• Pondělí, 18. listopad 2019
  • Svátek má Rukojmí Romana

 Nýčko jedem do Banátu!
Počet návštěv: 872

Nýčko jedem do Banátu!

Přemysl  Votava Článek od Přemysl Votava

Stejná písnička před létem: „…u moře jsme leželi již několikrát, prochodili jsme Paříž, Řím, Petrohrad, zdolali jsme Alpy i Krkonoše, košíky hub jsme našli na Šumavě, kam letos na dovolenou?“ Můžeme si vybírat, tedy opět si lehnout do písku, nebo vidět něco romantického, nevšedního, na co budeme dlouho vzpomínat?

Chcete vidět kraj za sedmero horami, sedmero řekami…? Moji milí, tak navštivte „český“ Banát v Rumunsku. Tam uprostřed krásné přírody v horách, naleznete ryze české vesnice, kde žijí naši krajané. Pokud navštívíte tento kraj, přivítá vás hornatá krajina s pasoucími se stády ovcí, koz, kraviček, ….uvidíte tam políčka tak, jak je znáte z obrázků Josefa Lady. Najdete tam i původní malé vodní mlýnky, kde se dodnes mele obilí, říká se, že se tam zastavil čas.

Kde najdeme ten romantický Banát? V hornaté oblasti západního Rumunska u Dunaje, na dohled od Srbska. Zde, tisíc kilometrů od své pravlasti v šesti, ryze českých vesnicích, žije dodnes nepříliš početná česká komunita, dle posledních odhadů asi 2000 krajanů. Historie jejich osídlení sahá do počátků první poloviny 19. století, kdy tato oblast Banátu byla součástí rakouské monarchie. Monarchie si tímto osídlením, podotýkám mnohonárodnostním, chránila svou hranici proti sousední rozpínavé Osmanské říši. První české vesnice byly zakládány již kolem roku 1823.

Návštěvníci těchto vesnic jsou překvapeni, že krajané si dodnes zachovali svůj jazyk, kulturu, školství, víru, ale i své zvyky. Jejich malebné vesnice i s kostelíky, leží mimo hlavní turistické oblasti, povětšinou v hornaté krajině nad Dunajem u hranic Srbska. Život krajanů v Banátu byl vždy bojem o holé přežití. Jejich tvrdý život, životní osudy a zejména úsilí o zachování českého jazyka, národní kultury, v tomto naprosto cizím prostředí, zasluhuje naši úctu. Jejich jazyk si zachoval svoji specifičnost. Těžko si dnes můžeme představit, jaké úsilí a soudržnost museli vynaložit, aby obstáli v této životní zkoušce. I dnes, jako turisté obdivujeme jejich čistý jazyk, lidové zvyky, ale i upřímnost a pohostinnost.

Krajané a jejich vesnice žijí životem zcela odlišným od okolního prostředí. Dominantou všech těchto malebných vesnic jsou prosté katolické kostelíky, podobné těm z obrázků Josefa Lady. Ve vánoční, či velikonoční atmosféře, získají ještě více na své kráse, ožívají svými lidovými zvyky, u nás mnohdy již zapomenutými. Jejich dnešní život, i když se mění k lepšímu, je stále bojem o každodenní obživu, jsou povětšinou závislí na svém skromném zemědělství, či na drobných živnostech. Přínosem ekonomickým je pro ně rozvoj turismu, tedy ubytování a stravování našich turistů tak, jako prodej místních produktů, medu, kozího či ovčího sýra, domácího másla, ke koupi jsou povidla, šípková marmeláda, to vše v bio kvalitě.

Krajané z Banátu, nikdy nečekali s nataženou rukou, naopak za mnohé jim vděčíme. Po 2. světové válce na výzvu vlasti pomáhali po odsunu Němců osidlovat české pohraničí, nové domovy vytvářeli zejména kolem Chebu, Aše, Ústí n/L, Žatce, Přijelo jich několik tisíc, mezi nimi i prarodiče známého fotbalisty Pavla Nedvěda. Dnes ti mladší hledají uplatnění v České republice, nemají jazykovou bariéru, nenaříkají, jsou skromní, pracovití.

Jako vždy se těším se na tu „svou“ Svatou Helenu a její obyvatele, těším se na Gernik, Eibentál, či v horách na Rovensko, Bígr, na malinkou Šumicu. V neděli zajít do kostela, večer posedět v hospůdce s krajany a k tomu patří, jak písnička, tak i ta sklenička domácí slivovice.

Vážení a milí, příště místo válení u moře, „ pojeďme nýčko do Banátu“! Je to tam, jak v té pohádce o tom království, daleko za sedmero horami, sedmero řekami…

Přemysl Votava

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

18.05.2019 19:53

V Rumunsku nebylo bezpečno ani za sociku,natož teď.Do Rumunska pouze do vyhlášených dislokací.Všude jinde číhá nebezpečí.


 
Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Více o tom věděl Pravoslav Petrák, jeho strýc Pravoslav Řídký byl přímým účastníkem bojů.  Následující úryvky jsou z jeho deníku. Narodil se 9. května 1907 v Moravské Ostravě jako syn Jakuba Řídkého a jeho manželky Františky Řídké - Kubicové. Jeho otec byl nadporučík ruských legií, vyučený mistr kovotepec.  Pravoslav v letech 1918-1925 studoval na ostravské české reálce a 23. 6.1925 maturoval s vyznamenáním.

Jan Tříska (✝80), který by 4. listopadu oslavil 83. narozeniny, patřil k nejlepším hercům generace 60. let. Hrál Romea i roli v seriálu Třicet případů majora Zemana, mj. v díle „Strach“ o bratrech Mašínových

Jan Tříska (✝80), který by 4. listopadu oslavil 83. narozeniny, patřil k nejlepším hercům generace 60. let. Hrál Romea i roli v seriálu Třicet případů majora Zemana, mj. v díle „Strach“ o bratrech Mašínových

Tříska se chtěl původně stát tanečníkem. To mu naštěstí rozmluvil legendární herecký bard Karel Höger (†67), který ho náhodou slyšel recitovat. V letech 1955 – 1959 proto vystudoval herectví na pražské DAMU, a poté se stal historicky nejmladším členem činohry Národního divadla, podobně jako kdysi Ladislav Pešek (†79).

Rusko zařadilo českou rádoby humanitární organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích organizací. Člověk v tísni se stal devatenáctou zahraniční či mezinárodní organizací, jejíž působení bylo Kremlem zakázáno.

Rusko zařadilo českou rádoby humanitární organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích organizací. Člověk v tísni se stal devatenáctou zahraniční či mezinárodní organizací, jejíž působení bylo Kremlem zakázáno.

Ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček okomentoval v polovině listopadu 2019 zařazení organizace Člověk v tísni na seznam společností, jejichž činnost je v Rusku považována za nežádoucí. Bude chtít vysvětlení od ruského velvyslance, řekl a na svých sociálních sítích prohlásil, že bude vysvětlení kroku vyžadovat od ruského velvyslance, neboť zákaz této „respektované organizace“ považuje za absurdní.

Dnes začnu zvesela o zákazu kouření cigaret, byť konec už k smíchu nebude; polovina dětí ve věku do jednoho roku, jež zemřely na syndrom náhlého úmrtí, doplatily na to, že jejich matky v jiném stavu kouřily

Dnes začnu zvesela o zákazu kouření cigaret, byť konec už k smíchu nebude; polovina dětí ve věku do jednoho roku, jež zemřely na syndrom náhlého úmrtí, doplatily na to, že jejich matky v jiném stavu kouřily

Začnu zvesela anekdotou: Slepý zajíc skáče po lese a stoupne na hada. Zajíc: ”Promiňte, neviděl jsem Vás, jsem slepý” Had: “I Vy promiňte, také jsem slepý a neuhnul jsem. A co jste za zvíře?” Zajíc: “Nevím, nikdy jsem se neviděl. Osahejte mne a povězte jaký jsem.” Had se otočí okolo zajíce a povídá: “Máte jemný kožich, velké uši a malý čumák. Vy jste zajíc.” Zajíc se zaraduje. Pak osahá hada a povídá: “Jste tvrdý, studený, slizký a nemáte koule ani páteř… Vy musíte být Kalousek…”

 

Poslední domácí zprávy