• Neděle, 05. duben 2020
  • Svátek má Rukojmí Miroslava

Už jim zase bourají bábovičky a šlapou do kvítek!
Počet návštěv: 1830

Už jim zase bourají bábovičky a šlapou do kvítek!

Jiří Baťa Článek od Jiří Baťa

Blíží se 3O. výročí čehosi, co ti, co z toho měli největší prospěch, co jim nastartovalo jejich kariéru, jiným možnosti si (v rámci jejich podnikání) bezostyšně nakrást nebo jinak nahrabat majetky, patřící státu, potažmo občanům,  nebo se jim naskytla možnost se veřejně politicky angažovat a tím si vytvářet předpoklady rozvoje a uplatnění svého ega ve společnosti, tak ty událost z listopadu 1989 nazývají a uctívají  jako „sametová“  revoluce už jen proto, že všechno, co bylo v jejich prospěch, šlo až nečekaně hladce!

     Jiní, kteří z toho zas až takový užitek a prospěch neměli, resp. ti, kterým tuto událost, jak se ukázalo později, byl čert dlužen. Ta je totiž po několika letech dostala do situací nesrovnatelně horších, než prožívali za „socíku“. Je pro připomenutí: exekuce,osobní bankroty, nezaměstnanost, bezdomovectví, ¨případně i kriminál! Pro tyto lidi není 17. listopad nic jiného, než zatracená „hadrová“ revoluce , která menšině občanů umožnila až neskutečně rychle zbohatnout na úkor zchudnutí či chudoby většiny občanů. Proto také mnozí z občanů dnes litují, že zvonili klíči a říkají, že je radši měli zahodit.

      Nicméně, už se stalo za 3c měsíce tomu 30. let, co se naše ekonomicky bohatá, průmyslově vyspělá, zemědělsky soběstačná, s bohatou kulturou a historií, uznávaným školstvím, zdravotnictvím, vysoce vzdělaných lidí, vojensky a bezpečnostně zajištěná Československá republika stala středem politického, ekonomického, ale i vojensko-geografického zájmu. Všechny výše zmíněné superlativy pak po 17.listopadu 1989 zneužilo několik jedinců, kteří se angažovali v disentu, byli ve správný čas na správném místě, včas převlékali kabáty, nebo se politicky angažovali v kriminálních záležitostech jako např. restituce a privatizace na bázi mafiánských struktur atd.

     Jak se lze dočíst v masmédiích, některé osobnosti 17. listopadu 1989 se nejen čílí, ale jsou také dotčení, že prý někteří lidé a masmédia se o tomto dni vyjadřují jinak, než je těmto lidem příjemné s tím, že prý „s radostí slouží jako prostředek k šíření konspiračních teorií a diskreditaci představitelů a událostí roku 1989“, resp. že „cíleně zpochybňují všeobecně známá dobře zdokumentovaná fakta kolem známé organizace studentské demonstrace 17. listopadu 1989 a představitelů studentského hnutí“. Především či lépe hlavně umělci a listopadoví aktivisté vytýkají novinám, že se prý dostatečně nesnažily ověřit informace z jiných zdrojů, a tak podle nich slouží jako prostředek k šíření konspiračních teorií a diskreditaci představitelů a událostí r. 1989, i když prý podporují ověřování nedávné historie. „Ale snaha zpochybnit integritu lidí, kteří soustavně hájí hodnoty roku 1989, je něčím jiným,“ tvrdí dotčeně  a proto vyzývají  veřejnost a zejména novináře, aby se takovým pokusům aktivně postavili!“ 

    Tyto tendence však do značné míry zavání praktikami minulého režimu navzdory tomu, že jak se všeobecně tvrdí, máme demokratický režim. Lidé, kteří se v rámci 17. listopadu a následujících dnů demokracii snažili  prosazovat, dnes demokracii berou jako „modus operandi“ pro obhajobu svých nemalých zásluh v polistopadovém vývoji naší společnosti. Ostatně nespokojenost se současným stavem společnosti, s vládou  a politikou všeobecně, se ne vždy taktně, slušně a racionálně vyjadřují aktivní, politikou rozhodně nepolíbeni umělci, kteří dávají najevo svou všeobecnou nespokojenost jak s politikou, tak lidmi v politice. Protože tyto tendence navzájem korespondují, se titíž lidé, tedy umělci a na listopadu 89 parazitující aktivisté se ohrazují proti tomu, že si někdo „dovoluje“ vidět a prezentovat 17. listopad jinak, než oni. Proto sepsali nějakou výzvu resp. petici, v níž vyzývají veřejnost a novináře, aby se takovým pokusům aktivně postavili! Máme tomu tedy rozumět tak, že veřejnost má respektovat pouze a jedině názor a pravdu těchto lidí, zatímco názory a pravdy jiných by měli odsuzovat? Nebo že by jim dnes přišly vhod praktiky z dob totality, když usilují o jediný správný jejich názor, jejich jednu pravdu a ostatní brát jako úmysl dehonestovat význam 17. listopadu 89? To měla být idea a cíl „sametovo-hadrové“ revoluce 89?

     Jak výše zmíněno, k stávající situaci ve společnosti se často velmi kriticky vyjadřují lidé z řad umělců, mj. např. Hřebejk, Hutka, Sommerová, Kubišová, Kocáb a další, kteří kritizují jak premiéra vlády, tak prezidenta republiky. Důvod? Ani jeden z nich totiž není člověk jejich „krevní skupiny“ Podíváme-li se na ty, kteří podepsali zmíněnou „petici“ k podpoře  identity 17.listopadu 89 zjistíme, že jde převážně o stejné jména: Hřebejk, Hutka k nimž se přiřadili mj. bratr prezidenta Ivan M. Havel, Dagmar Havlová, Daniel Kroupa, Marta Kubišová, Jan Ruml, Vladimír Mišík, Jiřina Šiklová, Jaroslav Hutka, Olga Sommerová, Monika MacDonagh-Pajerová, Michael Kocáb, Marek Benda, Pavel Žáček, Jan A. Dus, Zuzana Roithová, Jan Hřebejk, Petr Zahradník, Petr Jarchovský, Petr Hlaváček, Marek Tomin, Jan Štern, Jiří Oberfalzer, Nataša Dudínská, Jan Horník, Jindřich Štreit, Ondřej Zach, Petr Kolář, ale také Jitka Vodňanská, Jan Vodňanský, Michael Žantovský. Jako by si řekli místo „Sejdeme se ne na Vlachovce“, sejdeme se „u petice!“ A fakt, co jméno, to pojem, nebo také jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Kdo jiný by mohl tak usilovat o udržení ideje a identity 17. listopadu 89, jako  tito lidé. Vždyť je to jejich životní a kariérní větev, na které už 30 let sedí a slušně si žijí! Přece se ji nenechají pod sebou podřezávat, že?

      Zajímavé však je, že ačkoliv se manifestace 17. listopadu 1989 na Václavském náměstí s cinkajícími klíči zúčastnili desítky tisíc lidí možná z celé republiky, nenachází se mezi petenty petice žádný např. pražský taxikář, prodavačka, řidič pražské MHD, dělník z fabriky, zemědělec, stavební dělník, uklízečka, učitelka ze školky, zdravotní sestra, pošťák a další, kteří by si podle výše jmenovaných dnes měli žít na úrovni Německa či Francie, jak nám „někteří“ významní představitelé 17.listopadu slibovali! Celá petice k dispozici zde: https://denikn.cz/minuta/177061/. Nicméně za pozornost  stojí některé části petice, cituji:

- 30. výročí Sametové revoluce se teprve blíží, ale snahy o falšování historie jsou už na cestě!

- Ti z nás, kteří jako signatáři Charty 77 a účastníci politické opozice čelili dezinformační kampani tehdejšího komunistického režimu, jsme zaraženi tím, jak podobná je současná taktika té ze 70. a 80. let minulého století.

     Tak za prvé, ti lidí si ani neuvědomují, jak mimořádnou mají pravdu. Problém ale je, že oni kritizovaný stav, resp. tuto realitu vidí v obracením garde tedy, že vidí falšování jen té své historie, ale nikoli objektivní a  hluboce pravdivé historie, která se pro jejich účely zrovna, nebo vůbec nehodí. Jde např. o některé fragmenty II. světové války, osvobození ČSR, odsun sudetských Němců z Německem zabraného území, majetek církve atd.

     I v následujícím případě si stěžují na něco, co se jistým způsobem obrací proti nim. Asi by jim měl někdo důrazně  připomenout, že Havel, ani další listopadové osobnosti, nejsou ti, ke kterým je nutno vzhlížet s úctou a uznáním, protože pro  mnohé občany a možno říct drtivou většinu to nejsou žádné modly, či ikony, před kterými by měli padat na zádel jen proto, že spolu „zbuntovali“ 17.listopad 89! Celá řada listopadových, potažmo polistopadových osobností, třicet let na vysoké noze žijících a těžících ze samé podstaty „sametky“  si neuvědomují a bohužel ani nepřipouští, kolik negativních, mnohdy až tragických dopadů a následků ve svých důsledcích ta jejich „sametová“ revoluce na občany měla (a mnohdy má dosud). 

     Z toho plyne závěr, že pro někoho může být 17. listopad 1989 dobrým důvodem k oslavě 30. výročí, stejně jako pro některé občany může být prokletím. A proto také pro mnohé není co na 17. listopadu oslavovat, v lepším případě lze konstatovat, že dobré úmysly ještě nemusí mít vždy dobré výsledky. Tedy jak pro koho! Česko je toho svým 17. listopadem dostatečným důkazem, bohužel.

Jiří  B a ť a , 9. srpna 2019

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

10.08.2019 10:29

Asi mám naivní představu, že nejvyšší představitelé našeho státu by měli pocházet z rodin těch, kteří se zasloužili o naše osvobození z fašistické a komunistické nadvlády. V případě V. Havla tomu tak nebylo. Strýc Havla (bratr jeho otce) spolupracoval s nacistickou říší a točil pro ni filmy. Zbavil se všech Židů ve filmovém průmyslu. Další herci hráli v dvojjazyčných verzích. Havlova Lucerna sloužila ke sjezdům nacistických uskupení. Jsem přesvědčen, že z tohoto prostředí by neměl pocházet žádný z našich veřejných činitelů, natož prezident. Druhý favorit kavárny je Schwarzenberg. I ten měl v blízkém okolí, příbuzenstvu vysokého nacistického důstojníka. Další kavárenskou modlou je vnučka Ferdinanda Peroutky, píšícího oslavné články na Hitlera. Ta je zároveň vnučkou Bienerta, který byl protektorátním ministrem vnitra. Dp poslední chvíle spřádal s K. H. Frankem plány na úprk z protektorátu. Tyto "koně" kavárny jsou pro mne nepřijatelní. Kavárna obhajuje právě tyto "úžasné" bytosti. Navím, zda-li je to její smůla, osud či odkud tato náhoda pramení. Dá se konstatovat, že jako napotvoru kavárenští oblíbenci mají do jednoho kolaborující předky s nacistickou říší. Do toho též spadá jejich touha po tom, aby svým oponentům zavřeli pusy tak, jak to činili nacisti a komunisti. Vždyť V. Havel byl z rodiny nacistických kolaborantů. To se projevilo tím, že okamžitě po "sametu" kolaboroval s tehdejšími nejvyššími komunistickými činiteli z ÚV KSČ, především s Marianem Čalfou. Karla Kryla od sebe zapudil. Stačil ještě prodat Lucernu estébákovi Junkovi. Lidi takovýchto morálních kvalit kavárna, sluníčkáři zbožňují. Bez potomků nacistických kolaborantů a nacistického ministra vnitra si svůj život nedovedou představit. Proto na nás stále útočí, abychom jim nesahali na jejich modly, jejichž předci bez výjimky kolaborovali s říšskou mocí. ...Ale s tím přece musíme něco dělat...nemyslíte? ....Mějte se hezky. ....PS: Napsal Jiří Přibyl.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

09.08.2019 19:16

Nechodil jsem zvonit a nabádal druhé,aby také nechodili.Zdůvodňoval jsem odmítavý postoj tím,že opět se bude mít dobře pár lidí a zbytek utře nos.Dvaadvacetiletý mládeneček mi řekl,že jsem blbec.Chtěl bych ho slyšet dnes.Každá akce někomu pomůže,ale většině ublíží.A já jsem se ptal,kdo z toho bude mít prospěch.A zkušenosti z historie mi řekly,že to bude opět pár lidí a ostatní sehrají roli užitečného blbce.Většina se neptala,nemyslela a chodila zvonit,až si vyvzvonila.Takže nemyslící národ má opět jen to,co si sám vybral.Komedianti a podobná svoloč vždy budou něco podporovat a ani nebudou vědět,co vlastně podporují.Jen se potřebují zviditelnit a řvaní na demonstracích je ten nejlepší způsob.


 
Kolář, Kolář, Kolář. I to jméno zní blbě a nehodí se ani k použití jako nadávka.

Kolář, Kolář, Kolář. I to jméno zní blbě a nehodí se ani k použití jako nadávka.

Co je to za člověka, ten pan Kolář, když si své ego musí posilovat soubojem s již dávno zemřelým člověkem??? Co je to za primitiva, jenž pro své osobní zviditelnění musí strhávat památníky??? To asi nebude člověk ryzího charakteru-viďte?? Je to ubožák a zbabělec, jenž aby vyhrál, tak vede souboj s mrtvým, neboť živému se bojí postavit z očí do očí. Vyzývám tě tedy Koláři. Pojď. Čekám na tebe. Jsem živý a má sevřená pěst čeká.

Koronavirové poselství starosty Prahy 6

Koronavirové poselství starosty Prahy 6

""Dnešní sejmutí bronzové sochy maršála Koněva z piedestalu na náměstí Interbrigády je pomyslným posledním tónem v etudě, která se v Bubenči rozehrála v roce 1980. Její echo bude nadále rezonovat v muzeu věnovaném dějinám dvacátého století v Československu, a přispěje tak k objektivnímu výkladu naší nedávné historie,” okomentoval odstranění sochy starosta Ondřej Kolář (TOP 09).

Poslední domácí zprávy

Český Maduro

Český Maduro

Hlavní proud české žurnalistiky oklestil naše právo na svobodný přístup k informacím téměř monotematickým zúžením pozornosti na...