• Čtvrtek, 12. prosinec 2019
  • Svátek má Rukojmí Simona

STÍN „SOUDKYNĚ OLO“ NA OBNOVENÉM PROCESU
Počet návštěv: 686

STÍN „SOUDKYNĚ OLO“ NA OBNOVENÉM PROCESU

- Zdeněk Jemelík - Článek od - Zdeněk Jemelík -

Od 6. června 2018 jsem se na svém bloggu opakovaně věnoval svéráznému postupu „soudkyně OLO“, tedy paní Ivety Šperlichové, soudkyně zlínské pobočky Krajského soudu v Brně, v řízení proti údajným pachatelům krácení spotřební daně z tabáku, který dovedla k odsuzujícímu rozsudku z 22.června 2018. V r.2019 ji ale uznal Ústavní soud za podjatou a následně jí Vrchní soud v Olomouci případ odebral a rozsudek zrušil.

Později na ni podal předseda Nejvyššího soudu ČR Pavel Šámal kárnou žalobu. Můj první a nikoli poslední podnět ke kárnému stíhání proti ní nese datum 30. července 2017, ale  s touto kauzou nesouvisí.
 
V důsledku výše zmíněných událostí musí  celý proces proběhnout znova v novém složení senátu. Úkolu se ujal u stejného soudu senát Jiřího Dufka. Hlavní líčení bylo zahájeno 23.dubna 2019, o čemž jsem referoval 25. dubna 2019. Zde proběhly znova výslechy obžalovaných. Chyběla mezi nimi jedna z původních nejdůležitějších postav procesu: recidivista Roman Šulyok ( s „naspořenými“ tresty odnětí svobody v úhrnu 22 let), jehož případ paní soudkyně Iveta Šperlichová vyloučila do samostatného řízení a v něm pak jeho trestní stíhání zastavila bez uložení trestu. Použila ho pak jako korunního svědka obžaloby. Později vyloučila do samostatného řízení i jeho mladšího bratra Jana Šulyoka, ale Vrchní soud v Olomouci zrušil i toto její rozhodnutí.
 
Považuji za nutné na tomto místě zdůraznit zvláštnost tohoto procesu, spočívající v tom,  že nejde jen o obvyklý kontradiktorní spor mezi žalobcem a obžalovanými, ale navíc uvnitř souboru obžalovaných probíhá boj mezi dvěma skupinami, jež jsem v dřívějších článcích označoval jako „Rošťáky“ (bratři Šulyokovi a s nimi spolupracující obž. Jiří Uhřík ml.) a „Slušňáky“ (bratři Lebánkovi). Převedením Romana Šulyoka z postavení jednoho z hlavních obžalovaných  do úlohy korunního svědka obžaloby se rovnováha sil v tomto vnitřním boji jednoznačně vychýlila v neprospěch bratrů Lebánkových. Je to zvlášť významné s ohledem na skutečnost, že ods. Roman Šulyok je ve vězení kvůli zločinu, spáchanému na bratrech Lebánkových. „Soudkyně OLO“ mu nabídla skvělou příležitost k pomstě za jejich trestní oznámení.
 
Mimo to senát Jiřího Dufka již nebude rozhodovat o vině Romana Šulyoka a případně o trestu pro něj. Došlo tak i k porušení rovnováhy mezi bratry Šulyokovými: zatímco obž. Janu Šulyokovi se teoreticky může stát, že od senátu Jiřího Dufka dostane vyšší trest než dříve od senátu Ivety Šperlichové (nepřeji mu to !), naproti tomu Roman Šulyok „má své jisté“- senát Jiřího Dufka nemá pravomoc případně napravit jeho beztrestnost. Celkově došlo k zásadní deformaci skutkové podstaty řízení proti jejímu výchozímu obrazu v obžalobě. Soudí se věc, která je značně odlišná od té původní. Situaci by aspoň částečně mohl změnit Nejvyšší soud ČR vyhověním případné stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obžalovaného. Obžalovaná společnost Vltava Holding a.s. sice podala podnět ke stížnosti pro porušení zákona, ale nic nenasvědčuje tomu, že rozhodnutí o něm bude kladné a že by dokonce mohlo padnout ještě před právní mocí rozsudku v novém řízení. Ministerstvo spravedlnosti jako obvykle s nápravou pochybení justice nespěchá, bez ohledu na to, kdo je právě ministrem. Je to jeden z důvodů, pro který jsem se opakovaně vyslovil pro změnu jeho názvu.
 
Hlavní líčení obnoveného procesu pokračovalo před senátem Jiřího Dufka ve dnech 22. a 23. května 2019. Na řadu  přišly výslechy svědků. Jako první předstoupil před soud právě recidivista Roman Šulyok, přivedený eskortou z věznice. Na jeho výpovědi je vidět, jak temný je stín, který na řízení vrhla „soudkyně OLO“ rozhodnutím o jeho vyloučení do samostatného řízení a zastavením trestního stíhání. Svědek, jenž se zřejmě rád předvádí a je plný nenávisti k bratrům Lebánkovým, chvíli „dělal drahoty“, ale pak se rozpovídal a plně využil jejího „daru“. Shodně se svědeckou výpovědí z původního řízení potvrdil vinu „Slušňáků“: koupili od něj výrobní zařízení, vyráběli cigarety a  prodávali je na černém trhu v Ostravě. Ačkoli jej tentokrát nepovzbuzovala vstřícnými úsměvy paní soudkyně Iveta Šperlichová a soudce Jiří Dufek se tvářil neutrálně, přidal několik „perel“ navíc. Zahrnul soudce Ústavního soudu mezi „justiční mafii“, neboť pouze „justiční mafii“ se mohla podařit výměna soudce. Úspěch akce podle něj svědčí o vlivu Lebánkových. Opakoval tvrzení o podpoře Lebánků „vysokými státními úředníky“, popř. „vysokými policejními důstojníky“.
 
Stejně jako minule je odmítl identifikovat, ale tentokrát se pochlubil stykem s GIBS a příslibem, že vše sdělí „pánovi od GIBS“, jímž myslel příslušníka zlínské expozitury GIBS, jehož identifikoval jménem. Prý před ním učiní prohlášení, v kterém odhalí i jiné zločiny, také pachatele vražd. Obohatil skutkovou podstatu o informaci o existenci „budapešťského Němce“, který měl být jedním z dodavatelů tabáku. Shodně s výpovědí v původním řízení tvrdil, že poznává obžalovaného Jozefa Kajabu. Místo, na kterém jej měl vidět, ale označil jinak než dříve. Podotýkám, že obž. Jozefa Kajabu jako jediného senát Ivety Šperlichové zprostil obžaloby. Postěžoval si, že od té doby, co je v české věznici, dostává různé výhružky, včetně vyhrožování útokem na děti. Výslovně uvedl, že si netroufá tvrdit, že mu vyhrožují Lebánkovi. Informoval ale, že neidentifikovaný člen jeho rodiny mu  v říjnu r. 2018 sdělil při návštěvě, že mu Lebánkovi nabízejí obrovskou částku za změnu výpovědi v jejich prospěch. Nabídku ovšem odmítl. Odmítal odpověď na otázky obhájců, za co se dostal do vězení. Nakonec ale aspoň připustil, že jeho odsouzení souvisí s bratry Lebánkovými.
 
Jeho věrohodnosti neprospěl svědek Petr Klement, dvojnásobný vrah, přivedený eskortou těžkooděnců Vězeňské služby ČR, vyzbrojených samopaly. Byl blízkým spolupracovníkem Romana Šulyoka v době, kdy provozoval linku  na výrobu cigaret v Malhosticích, tedy dříve, než ji nechal kvapně převézt do Lůžkovic. Měl za sebou odsouzení za obchodování s padělky cigaret Marlboro, jež dostal právě od něho. Potvrdil, že v Malhosticích  výroba probíhala a svědčil o zlých úmyslech a pohrdavém postoji Romana Šulyoka k bratrům Lebánkovým.
 
Novou skutečností, která v původním řízení nebyla známa, je prolnutí této kauzy s jiným případem stíhání za přípravu krácení daně nelegální výrobou padělků cigaret Marlboro. O té vypovídal jako svědek nedávno nepravomocně odsouzený Zdeněk Menšík, držitel živnostenského oprávnění na výrobu tabákových výrobků. Potvrdil pozoruhodnou skutečnost: spolupracující obviněný z „naší“ kauzy Jiří Uhřík ml. v „jeho“ případě působil jako dodavatel různých potřeb pro výrobu cigaret. Předvolán v „jeho“ kauze jako svědek na doporučení advokáta Jiřího Ostravského odmítl vypovídat. Jako obžalovaný v „naší“ kauze se o této své obchodní činnosti ani slůvkem nezmínil.
 
Osoby Jiřího Uhříka ml. a advokáta Jiřího Ostravského a soudkyně Ivety Šperlichové nejsou jedinou okolností, která obě kauzy propojuje. V obou případech se mělo jednat o přípravu výroby produktů značky Marlboro. Obě skupiny se neúspěšně pokoušely zprovoznit balicí stroje. Stroj na výrobu cigaret, nalezený ve skladu v Lůžkovicích, který si od bratrů Lebánkových pronajal Roman Šulyok, byl nefunkční. Zdeněk Menšík výrobní zařízení vůbec neměl. Ani jedné skupině nebyla prokázána výroba a prodej výrobků. Rozdíl byl v záměrech, které deklarovali. Linka, uskladněná v Lůžkovicích, měla být po zprovoznění prodána na Ukrajinu. Naproti tomu Zdeněk Menšík měl v úmyslu vyrábět malé série cigaret pro restaurační zařízení, opatřené jejich názvem.
 
Výpovědi ostatních svědků nepřinesly proti poznatkům z původního řízení nic nového.
 
Hlavní líčení bude pokračovat v září. Jsem zvědav, zda na rozdíl od senátu Ivety Šperlichové si senát Jiřího Dufka do té doby všimne, že dodávka tabáku do skladu v Lůžkovicích několik dní před vpádem celníků a policistů proběhla pod bdělým dohledem pátracího odboru Celní správy ČR, jehož pracovníci čekali na příjezd kamionu na překladišti. Jestliže věděli, že kamion přijede, patrně věděli, odkud jede, kdo dal příkaz k přepravě, komu tabák patří. To jsou veledůležité informace, jejichž nedostupnost senát Ivety Šperlichové nikterak nepostrádal, ač obhajoba se jich opakovaně domáhala.
 

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Vzpomínka: Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny vzkaz od Tomáše Etzlera: „Tem patetickym cechackym utokum na moji osobu se smeji. Utocit na meho 30 let zesnuleho otce je jina vec. jste dobytek. Prekrocil jste hranici Olsere. Snad Vas potkam…“

Vzpomínka: Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny vzkaz od Tomáše Etzlera: „Tem patetickym cechackym utokum na moji osobu se smeji. Utocit na meho 30 let zesnuleho otce je jina vec. jste dobytek. Prekrocil jste hranici Olsere. Snad Vas potkam…“

Jak baron Prášil, pardon, ne šlechtic, nýbrž právě ten potulný žvanil Tomáš Etzler poskytl nedávno dlouhatánský rozhovor pro SeznamZprávy mimo jiné odpovídal na otázky. Čína, kam se podíváš. Česko už několik týdnů řeší spory s touto komunistickou zemí.

Blíží se Vánoce, ty nejkrásnější svátky v křesťanském světě; Američané se rovněž ve svém farizejském pokrytectví skrývají za Boží lásku, přičemž už přes 200 let přinášejí

Blíží se Vánoce, ty nejkrásnější svátky v křesťanském světě; Američané se rovněž ve svém farizejském pokrytectví skrývají za Boží lásku, přičemž už přes 200 let přinášejí "demokracii" a vraždí po celé planetě.

Jednou z ukázek USA, země neomezených možností a splněných přání, bylo během desetileté americko-vietnamské války se třemi miliony zavražděných Vietnamců a Laosanů, též vánoční bombardování Hanoje koncem šedesátých let, kdy nechal pouze prezident Richard Nixon shodit větší množství bomb, než kolik bylo svrženo na Drážďany během druhé světové války. Šlo bezpochyby o nejbrutálnější nálet v historii. 

Napřed o rabování Poláků na hrobech Židů vyšly knihy Jana Tomasze Gross - Zlatokopové a Sousedi, dnes zase jen opakování těchto zvěrstev od autora Piotra Reszka: Hledači židovského zlata

Napřed o rabování Poláků na hrobech Židů vyšly knihy Jana Tomasze Gross - Zlatokopové a Sousedi, dnes zase jen opakování těchto zvěrstev od autora Piotra Reszka: Hledači židovského zlata

Opět je v Polsku v prosinci 2019 další pozdvižení; přinesla ho kniha s názvem "Hledači židovského zlata", obraz svědectví o tom, jak lidé z obcí sousedících s vyhlazovacími tábory Belzec a Sobibor v Lublinském vojvodství na jihovýchodě Polska ještě i několik desetiletí po konci druhé světové války vykrádali masové hroby židovských obětí nacismu.

Poslední domácí zprávy