• Pondělí, 18. listopad 2019
  • Svátek má Rukojmí Romana

Kde se v Jaroslavu Hutkovi bere tolik nenávisti?
Počet návštěv: 2708

Kde se v Jaroslavu Hutkovi bere tolik nenávisti?

Josef Nožička Článek od Josef Nožička

Proč si Jaroslav Hutka nedokázal odpustit ostrou a nevybíravou kritiku Karla Gotta ani v den jeho pohřbu?  

Písničkáře Jaroslava Hutku má řada lidí spojeného především s jeho písní Náměšť, začínající slovy „Krásný je vzduch, krásnější je moře, co je nejkrásnější, usměvavé tváře...“ Tento song zazpíval i před 30 lety při demonstraci na Letenské pláni, když se tenkrát brzy po propuknutí sametové revoluce vrátil z nucené emigrace v Nizozemsku. Je velkou škodou, že krásná slova z této písně čím dál méně korelují s vystupováním pana Hutky v poslední době.

Nejde přitom jenom o jeho uměleckou tvorbu z posledních let (pokud se přívlastkem „umělecká“ dá ještě vůbec označit), z níž jsou nejvíce známé jeho songy „Miloš a Zubatá“ či „Ovarová revoluce“, namířené proti současnému českému prezidentovi a protkané velkým množstvím vulgarit. Jde především o to, jak nenávistně a pomlouvačně se Jaroslav Hutka vyjadřuje k některým jiným českým zpěvákům, především pak k Jaroslavu Nohavicovi. O něm Hutka složil již před 12 lety píseň s výmluvným názvem Udavač z Těšína, a Nohavicovo někdejší pochybení ohledně podepsané spolupráce s StB nezapomíná zmínit při prakticky každé příležitosti dodnes.

Hutkovým pomluvám neunikl ani nedávno zemřelý zpěvák Karel Gott. Dnes je to přesně týden, co se s panem Gottem rozloučila na Žofíně česká veřejnost, a byl jsem pevně rozhodnut se tomuto tématu již nevěnovat. Ovšem když jsem včera na serveru Seznam Zprávy uviděl titulek: Gott byl hlásnou troubou okupačního režimu, vlál jako prapor, tvrdí písničkář Hutka, tak mi to bohužel nedalo... A když jsem se do rozhovoru s Jaroslavem Hutkou, respektive do jeho části, věnované Karlu Gottovi, začetl, dopátral jsem se i k tomu, co tento „šiřitel pravdy a lásky“ napsal na svůj facebookový profil 12. října, tedy v den, kdy se konal Gottův pohřeb ve Svatovítské katedrále.

Dovolím si zde část Hutkova textu ocitovat: „Když se zpěvák stane slavným z rozhodnutí strany a vlády a v té slávě je držen dvacet let od rána do večera na všech lidem dostupných mediích a jiné nejsou, a slouží jako radostná vlajka na věži ve svěžím optimistickém větru, tak následuje Pavlovův reflex. Celá generace si ho spojí se svým mládím, kdy ji to mládí hřálo, i když režim byl hnusný. Takový zpěvák nakonec pro ten hnusný režim pracuje i v rakvi.“ (celý text možno nalézt na facebookovém profilu Jaroslava Hutky)

Hutka jistě nebyl jediný, kdo si neodpustil na Gottovu adresu kritiku ani v den jeho pohřbu či pár dní před ním, ale takhle nechutný nejspíš nebyl nikdo. Kolik nenávisti musí v tomhle člověku být, když si takové vyjádření neodpustí ani v den, kdy se s naším nejpopulárnějším zpěvákem, který byl díky svým uměleckým kvalitám uznávaný i v řadě zahraničních zemí včetně Německa, loučí jeho rodina i mnohé významné osobnosti ze světa kultury, politiky či sportu?

Chápu Jaroslava Hutku v tom, že jeho postoj k předlistopadovému režimu, který mu zakazoval vystupovat a prakticky ho donutil emigrovat, je mnohem víc nesmiřitelný než u těch zpěváků, kteří tehdy zpívat mohli. Ale jsou tímhle ospravedlnitelné i jeho ostré výroky na Gottovu adresu? Karel Gott sice nebyl disident a nezpíval zrovna protestsongy, ovšem na rozdíl od řady jiných tehdejších představitelů kulturní sféry ani nikdy nevstoupil do KSČ, nejezdil vystupovat na Festivaly politické písně a jak nedávno prozradil například herec Ondřej Brzobohatý, Karel Gott za totality řadě lidí pomohl, aniž by o tom sám později mluvil.

S Hutkovou větou v závěru jeho facebookového příspěvku „Také jsme se nějak prosadili, ale když někdo dostane koně a druhý jde bos po kamení, tak prostě dojde jinam a je na něj jiný pohled,“ jistě souhlasit lze. Ovšem na druhou stranu: od listopadu roku 1989 žije Jaroslav Hutka již 30 let ve svobodné zemi, kde mu nikdo nezakazuje vystupovat a svobodně zpívat. Přesto se za tu dobu na poli uměleckém příliš prosadit nedokázal, zatímco Gott či Nohavica i v té době dokázali při svých koncertech vyprodat O2 Arenu...

Josef Nožička
Rád se podělím o své názory s ostatními. Dělám to i tehdy, kdy jdu vědomě "proti proudu".

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Josef Andrle

Josef Andrle

18.10.2019 21:16

Dovolím si také přidat svůj názor na p.Hutku. Víte, poslouchat jsem ho začal už dávno, když také zpíval s Petrem Kalandrou,a vůbec ne špatně.Na vojně před desítkami let můj spolubojovník ho uměl velmi dobře zahrát i zazpívat.od něj jsem dostal desítky a desítky textů jeho písní.Zpívá se v nich o lásce, pravdě, svobodě a pod.Jeho desku jsem si jako první koupil v r.1975 - Stůj břízo zelená Měl jsem ho rád,byl velký recesista,A škoda,že spíše nehrál ty méně známé písně, jejichž texty mám dodnes Ta profláklá Náměšť a nic více lidé asi od něj neznají.Jen si tedy kladu otázku,co se s p.Hutkou stalo.Poznal jsem ho osobně v r.1994 tady na Domažlicku,má chalupu v obci Dolní Kamenice u města Holýšov.Tam jsem ho poznal a zavedl jsem s ním řeč.Svedlo nás v podstatě balení cigaret z holandského tabáku, což on se naučil v té emigraci.Ale k věci,po pár rozhovorech s ním jsem zjistil, že se názorově nedohodneme,ale vůbec.Takže naše hovory skončily jak začli. Nevím ,jestli to bylo dobře nebo špatně.To co dnes předvádí,se asi neslučuje s jeho dřívějším přesvědčením.Tak toto jsem chtěl dodat.Přiznám se, že ty jeho písně si poslechnu rád i dnes, nezávisle na jeho současném jednání a chování.omluvte možné chyby i/y.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

18.10.2019 19:26

Hutka je nula a závidí druhým jejich úspěchy.O nucené emigraci mám své pochyby,neboť mu údajně pomáhala STB.V emigraci se s ním nikdo nebavil a on se vnucoval na každou akci,kde se zadarmo najedl a napil,aniž by ho někdo pozval.To je od lidí,kteří v té emigraci byli.A jeho zášť a závist tyto pověsti jen přiživují.Zkrátka nula,která se potřebuje zviditelnit a jeho práce mu to nemůže svou kvalitou umožnit.Tak mu zbývá jen to žvanění.


 
Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Více o tom věděl Pravoslav Petrák, jeho strýc Pravoslav Řídký byl přímým účastníkem bojů.  Následující úryvky jsou z jeho deníku. Narodil se 9. května 1907 v Moravské Ostravě jako syn Jakuba Řídkého a jeho manželky Františky Řídké - Kubicové. Jeho otec byl nadporučík ruských legií, vyučený mistr kovotepec.  Pravoslav v letech 1918-1925 studoval na ostravské české reálce a 23. 6.1925 maturoval s vyznamenáním.

Jan Tříska (✝80), který by 4. listopadu oslavil 83. narozeniny, patřil k nejlepším hercům generace 60. let. Hrál Romea i roli v seriálu Třicet případů majora Zemana, mj. v díle „Strach“ o bratrech Mašínových

Jan Tříska (✝80), který by 4. listopadu oslavil 83. narozeniny, patřil k nejlepším hercům generace 60. let. Hrál Romea i roli v seriálu Třicet případů majora Zemana, mj. v díle „Strach“ o bratrech Mašínových

Tříska se chtěl původně stát tanečníkem. To mu naštěstí rozmluvil legendární herecký bard Karel Höger (†67), který ho náhodou slyšel recitovat. V letech 1955 – 1959 proto vystudoval herectví na pražské DAMU, a poté se stal historicky nejmladším členem činohry Národního divadla, podobně jako kdysi Ladislav Pešek (†79).

Rusko zařadilo českou rádoby humanitární organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích organizací. Člověk v tísni se stal devatenáctou zahraniční či mezinárodní organizací, jejíž působení bylo Kremlem zakázáno.

Rusko zařadilo českou rádoby humanitární organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích organizací. Člověk v tísni se stal devatenáctou zahraniční či mezinárodní organizací, jejíž působení bylo Kremlem zakázáno.

Ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček okomentoval v polovině listopadu 2019 zařazení organizace Člověk v tísni na seznam společností, jejichž činnost je v Rusku považována za nežádoucí. Bude chtít vysvětlení od ruského velvyslance, řekl a na svých sociálních sítích prohlásil, že bude vysvětlení kroku vyžadovat od ruského velvyslance, neboť zákaz této „respektované organizace“ považuje za absurdní.

Dnes začnu zvesela o zákazu kouření cigaret, byť konec už k smíchu nebude; polovina dětí ve věku do jednoho roku, jež zemřely na syndrom náhlého úmrtí, doplatily na to, že jejich matky v jiném stavu kouřily

Dnes začnu zvesela o zákazu kouření cigaret, byť konec už k smíchu nebude; polovina dětí ve věku do jednoho roku, jež zemřely na syndrom náhlého úmrtí, doplatily na to, že jejich matky v jiném stavu kouřily

Začnu zvesela anekdotou: Slepý zajíc skáče po lese a stoupne na hada. Zajíc: ”Promiňte, neviděl jsem Vás, jsem slepý” Had: “I Vy promiňte, také jsem slepý a neuhnul jsem. A co jste za zvíře?” Zajíc: “Nevím, nikdy jsem se neviděl. Osahejte mne a povězte jaký jsem.” Had se otočí okolo zajíce a povídá: “Máte jemný kožich, velké uši a malý čumák. Vy jste zajíc.” Zajíc se zaraduje. Pak osahá hada a povídá: “Jste tvrdý, studený, slizký a nemáte koule ani páteř… Vy musíte být Kalousek…”

 

Poslední domácí zprávy