• Úterý, 22. říjen 2019
  • Svátek má Rukojmí Sabina

POMNÍČKY A POMNÍKY
Počet návštěv: 711

POMNÍČKY A POMNÍKY

Ladislav Petráš Článek od Ladislav Petráš

Stavění pomníčků či pomníků provází lidstvo od nepaměti. Pomníčky zpravidla připomínají naše blízké a ty které jsme měli rádi. Stavíme jim je, když odejdou z tohoto světa. Pomníky zase připomínají události, které byly a jsou významné v životě národů. Zpravidla se staví lidem významným v různých oborech lidské činnosti, ale také těm, kteří obětovali své zdraví a životy proto, aby národ přežil, aby vlast zůstala zachovány i pro budoucí pokolení.

Někdy však mohou být pomníky i mementem. Zdviženým prstem, který nám má připomínat, že jsou události, které bychom nejen neměli zapomenout a vymazat ze své paměti, ale neměli bychom je ani opakovat. Pokud na ně zapomeneme, mohou znamenat i konec lidstva. Proto by se pomníky neměly ničit. Musí být neustále na očích. Musí být nejen varováním, ale také poučením budoucích generací, aby lidstvo neopakovalo naše chyby. 

Jedním takovým pomníkem je i Hirošimský památník míru. Je to budova, nad kterou dne 6. Srpna 1945 v 8 hodin 15 minut vybuchla první ve válce použitá atomová bomba. Je to jedna z mála budov, která v Hirošimě po atomovém bombardování zůstala stát. Okolo dalších 60-ti tisíc budov bylo úplně zničeno. Počet lidských obětí se dá jen s určitou mírou pravděpodobnosti odhadnout. Udává se, že okamžitě po výbuchu zemřelo okolo 140.000 obyvatel města. Další tisíce a tisíce lidí umíralo v průběhu dalších let na nemoc z ozáření. Řada z nich umírala v obrovských bolestech a záviděli těm, kteří umřeli rychle, při výbuchu bomby. 

Za celou dobu od bombardování Hirošimy po současnost se v Japonsku nenašel takový „exot“, který by chtěl tento památník zbourat a na jeho místě postavit parkoviště, podzemní garáže či obchodní dům. Že bychom jim půjčili například našeho O. Koláře, aby je inspiroval? No, nevím. Asi by nám ho šupem vrátili. Japonci jsou prostě kulturní a vzdělaní lidé, kteří si váží své historie (ať už byla jakákoliv) a nevyžívají se v bourání jedněch památníků, které se právě nehodí do ideologicky převyprávěné historie a stavění jiných, nevyžívají se v přejmenovávání ulic a náměstí podle momentálního výkladu dějin.

I my máme celou řadu pomníků. Vzpomínám, mimo jiné na jeden, okolo kterého jsem v 70-tých a 80-tých letech často jezdil. Je to pomník postavený na památku vojáků 1. pěší divize armády USA, kteří tento prostor v květnu roku 1945 osvobozovali. Stojí na trase K. Vary – Cheb, nedaleko Františkových Lázní na takzvané „Ypsilonce“. Nepamatuji se, že by tento pomník byl před listopadem 1989 polit barvou (jakoukoliv) či jinak zneuctěn, případně zakryt plachtou, aby nebyl vidět. Ani v době, kdy se 1. pěší divize USA aktivně podílela na válce ve Vietnamu. 

Nedovedu si ani představit, že by byla snaha odstranit pomník v Plzni, který byl postaven na památku generála G. Pattna a vojáků 3. armády USA které velel. Tato armáda osvobozovala část našeho území až po stanovenou demarkační čáru. Sám generál G. Patton však byla kontroverzní osoba. Jako velitel byl na jedné straně charakterizován jako vynikající velitel, taktik i stratég, ale na straně druhé jako brutální, necitlivý a nelidský velitel, který neměl úctu ke svým vojákům.  Plánoval a vedl bojové operace bez ohledu na ztráty svých vojáků. Měl také řadu incidentů, kdy fackoval a kopal své nemocné vojáky, kteří byli v nemocnici a které generál G. Patton považoval za simulanty. 

Tím nechci srovnávat maršála I. S. Koněva a generála G. Pattna, kdo byl ke svým vojákům brutálnější, ale reaguji na některá zdůvodnění, která zazněla jako argument, proč odstranit pomník maršála I. S. Koněva postaveného v Praze 6. Může zaznít argument, že starosta Prahy 6 O. Kolář neodpovídá za Hirošimský památník míru, ani za pomník 1. pěší divize USA, natož pak za pomník generála G. Pattona v Plzni. To je sice pravda, ale z činnosti O. Koláře trčí, jako sláma z bot, „nová ideologická přestavba“ vnímání naší historie spojená s neúctou k těm, kteří bojovali za přežití našich národů a ztratili přitom to nejcennější, co měli. Své životy a zdraví. Používání metody dvojího metru, i když je to v posledních desetiletích běžná praxe, by přinejmenším neměla být používána k hodnocení těch, kteří obětovali své životy pro život budoucích generací. Tedy i pro život O. Koláře. Pomník maršála I. S. Koněva je totiž vzdáním pocty všem jeho vojákům, kterým velel a kteří mají zásluhu na tom, že dnes žijeme.

V historii našich národů se mnohokrát stalo, že jsme ztratili svoji svobodu, kterou jsme za cenu velkých obětí získali zpět. Většinou se však opakoval stejný scénář. Ti, co kolaborovali s cizí mocí, ti, kteří se před bojem na barikádách či na válečných frontách ukrývali někde v bezpečí, ti byli mezi prvními, kteří poté co byl nepřítel poražen, vylezli z děr a za pokřiku vlasteneckých hesel a s prapory v ruce dávali najevo své vlastenectví a odvahu. Některé události z poslední doby mě připomínají podobný scénář.

Říká se, že nejhorší není srážka s vlakem, ale je to srážka s blbcem. Na základě posledních událostí mohu konstatovat, že je to pravda a navíc, že blbost je v některých případech nakažlivá.

Ladislav Petráš

září 2019

Ladislav Petráš
V letech 1966 – 1969 studoval na Vojenské škole Jana Žižky z Trocnova (VŠJŽ) v Bratislavě, poté na Vysoké vojenské škole pozemního vojska (VVŠ PV) ve Vyškově. Ve své kariéře dále absolvoval Vojenskou akademii A. Zápotockého (VAAZ) v Brně, Vojenskou akademii generálního štábu Ozbrojených sil SSSR (VA GŠ) v Moskvě a Kurz vyšších funkcionářů v oblasti řízení prostředků obrany (USA). V rámci služby vykonával velitelské a štábní funkce (od velitele roty až po velitele motostřelecké a mechanizované divize) u bojových útvarů ČLA a AČR. V posledních letech své vojenské kariéry zastával funkci vedoucího katedry taktiky, velení a štábní služby na Vojenské akademii v Brně. Svoji vojenskou kariéru ukončil v roce 2004. Poté pracoval pro soukromou firmu, kde se zabýval bezpečnostní problematikou. V roce 2007 odešel do důchodu.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

16.09.2019 19:24

Od Koláře nemůžete čekat žádnou chytrou reakci.Protože je to hlupák,řízený někým v pozadí,vždy se mu v kedlubně objeví nějaká hloupost.Takových idiotů,kteří se snaží změnit historii,pobíhá po Evropě několik desítek tisíc.A Poláci byli právě ti,co se velice rádi zúčastnili vpádu do ČSSR v roce 1968.Tak co to vlastně dělali oni?Napadli suverénní stát a stali se interventy.Jejich nářky nad vpádem SSSR po porážce s Wehrmachtem jsou jen divadlo.Ti si sebrali území,které jim Poláci díky Trockému a Brest-litevském míru zabrali.Ať se starají o to,co sami neprávem dělali druhým.A Kolář je jenom figurka na šachovnici,ale tahy dělá někdo jiný.Podle členství v TOP09 bych dovedl odhadnout,kdo to je.A mějte na paměti,že tady chtějí opět zavést své bývalé šlechtické způsoby,včetně uznávání šlechtických titulů.Nakonec jim v tom občané sami pomáhají,když oslovují nedoučeného hajného kníže.


 

16.09.2019 10:39

Jak zpovykaní magoři mění dějiny... Například v Polsku přišli na to, že Sověti Polsko neosvobodili, nýbrž svým vítězstím na nacisticým Německem ho okupovali. Proto žádný vděk za osvobození, a to vše šířeno na státní úrovni. Je to tak vyjádřeno diplomatickou nótou. Proto Poláci nezvou k výročím osvobození ruské státní představitele. Ale, ať zkoumám dějinná fakta ze svěch stran, neobjevil jsem jediný náznak toho, že by se sovětská vojska usadila na polském území. Dokonce ani ke vpádu vojsk nedošlo. S nepokoji ve veřejnosti si Poláci poradili sami. Zařídil to generál Jaruszelski vyhlášením vyjímečného stavu. Rebelující Poláky nechal vyhladovět. Po několik týdnů byly "sklepy polskie" zcela bez potravin. Poláci stáli na popraskané chlebové pochoutky v nekonečných frontách. Nechal rebelující vyhladovět, aby neměli jinou starost, než jak sehnat chléb. Regály obchodů byly zcela prázdné. Lidé neměli co koupit. Aby ti, kteří si naspořili nějaké zlaté, neměli z peněz, jako rebelové užitek, nastartoval v Polsku inflaci. Ta se zvrhla do multiinflace. Za základní potřeby lidé platili miliony zlotých. Tím "kontrarevolucionáři" přišli o své úspory. A to naprosto všichni, bez rozdílu. Dnes by tyto zvěrstva, jimiž se Poláci častovali sami, nejraději svedli na Rusy. (Za všechno může ten, který tu nebyl a nemohl se tak podílet na boji proti obyvatelstvu). To jsou právě ty účty, které má platit ten, kdo dluhy osobně nenasekal. Byl odhalen jasný viník. Viník je ten, kdo se na ničem, co v Polsku probíhalo, nemohl podílet. ...Zamiřme k nám. Po našem osvobození Rudou armádou byli hledáni viníci kolaborace s nacisty, Gestapem. Calá řada z nich byla zadržena. Po změně režimu se mnoho z kolaborantů přihlásilo do KSČ, protože jednak, jako "komunisté" mohli eliminovat vliv těch, kteří o jejich konfidenství mohli svědčit. Udavači (vesměs členové nacistické organizace Vlajka) věděli, že nejlíp se zbaví svých spoluobčanů tím, že právě na ně svrhnou vinu a včas je obžalují z protistátní činnosti, aby se jich takovým způsobem zbavili. Metodu "Já ne, to on", používají všichni kriminálníci, aby se zbavili nepohodlných svědků. Svou vinu tak přesměrují na ty, kdo o jejich podvratné činnosti věděli. Tak vznikl základ politických procesů v padesátých letech. A opět lze spatřit běžně používaný podvod. Lze ho vyjádřit slovy: Češi se přece nedopouštěli udavačství. Všichni, kdo byli zatčeni po únorovém převratu, byli ryzí vlastenci a hrdinové protikomunistického odboje. Z těchto procesů vyšli vítězně ti, kteří donášeli na Gestapo. Stali se z nich hrdinové. Takže Češi neměli ve svých řadách těsně po válce nikoho, kdo by byl usvědčen z kolaborace. Jaký jsme to ale národ hrdinů! Nikdy není znám nikdo, kdo by své spoluobčany zrazoval. Prostě samí hrdinové! A opět je ve hře faktor, že za všechno mohou Rusové. Ti sice u nás nebyli, sovětská vojska se zcela stáhla z naší země, ale zřejmě ze svého velvyslanectví řídili politické procesy padesátých let. Takže viník se našel. (To já ne, to on)! ....K současnosti. Pomník maršála Koněva musí být stržen, protože osvoboditele jsme přesměrovali směrem na Západ. Jaksi tady překáží našemu současnému nazírání na svět. Osobně dávám zapravdu Koněvově dceři, která tvrdí, že jej otec zabránil vypuknutí třetí světové války. Stačí si prohlédnout odtajněné dokumenty z padesátých let, kdy bylo vypracováno v USA Pentagonem plošné bombardování území ČSR jadernými bombami. Jenom Praha měla být zasypána čtyřiceti jadernými údery! Co k tomu dodat...? Takže maršál Koněv nás zachránil ještě jednou, tentokrát před jistou smrtí nás všech. O to hlouběji se zapsal do našich dějin. Je to hrdina, jemuž všichni vděčíme za svou existenci. Poděkujme mu a sepněme ruce k vroucí modlitbě, aby námi ten, kdo řídil jeho kroky, nepohrdal. Byly to úmysly našeho Pána. On je pro nás nezištně vykonal. Jemu vděčíme za své životy. .....Mějte se hezky. ....PS: Napsal Jiří Přibyl.


 
Gabriela Koukalová: S bulimií snědla, co viděla a osmkrát denně zvracela, poté jako anorektička polykala jen odličovací tampony, pak se zhlédla v Muchovi a tvoří medaile s jeho portrétem, dnes tančí ve StarDance a trénuje sexy pohyby

Gabriela Koukalová: S bulimií snědla, co viděla a osmkrát denně zvracela, poté jako anorektička polykala jen odličovací tampony, pak se zhlédla v Muchovi a tvoří medaile s jeho portrétem, dnes tančí ve StarDance a trénuje sexy pohyby

Devětadvacetiletá sportovní „důchodkyně“ Gabriela Koukalová by se snad v žádném oboru neztratila. Přišla na to, že umí též v roce 2019 překrásně zpívat, tančit a vyzná se také v oblasti malování. Pro svůj "všestranný talent" získávat peníze, byla nedávno oslovena společností Národní Pokladnice, která toužila spatřit portrét malíře Alfonse Muchy na pamětní medaili určené pro jubilejní ražbu v jejím provedení. A Koukalová tuto výzvu přijala. Zmíněná společnost začala okamžitě lákat zákazníky na novinku ve svém sortimentu:

Kdoví, jak by dnes vzpomínaly na Dubčeka, který zemřel 7. 11. 1992, Kubišová a Janžurová, nebo již zesnulá antikomunistka Čáslavská, přestože to byl první tajemník ÚV KSČ, resp. právem nejmocnější komunista Československa?

Kdoví, jak by dnes vzpomínaly na Dubčeka, který zemřel 7. 11. 1992, Kubišová a Janžurová, nebo již zesnulá antikomunistka Čáslavská, přestože to byl první tajemník ÚV KSČ, resp. právem nejmocnější komunista Československa?

Automobilová nehoda 1. září 1992 na dálnici u Humpolce ukončila 7. listopadu 1992 politickou i životní cestu Alexandera Dubčeka. Řidič luxusního BMW dostal v dešti na problematickém úseku 88. kilometru smyk, nezvládl řízení a proletěl svodidly.

Halík obdržel kříž za zásluhy o česko-německé smíření, Herman na sjezdu landsmašaftu oslovil německy potomky henleinovců: “Milí přátelé“; jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet..

Halík obdržel kříž za zásluhy o česko-německé smíření, Herman na sjezdu landsmašaftu oslovil německy potomky henleinovců: “Milí přátelé“; jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet..

Německý prezident Frank-Walter Steinmeier udělil českému katolickému knězi a teologovi Tomáši Halíkovi státní vyznamenání - Kříž za zásluhy 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo. Halík kříž obdržel za zásluhy o česko-německé smíření a angažovanost za spravedlivou občanskou společnost i dialog mezi národy a náboženstvími.

Prvenství Rusů: Gagarin - první člověk obletěl Zemi- Leonov první ve volném prostoru; Ruští vědci se též potopili na dno jezera Bajkal s více než 1700 druhů rostlin a živočichů; hloubkou 1 637 metrů vytvořili sladkovodní světový rekord…

Prvenství Rusů: Gagarin - první člověk obletěl Zemi- Leonov první ve volném prostoru; Ruští vědci se též potopili na dno jezera Bajkal s více než 1700 druhů rostlin a živočichů; hloubkou 1 637 metrů vytvořili sladkovodní světový rekord…

Ve věku 85 let zemřel 11, října 2019 bývalý sovětský kosmonaut Alexej Leonov, který 18. března 1965 jako první člověk vystoupil do otevřeného kosmu. Informovala o tom ruská média s odvoláním na páteční oznámení Leonovovy spolupracovnice Natalije Filimonovové.

Poslední domácí zprávy