• Pondělí, 18. listopad 2019
  • Svátek má Rukojmí Romana

Půl života po roce 1989. Jaký byl a jaký je?
Počet návštěv: 574

Půl života po roce 1989. Jaký byl a jaký je?

Ladislav  Jakl Článek od Ladislav Jakl

Připadlo to zrovna na dnešek. Život se mi rozdělil vejpůl. Přesně jednu jeho půlku jsem prožil do 17. listopadu 1989 a přesně půlku po tomhle historickém datu.

Jasně že vím, že přímo onoho 17. listopadu k žádnému faktickému zlomu v životě obyvatel Československa nedošlo. Oné památné demonstrace jsem se sice osobně zúčastnil a při návratu domů manželce hlásil, že jsem právě zažil asi hlavní událost roku. Vůbec mě ale nenapadlo, že to byla nejen akce roku, ale spíše posledních čtyřiceti let. Však jsem šel druhý den do práce jako jakýkoli jiný den a nic nenasvědčovalo tomu, že už žiju „první den poté“.

To až běh dalších hodin a dní a především falešná zpráva o mrtvém studentovi Šmídovi přinesly do vývoje událostí ten zásadní obrat. Přetlak se vyvalil. A za sebe můžu říct, že následující týdny přinesly mně osobně asi nejšťastnější chvíle života.

Nechtěl jsem ale dnes mluvit o oněch třicet let starých událostech. Spíše právě o tom rozpůlení života, což je ryze individuální pocit. První, co člověka napadne, je ty půlky srovnat. No, to půjde těžko. Do té první patří dětství, máma, táta, tři bratři, škola, kamarádi. S tím se těžko něco srovnává. Až pak přišel underground, konfrontace s realitou, ale také bujné mládí. S tím už se taky srovnávat nemůžu.

Já děkuju za obě půlky svého života. V té první jsem si užil mládí, dětství, objevování světa včetně jeho nespravedlností a nesvobod. V té druhé jsem si užil euforie mladé svobody, tisíců změn kolem sebe a při všem svém konzervativním mrzoutství změn většinou radostných.

Nabízí se otázka, co přinese „třetí půlka“. On to přinesl už závěr té druhé. Svobody zase začalo ubývat. O tom jsem ale napsal už hodně textů a další asi ještě napíšu. Dnes mi jde o něco jiného. Zrovna nadcházející éra totiž podle mne přináší ještě jinou věc, než jen sílící etatizaci a omezování života jednotlivců. Přináší sílící napětí mezi lidmi. Více nenávisti ve jménu boje proti nenávisti. Méně tolerance ve jménu boje proti netoleranci. Houstne to.

Nejsem ještě úplný kmet (i když na to hlavně po ránu často vypadám), ale přeci jen na základě nějaké té životní zkušenosti cítím, že je to ve vzduchu. To napětí mezi lidmi přeroste v něco, u čeho bych už možná ani nechtěl být. Ani jako divák.

Ale třeba se mýlím, stejně jako jsem se mýlil večer 16. listopadu 1989 před nuselskou hospodou U českého lva, když jsem v rámci plánování srazu na zítřejší „svazáckou“ demonstraci pravil, že převrat určitě přijde (nečekal jsem, že začne už zítra), a že se pak neobejde bez velkého násilí, neboť naštvanost lidí je veliká. Jsem rád, že jsem se tehdy mýlil. Jenže tentokrát to není naštvanost na konkrétní systém či konkrétní papaláše (to jistě také, ale to není společné všem), ale naštvanosti lidí na lidi. A někde se ten přetlak vyvalí.

A jestli je teď chvíle na přípitek, připíjím na svou omylnost.

Ladislav Jakl
Ředitel Centra společenských studií Institutu Václava Klause, novinář, rockový muzikant a pivovarnický expert.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

20.10.2019 13:56

Občané si nikdy nevzpomenou základní poučku,když otáčka lapají,pěkně mu zpívají.To zpívali ti na balkoně na Václaváku.A stejně se občané zapomenou zeptat,v čí prospěch?A opět se to týká těch zpívajících na tom balkoně.A vy ostatní se třeba po...zblázněte.


 
Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Více o tom věděl Pravoslav Petrák, jeho strýc Pravoslav Řídký byl přímým účastníkem bojů.  Následující úryvky jsou z jeho deníku. Narodil se 9. května 1907 v Moravské Ostravě jako syn Jakuba Řídkého a jeho manželky Františky Řídké - Kubicové. Jeho otec byl nadporučík ruských legií, vyučený mistr kovotepec.  Pravoslav v letech 1918-1925 studoval na ostravské české reálce a 23. 6.1925 maturoval s vyznamenáním.

Jan Tříska (✝80), který by 4. listopadu oslavil 83. narozeniny, patřil k nejlepším hercům generace 60. let. Hrál Romea i roli v seriálu Třicet případů majora Zemana, mj. v díle „Strach“ o bratrech Mašínových

Jan Tříska (✝80), který by 4. listopadu oslavil 83. narozeniny, patřil k nejlepším hercům generace 60. let. Hrál Romea i roli v seriálu Třicet případů majora Zemana, mj. v díle „Strach“ o bratrech Mašínových

Tříska se chtěl původně stát tanečníkem. To mu naštěstí rozmluvil legendární herecký bard Karel Höger (†67), který ho náhodou slyšel recitovat. V letech 1955 – 1959 proto vystudoval herectví na pražské DAMU, a poté se stal historicky nejmladším členem činohry Národního divadla, podobně jako kdysi Ladislav Pešek (†79).

Rusko zařadilo českou rádoby humanitární organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích organizací. Člověk v tísni se stal devatenáctou zahraniční či mezinárodní organizací, jejíž působení bylo Kremlem zakázáno.

Rusko zařadilo českou rádoby humanitární organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích organizací. Člověk v tísni se stal devatenáctou zahraniční či mezinárodní organizací, jejíž působení bylo Kremlem zakázáno.

Ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček okomentoval v polovině listopadu 2019 zařazení organizace Člověk v tísni na seznam společností, jejichž činnost je v Rusku považována za nežádoucí. Bude chtít vysvětlení od ruského velvyslance, řekl a na svých sociálních sítích prohlásil, že bude vysvětlení kroku vyžadovat od ruského velvyslance, neboť zákaz této „respektované organizace“ považuje za absurdní.

Dnes začnu zvesela o zákazu kouření cigaret, byť konec už k smíchu nebude; polovina dětí ve věku do jednoho roku, jež zemřely na syndrom náhlého úmrtí, doplatily na to, že jejich matky v jiném stavu kouřily

Dnes začnu zvesela o zákazu kouření cigaret, byť konec už k smíchu nebude; polovina dětí ve věku do jednoho roku, jež zemřely na syndrom náhlého úmrtí, doplatily na to, že jejich matky v jiném stavu kouřily

Začnu zvesela anekdotou: Slepý zajíc skáče po lese a stoupne na hada. Zajíc: ”Promiňte, neviděl jsem Vás, jsem slepý” Had: “I Vy promiňte, také jsem slepý a neuhnul jsem. A co jste za zvíře?” Zajíc: “Nevím, nikdy jsem se neviděl. Osahejte mne a povězte jaký jsem.” Had se otočí okolo zajíce a povídá: “Máte jemný kožich, velké uši a malý čumák. Vy jste zajíc.” Zajíc se zaraduje. Pak osahá hada a povídá: “Jste tvrdý, studený, slizký a nemáte koule ani páteř… Vy musíte být Kalousek…”

 

Poslední domácí zprávy