíme rozhodnout.Buď budeme krmit šelmy,nebo střílet zvěř.Po převratu se tvrdilo,že je zvěř přemnožená kvůli komunistickým papalášům.Kvůli komu či čemu je přemnožená dnes?


 
Poznal jsem operního pěvce Plácida Dominga osobně v Římě, pomluvy pro údajné anonymní obvinění ze sexuálních obtěžování pěveckých hvězdiček v 80. letech jsou výmysly; Havel tak činil se svými milenkami legálně

Poznal jsem operního pěvce Plácida Dominga osobně v Římě, pomluvy pro údajné anonymní obvinění ze sexuálních obtěžování pěveckých hvězdiček v 80. letech jsou výmysly; Havel tak činil se svými milenkami legálně

Legendární operní zpěvák a dirigent Plácido Domingo čelí obvinění, že řadu žen nutil k sexuálním stykům. Údajně jim nabízel práci a trestal je, když jeho návrhy odmítly. Informovala o tom v úterý agentura AP. Osmasedmdesátiletý Domingo tato obvinění označil za „hluboce znepokojivá a tak, jak byla představena, za nepřesná“. Dodal, že se domníval, že veškeré jeho chování a vztahy byly přijímány kladně a se souhlasem.

"Radovan Krejčíř a jeho rodina si mohou být jisti, že v naší péči je v bezpečí,“ prohlásil mluvčí jihoafrické vězeňské správy Singabakho Nxumalo. A než se jeho manželka vzpamatovala, „náhodou“ vyhořel jejich dům v Černošicích

Život Radovana Krejčíře v johannesburgské věznici Leeuwkop s maximální mírou ostrahy, kde si Čech odpykává pětatřicetiletý trest, není ohrožen, ujistila právě jihoafrická vězeňská správa podle místních médií. Reagovala tak na tvrzení Krejčířových příbuzných, kteří si v tisku stěžovali, že Čech bude brzy zavražděn, pokud nebude z Leeuwkopu přeložen do jiného zařízení.

Exministryně obrany Parkanová pro Bushe s kreslířem Výčítalem bryskně, jako kdysi Gustav Brom bleskem sepsal píseň pro Gagarina, stvořila a nazpívala na stejnou melodii kukaččí hit: “Dobrý den, prapore hvězd a pruhů! Vítej, radare…”

Exministryně obrany Parkanová pro Bushe s kreslířem Výčítalem bryskně, jako kdysi Gustav Brom bleskem sepsal píseň pro Gagarina, stvořila a nazpívala na stejnou melodii kukaččí hit: “Dobrý den, prapore hvězd a pruhů! Vítej, radare…”

Bývalý náčelník generálního štábu Josef Bečvář 13. srpna 2019 u soudu z pozice svědka hájil pořízení letounů CASA pro českou armádu. Uvedl, že stroje se stoprocentně osvědčily doma i na zahraničních misích, a zmínil se též, že si nevzpomíná, že by při dojednávání nákupu zaznamenal výhrady, například k ceně.

I přes údajný konec studené války mají jaderné zbraně hlavně její bývalí aktéři - Rusko a USA: Rusko cca 5000 strategických hlavic, USA 8000 hlavic; zbývajících cca tisíc je rozděleno mezi Francii, Velkou Británii a Čínu…

I přes údajný konec studené války mají jaderné zbraně hlavně její bývalí aktéři - Rusko a USA: Rusko cca 5000 strategických hlavic, USA 8000 hlavic; zbývajících cca tisíc je rozděleno mezi Francii, Velkou Británii a Čínu…

Spojené státy mají přes 8 tisíc jaderných hlavic, rozmístěných na stovkách svých vojenských základen po celém světě. Jen na německém území je rozmístěno na 35 tisíc amerických vojáků ne desítkách základen, kde je také asi 17 tisíc amerických civilistů ve službách armády; všichni by se prý měli z Německa stěhovat..

Poslední domácí zprávy