• Pondělí, 24. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Matěj

Kauza Altner se po 19 letech vrací na začátek. I takhle „funguje“ české soudnictví
Počet návštěv: 1657

Kauza Altner se po 19 letech vrací na začátek. I takhle „funguje“ české soudnictví

Josef Nožička Článek od Josef Nožička

V kauze Zdeněk Altner versus ČSSD jme již byli po dobu 19 let jejího trvání spousty překvapivých obratů. A jak se po včerejšku zdá, její konec je stále v nedohlednu...  

Jak asi většina čtenářů zaregistrovala již včera, Nejvyšší soud vrátil spor mezi dědici advokáta Zdeňka Altnera a Českou stranou sociálně demokratickou na její začátek k obvodnímu soudu pro Prahu 1. V praxi to znamená, že ČSSD tak zatím nemusí platit žalující straně dlužnou částku ve výši 337 milionů korun. K této částce přitom dospěl před 3 lety Pražský městský soud, když k odměně pro pana Altnera ve výši 18,5 milionu připočetl dalších téměř 320 milionů jako smluvní pokutu za to, že spor od podání žaloby do vynesení rozsudku trval 16 let.

Zejména na internetových diskusích zapříčinil verdikt Nejvyššího soudu bouřlivé reakce. ČSSD je kvůli němu mnohými nálepkována jako strana zlodějů, podvodníků či šmejdů, která odmítá platit dluhy. Někteří pak mají jasno i v tom, že její dílčí úspěch v kauze Altner je prací nové ministryně spravedlnosti Marie Benešové, kvůli níž a premiérovi Andreji Babišovi chodí stále více nespokojených občanů již více než měsíc v Praze i jiných českých městech pravidelně demonstrovat...

Kopnout si do ČSSD je nepochybně „in“, tato ještě vcelku nedávno nejsilnější politická strana u nás má odpůrců stále více. Jedni jí vyčítají vstup do koaliční vlády s Babišovým ANO po posledních sněmovních volbách a obviňují ji z toho, že díky její „touze po křeslech“ je premiérem člověk, který kvůli svému podnikání čelí trestnímu stíhání či střetu zájmů. Ti, co naopak Andreji Babišovi fandí, sice vstup ČSSD do vlády logicky nekritizují, ovšem sociálním demokratům pro změnu vytýkají nedostatečnou loajalitu s ANO či příliš štědrou sociální politiku. Nechť se však každý nyní oprostí od svých politických sympatií či antipatií a zkusí si sáhnout do svědomí ohledně toho, zda by jeho postoj k této kauze byl stejný i v případě, že by ve sporu s advokátem Altnerem, respektive jeho dědici, místo ČSSD figurovala například ODS, TOP 09, KDU-ČSL či ANO 2011.

Zkusme si stručně připomenout průběh této kauzy. Advokát Altner v roce 2000 vyhrál pro ČSSD spor o Lidový dům a obdržel za to odměnu ve výši 52 milionů (smlouvu s ním uzavřel v roce 1997 Miloš Zeman jakožto tehdejší předseda ČSSD). Altner však požadoval po sociální demokracii zaplacení dalších pohledávek a v roce 2004 mu Obvodní soud pro Prahu 1 přiznal nárok na další odměnu ve výši 18,5 milionu. Proti tomu se ČSSD odvolala, Altner naopak vznášel nároky na vyplacení dalších 72 milionů korun, později podal i návrh na zahájení insolvenčního řízení s ČSSD. Zároveň ale sám čelil trestním oznámením a stížnostem k České advokátní komoře, která jej v roce 2011 vyškrtla ze seznamu advokátů. Kauzu řešily soudy různých instancí, až nakonec (jak už jsem uvedl výše) Pražský městský soud v roce 2016 přiznal panu Altnerovi nejenom původně požadovanou odměnu ve výši 18,5 milionu korun, ale i astronomickou pokutu ve výši 318 milionu korun za to, že ČSSD Altnerovi nevyplatila zmíněnou odměnu hned.

Nevím, co přesně je obsaženo ve smlouvě mezi ČSSD a panem Altnerem z roku 1997, a proto si netroufám posoudit, na čí straně je pravda. Ale od Městského soudu v Praze mi přišlo absurdní jeho rozhodnutí, aby někdo platil takto astronomickou pokutu kvůli tomu, že české soudy nebyly schopny kauzu za 16 let (a nyní již 19 let) od podání žaloby vyřešit. Neměly by české soudy tuto obří pokutu udělit spíše samy sobě?

Ať už totiž kauza dopadne jakkoliv, jisté je, že se pan Altner konečného verdiktu nedožije (v listopadu 2016 bohužel zemřel), a ani ČSSD v případě jejího konečného vítězství nikdo nebude kompenzovat starosti, které jí v souvislosti s abnormálně dlouhou dobou, po kterou se spor řeší, vznikly. Takto abnormálně dlouhá doba by přitom měla být pro českou justici, ať už v jejím čele bude stát kdokoliv, alarmující. Zvlášť, když v českém soudnictví nejde o až tak výjimečnou věc. Vždyť prakticky stejně dlouho jako kauzu Altner řešily české soudy i kauzu H-System, spoustu let se již vleče například kauza bývalého hejtmana Davida Ratha, kauza expremiéra Nečase a jeho nynější manželky, a mnohé další.

Josef Nožička
Rád se podělím o své názory s ostatními. Dělám to i tehdy, kdy jdu vědomě "proti proudu".

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

09.06.2019 19:27

A teď si představte,jak by byla česká justice nezávislá,kdyby jim sebrali 13.a14 platy.To by teprve bylo tóčo.Už tehdy zveřejnili,že by nemohli zaručit nezávislost justice,čili by brali úplatky stejně,jako berou dnes.


 
SMĚJÍCÍ SE BESTIE 2

SMĚJÍCÍ SE BESTIE 2

09.06.2019 11:08

Jó, není nad nezávislou ( na všem ) justici v ČR.


 
Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy