• Úterý, 20. srpen 2019
  • Svátek má Rukojmí Bernard

Čtení na prázdniny: Podivné setkání
Počet návštěv: 677

Čtení na prázdniny: Podivné setkání

Jaromír Bradávka Článek od Jaromír Bradávka

Na louce u lesa si hrály děti. Některé si hrály na honěnou, jiné si prohlížely pestrobarevné květy a další se vzrušeně o čemsi dohadovaly u malého mraveniště. „Pojďte sem,děti, posaďte se a já vám budu vyprávět pohádku,“ svolal je k sobě učitel.  

Před mnoha miliardami oběhů, v dobách kdy vesmíry vznikaly a zanikaly, došlo ve vzdáleném koutě multivesmíru k malému Velkému třesku. Jistě všichni víte, co se stalo. Vznikla hmota, záření, energie, prostor, začal plynout čas a nastal obvyklý vesmírný koloběh. V té době Vesmírný poutník putoval náhodou kolem, a tak se rozhodl nový vesmír prozkoumat. Počkal nějaký čas, až se ustálily všechny důležité procesy a parametry, a potom vstoupil do nově vzniklého časoprostoru. Po dlouhou dobu prováděl výzkum nového vesmíru, měřil nejrůznější veličiny, ale neobjevil žádné nové jevy, formy ani nezaznamenal události, které by mu nebyly známy z jiných vesmírů.

Unaven ze všech těch čísel, grafů, rovnic a výsledků, zastavil se k odpočinku nedaleko tuctové spirální galaxie, aby si uspořádal data a myšlenky a také obnovil zdroje energie. K tomu sloužila spirální galaxie velmi dobře, neboť její otáčivý pohyb a velká centrální černá díra se daly snadno využít k doplnění energie kosmického korábu a všech kvantových i mechanických zařízení, která měl Vesmírný poutník ku pomoci.

Právě končilo čerpání energie a Koordinátor kontroly energetických sítí ohlásil plný stav, když Vesmírnému poutníkovi přišla zpráva od Strážce vnější ochrany: „Blíží se k nám objekt, který nelze identifikovat.“ „Jak to?“ podivil se Vesmírný poutník. „Je hodně daleko, je velmi malý a pohybuje se neuvěřitelně pomalu.“ „Jak pomalu?“ „Tak pomalu, že kdyby jej zachytilo gravitační pole většího tělesa, změnil by svou dráhu směrem k němu a po čase by na ně spadl.“ „To je opravdu zvláštní rychlost. Máme v záznamech údaje o takových objektech?“ „Ne, dosud jsme na nic podobného nenarazili.“ „Tak přece nebyla naše cesta do tohoto vesmíru zbytečná,“ zaradoval se Vesmírný poutník. „Můžeme se k tomu, ehm, objektu přiblížit?“ „To bych neriskoval,“ odpověděl Strážce, „je opravdu velmi malý a srážka s ním by ho mohla zničit.“ „Co navrhuješ?“ zeptal se Vesmírný poutník. „Pošlu pro něj průzkumníka, který ho zachytí a bezpečně dopraví na naši loď,“ odpověděl Strážce a vydal podřízeným organismům pokyny k provedení manévru.

Nesmíte si děti myslet, že to byly nějaké bytosti, ty organismy. Byla to autonomní kvantově – mechanická zařízení s vlastní inteligencí, spojená ve vysoce organizovaných strukturách a přímo napojená na kvantové mozky jednotlivých subsystémů. Ty tvořily celý vesmírný koráb Vesmírného poutníka a byly podřízeny ústřednímu centru vesmírné inteligence n-tého řádu.“

To je poznámka pro ty, kteří nedávají pozor, Honzíku,“ podíval se učitel na malého živého chlapce, který byl zjevně zaujat nějakým tvorečkem v trávě.

 

A co bylo dál?“ zeptal se netrpělivě jiný chlapec, sedící přímo před učitelem.

Za krátkou dobu se průzkumník vrátil a do výzkumného laboratorního tunelu zasunul podivnou věc. Analytik vesmírných objektů, který laboratoř řídil, ji prozkoumal všemi existujícími spektry záření, provedl analýzu hmoty neznámého předmětu a získaná data porovnal s archivem údajů, které měl k dispozici z průzkumu nového vesmíru, v němž se nacházeli. Výsledky nebyly nijak zvlášť zajímavé – složení odpovídalo běžné hmotě ve vesmíru, jen poměry jednotlivých prvků soustavy HU 92 byly odlišné od okolního prostoru, hvězd i prozkoumaných planet. Tvar, velikost a složení předmětu zřetelně ukazovaly na skutečnost, že se nejedná o samovolný výtvor vesmíru, ale že předmět byl někdy, někde a někým záměrně vyroben. Nebylo to poprvé, co se Vesmírný poutník setkal s produktem živé hmoty neboli živých bytostí. Život se nacházel na mnoha planetách, na nichž byly příhodné podmínky pro jeho vznik. Jen velmi zřídka ale tento život dokázal něco více než zajistit si vlastní přežití a reprodukci. Setkání s bytostmi, které zahálily poznání vesmíru, se Vesmírnému poutníkovi dosud nikdy nepodařilo. Bylo to dáno tím, že tyto bytosti byly velmi vzácné a Vesmírný poutník neměl žádnou možnost dopředu zjistit, kdy a kde se objeví a zahájí budování své civilizace a kultury. Vždy našel jen stopy po jejich činnosti a zbytky zařízení a struktur, které při své existenci používaly. Žádná se však nedostala tak daleko, aby překročila hranice galaxie, v níž se zrodila, a jen několika málo z nich se podařilo prozkoumat hvězdy ve svém nejbližím okolí. Jejich konec býval různý – přemnožení a následné sebezničení, evoluční zánik, planetární nebo vesmírná katastrofa a řada dalších.

 

Za několik okamžiků měl Analytik výsledky pohromadě a ohlásil Vesmírnému poutníkovi: „Nemáme v databázi žádný podobný objekt, ale podle velikosti, tvaru a vybavení se jedná o malou průzkumnou sondu k měření základních parametrů planet, hvězd a vesmírného pozadí. Jsou zde primitivní zdroje energie pro přístroje, které dodávaly svým tvůrcům řadu údajů, na základě kterých si mohli udělat jednoduchý obrázek o objektech, které zkoumaly, i o jejich okolí. Je tady však jedna zvláštnost.“ „Jaká?“ zeptal se zvědavě Vesmírný poutník. „V malé a dobře odstíněné schránce je umístěn izotop prvku 92 soustavy HU 92. Z jeho analýzy vyplývá, že sonda byla vyslána do vesmíru před časem , který odpovídá jedné setině oběhu galaktického ramena pod námi kolem středu galaxie.“ „To je dost dlouho. Myslím, že tu civilizaci už nenajdeme,“ podotkl Vesmírný poutník. „Najdeme,“ odvětil Analytik. „Opravdu?“ podivil se Vesmírný poutník. „Je zde ještě jedna zajímavá věc. Na sondě je připevněna malá destička ze vzácného a odolného kovu (pořadové číslo 79 v soutavě prvků HU 92) a na ní jsou jednoduchým kódem zobrazeny polohy a frekvence 14 pulsujících hvězd v okolí soustavy. Podařilo se je identifikovat, i když se jejich polohy a frekvence změnily, a víme, kde máme planetu, na které tu sondu sestrojili, hledat. Jedná se o obyčejnou osamocenou hvězdu hlavní posloupnosti, která se nachází zhruba v polovině své životnosti. Obíhá kolem ní 8 planet a ze třetí z nich byla vyslána tato sonda. Podle jejího vzhledu a vybavení ji postavila cilizace na samém počátku výzkumu vesmíru, ale některé dílčí znalosti už měla. Kromě toho jsou zde také schematicky zobrazeny bytosti, které planetu obývaly a pravděpodobně sondu sestrojily a vyslaly do vesmíru. Zbývá odpovědět na otázku, jak daleko ve svém výzkumu dospěly a jak jeho výsledky využily.“ „A to zjistíme přímo na planetě,“ přerušil Analytika Vesmírný poutník. „Připravte se k odletu,“ obrátil se na všechny řídící jednotky. „Pokusíme se prozkoumat planetu, která vyslala do vesmíru průzkumníka, kterého jsme našli.“

 

Vesmírný poutník dorazil do blízkosti Sluneční soustavy a zaparkoval na vzdálené oběžné dráze, kam nedosahoval sluneční vítr ani oběžné dráhy nejvzdálenějších satelitů hvězdy. Kosmickou loď postupně opouštěly jednotlivé průzkumné moduly a po čase se vracely s výsledky svých misí. Tak byly zmapovány všechny oblasti soustavy – od nejvzdálenějších těles, přes velké planety a jejich měsíce až po samotnou centrální hvězdu. Po jednom celém oběhu Vesmírný poutník shrnul výsledky zkoumání a dospěl k závěru, že je nutné provést přímý výsadek na třetí planetu, kde se měla nacházet civilizace, která kdysi vypustila sondu do vesmíru. Před konečným rozhodnutím se ještě přihlásil Hlavní analytik: „Dovolím si ještě jednou vyjádřit pochybnost, zda má výsadek smysl. Na třetí ani na žádné jiné planetě jsme nezaznamenali žádné aktivity inteligentních bytostí. Dokonce jsme nenašli ani žádné umělé družice. Na čtvrté planetě jsme objevili zbytky jakýchsi zařízení, ale byly tak rozpadlé, že se nedá usoudit, k čemu sloužily. Našli jsme tam dokonce zbytek jakési stavby – možná se jednalo o obydlí pro živé bytosti, ale podmínky musely být už v době stavby natolik odlišné, že dlouhodobé přežití zřejmě nebylo možné. Podobné stavby jsme našli i na satelitu obíhajícím třetí planetu. Jenže ten je a byl i v minulosti úplně bez atmosféry a tak ani tam se zřejmě přežití nedá předpokládat. Navíc jsme neobjevili nic, co by na pobyt živých bytostí ukazovalo. Podle získaných dat byla sonda vypuštěna přibližně před 2,5*10/6 místních oběhů. To je příliš dlouhá doba na život organické inteligentní hmoty. Předpokládám, že najdeme nanejvýš zbytky po dávné civilizaci a můžeme se pokusit zjistit, jakým způsobem zanikla.“ „I to má pro nás cenu,“ odpověděl Vesmírný poutník. „Získáme další střípek do mozaiky života vesmírných civilizací, ať organických nebo anorganických, a rozšíříme své poznání.“

Jaké jsou nyní podmínky na planetě?“ obrátil se Vesmírný poutník na hlavního Koordinátora planetárních výzkumů. „V současné době panuje na planetě chladné období. Je to dílčí časový úsek, který se nepravidelně střídá s teplejší periodou už více než 5*10/6 místních oběhů. Podle polohy oběžné dráhy, tvaru a rozložení moří a kontinetů bude tato epocha trvat ještě velmi dlouho. Tomu odpovídají také podmínky přímo na povrchu a z nich vychází i biodiverzita planety. Podrobně jsme zmapovali povrch planety a dospěli jsme k závěru, že organická civilizace zmizela už velmi dávno, zřejmě brzy po vyslání sondy. Zbývá jen odpovědět na otázku proč.“ „To nám objasní výsadky,“ zopakoval Vesmírný poutník. „Kolik jich bude a jak dlouho bude trvat jejich práce?“ obrátil se na Koordinátora terénních výzkumů. „10/3 sond a průzkumníků bude na planetě pracovat 10/3 místních oběhů. Po vyhodnocení dat bude nutné rozhodnout, zda se průzkum prodlouží nebo ukončí.“ „Dobrá, zahajte akci,“ nařídil Vesmírný poutník.

 

Na povrch třetí planety se začaly snášet specializované moduly s průzkumnými skupinami. Průzkumníci se ponořili do oceánů, zavrtali do ledovců, prolétli nad horami, pouštěmi, pralesy a savanami. Prosvítili kůru planety, odhalili její minulost a posbírali data z vyvřelých, usazených i přeměněných hornin a vrstev. Objevili a prozkoumali místa se zbytky organismů z celé minulosti planety. Nalezli a podrobně prozkoumali i místa, na nichž se vyvinula a krátkou dobu existovala centra technické civilizace. Objevili ale také místa, která odhalila její úpadek a další, která poskytla důkazy o zániku civilizace a jejích budovatelů. Všechny údaje avýsledky průběžně zpracovávalo analytické středisko, které krátce po skončení výzkumných misí předalo Vesmírnému poutníkovi závěrečnou zprávu.Ten se do ní se zájmem začetl.

 

Život na třetí planetě se vyvinul záhy po jejím vzniku. Po dlouhé věky však zůstával omezen na jednoduché jednobuněčné organismy v mělkých vodách. Před přibližně 6*10/8 místních oběhů však došlo k náhlé změně vyvolané překročením limitní hranice množství prvku č.8 soustavy HU 92 v atmosféře a došlo k evoluční explozi. Během velmi krátké doby vzniklo v oceánech nepřeberné množství mnohobuněčných organismů všech základních skupin typických pro tuto variantu evoluce, které brzy osídlily také souš.

V souladu s geologickými změnami se objevovaly a zase mizely skupiny organismů přizpůsobujících se vývoji prostředí a život postupoval po standartní spirále směrem ke stále dokonalejším tvorům. Obě hlavní skupiny organismů dosáhly vysoké úrovně, ale potom jejich vývoj (jako již několikrát v minulosti) zabrzdilo chladné období, které se současně stalo impulzem ke vzniku bytostí, u nichž se projevily dvě zvláštnosti. Tou první byla „specializace na nespecializaci“, která jim dovolila obsadit všechna prostředí, a tou druhou bylo probuzení vědomí. Tím okamžikem začaly tyto bytosti přizpůsobovat životní prostředí sobě a nikoliv naopak, jak tomu bylo dosud. To jim umožňovalo nadále přežívat i v náročných podmínkách, kde se jiní tvorové vyskytovali málo nebo vůbec.

Bytosti, které samy sebe nazývaly „lidé“, postupně osídlily a ovládly celou planetu. Po dobu přibližně 10/5 místních oběhů byla jejich civilizace zaměřená více méně jen na vlastní přežití. S postupným navazováním kontaktů mezi vzdálenými civilizačními centry a po získání základních znalostí o planetě a okolním vesmíru však došlo k dalšímu evolučnímu skoku. Lidé během velmi krátké doby odhalili hlavní přírodní zákony, vstoupili do procesu poznání a začali s budováním technické civilizace a výzkumem planety a jejího okolí. Bouřlivý technický rozvoj byl přímo úměrný intenzivnímu využívání všech přírodních zdrojů planety a kromě jiných negativ vyvolal také produkci obrovského množství odpadů, které v krátké době zamořily pevniny i moře, půdu, vodu i atmosféru. Pod jejich vlivem se začalo zhoršovat prostředí na planetě a nastal výrazný úbytek druhů ve všech skupinách živých organismů.

Současně s rozvojem přírodních věd se lidé začali zabývat i svou vlastní existencí a experimentovat s různými sociálními modely. Zvláštním jevem v jejich vývoji byl neustálý vzájemný boj o území, hmotné bohatství a z nich plynoucí moc nad ostatními příslušníky druhu. V závěrečném stadiu existence civilizace se změnil na boj o zdroje vody, potravin, energie a surovin a dosáhl nevídané intenzity. Postupně byla eliminována většina center a nakonec zůstaly dva odlišné tábory stojící na nesmiřitelných protikladných pozicích. Oba měly dost prostředků nejen na zničení druhého, ale celé planety, a to jim paradoxně bránilo je použít. Jedna ze stran se nakonec odhodlala k zahájení rozhodujícího střetu, ale zřejmě podcenila sílu soupeře. Došlo nejen k vyhlazovací válce, ale také ke geologickým katastrofám celoplanetárního dosahu. V průběhu několika oběhů byla velká část povrchu planety těžce poškozena a většina jejích obyvatel zahynula. Rozborem usazenin na dvou největších kontinentech byly nalezeny stopy jaderného rozpadu a vulkanických výbuchů z doby krátce po vypuštění sondy a v některých oblastech došlo k násilným posunům tektonických desek. Zbytky obyvatel na dalších kontinentech postupně podlehly degeneraci, uměle vytvořeným chorobám a přeživším predátorům. Poslední stopy po „lidech“ byly nalezeny ještě 10/3 oběhů po katastrofě na ostrovech v největším oceánu, ale v dalších vrstvách i lokalitách už chyběly.

 

Závěr: Největším paradoxem této civilizace byla skutečnost, že ve výzkumu vesmíru pokročili značně daleko, prozkoumali celou svou hvězdnou soustavu, pokusili se o osídlení čtvrté planety a vyslali průzkumnou sondu s poselstvím do hlubokého vesmíru. Nepochopili však ani základní zákonitosti vývoje a řízení společnosti a stali se dalšími v řadě, kdo nezvládl vybudovat a řídit společnost tak, aby zajistila uspokojení životních potřeb všech svých členů a současně nevyčerpala omezené planetární zdroje. Touha po bohatství, moci, vládě nad druhými, zloba a nenávist převládly nad touhou po poznání a své znalosti nakonec použili proti sobě. Nemohl je potkat jiný osud.“

 

Další promarněná šance,“ povzdechl si Vesmírný poutník, když dočetl poslední větu.

Je opravdu zvláštní, že naprostá většina rozumných organických bytostí se nedokáže vymanit ze sevření pudů zděděných po svých nevědomých předcích.“ Na chvíli se zamyslel. „Zkusíme se v tomto vesmíru ještě porozhlédnout po jiných formách inteligentního života, který lépe pochopil, co je jeho posláním a jakým směrem se má ubírat,“ zhodnotil nakonec výsledek celé mise.

 

Před odletem ze Sluneční soustavy si Vesmírný poutník ještě jednou zašel prohlédnout malou průzkumnou sondu. Stála na podstavci a on měl najednou pocit, že se tajemně usmívá. „Budeš tady stát na čestném místě,“ pohladil ji očima. „Zasloužíš si to. Jsi důkazem toho, že i v primitivních podmínkách lze projít bránou poznání do vesmíru. Bohužel tvoji tvůrci to poznání využili ke svému vlastnímu zničení. Nepochopili, že každý jev a každé poznání má dvě strany a vědomě vsadili na tu špatnou. Jejich škoda. Ale zanechali po sobě sice zpustošenou, přesto stále krásnou modrou planetu, která se už téměř vrátila do původního stavu. Až skončí chladná perioda, obnoví se na ní život v plné šíři, kráse a bohatství. Žij blaze, ty, kterou kdysi nazývali Země!“

 

A ta planeta opravdu existovala?“ zeptal se Honzík učitele po dlouhé odmlce. „To už dnes nikdo neví. Ale legenda je to krásná, nemyslíte? „Ano,“ zvolaly děti a rozběhly se po louce.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

20.07.2019 19:27

Velmi se mi to líbilo.Je to psané srozumitelně,pravdivě a ještě k tomu nám dává výstrahu.Bohužel,lidé jsou nenapravitelní a stejně se jednou mezi sebou začnou prát,až zničí nejen sebe,ale i planetu.A to všechno jen z touhy po mamonu a moci.Myšlení lidstva je posáno perfektně!


 
Jaromír Bradávka

Jaromír Bradávka

20.07.2019 18:45

Díky, pane Přibyl, nejsem filosof. Jen občas dostanu nápad...


 

20.07.2019 10:20

Díky za skvělou filozofii. Vím, že filozofy čte strašně málo lidí, protože takto nastavené zrcadlo je lidem proti srsti. ...Na Vaši úvahu lze navázat pouze tak, že se lid obecný bude při četbě upřímně otravovat. Ale nešť. ...Ten, kdo touží nejvíc po míru, musí zažít hrůzy války, a to podstatné je, musí je přežít! Pokud vyznavače mírové filozofie navléknou zamlada do vojenského mundúru a ten musí mašírovat směrem k vojenským zátarasům do vojenské linie, musí mít z pekla štěstí, aby ty válečné hrůzy jimž je vystaven, přežil. Musí vystřelit o zlomek rychleji, než jeho protivník na druhé straně vojenské linie. Zabije tak svého soka a jedině tak může snít sen o míru. Jen co skončí válka! Přitom bytostně cítí, že smrt nepřítele v něm vyvolala zadostiučinění. Díky svému postřehu byl rychlejší a přežil. Ale střílet se mu přeci nechce. Má v plánu jinačí svět. Ten jeho, plný slušnosti, ohleduplnosti, kdy každý bude nejenom pracovat, ale i vytvářet nadhodnoty spějící ke společnému blahu. Je zvláštní, že člověk s takovými cíly zůstává sám. Nikdo mu nerozumí, alespoň z jeho blízkého okolí. A tak poznává díla filozofů, studuje je, a pak se sám pustí do práce, aby sdělil své autentické prožitky a provázal je se svým poznáním. Vznikne skvělá práce, která je natolik pravdivá, vypovídající, že ji téměř nikdo není schopen, ochoten přečíst. Ti, kteří měli tu trpělivost, vyčetli pisateli zabití nepřítele, protože to se přece nedělá. To nezapadá do příběhu mírotvorce. Ten přece má sedět uprostřed bojiště na troskách právě rozstřílených domů a volat: "Nestřílejte, dyť sou tu lidi!" A tak filozof přichází na dřeň svého údělu ve společnosti. Zůstává mu samota. Ta zaručuje, že jeho poznatky a představy nejsou nikým a ničím rušeny. V bytě se kupí knihy a prach. A tak putuje nadýchat se hudby. Vdechuje poselství duchovních světů, které vytvořilo pestrobarevné obrazce stvořené z tónů, spletené z melodické linky a emocí. Vychutnává si nuance předělů mezi krásnem, vznešeností a emoční agresivitou, vtělenými do hudebního díla. Promítá si svůj život v němž také nechyběla vášeň, o níž se oficiálně nezmíní, ale jež mu dodnes zpříjemňuje vzpomínky na dobu, než se stal rekrutem. Vzpomíná na své profesory, kteří mu dali noty do života. Ne každý měl čistou hlavu, ne každý nadřadil svou profesi nad ideologii, jež se tehdy nosila. Ale co, takový je svět. Ten chce být klamán. Ale co já, co moje poznatky, závěry, jež jsem učinil na základě vlastního poznání...? Musím tlesknout, aby mi knihy vystavěné na stole v obrácených pyramidách popadaly na podlahu a zčásti ohnuly hřbety! Ale, abych se nezahltil úplnými malichernostmi, dávám přednost drncající káře plné poznání, co pramení...no právě, z čeho pramení...Tak to přenechám vám, milým čtenářům a hodnotitelům. Ve vesmíru se zatím necítím jako doma, tak jsem své úvahy přilepil k planetě Zemi a k jejím hříšníkům. Jedním z nich jsem i já. V současnosti myslím jako hříšník. Nechci stát ve frontě před nebeskou bránou jako řadový zákazník. Chci předbíhat. Snad mi to tamti nahoře odpustí. ....Mějte se hezky. .....PS: Napsal Jiří Přibyl.


 
Poznal jsem operního pěvce Plácida Dominga osobně v Římě, pomluvy pro údajné anonymní obvinění ze sexuálních obtěžování pěveckých hvězdiček v 80. letech jsou výmysly; Havel tak činil se svými milenkami legálně

Poznal jsem operního pěvce Plácida Dominga osobně v Římě, pomluvy pro údajné anonymní obvinění ze sexuálních obtěžování pěveckých hvězdiček v 80. letech jsou výmysly; Havel tak činil se svými milenkami legálně

Legendární operní zpěvák a dirigent Plácido Domingo čelí obvinění, že řadu žen nutil k sexuálním stykům. Údajně jim nabízel práci a trestal je, když jeho návrhy odmítly. Informovala o tom v úterý agentura AP. Osmasedmdesátiletý Domingo tato obvinění označil za „hluboce znepokojivá a tak, jak byla představena, za nepřesná“. Dodal, že se domníval, že veškeré jeho chování a vztahy byly přijímány kladně a se souhlasem.

"Radovan Krejčíř a jeho rodina si mohou být jisti, že v naší péči je v bezpečí,“ prohlásil mluvčí jihoafrické vězeňské správy Singabakho Nxumalo podle serveru Ewn.co.za. Stížnosti odmítl jako neopodstatněnou...

Život Radovana Krejčíře v johannesburgské věznici Leeuwkop s maximální mírou ostrahy, kde si Čech odpykává pětatřicetiletý trest, není ohrožen, ujistila právě jihoafrická vězeňská správa podle místních médií. Reagovala tak na tvrzení Krejčířových příbuzných, kteří si v tisku stěžovali, že Čech bude brzy zavražděn, pokud nebude z Leeuwkopu přeložen do jiného zařízení.

Exministryně obrany Parkanová pro Bushe s kreslířem Výčítalem bryskně, jako kdysi Gustav Brom bleskem sepsal píseň pro Gagarina, stvořila a nazpívala na stejnou melodii kukaččí hit: “Dobrý den, prapore hvězd a pruhů! Vítej, radare…”

Exministryně obrany Parkanová pro Bushe s kreslířem Výčítalem bryskně, jako kdysi Gustav Brom bleskem sepsal píseň pro Gagarina, stvořila a nazpívala na stejnou melodii kukaččí hit: “Dobrý den, prapore hvězd a pruhů! Vítej, radare…”

Bývalý náčelník generálního štábu Josef Bečvář 13. srpna 2019 u soudu z pozice svědka hájil pořízení letounů CASA pro českou armádu. Uvedl, že stroje se stoprocentně osvědčily doma i na zahraničních misích, a zmínil se též, že si nevzpomíná, že by při dojednávání nákupu zaznamenal výhrady, například k ceně.

I přes údajný konec studené války mají jaderné zbraně hlavně její bývalí aktéři - Rusko a USA: Rusko cca 5000 strategických hlavic, USA 8000 hlavic; zbývajících cca tisíc je rozděleno mezi Francii, Velkou Británii a Čínu…

I přes údajný konec studené války mají jaderné zbraně hlavně její bývalí aktéři - Rusko a USA: Rusko cca 5000 strategických hlavic, USA 8000 hlavic; zbývajících cca tisíc je rozděleno mezi Francii, Velkou Británii a Čínu…

Spojené státy mají přes 8 tisíc jaderných hlavic, rozmístěných na stovkách svých vojenských základen po celém světě. Jen na německém území je rozmístěno na 35 tisíc amerických vojáků ne desítkách základen, kde je také asi 17 tisíc amerických civilistů ve službách armády; všichni by se prý měli z Německa stěhovat..

Poslední domácí zprávy