• Pondělí, 11. listopad 2019
  • Svátek má Rukojmí Martin

Když je umělec víc než nájemný bavič
Počet návštěv: 658

Když je umělec víc než nájemný bavič

Eva Hrindová Článek od Eva Hrindová

Umělci dřív vlastně jako respektovaná kategorie úplně neexistovali. Herci, kejklíři, zpěváci jarmarečních písní a zdobiči fasád nepatřili zrovna k váženým povoláním. Vždy měl větší cenu pekař, kovář nebo ranhojič.

Postupem času ale se z bavičů začali stávat umělci a z podhradí se začali přesouvat do hlavních sálů a salonů. Bavit lidi je seriozní profese a taky se tím šikovní dovedou uživit lépe než dnešní pekaři. Doba se mění a mění se i důležitosti různých povolání.

Baviči v sobě dovedli objevit důležitou schopnost – přes smích ukazovat lidem vážné věci, přinutit je k zamyšlení. Někteří už k tomu smích ani nepotřebují, což nevím jestli je úplně dobře.:-) Nicméně dnes už umělci chodí do paláců hlavními vchody a to je fajn.Akorát přemýšlím, jestli jsme se časem nedostali do druhého extrému a nezačali jsme si umělce – především herce – trochu zbožšťovat. Přece jen to jsou pořád jen baviči, kašpárci. K dobrému napodobování nepotřebujete vysoké IQ, možná je vám spíš na škodu. Fakt není nutné, aby kdejaký interpretační šikula rozdával svá moudra a stavěl se do pozice „svědomí“ národa, protože umělci přece mají lepší duši.

Pořád ale existují tvůrci, kteří dovedou tnout do živého. Do krásy dovedou zabalit poselství, které přesahuje každodenní půtky a malicherné problémy. Dovedou bavit a zároveň nutit přemýšlet. Protože tvoří srdcem a jsou to skuteční umělci. Takoví se nehrbí kvůli penězům a nebojí se hledat pravdu. Ubývá jich, ubývá. Jejich kolegové, kteří nevládnou tak silným tvůrčím potenciálem, dělají vše proto, aby je odstranili od korýtek plných grantů a dotací. Spiknutí průměrných je přesný název současného uměleckého provozu.

Noví skuteční umělci dnes živoří na okraji, nemají šanci prosadit se kvalitní tvorbou, nemají kde růst. Jejich okolí jim křídla přistřihává hned na začátku rozletu – k naší smůle. Naštěstí ale máme ještě pár umělců, kteří vyrostli v relativně svobodných devadesátých letech. Těm už křídla nikdo nepřistřihne. Jedním z nich je světová star, režisér Emir Kusturica. Potěšující je, že studoval v Praze, umí česky a k České republice se hlásí a zajímá se o dění u nás.

Navrhli jsme ho na státní vyznamenání a ono to vyšlo! Je to muž, který se nebojí a před nikým se neklaní. Přesně takoví mají dostávat ceny a mají být vzorem pro mladé. Zatím to ale vypadá, že naši mladí si berou vzory u servilních a hloupých přisluhovačů. A to je škoda a nemůžeme s tím nic dělat. Jen donekonečna opakovat to své. Kdo se bojí říkat pravdu, je slaboch. Umělci, kteří jsou poplatní režimu a době, jsou jen kejklíři a měli by zase do našich domů chodit zadními vchody…

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

13.09.2019 19:43

Komedianti nikdy neměli překročit práh,který je určoval ke kočování po venkově.Tam měli své opodstatnění,protože roznášeli kulturu,která by se tam jinak nedostala.A v té době také žili jen z toho,co si vydělali.Právě nynější granty z nich udělali arogantní a namyšlené blbce.Oni totiž dokáží pouze vyhlašovat něco,co jim někdo jiný předepsal.Takže stejným způsobem vystupují na demonstracích,přestože dobře ví,že tím nic nezmění.Ale potřebují na sebe upozornit(Jan Hrušínský a další),aby se v budoucnu dostali k těm vysněným grantům,bez nichž nedovedou existovat.Však Divadlo na Jezerce,se svými dvaceti židlemi,nemůže toho pána uživit a proto potřebuje granty a sponzory.Na nějaké umění pak nezbývá čas,chuť a ani schopnosti.


 
Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Více o tom věděl Pravoslav Petrák, jeho strýc Pravoslav Řídký byl přímým účastníkem bojů.  Následující úryvky jsou z jeho deníku. Narodil se 9. května 1907 v Moravské Ostravě jako syn Jakuba Řídkého a jeho manželky Františky Řídké - Kubicové. Jeho otec byl nadporučík ruských legií, vyučený mistr kovotepec.  Pravoslav v letech 1918-1925 studoval na ostravské české reálce a 23. 6.1925 maturoval s vyznamenáním.

Proč je pro premiéra Andreje Babiše podezřelá bytost Martin Roman, „symbol korupční doby“ a v byznysové komunitě jeden z hlavních terčů, na které premiér v minulosti tolik s chutí střílel

Proč je pro premiéra Andreje Babiše podezřelá bytost Martin Roman, „symbol korupční doby“ a v byznysové komunitě jeden z hlavních terčů, na které premiér v minulosti tolik s chutí střílel

Martin Roman (50) je i dnes v byznysu vnímán jako kontroverzní muž, a to je možná ještě milosrdné označení pro to, jak se o něm po Praze v některých kruzích mluví. Pro Andreje Babiše je něčím jako Voldemort pro Harryho Pottera. Jeho jméno se raději nevyslovuje.

Uplynulo třicet roků od chvíle, kdy se německý národ sjednotil a první východní Němci už měsíc předtím ve svých trabantech projížděli z Maďarska do Rakouska a zpátky do SRN.

Uplynulo třicet roků od chvíle, kdy se německý národ sjednotil a první východní Němci už měsíc předtím ve svých trabantech projížděli z Maďarska do Rakouska a zpátky do SRN.

„Přišli jsme k vám, abychom vám sdělili, že dnes budete moci vycestovat.“ Těmito slovy ohlásil tehdejší spolkový ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher 30. září 1989 z balkonu Lobkovického paláce, že bude více než 4 000 uprchlíkům z NDR umožněno vycestovat za svobodou do SRN; v listopadu pak byla zbořena Berlínská zeď.

Dnes začnu zvesela o zákazu kouření cigaret, byť konec už k smíchu nebude; polovina dětí ve věku do jednoho roku, jež zemřely na syndrom náhlého úmrtí, doplatily na to, že jejich matky v jiném stavu kouřily

Dnes začnu zvesela o zákazu kouření cigaret, byť konec už k smíchu nebude; polovina dětí ve věku do jednoho roku, jež zemřely na syndrom náhlého úmrtí, doplatily na to, že jejich matky v jiném stavu kouřily

Začnu zvesela anekdotou: Slepý zajíc skáče po lese a stoupne na hada. Zajíc: ”Promiňte, neviděl jsem Vás, jsem slepý” Had: “I Vy promiňte, také jsem slepý a neuhnul jsem. A co jste za zvíře?” Zajíc: “Nevím, nikdy jsem se neviděl. Osahejte mne a povězte jaký jsem.” Had se otočí okolo zajíce a povídá: “Máte jemný kožich, velké uši a malý čumák. Vy jste zajíc.” Zajíc se zaraduje. Pak osahá hada a povídá: “Jste tvrdý, studený, slizký a nemáte koule ani páteř… Vy musíte být Kalousek…”

 

Poslední domácí zprávy