• Středa, 12. srpen 2020
  • Svátek má Rukojmí Klára

Bezuhlíková totalita
Počet návštěv: 1895

Bezuhlíková totalita

Jaroslav Bašta Článek od Jaroslav Bašta

Jedním z nechtěných důsledků civilizačního pokroku Západu je úděsná infantilizace části společnosti. U mladších generací umocněná postupující digitální demencí diagnostikovanou před lety německým neurologem profesorem Manfrédem Spitzerem. Možná proto euroamerická civilizace postupně rezignuje na hodnoty, které jí v minulých stoletích pomohly stát se vládcem světa – svobodu názorů, kritické myšlení opovrhující dogmaty a umožňující rozvoj vědy.

Pravda, cesta k tomu nebyla jednoduchá, nejprve překážela církevní dogmata, později měly na vědu velký vliv totalitní ideologie – nacismus a komunismus. Tam kromě rozdělování vědeckého bádání na povolené a nepovolené sehrávaly velkou roli také poměry uvnitř mocenských struktur. Asi nejznámější příklad představoval agronom Trofim Lysenko, který již ve třicátých letech mocenskými prostředky postupně ovládl celou sovětskou vědu. Zavrhl mendelovskou genetiku jako buržoasní pavědu a své vědecké oponenty vyházel ze zaměstnání, či je rovnou nechal uvěznit. Nadřazením ideologie a politiky nad vědu vzniklo učení, které dostalo název lysenkismus. Oficiálně zavrženo bylo až v roce 1964. Zanechalo za sebou neuvěřitelné množství lidských tragédií vedle vědeckých a ekonomických škod.

Od té doby uteklo již 55 let, což je dostatečná doba na to, aby se zapomnělo, co všechno může napáchat původně dobrý úmysl, když se vědci dají do služeb ideologie a moci, ať již kvůli svému přesvědčení nebo za peníze. Dlužno poznamenat, že Lysenko svým učením zbrzdil rozvoj moderního zemědělství v nejrozlehlejší zemi světa, větší ambice naštěstí neměl. Jeho následovníci dnes mají daleko větší technické možnosti zničit západní civilizaci jeho metodami. Stejně jako on povyšují jednu z mnoha vědeckých teorií na jedinou nezpochybnitelnou, téměř náboženskou, pravdu. Stejně jako on odmítají diskutovat se zastánci jiných přístupů, nazývají je popírači a občas je vyhazují z práce, případně „jen“ ekonomicky dusí.

V jistém ohledu naše současnost velmi připomíná dobu před pěti stoletími, na prahu novověku. Vynález knihtisku znamenal informační revoluci, kterou překonaly až současné digitální technologie, ta však vyvolala náboženské rozpory a války, které otřásaly celým kontinentem. K dovršení všech běd klima zdánlivě zešílelo. Šlo o předzvěst přicházející Malé doby ledové, ale to tenkrát nikdo netušil, protože se nejprve potýkali se suchem a vedry, roky bez zimy střídaly roky bez léta. Průměrné teploty ve Střední Evropě byly několik desetiletí asi o dva stupně vyšší než dnes. Výkyvy počasí tehdejší zemědělství nezvládalo, takže často přicházely hladomory a epidemie.

Převládlo všeobecné přesvědčení, že změna klimatu je trest Boží za lidské hříchy. Když nepomáhaly modlitby, půsty a procesí, došlo na hledání viníků. Začala doba honů na čarodějnice, která skončila, až když si racionálně uvažující lidé povšimli, že přes tisíce poprav se počasí nezlepšilo. Toto prozření však nastalo až po Třicetileté válce, v níž počet obyvatel kontinentální Evropy poklesl minimálně o jednu třetinu.

K jistým paradoxům historie patří, že novodobý zájem o studium změn klimatu přinesla obava z globálního ochlazování opírající se o měření z let 1945 – 1975. Existují rozsáhlé studie, které se věnovaly antropogenním příčinám celosvětového ochlazování. Vědci došli k závěru, že za globální ochlazování může znečištění ovzduší následkem industrializace a emise spalovacích motorů automobilové individuální dopravy. Po roce 1975 se klima v polárních oblastech začalo oteplovat, takže klimatologové zavrhli hypotézu o globálním ochlazování a od roku 1977 už se píše jen o globálním oteplování.

Vědci se postupně shodli na tom, že oteplování planety je katastrofická záležitost, jejíž příčinou jsou emise skleníkových plynů (vodní pára, kysličník uhličitý a metan). Pozornost se posléze soustředila jen na kysličník uhličitý, jehož emise musí lidstvo snížit doslova za každou cenu. To se stalo hlavním cílem politického hnutí za záchranu světa, které dlouho hledalo svého proroka. Neuspěl Al Gore (prohrál v prezidentských volbách v roce 2000), objevila se však Greta Thunberg a dala pojmu uhlíková stopa tvář.

Proč byl za apokalyptický symbol vybrán právě uhlík a jeho kysličník se mi zdá jasné – tento prvek představuje základní stavební kámen života a CO2 produkuje každý živý organismus (kromě anerobních bakterií), je všudypřítomný a dá se snadno měřit. Když lidi přesvědčíte, že svou pouhou existencí přispívají k devastaci životního prostředí, snadno v nich vyvoláte pocit viny. S tím se pak už dá pracovat. Zcela ve středověkém duchu lze prodávat odpustky. Klimatická burza v Chicagu (CCX) vznikla už v roce 2000, obchodování na ní ale bylo dobrovolné. Na její evropské pobočce (založené v roce 2005) na základě nařízení EU se s odpustky obchoduje povinné.

Boj proti uhlíkové stopě v režii bruselských úředníků a finanční oligarchie má navždy změnit naše životy. Zdá se, že bude mít podobu známou pouze z válečné ekonomiky. Nejprve přijdeme o mobilitu (naplno to řekl nedávno M. Bursík, který také zmínil novou měnu v podobě tun CO2), poté nám změní stravovací návyky a odnaučí nás jíst maso a vybijí většinu hospodářských zvířat. Pak dojde i na lidi. Už nyní nás různí aktivisté přesvědčují o nutnosti nemít potomky, abychom nezatěžovali uhlíkovou bilanci. V poslední fázi nás asi budou přesvědčovat, že máme dobrovolně předčasně vyvanout z povrchu zemského. Doufám, že klimatičtí aktivisté půjdou touto cestou dlouho před námi jako předvoj.

Zvláštní kapitolu představuje faktický zákaz bádání a publikování statí o možné adaptaci na změny klimatu, lysenkovsky se trvá jen na zmírnění dopadů na životní prostředí. Evropskou unií nařízené snížení emisí CO2 do roku 2050 však bude mít v planetárním měřítku zanedbatelný dopad. V Bruselu asi neznají epigram Karla Havlíčka Borovského:

Neboť svět je pořád stejný,
lidé ho nezmění,
plivni si stokrát do moře,
ono se nezpění.

Navrhovaná opatření však spolehlivě zpění krev většině občanů v jednotlivých členských zemích.

Jaroslav Bašta
Jaroslav Bašta je český politik a diplomat, původním povoláním archeolog, za normalizace disident a signatář Charty 77, v 90. letech 20. století poslanec Poslanecké sněmovny za ČSSD, v letech 1998–2000 ministr bez portfeje ve vládě Miloše Zemana, v letech 2000-2005 velvyslanec v Rusku, na Ukrajině a diplomat. Po sametové revoluci se zapojil do politického života. Brzy po revoluci vyhrál konkurs na ředitele Okresního muzea Plzeň-sever, ale pak nastoupil na Úřad na ochranu ústavy a demokracie na post ředitele odboru. V letech 1990–1991 byl náměstkem ředitele tajné služby a v letech 1991–1993 předsedou Nezávislé komise FMV (tzv. lustrační komise). Členem ČSSD se stal koncem roku 1994, od roku 1993 pro sociální demokracii působil v jejím odborném zázemí. Na FF UK v Praze studoval v letech 1967–1970 historickou archeologii. Zde se angažoval ve studentském Hnutí revoluční mládeže, za což byl v roce 1970 zatčen v roce 1971 a odseděl si 2,5 roku. V letech 2000–2005 působil coby velvyslanec v Ruské federaci a pak v období let 2005–2006 jako náměstek ministra zahraničních věcí. Následně byl v letech 2007–2010 velvyslancem na Ukrajině. Jaroslav Bašta je český politik a diplomat, původním povoláním archeolog, za normalizace disident a signatář Charty 77, v 90. letech 20. století poslanec Poslanecké sněmovny za ČSSD, v letech 1998–2000 ministr bez portfeje ve vládě Miloše Zemana, v letech 2000-2005 velvyslanec v Rusku, na Ukrajině a diplomat. Po sametové revoluci se zapojil do politického života. Brzy po revoluci vyhrál konkurs na ředitele Okresního muzea Plzeň-sever, ale pak nastoupil na Úřad na ochranu ústavy a demokracie na post ředitele odboru. V letech 1990–1991 byl náměstkem ředitele tajné služby a v letech 1991–1993 předsedou Nezávislé komise FMV (tzv. lustrační komise). Členem ČSSD se stal koncem roku 1994, od roku 1993 pro sociální demokracii působil v jejím odborném zázemí. Na FF UK v Praze studoval v letech 1967–1970 historickou archeologii. Zde se angažoval ve studentském Hnutí revoluční mládeže, za což byl v roce 1970 zatčen v roce 1971 a odseděl si 2,5 roku. V letech 2000–2005 působil coby velvyslanec v Ruské federaci a pak v období let 2005–2006 jako náměstek ministra zahraničních věcí. Následně byl v letech 2007–2010 velvyslancem na Ukrajině.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

23.08.2019 19:09

Jenom se potvrzuje,že inteligence lidstva má výrazně sestupnou tendenci.A netýká se to pouze klimatických podmínek.


 
Stephen Lendman: Masové rabování v Chicagu. Mé město v obležení

Stephen Lendman: Masové rabování v Chicagu. Mé město v obležení

Včera, to je v pondělí ráno, jsem se probudil do hrozivé skutečnosti. Mail, zaslaný všem obyvatelům zdejšího obvodu mi sděloval, že během předcházející noci z neděle na pondělí, došlo na nejvýznamnější chicagské třídě, nazvané Velkolepá míle (Magnificent Mile), a patřící do našeho obvodu, k masovému rabování maloobchodních prodejen. 

Pompeo, tys nám tady ale chyběl…

Pompeo, tys nám tady ale chyběl…

Přiletět do země jako představitel zatímní supervelmoci, která se hroutí před očima, tři měsíce předtím, kdy jeho nejvyšší šéf prezident USA má nakročeno k odchodu z Bílého domu, je v podstatě komické. A ještě je komičtější, že přijíždí s tím, aby podpořil fanatické protičínské sunity v podobě Vystrčilů, Fischerů apod. svým vystoupením v Čechy hluboce nenáviděným Senátu.

Poslední domácí zprávy