• Pondělí, 18. listopad 2019
  • Svátek má Rukojmí Romana

Bez práce nejsou koláče
Počet návštěv: 839

Bez práce nejsou koláče

Eva Hrindová Článek od Eva Hrindová

Boj nikdy nekončí a kdo chce, aby se svět vrátil k normálu, nemůže nikdy složit zbraně. Boj s blbostí je ten nejvíce úmorný a složitý a bez svaté trpělivosti nemáte šanci. Naše pokroky nikdy nebudou skokové. Bez drobné a každodenní práce, která je na míle vzdálená velkohubým revolučním činům, zlo neporazíme.

Výsledky eurovoleb to ukazují a dokazují víc než přesvědčivě. Vítězové v Itálii a ve Francii (Matteo Salvini a Marine Le Pen) mají za sebou dlouhé roky tvrdé a každodenní politické práce. Nenechali se odradit a každý den tvrdě pracovali. Matteo Salvini poctivě chodí na setkání s občany, chodí do médií a stále diskutuje. Může se opřít o silnou základnu své strany, kterou si poctivě vybudoval. Nezjevil se z ničeho nic, vypracoval se od píky. On i Marine Le Pen maximálně využili svých mandátů v europarlamentu a připravovali si půdu pro průlom v domácích volbách. Jak velký rozdíl to je, když srovnáme aktivity našich opozičních europoslanců. Petr Mach pracoval minimálně a po zvolení prakticky přestal být vidět. Po zásluze dnes stojí Svobodní před svým zánikem. Prostě – bez práce nejsou koláče.

Když chodíte mezi lidi a bavíte se s nimi a opravdu je posloucháte, logicky to ovlivní váš program a vaši rétoriku. Pokud vám názory voličů „smrdí“ a místo toho, abyste se je snažili pochopit, se je snažíte převychovávat, dopadnete jako ČSSD. Proč myslíte, že je úspěšný Orbán a Kaczyňski? Protože dělají politiku, která hájí zájmy jejich voličů. Nic složitého v tom není.

Naši voliči si stěžují, že nemají koho volit a pořád čekají, že nám nějaký „Salvini“ spadne z nebe. Jenže to se nestane a jak musí pracovat politici, musí se zapojit i voliči. Především musí chodit k volbám a neofrňovat se nad domácí politikou a nad institucemi, které jim nevoní. Kdyby to udělali Italové a Francouzi, nikdy by jim silní lídři nevyrostli. Museli překousnout odpor vůči EU a poslali Salviniho do Bruselu, aby se naučil řemeslo a využil příležitost – což udělal.

Naši voliči by se to měli taky naučit. Když se na scéně objeví někdo perspektivní, mají přestat konspirovat a prostě ho zvolit. Už jsme mohli mít v senátu pár dobrých osobností, které se mohly trochu oťukat a udělat vítr v domácí politice. Na voličskou aroganci a závist prostě není čas. Systém se dá porazit jedině tím, že se do jeho fungování zapojíte. Sedět doma a nadávat na senát a EU nikomu nic nevyhrálo. Je třeba jít k volbám a podpořit ty, kteří mají šanci udělat výsledek a pak zvládnou úspěšně sypat písek do soukolí. Závidět jim, že se tak dostanou ke „korytu“ je absurdní. Když chcete politiky porážet, musíte se dostat mezi ně!


Je ale evidentní, že rozšiřování nabídky nic nevyřeší. V eurovolbách kandidovalo několik subjektů se stejným programem. A bohužel také se stejnými chybami – nevýrazní lídři, neprofesionální kampaň, umatlanost a nepřesvědčivost. Po zásluze tyto projekty dopadly tak, jak dopadly. Nikoho nezajímaly…

Proč asi? Protože lidé rozumně vyhodnotili, že ten, kdo si není vědom svých reálných možností, nás asi v politice dobře hájit nebude. Mnohem lepší pro naši věc by bylo, kdyby tito „kandidáti“ raději svou energii věnovali osvětě a pomáhali lidem vysvětlovat, proč je důležité chodit k volbám a volit perspektivní subjekty, ne srdcaře bez vlivu.

Už jsme si mnohokráte vyzkoušeli, že nové a nové kandidatury nic nevyřeší. Máme zástupce, který drží program, takže není třeba neustále se ho snažit zlikvidovat. SPD je reálně jedinou opoziční stranou a vzhledem k situaci nemá smysl pracovat na jejím oslabení.

I když máte dobrý program, peníze na kampaň a známého lídra, pořád to dnes nestačí. Protože bez viditelnosti v mainstreamových médiích nemáte šanci. Bez toho bohužel dnes nelze dělat smysluplné výsledky. A fakt nestačí inzerce – politici se musí dostávat do médií jinak než inzercí (ta už moc nezabírá) a musí být vidět. Taková je situace a kdo chce vítězit, musí s tím pracovat. Buďme rádi, že ten Okamura v médiích je a stále říká to stejné – ne migraci, ne islámu, ne ztrátě suverenity.

Uvidíme, jak se situace bude dál vyvíjet, protože SPD teď získala dva nové, silné a přesvědčivé politiky (Ivana Davida a Hynka Blaška). A to i díky naší podpoře! Prostě bez práce nejsou koláče. To nekoupíte za peníze a ani to za vás neudělá žádná najatá agentura. Silný program, který oslovuje voliče, přesvědčivý lídr a nasazení lidí dole. To se nedá koupit. Ale zabrat musí politici a snažit se musí i voliči – minimálně odhodit růžové brýle a konečně se smířit s realitou.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

03.06.2019 19:17

Vidina paní Hrindové,že eurovolby něco ovlivní,je pořád stejně naivní.V EP je přes 700 poslanců z osmadvaceti zemí.A 21 poslanec český tam ovlivní co?To doposud paní Hrindová neráčila sdělit.Předvším by ji měly varovat výsledky domácích voleb.Koho dokáže český volič dosadit do funkce.To samé se opakuje v oněch eurovolbách.Nakonec bude většina českých poslanců hlasovat podle potřeby Brusele.Už nám to předvedli minule.A rčení,že bez práce nejsou koláče značně pokulhává.Stačí se podívat na tmavší netahavé občany.Nedělají a mají se lépe,než mnohý pracující,o rodinách s dětmi a důchodcích ani nemluvím.Takže je třeba s příslovími zacházet opatrně.Že mnohá nejsou pravdivá se převědčujeme dnes a denně.A o inteligenci národa též!


 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

03.06.2019 09:23

PS: Abych odlehčil téma... Přibývá nám zde lidí, co studují obor "trajdání po demonstracích". Lidská práce je fascinuje. Celé hodiny se na ni dovedou dívat.


 

03.06.2019 08:46

Divide et impera. ....Ta část naší společnosti, která jasně prosazuje české národní zájmy, je až příliš roztříštěná. Snaha zabránit ilegální imigraci by tu byla, ale... Je zde víc politických subjektů, které usilují o totéž, aniž by našly společnou řeč a sjednotily svou strategii tak, aby hlasy voličů těchto uskupení nepřišly vniveč. Je třeba sladit naše odbojáře do jednoho celku. Exhibovat a horovat pro stejnou věc pod různými prapory je kontraproduktivní. Pokud nenajdeme společnou řeč, těžko se cokoli změní. Pro nepřátele ústavní české státnosti na bázi naprosté samostatnosti v rozhodování o současnosti i budoucnosti našeho národa, našeho státního celku, jsme potom snadnou kořistí. Ti dnes destruují, dělí naši společnost. Používají k tomu osvědčené, ověřené mechanismy diverze. To znamená zkriminalizování všech, kdo projevují vlastenecké cítění, jejich veřejnou dehonesttaci a takovou formu nátlaku, která má za cíl postavit vlastenecká hnutí proti sobě. To se za pomoci neustálých intrik daří. Proto nejsme ani Francií, ani Itálií, ani Maďarskem. Jsme roztříštěni. Mezi Babišem a Okamurou panuje napětí, až nenávist. Obě hnutí zaklínající se obranou našeho státu před nelegálními přistěhovalci tak stojí proti sobě. Babišův případ není ukončený soudním rozhodnutím, rozsudkem České republiky. Přesto tyto dvě hnutí jsou ve "válečném stavu". Být přesvědčený o vině Babiše, aniž by padl definitivní verdikt, je vodou na mlýn protistátním živlům libujícím si v područí bruselského diktátu. Touto naší chybou získávají v součtu početní převahu a manipulují tak naši vlast do područí těch sil, které mají za úkol dostat do naší země imigranty s vymyšlenými jmény a vymyšleným datem narození. To, že se v rámci vlasteneckých hnutí nedokážeme sjednotit na stejných hodnotách a vedeme mezi sebou nelítostný boj, nás sráží do náručí poskokům cizí moci, cizí vůle. Svůj osud máme tedy určený. Nesmiřitelná stanoviska a rozbroje mezi hnutími, jež směřují ke stejnému cíli, znamenají naši prohru. (Částečný úspěch není úspěchem). Tam, kde našli voliči jednoho silného lídra, prosadili celospolečenskou změnu. Ta jim bude sloužit ku prospěchu. My můžeme hrát pouze roli závistivců. "Když se dva perou, třetí se směje". ......Mějte se hezky. .....PS: napsal Jiří Přibyl.


 
Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Více o tom věděl Pravoslav Petrák, jeho strýc Pravoslav Řídký byl přímým účastníkem bojů.  Následující úryvky jsou z jeho deníku. Narodil se 9. května 1907 v Moravské Ostravě jako syn Jakuba Řídkého a jeho manželky Františky Řídké - Kubicové. Jeho otec byl nadporučík ruských legií, vyučený mistr kovotepec.  Pravoslav v letech 1918-1925 studoval na ostravské české reálce a 23. 6.1925 maturoval s vyznamenáním.

Jan Tříska (✝80), který by 4. listopadu oslavil 83. narozeniny, patřil k nejlepším hercům generace 60. let. Hrál Romea i roli v seriálu Třicet případů majora Zemana, mj. v díle „Strach“ o bratrech Mašínových

Jan Tříska (✝80), který by 4. listopadu oslavil 83. narozeniny, patřil k nejlepším hercům generace 60. let. Hrál Romea i roli v seriálu Třicet případů majora Zemana, mj. v díle „Strach“ o bratrech Mašínových

Tříska se chtěl původně stát tanečníkem. To mu naštěstí rozmluvil legendární herecký bard Karel Höger (†67), který ho náhodou slyšel recitovat. V letech 1955 – 1959 proto vystudoval herectví na pražské DAMU, a poté se stal historicky nejmladším členem činohry Národního divadla, podobně jako kdysi Ladislav Pešek (†79).

Rusko zařadilo českou rádoby humanitární organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích organizací. Člověk v tísni se stal devatenáctou zahraniční či mezinárodní organizací, jejíž působení bylo Kremlem zakázáno.

Rusko zařadilo českou rádoby humanitární organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích organizací. Člověk v tísni se stal devatenáctou zahraniční či mezinárodní organizací, jejíž působení bylo Kremlem zakázáno.

Ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček okomentoval v polovině listopadu 2019 zařazení organizace Člověk v tísni na seznam společností, jejichž činnost je v Rusku považována za nežádoucí. Bude chtít vysvětlení od ruského velvyslance, řekl a na svých sociálních sítích prohlásil, že bude vysvětlení kroku vyžadovat od ruského velvyslance, neboť zákaz této „respektované organizace“ považuje za absurdní.

Proč je pro premiéra Andreje Babiše podezřelá bytost Martin Roman, „symbol korupční doby“ a v byznysové komunitě jeden z hlavních terčů, na které premiér v minulosti tolik s chutí střílel

Proč je pro premiéra Andreje Babiše podezřelá bytost Martin Roman, „symbol korupční doby“ a v byznysové komunitě jeden z hlavních terčů, na které premiér v minulosti tolik s chutí střílel

Martin Roman (50) je i dnes v byznysu vnímán jako kontroverzní muž, a to je možná ještě milosrdné označení pro to, jak se o něm po Praze v některých kruzích mluví. Pro Andreje Babiše je něčím jako Voldemort pro Harryho Pottera. Jeho jméno se raději nevyslovuje.

Poslední domácí zprávy