• Středa, 13. listopad 2019
  • Svátek má Rukojmí Tibor

Klus mistruje Nohavicu... a přitom si s režimem zadává víc než kdy Jarek
Počet návštěv: 1634

Klus mistruje Nohavicu... a přitom si s režimem zadává víc než kdy Jarek

Tomáš Vyoral Článek od Tomáš Vyoral

Písničkář Tomáš Klus se opřel do Jaromíra Nohavici. Spolupráci s STB i fotku s Okamurou mu prý byl ochoten prominout. Převzetí Puškinovy medaile (sic z listopadu 2018) už ale bylo přes čáru. Snad by Jarka vzal na milost, ale nyní se dostal k článku Jaroslava Spurného z Bakalova Respektu (sic z roku 2006) a bouchlo to v něm. Možná by Tomáš ve spolupráci s dalšími lepšími lidmi měl dát do kupy seznam lidí, s nimiž není doporučeno se fotografovat a od nichž není doporučeno přebírat vyznamenání. Vysoce demokratické! Navíc listopadová Letná se blíží, tak je potřeba si posichrovat místo na pódiu.

Tomáš Klus patří podle mého k těm, kteří to myslí „dobře“ a věří, že to, co říká a koná, je správné. Což mu dávám – na rozdíl od řady eurových a dolarových „příjemců“ – k dobru. Nicméně nic nedláždí cestu do pekla lépe než konání ve jménu dobra, když lehce pozměním ono okřídlené: cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.

MÁŠ JINÝ NÁZOR NA SVĚT? KONČÍM S TVOJÍ TVORBOU
„Nikdy jsem se netajil svým obdivem k bardovi Jaromíru Nohavicovi, navždy ve mně bude jako mistr řemesla, veršotepec velikán. Co se ale začaly rojit jeho mimopoetické názory na svět, těžkl mi poslech jeho díla do té míry, že jsem s ním nakonec úplně seknul. Bohužel mi nejde oddělit umělecká a osobnostní rovina,“ píše Klus v úvodu svého vyjádření na Facebooku.

Hned na začátku tak vlastně v plné nahotě odhaluje smýšlení své a jemu podobných (říkejme jim třeba lepší lidé), kteří nejsou schopni, nikoliv jen akceptovat, ale prakticky ani tolerovat jiný názor na svět (a člověka, který ho nese) než je ten jejich, o němž jsou přesvědčeni jako o jediném správném. Chce-li Tomáš Klus od všech jen jediný unifikovaný „mimopoetický názor na svět“, pak volá po totalitě. Pak volá právě po minulém režimu, proti němuž se tolik vymezuje a který je i předmětem jeho ataku vůči panu Nohavicovi.

VYTVOŘÍ KLUS SEZNAM PERSON NON GRATA?
„K jeho spolupráci s StB jsem byl shovívavý, říkal jsem si, chlapče, v té době jsi nežil, nesuď, sám nevíš, jak by ses zachoval. Pak přišla jeho fotka s obchodníkem s chimérami Tomiem Okamurou. I to jsem byl schopen pochopit, jako podlehnutí antiuprchlickému boomu. Co jsem však už sežvýknout nedokázal bylo jeho přijetí vyznamenání od cara Vladimíra, kterým vzal v mých očích Bard do ruky mávátko a legitimizoval hrůzy kleptokratického systému v té době čerstvě vojensky operujícího na cizím státním území.“

S prvním souvětím naprosto souhlasím. Navíc ne lež samotná, ale důvod dělá lháře, stejně jako ne umučení samo, ale důvod dělá mučedníka. Nicméně Tomáš tento svůj vyřčený pohled později ve svém textu de facto popírá. K povšimnutí stojí to, že už tady se, byť nevědomky, povyšuje nad pana Nohavicu tím, že nějaké jeho rozhodnutí hodnotí jako „podlehnutí antiuprchlickému boomu“. Mají to ti naši Jaromírové (Jágr i Nohavica) těžké. Zřejmě by měli dostat od lepších lidí seznam person non grata, s nimiž je doporučeno se nefotografovat. A také seznam person non grata, od nichž nepřebírat vyznamenání a medaile. Jak vrcholně demokratické!

JARKOVA TVORBA „POZNAMENÁNA“ NENÍ, ALE KLUSOVA ANO
„Pořád mě to vracelo a natajňačku sám před sebou jsem sledoval, jak se to má s mistrovou tvorbou, zda je ‚poznamenána‘. Zjištění, že tomu tak není, že tvorba zraje, mě tlačilo k osobnímu ‚vzetí na milost‘ a už už by se tak stalo, nebýt toho, že jsem se včera zase dostal k článku pana Spurného v Respektu z roku 2006, kde s mistrem otevírá otázku Svazku. (…) Vlastně pánové u kávy došli k tomu, že bylo těžké říct ne, a že ve výsledku těch pár schůzek nikomu neublížilo a že jsou přece daleko horší ti, kteří s tajnou policií spolupracovali dobrovolně, než ti, kteří museli. Jaká relativizace! Jaké rozpuštění! Jaký alibismus! (…) Systém hrůzy byl možný právě proto, že k tomu dostal svolení. Jaký je rozdíl mezi tím, že ho někdo dal dobrovolně a někdo na požádání?“

Ne, tvorba Jaromíra Nohavici opravdu není „poznamenána“, nebyla ani tehdy a není ani teď, Tome. Na rozdíl od tebe, který jsi na svých koncertech dříve nezřídka a prvoplánově narážel na konkrétní politiky, kteří tvému světonázoru nebyli po chuti. Na rozdíl od tebe, Tomáši, který si v současné době – byť asi v dobré víře – s režimem zadáváš mnohem více než Jaromír Nohavica v době minulé. Byť to sám netušíš a nevnímáš. Současný režim totiž ve skutečnosti nereprezentuje Miloš Zeman a Andrej Babiš, ale plíživá totalita přicházející ze strany Evropské unie nebo neziskového sektoru. A že Puškinovu medaili zmiňuješ osm měsíců poté, co ji Nohavica převzal? A nastartoval tě k tomu článek pana Spurného z Respektu (jinak BISkou označeného za lháře)? To je rovněž zajímavé.

PRÁZDNÁ GESTA A POZDNÍ DISIDENTI
„Proč o tý; cituji, ‚děvce, co s ní seděl, ale nešel na pokoj‘, nepsal písničky? To opravdu represe hmoty budí větší strach, než represe ducha? A nač teď ty okolky? Vykrucování? Trucovité mlčení? (…) Úctyhodný a daleko chlapštější postoj jsem nedávno zaznamenal u paní Evy Pilarové, která se za podpis Anticharty omluvila, přiznala slabost, které lituje. Memento zůstává, ale hořká pachuť mizí s odpuštěním, neboť lidé chybují.“

Chceš-li tuto optiku aplikovat, co říkáš na desítky či stovky signatářů tzv. anticharty? Co třeba Zdeněk Svěrák, který se nyní coby po bitvě generál výrazně angažuje a promlouvá k lidem na Letné? Kde byl tehdy? Zajímal ses, Tome, se stejnou vervou třeba o historii prezidentského kandidáta a současného senátora Jiřího Drahoše, který si prý s minulým režimem nikdy nezadal, ale přitom jezdil za socialismu do západního Německa nebo do Brazílie? Proč se tento samozvaně „slušný“ člověk, který se (na rozdíl od Jarka) coby „pozdní disident“ nyní proti komunistům vymezuje, seč může, neozýval veřejně dříve? A omluva je sice pěkná, ale v tomto případě by (zřejmě nejen mně) možná působila jako prázdné gesto. Mnohem více je pokání a sebereflexe a troufám si tvrdit, že ty Jaromír nepostrádá. Detaily navíc neznáme.

NEJDE O OSOBNÍ ÚTOK? ALE TOŽ…
„Aby bylo jasno, nejde o osobní útok. Užívám zde příkladu pana Nohavici jako symbolu, jako princip, kterým postupně přistupujeme na absorbování drobných slabostí, které mohou mít za následek mohutný útlak. Patrně bych si mohl s mistrem, byl-li bych přijat, vyříkat vše u kafíčka, ale k čemu by to bylo? Je to problém linoucí se společností napříč a rád bych jím otevřel diskuzi o tom, zda jsme skutečně třicet let po pádu Železné opony, nezanechali některé její zlomky reznout v hloubce kolektivního vědomí.“

Dovolím si polemizovat. Neotvíráš žádnou diskuzi. Jen se otíráš o někoho, kdo se, alespoň co mně paměť sahá, sám o nikoho neotřel. Možná je to pokus o snadné zviditelnění. Zřejmě tomu všemu i věříš. Ale ať už vědomky či ne, stáváš se nástrojem současného režimu a zadáváš si mnohem více než kdy Jarek. A navíc se blíží Letná, takže vlastně i taková předehra, co?

NESOUHLAS JE JEDNA VĚC, RESPEKT A TOLERANCE VĚC DRUHÁ
Závěrem krátké vysvětlení. Na základě naší dřívější známosti (nikoliv partnerské; aby se toho někdo nechytil) si Tomášovi dovoluji tykat. A abych do něj jenom netepal, musím mu poděkovat, že mě asi před deseti lety coby neznámého písničkáře (čímž jsem tedy doteď) dostal na tzv. Barování Sandry Novákové do Malostranské besedy, kde jsem si mohl zahrát. Předpokládám, že nejsem jediný, koho popostrčil. A ačkoliv jeho hudbu kromě prvních alb prakticky neznám a názorově jsme, co se politiky týká, na míle vzdáleni, mám za to, že na současné tuzemské hudební scéně patří k tomu nejlepšímu. Textově zcela bezpochyby. A byť jeho písně nevyhledávám, tak na rozdíl od jeho postoje k Nohavicově tvorbě, já jsem s jeho poslechem neseknul.

Tomáš Vyoral
Divadelník, písničkář, básničkář, sportovec, čitatel, pisatel, cestovatel, degustovatel, PRista, nevěřící Tomáš, který tuší, že pravda se neleskne a netřpytí...

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Mirja Mikkesh

Mirja Mikkesh

24.08.2019 07:45

Tomášovi prostě frnkla můza. A to je pro "úmělce" velký problém. Jinak diskuzní příspěvek Jiřího Přibyla vystihuje naši rádoby avantgardu přesně. Klobouk dolu. (pro troubovitějšího Kluse - ten "klobouk dolu" před
J. Přibylem.)


 
Petr Majevský

Petr Majevský

23.08.2019 19:17

Když je někdo neschopný blb,jako je Klus,tak vždy začne poukazovat na druhé.Lépe by udělal,kdyby se podíval na Yutubu na dětské písničkové soutěže.Tam by zjistil,že dětem v USA,západní Evropě,Rusku či Rumunsku,on nesahá ani po kotníky.Kde nic není,nelze ani nic vyrobit.Měl by se spíše věnovat tomu,jak se sám zlepšit.Jeho tvorba zrovna kvalitou neodpovídá a o jeho "zpěvu" už ani nehovořím.Stejně z něho mluví jen holá závist,že on sám nic neznamená.


 

23.08.2019 12:13

Umělci se vždy angažují ve prospěch těch, kteří jsou v dané době jejich mecenáši. (I domněle). Sám jsem se v tomto prostředí profesně pohyboval, Tak o tom něco vím. Umělecká fronta byla vždy závislá na dotacích. Lhostejno, zda-li byli sponzory mecenáši nebo stát. Vždy se k jakékoli vládnoucí moci chovali servilně. V době dějinných změn stanuli bez výjimky na straně těch, kteří jim zajistili svou finanční podporou další práci. Být v opozici znamanalo přijít o práci v oboru. Hejrupáci museli tahat za jeden provaz. Kdyby se spletli v odhadu, riskovali by (po)zastavení činnosti rebelujících souborů a byli by za svůj postoj pranýřováni. Proto vždy souzněli s těmi, kteří nám tu vládli. Ať to byli nacisti v době druhé světové války, které podpořili svým hajlováním na velkém shromáždění v budově ND, ale následně se opět hbitě postavili na druhou stranu barikády a začali hrát a točit budovatelské filmy s vyhrnutými rukávy. Na hajlování se zapomnělo a začalo se budovat za zpěvu budovatelských písní. Svět umělců tak opět přežil, protože se správně angažoval. Komedianti dovedou sehrát roli podporovatelů všech a všeho v profesionálním podání. To jim každý kádrovák za každého režimu zbaští i s navijákem. V současnosti usoudili, že je třeba opět se angažovat na straně těch, co jdou s dobou. To znamená poklonkování těm, kdo mají na svědomí EU se statisíci migrantů. Vlastenenectví pro ně ztratilo smysl, protože je neživí. Podlézají těm, o nichž jsou přesvědčeni, že je uživí a bohatě za práci odmění. Práce pro vlast zadarmo je netáhne. Musí se tedy s nataženou rukou obrátit na ty, o nichž jsou přesvědčeni, že je přesvědčí natolik, že budou jimi sponzorováni. Vždy dělají krátký a rychlý proces s těmi, kdo jsou pro ně odpadlíci, ohrožující jejich příjmy. Samozřejmě, že se všichni z nich modlí, aby naše společnost, náš stát zabránil přílivu uprchlíků z muslimských zemí. Ti by totiž svou přítomností ohrožovali jejich majetky získané veletoči při politické orientaci a různých procitnutích. Budou tedy znovu mezi prvními, kdo se budou angažovat ve prospěch nové změny. Stanou se jejím předvojem. Budou mít možnost znovu sehrát klasickou komedii na téma nové angažovanosti, nového procitnutí. Zmáknou to tak dokonale, že jim budeme věřit. Když jim budeme věřit, budeme jim i platit ze státního, vlastní kapsy či obojí. A o to jde především! Tak proč bychom se zříkali umělců, kteří nám sehrají přísušné divadýlko ve chvíli, kdy jsou přesvědčeni, že je třeba přehodit výhybky. .....Mějte se hezky. .....PS: Napsal Jiří Přibyl.


 
Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Více o tom věděl Pravoslav Petrák, jeho strýc Pravoslav Řídký byl přímým účastníkem bojů.  Následující úryvky jsou z jeho deníku. Narodil se 9. května 1907 v Moravské Ostravě jako syn Jakuba Řídkého a jeho manželky Františky Řídké - Kubicové. Jeho otec byl nadporučík ruských legií, vyučený mistr kovotepec.  Pravoslav v letech 1918-1925 studoval na ostravské české reálce a 23. 6.1925 maturoval s vyznamenáním.

Proč je pro premiéra Andreje Babiše podezřelá bytost Martin Roman, „symbol korupční doby“ a v byznysové komunitě jeden z hlavních terčů, na které premiér v minulosti tolik s chutí střílel

Proč je pro premiéra Andreje Babiše podezřelá bytost Martin Roman, „symbol korupční doby“ a v byznysové komunitě jeden z hlavních terčů, na které premiér v minulosti tolik s chutí střílel

Martin Roman (50) je i dnes v byznysu vnímán jako kontroverzní muž, a to je možná ještě milosrdné označení pro to, jak se o něm po Praze v některých kruzích mluví. Pro Andreje Babiše je něčím jako Voldemort pro Harryho Pottera. Jeho jméno se raději nevyslovuje.

Uplynulo třicet roků od chvíle, kdy se německý národ sjednotil a první východní Němci už měsíc předtím ve svých trabantech projížděli z Maďarska do Rakouska a zpátky do SRN.

Uplynulo třicet roků od chvíle, kdy se německý národ sjednotil a první východní Němci už měsíc předtím ve svých trabantech projížděli z Maďarska do Rakouska a zpátky do SRN.

„Přišli jsme k vám, abychom vám sdělili, že dnes budete moci vycestovat.“ Těmito slovy ohlásil tehdejší spolkový ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher 30. září 1989 z balkonu Lobkovického paláce, že bude více než 4 000 uprchlíkům z NDR umožněno vycestovat za svobodou do SRN; v listopadu pak byla zbořena Berlínská zeď.

Dnes začnu zvesela o zákazu kouření cigaret, byť konec už k smíchu nebude; polovina dětí ve věku do jednoho roku, jež zemřely na syndrom náhlého úmrtí, doplatily na to, že jejich matky v jiném stavu kouřily

Dnes začnu zvesela o zákazu kouření cigaret, byť konec už k smíchu nebude; polovina dětí ve věku do jednoho roku, jež zemřely na syndrom náhlého úmrtí, doplatily na to, že jejich matky v jiném stavu kouřily

Začnu zvesela anekdotou: Slepý zajíc skáče po lese a stoupne na hada. Zajíc: ”Promiňte, neviděl jsem Vás, jsem slepý” Had: “I Vy promiňte, také jsem slepý a neuhnul jsem. A co jste za zvíře?” Zajíc: “Nevím, nikdy jsem se neviděl. Osahejte mne a povězte jaký jsem.” Had se otočí okolo zajíce a povídá: “Máte jemný kožich, velké uši a malý čumák. Vy jste zajíc.” Zajíc se zaraduje. Pak osahá hada a povídá: “Jste tvrdý, studený, slizký a nemáte koule ani páteř… Vy musíte být Kalousek…”

 

Poslední domácí zprávy