• Sobota, 20. červenec 2019
  • Svátek má Rukojmí Ilja

Máme fašistický senát
Počet návštěv: 937

Máme fašistický senát

- Lubomír Man - Článek od - Lubomír Man -

Je to neuvěřitelné, ale je to tak. A já sám tomu uvěřil, lépe řečeno jsem si tuhle skutečnost poprvé uvědomil ve středu minulého týdne, kdy bylo oznámeno, že Senát České republiky odmítl nominovat členkou Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), spisovatelku a signatářku Charty 77 Lenku Procházkovou. 

Do rady ji už po druhé (poprvé se tak stalo v dubnu 2017), navrhl prezident Zeman a Senát její nominaci už podruhé odmítl, když ze 66 odevzdaných hlasů obdržela kladných hlasů jen devět. A druhý den, to je ve čtvrtek, kdy se hlasování opakovalo, se tento počet kladných souhlasných hlasů snížil dokonce už jen na hlasů osm.

Na první pohled jde o záhadu. Nebylo totiž za totality v českých a moravských krajích disidentky známější a bojovnější, než byla právě Lenka, dcera předčasně zesnulého disidentského spisovatele a autora známé filmové povídky Ucho. A nyní Senát,  tento rozdivočelý roj protikomunustických postojů, se takto ostře postaví proti někomu, kdo se protitotalitními postoji nehonosí dnes, ale zaujímal je též - a to především -  i v čase, kdy to bylo nesmírně těžké a kdy to de facto znamenalo ne-li vězení, pak určitě nuzotu existenční i finanční – to nejspíš až do konce života.

To vše, poslušna mravnosti v sobě, hodila Lenka Procházková  na váhy života svého i svých nejbližších, podepsala Chartu 77, pracovala  v disentu jako postava nepřehlédnutelná – ale senát, a to jakoby specielně pro tento případ – odmítl uznat její někdejší postoj a činnost za natolik záslužné, aby jí pro práci v ÚSTR dal hlas.

P r o č  a s i?

Prozradím vám to. Protože Lenka Procházková svůj boj proti stejnému zlu, které nás trápilo  před sametem, nepřerušila ani po sametu. Protože ono to zlo, zvané totalita, po sametu nezmizelo, jak jsme si to my všichni zvonící klíči na českých náměstích představovali, jen se přebarvilo z barvy rudé na barvu modrou, ale totalitním zůstalo. Takže byla-li pro totalitu předsametovou ďáblem Amerika, je to pro dnešní totalitu posametovou Rusko. Byla-li tehdy válečným štváčem Amerika, je to dnes Rusko. Představovala-li tehdy ohrožení spokojeného a bohatého života lidí Amerika, představuje je dnes Rusko. A kdo s námi tuhle idiotskou písničku na obrácená znamínka odmítne zpívat, toho vyhodíme z kola ven. Nebude nám kazit vzduch v médiích tištěných, televizních ani rozhlasových, a nepustíme jej samozřejmě ani do Ústavu pro studium totalitních režimů, aby nám v něm, propánajána, nezačal nakonec dokazovat, že ústav pátrající v naší minulosti po totalitě je sám v současnosti totalitní až hanba.

Takže žádnou diskuzi různých a třeba i zcela protichůdných názorů jak se za ni kdysi přimlouval Masaryk, nebudeme podporovat, protože ideologický zmatek z ní vyplývající, by vniveč mohl uvést všechno, co se dnes lidem snažíme do hlav nacpat.

Ale to už předávám slovo Lence samotné, jak je v senátu přednesla:

„Prvotním prostředkem obrany demokracie je svoboda. Té se totalita bojí jako čert kříže, neboť pro svůj záměr potřebuje uniformitu názorů, anebo alespoň postojů...Kdysi byl jejím nepřítelem strojem psaný samizdat...dnes je to internetová alternativa, které je opět vyhlašován boj. Jiná doba, jiné nálepkování, pokročilejší praktiky cenzury, ale stejný záměr: vykolíkovat terén a připravit jej pro novou dračí setbu... O senátu se tvrdí, že je pojistkou demokracie. Té naší „stále mladé demokracie“, která může dospět a udržet se pouze na principu svobody slova a na svobodném šíření informací a rozličných názorů... vaše hlasování bude lakmusový papírek“.

Dnes už víme, jak ten lakmusový papírek promluvil a nemohl vlastně ani promluvit jinak. Protože Lenka Procházková promluvila k uším těch, kteří jsou coby zákonodárci za nesvobodné a totalitní poměry u nás zodpovědní,  takže jejich souhlas se slovy Lenky, resp. jejich souhlas s jejím příštím členstvím v ÚSTR, by mohl být chápán jako uznání její pravdy a krach pravdy jejich. To se samozřejmě uznat nedá a navíc zde je i věčné Lenčino volání po svobodě slova a potřebě diskuze i rozličných názorů, které Lenka nejen stále vyžaduje, ale možná by je docela chtěla i uzákonit. A navíc pořád obtěžuje s pravdou a bere si slovo pokaždé, když se jí zdá, že ta dostává zrovna na kaťata. A šíří pak své slovo tam, kde je to zatím stále ještě možné: na různých shromážděních, na internetu atd. A všude tam pak brojí proti paktu NATO, proti uměle vyvolávané nenávisti k Rusku, proti církevním restitucím atd. 

Lidi takového druhu nemá ovšem náš senát rád. Vyhovuje mu přitakávající dav, důsledná prozápadní orientace, oslavy u  Armádního památníku na Žižkově, návštěvy západních senátorů v prostorách paláce, zkrátka běžná agenda, v níž se o spravedlnosti, právu či svobodě moc uvažovat nemusí – a když pak přece jen přijdou i tyhle choulostivé věci na pořad dne – je nejlepší chvíli mlčet – a pak hlasitě a jakoby s novým elánem spustit o něčem úplně jiném.

Nevěřili byste, jak to zabírá.

Lubomír Man

 

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

17.06.2019 19:00

Ona se fašizuje celá společnost,ale na "chtěném"senátu se to projevuje nejvíc.Když jsem o tom psal zde,nikdo na to nereagoval.Jak se zdá,tak se i tady projevuje určitá segregace v diskuzích.Není to od známé osobnosti,tak se o tom nikdo nebude zmiňovat.


 
Čtení na prázdniny: Podivné setkání

Čtení na prázdniny: Podivné setkání

Na louce u lesa si hrály děti. Některé si hrály na honěnou, jiné si prohlížely pestrobarevné květy a další se vzrušeně o čemsi dohadovaly u malého mraveniště.

Pojďte sem,děti, posaďte se a já vám budu vyprávět pohádku,“ svolal je k sobě učitel.

 
SMŮLA NA PATÁCH

SMŮLA NA PATÁCH

Web Česká justice přinesl dne 17. července 2019 zprávu o „spícím soudci“ u Městského soudu v Praze. Za postoj ke zmíněné nepřístojnosti jsem 17. července 2019 zkritizoval paní ministryni Marii Benešovou v článku Nesnesitelná lehkost vládnutí II.

 

(Ne)milý Jane Hrušínský,

(Ne)milý Jane Hrušínský,

sice jste nás občany láskyplně oslovil slovy „Milí voliči Miloše a Andreje, milí odpůrci eura. Milí největší odpůrci eura v Evropě!“, ale ve mně se v ten moment vybavil jistý vlastizrádný představitel KDU-ČSL, který na sjezdu bavorského Landsmančaftu oslovil přítomné německé delegáty slovy: „Milí krajané“! Je to náhoda, nebo záměr, pane Hrušínský? Proto také to „(ne)milý“ v oslovení. Ostatně, pro mne (a nejen pro mne mě) nebudete nikdy milý, i kdybyste se o to snažil sebevíc, což je vám jistě zcela lhostejné, protože Vy máte svůj okruh „přátel“, které milujete a oni milují Vás. Tak si to užijte! Ale k věci.

Poslední domácí zprávy

SMŮLA NA PATÁCH

SMŮLA NA PATÁCH

Web Česká justice přinesl dne 17. července 2019 zprávu o „spícím soudci“ u Městského soudu v Praze. Za postoj ke zmíněné nepřístojnosti...