• Sobota, 16. listopad 2019
  • Svátek má Rukojmí Otmar

Pocta zesnulému Václavu Havlovi k 30. výročí sametové revoluce    napsal(a) Josef Zbořil
Počet návštěv: 690

Josef Zbořil: Pocta zesnulému Václavu Havlovi k 30. výročí sametové revoluce

-  Rukojmí.cz - Článek od - Rukojmí.cz -

"Čím méně bude stát nucen mluvit do každodenní ekonomiky, tím lépe bude." - Václav Havel, Letní přemítání, s. 46. "Fungující tržní hospodářství nemůže žádnou skutečnou sociální spravedlnost garantovat s ohledem na to, že se lidé liší a vždycky budou lišit mírou pracovitosti, nadání a v neposlední řadě i štěstí. To je samozřejmé, sociální spravedlnost ve smyslu sociální rovnosti věru tržní ekonomika zaručovat ze samé své podstaty nemůže." - Václav Havel, Letní přemítání, strana 107.

"Všichni... máme před sebou jeden základní úkol, z něhož by mělo vše ostatní vyrůstat. Tímto úkolem je bděle... čelit... moci Ideologií... byrokracii... umělých jazyků a politických hesel; bránit se... této... studny totalitního myšlení." - Václav Havel.

Václav Havel v roce 2003. (Foto: Sean Gallup / Getty Images)

V listopadu 2019 si připomeneme třicetileté výročí sametové revoluce v bývalém Československu, jejímž představitelem byl disidentský spisovatel a dramatik, zesnulý Václav Havel (1936–2011), který se následně stal prvním prezidentem nástupnické České republiky. Havlovy práce reflektovaly zla komunistického režimu a pokřivenost jeho morálky.

V projevu v Kongresu USA v únoru 1990 Havel řekl: "Totalitní systém komunistického typu... nám dal - aniž samozřejmě chtěl - něco dobrého: zvláštní schopnost nahlédnout občas i trochu dál, než kam může nahlédnout ten, kdo tuto trpkou zkušenost nepodstoupil. Člověk, který se nemůže hýbat a aspoň trochu normálně žít, protože je zavalen balvanem, má víc času přemýšlet o svých nadějích, než ten, kdo takto zavalen není... I my můžeme něco nabídnout: totiž svou zkušenost a poznání, které z ní vzešlo."

Stojí za zmínku, že výše uvedený projev zahájil následujícím prohlášením: "...promlouvám jako představitel země, která se vydala na cestu k demokracii, v níž je plná svoboda slova, která se připravuje na svobodné volby, chce budovat prosperující tržní ekonomiku a dělat svou vlastní zahraniční politiku..."

Havlovo poselství je dnes stejně tak výstižné, jako tomu bylo před třemi desetiletími a zaslouží se připomenout to, na co jak se zdá, většina Západu zapomněla.

V jeho sbírce esejí, Do různých stran (1990), Havel uvedl: "Jsem příznivcem "antipolitické politiky". Totiž politiky nikoli jako technologie moci a manipulace s ní nebo jako kybernetického řízení lidí nebo jako umění účelovosti, praktik a intrik, ale politiky jako jednoho ze způsobů, jak hledat a dobývat v životě smysl; jak ho chránit a jak mu sloužit; politiky jako praktikované mravnosti; jako služby pravdě; jako bytostně lidské a lidskými měřítky se řídící starosti o bližní." [1]

V jeho knize Letní přemítání (1991), pak upřesnil: "Nikdy v životě jsem se neidentifikoval s žádnou ideologií, věroukou či doktrínou, ať už pravou, levou či jakoukoli jinou, totiž s nějakým hotovým a uzavřeným systémem pouček o světě... Cítil jsem se do té míry otevřen všemu, co je schopno mne zaujmout či přesvědčit, že mi nečinilo nikdy obtíže osvojit si tu či onu myšlenku jiného a zakomponovat ji do svého obrazu světa – to však bylo možné právě jen proto, že jsem si hlídal svou vnitřní svobodu a odmítal ji omezovat jakoukoli intelektuální předpojatostí" [2].

Jeho "otevřenost všemu" souzní s jeho podporou plné svobodě, a to jak na trhu myšlenek, tak v ekonomice, jak opakovaně uvedl:

  • "Vždycky jsem věděl, že jediná fungující a vůbec možná ekonomika je ekonomika tržní." [3]
  • "Čím méně bude stát nucen mluvit do každodenní ekonomiky, tím lépe bude." [4]
  • "Tržní ekonomika je pro mne cosi samozřejmého jako vzduch; vždyť to je jen staletími (co staletími – tisíciletími!) vyzkoušený a ověřený způsob ekonomické činnosti člověka, který nejlépe odpovídá lidské přirozenosti. Právě pro tuto samozřejmost to ale pro mne není a nemůže být žádný názor na svět, filozofie nebo ideologie. A tím méně smysl života." [5]

Soutěž a konkurenci na trhu (tzn. rovnost příležitostí, ne rovnost výsledků) považoval za nejmorálnější systém a namítal jeho odpůrcům, že "pojem "sociální spravedlnost" je veskrze "nejasný" - že "může znamenat cokoli." Oponoval těmto kritikům svobodné soutěže a volného trhu:"...fungující tržní hospodářství nemůže žádnou skutečnou sociální spravedlnost garantovat s ohledem na to, že se lidé liší a vždycky budou lišit mírou pracovitosti, nadání a v neposlední řadě i štěstí. To je samozřejmé, sociální spravedlnost ve smyslu sociální rovnosti věru tržní ekonomika zaručovat ze samé své podstaty nemůže, a usilovat o něco takového by bylo navíc hluboce nemorální." [6]

Havel byl také proti vládním dotacím, a dokonce i pro umělce a spisovatele, přestože on sám byl spisovatelem.

"Většina našich umělců si bezděky zvykla na nekonečnou státní štědrost," napsal a pokračoval: "Socialistický stát subvencoval množství kulturních institucí a úřadů, bylo mu jedno, zda film stojí milion nebo deset milionů a zda na něj někdo půjde nebo nikoliv, bylo mu jedno, kolik mají divadla nepoužitelných herců. Hlavně že jsou všichni zaplaceni a uplaceni a podplaceni." [7]

A vysvětlil dále: "Kultura se musí částečně umět uživit sama, částečně by měla být dotována formou odpisů z daní, různých nadací, fondů a podobně, což jsou mimo jiné formy, které nejlépe svědčí její pluralitě a svobodě (čím větší pluralita konkurenčních zdrojů, tím větší pluralita a konkurence tvorby i vědeckého bádání), stát by měl – racionálně, kontrolovatelně a vskutku koncepčně – dotovat pouze to, co je bytostnou podmínkou záchrany národní identity a civilizačních tradic země a co stěží zachrání pouhé tržní mechanismy." [8]

Ohledně národní suverenity a politice napsal: "Suverenita obce, regionu, národa, státu, jakákoliv vyšší suverenita, má smysl jedině tehdy, je-li odvozena od jediné vskutku originální suverenity, totiž od suverenity lidské, nalézající svůj politický výraz v suverenitě občanské." [9]... "Jsem pro takový politický systém, který je založen na občanovi a na všech jeho základních občanských a lidských právech v jejich univerzální platnosti." [10]... "Tento občanský princip bývá dnes občas kladen do protikladu k principu národnímu, čímž vzniká dojem, jako by přehlížel či potlačoval tu vrstvu našeho domova, která je tvořena naší národní příslušností. Myslím, že to je jeho hrubé nepochopení." [11]...

"Rozhodně tedy nechci jakkoli potlačovat národní determinantu člověka nebo ji popírat nebo jí nepřiznávat její legitimitu a právo na plné sebeuskutečnění." [12]... "Mým domovem je mi tedy i mé češství, to znamená má národní příslušnost, a necítím sebemenší důvod, proč bych se k této vrstvě svého domova neměl hlásit." [13]... "Život, příroda, společnost a svět jsou tak krásné a zajímavé mimo jiné proto, že jsou pestré a že každý živý tvor, každá obec, každá země, každý národ má svou vlastní nezaměnitelnou identitu." [14]

I když byl Havel kritizován i adorován jako globalista, jeho postoj byl složitější, jak je patrné z toho, co napsal o Evropě: "Toto [evropské] společenství se musí plně opřít o duchovní a politické hodnoty, které byly v posledních desetiletích udržovány, pěstovány a prakticky naplňovány v demokratické západní Evropě. Tedy o takové hodnoty, jako je respekt k občanským právům a svobodám, politický a hospodářský pluralismus, parlamentní demokracie, decentralizace místní správy a samosprávy a vše, co s tím souvisí či na to navazuje." [15]"Nejde přitom o adaptaci na cosi cizího, ale naopak o návrat národů, které byly násilně odcizovány vlastním tradicím, kořenům a ideálům, k sobě samým, o jejich návrat na cestu, po které už kdysi šly nebo po které jít toužily nebo k níž byly potenciálně předurčeny jako obyvatelé téhož evropského duchovního prostoru." [16]

Tato slova napsal na začátku 90. let 20. století. V listopadu 2009 v projevu před Evropským parlamentem uvedl obdobně:"Identitu každého z nás mimo to, co je nám vlastní jako jedinečným bytostem, spolutvoří i několik vrstev naší identity tak říkajíc sdílené. Ve větší či menší míře každého z nás spolutvoří i jeho příslušnost k jeho rodině, obci, kraji, firmě, církvi, spolku či politické straně, k jeho národu, civilizačnímu okruhu a posléze i k obyvatelstvu této planety. To všechno poukazuje k nějakému typu našeho domova... Z této sdílené příslušnosti vyrůstá ovšem i sdílená suverenita. Na všech úrovních své identity máme určitou míru suverenity... Oč běží, je jediné: aby se tyto suverenity doplňovaly a pokud možno si vzájemně neodporovaly."

Lze polemizovat, zda by dnes Václav Havel nebyl také označován za populistu. Brojil proti neautentické byrokratické federalizaci národů a frázím, dnes reprezentovaných "politickou korektností". V roce 1999 požadoval také jen "dočasné útočiště" pro uprchlíky z Kosova – stejně jako nedávno i jemu blízký tibetský Dalajláma, který upozorňoval:

"Evropa je pro Evropany... Evropské země by měly přijmout tyto uprchlíky [ze Středního východu] a poskytnout jim vzdělání a výchovu, a cílem je návrat do jejich země s určitými dovednostmi."

Havel zemřel v prosinci 2011, rok po tzv. "Arabském jaru", a před masivním přílivem migrantů a uprchlíků do Evropy ze Středního východu. Nežil v době, kdy by byl svědkem cenzury praktikované giganty sociálních médií, jako Facebook a Twitter, rodícího se vynucovaného multikulturalismu. My ostatní bychom si tedy měli dobře pamatovat jeho odkaz a ztotožnit se s jeho poselstvím:

"Zda nás při tomto velice skromném a zároveň vždy znovu světodějném zápase se samopohybem neosobní moci náhoda našeho bydliště nutí konfrontovat se se západním manažerem nebo s východním byrokratem – to přece opravdu není tak důležité... všichni - ať žijeme na Západě či na Východě - máme před sebou jeden základní úkol, z něhož by mělo vše ostatní vyrůstat. Tímto úkolem je bděle, rozmyslně, pozorně, ale zároveň s plným sebenasazením čelit na každém kroku a všude iracionálnímu samopohybu anonymní, neosobní a nelidské moci Ideologií, Systémů. Aparátů, Byrokracii. Umělých jazyků a Politických hesel; bránit se jejímu komplexnímu a všestranně zcizujícímu tlaku - ať už má podobu konzumu, reklamy, represe, techniky či fráze - této rodné sestry fanatismu a studny totalitního myšlení."

Josef Zbořil, Ph.D., je český autor obhajující "SMART trvale udržitelný svobodný rozvoj společnosti s občanstvím 4.0"

[1] Václav Havel - Do různých stran, Praha, Lidové noviny, 1990, strana 57

[2] Václav Havel - Letní přemítání, Praha, Odeon, 1991, strana 44

[3] Tamtéž, strana 46

[4] Tamtéž, strana 59

[5] Tamtéž, strana 48

[6] Tamtéž, strana 107

[7] Tamtéž, strana 103

[8] Tamtéž, strana 104

[9] Tamtéž, strana 21

[10] Tamtéž, strana 19

[11] Tamtéž, strana 20

[12] Tamtéž, strana 20

[13] Tamtéž, strana 19

[14] Tamtéž, strana 111

[15] Tamtéž, strana 64

[16] Tamtéž, strana 64

https://cs.gatestoneinstitute.org/14984/pocta-zesnulemu-vaclavu-havlovi

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
SMĚJÍCÍ SE BESTIE 2

SMĚJÍCÍ SE BESTIE 2

12.10.2019 19:07

Nejen nesnášely, ale přímo odporovaly !


 
Petr Majevský

Petr Majevský

11.10.2019 19:17

Je to sice hezky napsané,ale jedná se pouze o rétoriku.Jeho činy se s jeho slovy příliš nesnášely a proto se mu klade za vinu i rozpad státu,kdy Slováci odmítali Havla.Odtrhli by se stejně,ale takto to mají na koho svést.Havel říkal něco jiného,než ve skutečnosti dělal.Jeho prvním počinem bylo zpětné získání majetku,odebraného dle Benešových dekretů za spolupráci s nacisty.A ještě pomohl z moci prezidenta k majetku Schwarzenbergovi,jimž byl zabaven za totéž.Takže si Havla vůbec nevážím a na jeho hry jsem se dokázal dívat maximálně 10 minut.Nakonec ty slátaniny nehráli ani v té demokratické západní Evropě.Jen mu za ně posílali peníze,určené pro chartisty a jinak pronásledované režmem komunistů a podporovaným nyní demokratickou ČSL.Ten majetek mu nesebrali komunisté,jak nám namlouval.


 
Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Více o tom věděl Pravoslav Petrák, jeho strýc Pravoslav Řídký byl přímým účastníkem bojů.  Následující úryvky jsou z jeho deníku. Narodil se 9. května 1907 v Moravské Ostravě jako syn Jakuba Řídkého a jeho manželky Františky Řídké - Kubicové. Jeho otec byl nadporučík ruských legií, vyučený mistr kovotepec.  Pravoslav v letech 1918-1925 studoval na ostravské české reálce a 23. 6.1925 maturoval s vyznamenáním.

Bendova magisterská práce na ZČU v Plzni - Restituční proces nesplnila běžné podmínky v počtu normostran; měla jen 57 stran. Minimálního počtu 100 dosáhl student až větší velikostí písmen a odlišným řádkování

Bendova magisterská práce na ZČU v Plzni - Restituční proces nesplnila běžné podmínky v počtu normostran; měla jen 57 stran. Minimálního počtu 100 dosáhl student až větší velikostí písmen a odlišným řádkování

Poslanec  Marek Benda, který je obzvláště hrdý syn svého proslulého otce, je zaměstnanec českého národa, jenž doposud nikde jinde nepracoval, než ve Sněmovně. Je poslancem s dvouletou přestávkou od roku 1990. Ve volbách v roce 2002 zvolen nebyl, ale v červenci 2004 se do Sněmovny vrátil jako náhradník. Od 21. dubna 2013 je novým předsedou poslaneckého klubu ODS...

Rusko zařadilo českou rádoby humanitární organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích organizací. Člověk v tísni se stal devatenáctou zahraniční či mezinárodní organizací, jejíž působení bylo Kremlem zakázáno.

Rusko zařadilo českou rádoby humanitární organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích organizací. Člověk v tísni se stal devatenáctou zahraniční či mezinárodní organizací, jejíž působení bylo Kremlem zakázáno.

Ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček okomentoval v polovině listopadu 2019 zařazení organizace Člověk v tísni na seznam společností, jejichž činnost je v Rusku považována za nežádoucí. Bude chtít vysvětlení od ruského velvyslance, řekl a na svých sociálních sítích prohlásil, že bude vysvětlení kroku vyžadovat od ruského velvyslance, neboť zákaz této „respektované organizace“ považuje za absurdní.

Proč je pro premiéra Andreje Babiše podezřelá bytost Martin Roman, „symbol korupční doby“ a v byznysové komunitě jeden z hlavních terčů, na které premiér v minulosti tolik s chutí střílel

Proč je pro premiéra Andreje Babiše podezřelá bytost Martin Roman, „symbol korupční doby“ a v byznysové komunitě jeden z hlavních terčů, na které premiér v minulosti tolik s chutí střílel

Martin Roman (50) je i dnes v byznysu vnímán jako kontroverzní muž, a to je možná ještě milosrdné označení pro to, jak se o něm po Praze v některých kruzích mluví. Pro Andreje Babiše je něčím jako Voldemort pro Harryho Pottera. Jeho jméno se raději nevyslovuje.

Poslední domácí zprávy