• Sobota, 11. červenec 2020
  • Svátek má Rukojmí Olga

Když je umělec víc než nájemný bavič
Počet návštěv: 1145

Když je umělec víc než nájemný bavič

Eva Hrindová Článek od Eva Hrindová

Umělci dřív vlastně jako respektovaná kategorie úplně neexistovali. Herci, kejklíři, zpěváci jarmarečních písní a zdobiči fasád nepatřili zrovna k váženým povoláním. Vždy měl větší cenu pekař, kovář nebo ranhojič.

Postupem času ale se z bavičů začali stávat umělci a z podhradí se začali přesouvat do hlavních sálů a salonů. Bavit lidi je seriozní profese a taky se tím šikovní dovedou uživit lépe než dnešní pekaři. Doba se mění a mění se i důležitosti různých povolání.

Baviči v sobě dovedli objevit důležitou schopnost – přes smích ukazovat lidem vážné věci, přinutit je k zamyšlení. Někteří už k tomu smích ani nepotřebují, což nevím jestli je úplně dobře.:-) Nicméně dnes už umělci chodí do paláců hlavními vchody a to je fajn.Akorát přemýšlím, jestli jsme se časem nedostali do druhého extrému a nezačali jsme si umělce – především herce – trochu zbožšťovat. Přece jen to jsou pořád jen baviči, kašpárci. K dobrému napodobování nepotřebujete vysoké IQ, možná je vám spíš na škodu. Fakt není nutné, aby kdejaký interpretační šikula rozdával svá moudra a stavěl se do pozice „svědomí“ národa, protože umělci přece mají lepší duši.

Pořád ale existují tvůrci, kteří dovedou tnout do živého. Do krásy dovedou zabalit poselství, které přesahuje každodenní půtky a malicherné problémy. Dovedou bavit a zároveň nutit přemýšlet. Protože tvoří srdcem a jsou to skuteční umělci. Takoví se nehrbí kvůli penězům a nebojí se hledat pravdu. Ubývá jich, ubývá. Jejich kolegové, kteří nevládnou tak silným tvůrčím potenciálem, dělají vše proto, aby je odstranili od korýtek plných grantů a dotací. Spiknutí průměrných je přesný název současného uměleckého provozu.

Noví skuteční umělci dnes živoří na okraji, nemají šanci prosadit se kvalitní tvorbou, nemají kde růst. Jejich okolí jim křídla přistřihává hned na začátku rozletu – k naší smůle. Naštěstí ale máme ještě pár umělců, kteří vyrostli v relativně svobodných devadesátých letech. Těm už křídla nikdo nepřistřihne. Jedním z nich je světová star, režisér Emir Kusturica. Potěšující je, že studoval v Praze, umí česky a k České republice se hlásí a zajímá se o dění u nás.

Navrhli jsme ho na státní vyznamenání a ono to vyšlo! Je to muž, který se nebojí a před nikým se neklaní. Přesně takoví mají dostávat ceny a mají být vzorem pro mladé. Zatím to ale vypadá, že naši mladí si berou vzory u servilních a hloupých přisluhovačů. A to je škoda a nemůžeme s tím nic dělat. Jen donekonečna opakovat to své. Kdo se bojí říkat pravdu, je slaboch. Umělci, kteří jsou poplatní režimu a době, jsou jen kejklíři a měli by zase do našich domů chodit zadními vchody…

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

13.09.2019 19:43

Komedianti nikdy neměli překročit práh,který je určoval ke kočování po venkově.Tam měli své opodstatnění,protože roznášeli kulturu,která by se tam jinak nedostala.A v té době také žili jen z toho,co si vydělali.Právě nynější granty z nich udělali arogantní a namyšlené blbce.Oni totiž dokáží pouze vyhlašovat něco,co jim někdo jiný předepsal.Takže stejným způsobem vystupují na demonstracích,přestože dobře ví,že tím nic nezmění.Ale potřebují na sebe upozornit(Jan Hrušínský a další),aby se v budoucnu dostali k těm vysněným grantům,bez nichž nedovedou existovat.Však Divadlo na Jezerce,se svými dvaceti židlemi,nemůže toho pána uživit a proto potřebuje granty a sponzory.Na nějaké umění pak nezbývá čas,chuť a ani schopnosti.


 
Konec týrání Aleny Vitáskové

Konec týrání Aleny Vitáskové

Alena Vitásková je mezi vedoucími představiteli státní správy ojedinělý úkaz: zvládla výkon vysoké funkce předsedkyně Energetického regulačního úřadu, ač byla jako obžalovaná souběžně účastnicí dvou kauz trestního řízení. Nikdo po ní neprojevil chuť dělat dále svou práci a současně hájit svou nevinu ve veřejném procesu, a ne, že by takových nebylo. Oba procesy ji bezohledně zatěžovaly časově a finančně a zejména kladly obrovské nároky na její psychickou odolnost – a podepsaly se na jejím zdravotním stavu. Viníkům nehorázností k její škodě trest nehrozí.

K čemu jsou vlastně volby?

K čemu jsou vlastně volby?

Ústava říká, že náš stát je parlamentní republika postavená na principu zastupitelské demokracie. To znamená, že jednou za 4 roky si zvolíme své zástupce (poslance), kteří „za nás a pro nás“ (?!) schvalují zákony a spolu s vládou přijímají rozhodnutí na vrcholové úrovní státní moci. V parlamentu se rozhoduje hlasováním a kdo má většinu, ten prosadí svůj názor. Přesně podle Marxovy definice: „Právo je vůle většiny povýšená na zákon.“

Experiment Haiti

Experiment Haiti

V posledních týdnech zní, v souvislosti s hnutím Black lives matter, všechna hlavní světová media jedním hlasem. Za veškerou bídu černých obyvatel USA i Evropy, za jejich nízké společenské uplatnění a neodpovídající sociální status můžou bílí. Ti hnusní, bílí, většinoví rasisté, kteří barevným chudákům brání ve vzdělání, sociálním vzestupu a zlovolně před nimi uzamykají prestižní pozice…

Má náš liberodemoblok stejný cíl jako „malá skupina pološílených lidí“ v USA?

Má náš liberodemoblok stejný cíl jako „malá skupina pološílených lidí“ v USA?

Je možné, že by takováto shoda  existovala? K zodpovězení té otázky si nejdříve zopakujeme čerstvý výrok generála Flynna, do nedávné doby to hlavního vojenského poradce prezidenta Trumpa:
„Věřím tomu, že útoky, kterým dnes vzdorujeme, jsou součástí dobře zorganizovaného a skvěle zafinancovaného úsilí, využívajícího rasismu jako meče, který má oslabit naše obranné síly. Jde o zbraň, která má posílit a legitimizovat násilí a zločin a nikoli tedy hledat pravdu. Tyto temné síly se proti nám zformovaly s jediným cílem: násilím prosadit společenskou změnu.“

 

Poslední domácí zprávy

Na levácích záleží

Na levácích záleží

Narodil jsem se jako levák. Nemohu za to. A přitom jsem za to celý život trestán. Zažívám diskriminaci na každém kroku. Jako všichni leváci....