• Pondělí, 16. prosinec 2019
  • Svátek má Rukojmí Albína

Ví Kubera, jak začala Albrightová na členy občanského sdružení Přátelé Srbů hystericky řvát: “Get out, get out!” Aktivisté jí vmetli do tváře, že je “balkánskou řeznicí”. Ta přešla do češtiny a označila je za „válečné zločince“
Počet návštěv: 3325

Ví Kubera, jak začala Albrightová na členy občanského sdružení Přátelé Srbů hystericky řvát: “Get out, get out!” Aktivisté jí vmetli do tváře, že je “balkánskou řeznicí”. Ta přešla do češtiny a označila je za „válečné zločince“

- Břetislav Olšer - Článek od - Břetislav Olšer -

Bývalá americká ministryně zahraničí a česká rodačka Marie Korbelová ze Smíchova, resp. Madeleine Albrightová, v úterý 22. října 2019 při setkání s předsedou Senátu Jaroslavem Kuberou vyjádřila přání, aby přijel do USA a jednal se zástupci Kongresu.

Kubera na Pražském hradě na pozadí konference, která se konala u příležitosti 20. výročí vstupu ČR do NATO, jako jediný z českých ústavních činitelů měl s Albrightovou bilaterální jednání.

Informoval o tom na svém webu Senát ČR. Kubera daroval Albrightové brož ve tvaru lipového listu, tiskový odbor Senátu uvedl, že šperk je z dílny českých šperkařů a jde o standardní protokolární dar Senátu. Lípa je českým národním stromem...Madeleine Albrightová během jednání s předsedou Senátu ČR Jaroslavem Kuberou. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávyFoto:  Petr Topič, MAFRA

„Chodím do Kongresu, ale protože jsem demokratka, nedostala jsem pozvání do Bílého domu. Je třeba, abyste do USA přijel, abychom propojili Senát Parlamentu ČR s Kongresem a jeho členy. Je hodně oblastí, ve kterých by mělo Česko s USA spolupracovat na parlamentní úrovni. Můžeme společně udělat velké věci,“ řekla Albrightová.

Hlavně doporučila šéfu Senáru Česka Kuberovi, aby zamířil do Kongresu na jednání s předsedou zahraničního výboru Sněmovny reprezentantů. A je ruka v rukávě; snad vám tam Maruška ze Smíchova dovolí kouřit...

Dnes mám po ruce Albrightové knihu “Nejlepší ze všech možných světů” i s fotografiemi z jejího dětství až po současnost. Poutavá literatura faktu, zaujme třeba úryvek o bombardování Miloševičova Srbska vojsky NATO:

“V pátek 7. května 1994 jsem právě skončila schůzku s Kofi Annanem, když mi můj výkonný tajemník Alex Wolf doporučil, ať se raději posadím. Nevíme to určitě,” spustil, “ale CNN hlásí, že NATO bombardovalo čínské velvyslanectví v Bělehradě… Brzy jsme se dozvěděli, že bombardéry B2 shodily bomby na budovu, kterou naši piloti považovali za jugoslávskou agenturu pro vyzbrojování. Naši zaměřovači agenturu tragicky zaměnili za podobnou budovu poblíž – čínské velvyslanectví… Osudný omyl způsobil smrt čtyř Číňanů a zranil dalších dvacet. Skutečnost, že velvyslanectví bylo zasaženo několikrát, vedla Peking k tomu, že nás obvinil z úmyslného útoku…”

Předtím si však chystalo NATO půdu pro svůj zásah a především jeho zdůvodnění. Po celý rok 1992 totiž chorvatské a bosenské jednotky bojovaly bok po boku proti srbské "invazi", až se nakonec vojskům podařilo prolomit obležení Mostaru a Srby z města vyhnat.

Již opravený most v Mostaru přes řeku Něretvu... Snímek Břetislav Olšer

Téhož roku se mezinárodní společenství pokusilo vyřešit krizi ustanovením mírové mise UNPROFOR, jejímž stěžejním úkolem bylo zajistit bezpečnost obyvatel jejich soustřeďováním v chráněných místech. Ta měla být schopna přijmout značné množství uprchlíků z bosenského území, avšak tento projekt se záhy ukázal jako nedostatečný a vojensky neúčinný. Jednotky totiž mohly fungovat pouze jako nárazník bez pravomocí zasáhnout.

Roku 1995, po 4 letech nemilosrdných bojů, ukončily občanskou válku v Jugoslávii Daytonské mírové dohody. V Bosně a Hercegovině vznikly v rámci jednoho státu dvě přesně definované jednotky s rozsáhlou mírou samosprávy: Chorvatsko-muslimská Federace Bosny a Hercegoviny a Republika srbská. Cena, kterou místní obyvatelé zaplatili za nezávislost, však byla příliš vysoká. Konečné počty uvádějí více než 100 tisíc mrtvých, většinou civilisté. Pouze v Mostaru přišlo z tehdejšího počtu 90 tisíc obyvatel o život přes 6000 lidí.

Dalším pokusem mezinárodní diplomacie byl návrh na rozdělení Bosny na tři stejně velká území, která měla být předána třem hlavním etnickým skupinám. Ani to ale nebylo řešením jednak idea moderního státu vyžaduje, aby menšiny mohly žít kdekoliv vedle sebe a byla zajištěna jejich bezpečnost, jednak zdejší etnické skupiny nejsou rozmístěny pravidelně. Nakonec bylo křesťanskému Srbsku ukradeno území přejmenované na islámské Kosovo...

Za účasti USA, resp: NATO, se rodilo Havlovo humanitární bombardování: Václav Havel – humanitární bombardování…

„Já jsem prezidenta Havla neměl rád a ani jsem si ho nevážil, považoval jsem ho za pokrytce. Na jedné straně maloval srdíčka a pak podporoval bombardování Bělehradu a Iráku. Za minulého režimu jsem fandil Západu i Spojeným státům, ale když NATO a USA napadly Srbsko, svého spojence z I. a II. světové války, a začaly podporovat etnika jako kosovské Albánce a muslimskou menšinu z Bosny, kteří dost často kolaborovali s fašisty, tak jsem na ně změnil názor,“ konstatoval při svých vzpomínkách světově uznávaný lékařský odborník (endokrinolog) z Ostravy profesor Rajko Doleček. (Víc v  odkazu na konci článku...)

Ale, nechejme "osudné omyly" svým tragickým osudům a pojďme k příjemnějším věcem; zopakujme si třeba příhody Marušky ze Smíchova, co rovněž byla v Česku, když Václav Havel slavil pětasedmdesátiny. Ten si pozval také svého dlouholetého kamaráda Vratislava Brabence, saxofonistu své oblíbené a s velkými obtížemi intonující kapely Plastic People Of Universe.

Ten na večírku naplnil pověst nespoutaného hipíka. Nejprve laškoval s exministryní zahraničí USA Madeleine Albrightovou, která z jeho vizáže byla totálně v šoku, pak do sebe naházel množství skleniček dobrého pití a při odchodu se seznámil s tím, jak v pražských Holešovicích působí gravitace. Přesto nedávnem svědčil proti členům StB; opět zřejmě pod vlivem... http://hedvicek.blog.cz/1111/narozeniny-starickeho-mocnare

Chce si vůbec pan Kubera připustit, s kým má tu čest? Ví, že skoro za vším v souvislosti s Albrightovou je třeba hledat tzv. nezávislost Kosova; tu považuje kníže Karel Spáč I. i brožovaná Madla za svůj největší politický úspěch, ale objevují se i pochybnosti. Zejména vzhledem k jejím obchodním aktivitám, které v Kosovu poté měla. Jak by také ne; všemožné angažování na straně Albánců se bývalé šéfce americké diplomacie na stará kolena vyplatilo.

Za 20 milionů eur (485 milionů korun) prodala její firma Albright Group jako spoluvlastník firmy Ipko, hlavního mobilního operátora v Kosovu, svůj vlastnický podíl. Kosovský Telekom má více než milion předplatitelů v mobilní síti a asi 100 000 uživatelů pevných linek. Finanční zručnost a politický protekcionismus i známost s Thaçim udělaly své. Při oslavné vzpomínce na započetí šéfování ministerstvu zahraničí USA si může Maruška ze Smíchova spokojeně zamnout ruce… Holt, já na bráchu, Thaçi na mě...

Foto: MAFRA

Na nedávné výroční konferenci pražské pobočky amerického myšlenkového trustu Aspenský institut měla Madeleine Albrightová na klopě brož sovy, jakože jde o chytré lidi. Pro Putina by zvolila brož zvířete, co požírá jiná zvířata… Krokodýla. Možná by si ji najali majitelé firmy Lacoste jako chodící klamavou reklamu… Je na sebe náramně pyšná, že započala éru „read my pins“ („čtěte mi z broží“).

Všechno ale vlastně začal irácký diktátor Saddám Husajn. Přirovnal totiž tehdy ještě vyslankyni USA při OSN k hadovi. Albrightová si pak na hlasování o sankcích proti Iráku vzala právě brož ve tvaru hada... Dala by si pro setkání s nynější svým miláčkem Thaçim brož ve tvaru pokoutně prodaného lidského orgánu, třeba srdce... ?

Hlavou tohoto dobře organizovaného bestiálního způsobu vydělávání peněz byl podle mnohých indicií a svědectví sám Hashim Thaçi, jeden z předáků UÇK, který byl v té době premiérem tzv. samostatného Kosova. Studoval filozofii a historii na univerzitě v Prištině. Po studiích emigroval do Švýcarska, kde se seznámil s představiteli albánské komunity. Byl jedním ze zakladatelů albánského hnutí odporu, napojeného na albánskou mafii.

V březnu 1994 se stal politickým velitelem UÇK, kde dostal přezdívku „Snake” (Had). V roce 1998 zahájil tajná jednání s americkými vyjednavači, v kontaktu byl s tehdejší ministryní zahraniční věcí USA Madeleine Albrightovou. Díky těmto kontaktům si vysloužil přezdívku “miláček Albrightové.” Dosavadní výsledky vyšetřování “vražedné kosovsko-albánské kauzy” ukazují, že nynější prezident Hashim Thaçi se asi viděl v “metodách” chorvatských Ustašovců.

Vydělal si nejmíň čtyři milióny dolarů na prodeji orgánů srbských zajatců. Kolik to bude dnes, když k tomu přičteme i orgány nigérijských obětí? Místopřísežně to prohlásil anonymní svědek K-144, chráněný haagským tribunálem, jak napsal švýcarský list Tagesanzeiger. Svědek K-144 tvrdil, že obchod s orgány zajatců se odehrával přes Itálii, v přímé režii Kosovské osvobozovací armády (UÇK) a s tichým souhlasem albánské vlády a pod záštitou vojsk NATO.

 Je veřejným tajemstvím, že během bombardování Jugoslávie letadly NATO na jaře 1999 byl dnešní kosovský prezident Thaçi jedním z hlavních spojenců NATO a jedním z několika málo lidí, se kterými NATO koordinovalo své útoky. Sám jednou prohlásil: „Není pravda, že NATO nemělo pěchotu. Pěchota NATO – to jsme byli my! UÇK…!”

„Nevěděli jsme, že se to dělá pro kriminální cíle. Stál jsem vedle zajatce a D. mi ukazoval na jeho prsou, jak mám řezat. Kdy uviděl zajatec skalpel, začal křičet a prosit o milost, začal se nám vytrhávat, drželi jsme ho ale pevně. Dostal jsem strach a začal jsem se třást. Kdybych řekl, že to nemohu a nebudu, bylo by to neplnění rozkazu, a byl bych zastřelen. To vím, protože předtím už zastřelili dva lidé, kteří to odmítli dělat, a jednoho zranili“, citují noviny výpověď očitého svědka.

Po skončení konfliktu zůstalo Kosovo pod správou OSN – až do 17. února 2008, kdy jednostranně vyhlásilo samostatnost. Vyšetřovatelé zjistili, že oběti obchodu s orgány byly pohřbeny v masových hrobech v Albánii. Zpravodajská agentura Beta přeložila část knihy Ponteové do srbštiny. Ve vraždícím tzv. „žlutém domě“ byl nalezen použitý lékařský materiál a stopy krve na podlaze. Doličné předměty byly podle novináře zaslány do Haagu k analýzám, výsledky však nikdy nepřišly – materiál byl zlikvidován.

Všichni prý skončili ve “žlutém domě” v albánském Burelu. Zde měli specialisté najatí tehdejší Kosovskou osvobozeneckou armádou (UÇK) zajatcům ve speciální pitevně odebrat ledviny, jádra a srdce a nedobrovolné dárce povraždit. Orgány pak mířily na “Západ i Východ, do Turecka, Saúdské Arábie…“

Zvedá se mi tlak zvláště při vzpomínce na Jasenovac – největší vyhlazovací koncentrák v Chorvatsku, který byl během druhé světové války třetí “nejproduktivnější” tábor po Auschwitzu a Treblince. Byl jsem ve všech třech. Jednalo se o komplex, rozprostírajících se na ploše přes 240 kilometrů čtverečních.

V noci 29. srpna 1942 Ustašovci podřízli hrdla 1 360 vězňům. Používali řeznické nože, zvané “srbosjek” nebo „podřezávač Srbů“. Bylo uspořádáno klání; vítěz soutěže byl nazván “králem podřezávání hrdla”. Odměnami byly zlaté hodinky, smažené sele a sud vína… Utrpení Srbů však neustalo…

“Get out, get out!” říká něžně Jana Maruška Korbelová ze Smíchova...

Paní Albrightová, rozená Korbelová, si však svoji smíchovskou hlavu neláme s obchodováním orgánů nevinných lidí. Na své dětství a na to, jak to vlastně všechno bylo s Československem v letech 1937–1948, vzpomíná „v osobním příběhu o paměti, Československu a válce“ – tak zní podtitul jejího bestselleru “Pražská zima”.

Nedávno jej v češtině vydalo nakladatelství Argo; křtila ho v pražském knihkupectví. Napadlo mě, že bych ji ve slavnostní atmosféře mohl oslovit a říct brožované Madle ze Smíchova laskavě, že jsem ji chtěl navštívit už v New Yorku v sídle mise USA při OSN, ale nebyla tam. Asi měla řízení v Bělehradu...

Předběhl mě Jaroslav Foldyna (ČSSD); jinak také čestný předseda občanského sdružení Přátelé Srbů na Kosovu, a demonstranti, kteří dlouhodobě upozorňují na porušování základních lidských práv v této jihosrbské provincii. Chtěli někdejší ministryni zahraničí USA vyjádřit svůj negativní postoj vůči její tehdejší balkánské politice, jež vyvrcholila bombardováním civilních cílů v Jugoslávii a to včetně nemocnic či škol.

Dokumentarista Václav Dvořák během autogramiády věnoval Madeleine Albrightové DVD se svým filmem “Uloupené Kosovo”, na což se prý exministryně zahraničí USA ještě vstřícně usmívala. Když však viděla plakáty, které zobrazovaly důsledky její zahraniční politiky, tedy umírající srbské děti, kontroverzní obchody s kosovskou telekomunikační společností IPCO nebo etnické čistky na Srbech v Chorvatsku, dovedlo ji to k nepříčetnosti.

Členové sdružení totiž chtěli na plakáty také její autogram. Albrightová začala na aktivisty hystericky řvát: “Get out, get out!” A obrázky roztrhala. Aktivisté Albrightové vmetli do tváře, že je “balkánskou řeznicí”. Ta přešla do češtiny a označila je za „válečné zločince“…

Vstříc ke světlým zítřkům humanitárních bombardování...

Inu, věděl šéf senátu Kubera, jak začala Albrightová na členy občanského sdružení Přátelé Srbů hystericky řvát: “Get out, get out!” Aktivisté jí vmetli do tváře, že je “balkánskou řeznicí” a ta bryskně přešla do češtiny a označila je za „válečné zločince“... To jsou mi paradoxy, že dramatiku Havle Václave, na něhož jeho disidentský kolega Cibulka zakřičel: "Vašku, jsi prase, jsi prase, jsi hovado..."

Proč válečný veterán a uznávaný vědec Rajko Doleček přestal věřit Západu: http://www.rukojmi.cz/clanky/1609-prof-mudr-rajko-dolecek-drsc-po-bombardovani-srbska-jsem-prestal-byt-priznivcem-zapadu

Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/pojede-kubera-do-usa-albrightova-ho-pozvala-na-jednani-se-zastupci-kongresu.A190312_155116_ln_domov_ele

Bruselské bojové plemeno bulteriér zvané NATO, slyšící na aport: “Ber ho, trhej a přines!”

Když NATO krylo v Kosovu narkomany, kuplíře a kšefty s lidskými orgány…

Bože, děkujeme, že Mařenka ze Smíchova nechce jít na pražský Hrad…

Na Madeleine Albrightovou jedině s broží kejhající husy na klopě…

Já na Thaciho, Thaci na mě, aneb Maruška ze Smíchova…

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

12.11.2019 19:13

Kubera je obyčejný podrazák.On moc dobře ví,co je ta obludná babizna zač a vůbec mu to nevadí.Jeden z vítačů islámských migrantů,který se jich prý nebojí.Ani se bát nemůže.Až se tady stanou vedoucí silou,on už bude řadu le pod drnem a na ostatních mu nezáleží.Popisovat řádění ježibaby je zcela zbytečné.Ti,co myslí,vědí o co jde a ty ostatní,co jsou její příznivci,jí budou vždy podporovat.Že se kamarádila s vrahy není pro tyto "demokraty" typu Kubera nic špatného.Oni to dělají také,že jsou ve spolku s podvodníky a zda jsou to také vrazi je nezajímá.Zkrátka "demokracie" podle českých politiků!


 
Ten luxus neměli předchůdci Borise Johnsona; ani iniciátor referenda David Cameron či Theresa Mayová. Johnson dosáhl nejlepšího výsledku od éry premiérky Margaret Thatcherové v 80. letech; po více než 9 letech, co jsou konzervativci u moci

Ten luxus neměli předchůdci Borise Johnsona; ani iniciátor referenda David Cameron či Theresa Mayová. Johnson dosáhl nejlepšího výsledku od éry premiérky Margaret Thatcherové v 80. letech; po více než 9 letech, co jsou konzervativci u moci

Je třeba jásat? Kolik bude stát skoro čtyřleté pídění se po brexitu? Tomuto mnoha miliardovému tunelu nejen v Evropě na úkor daňových poplatníků nenapomůže drtivé vítězství konzervativců Borise Johnsona; znamená brexit na konci ledna a proměnu Británie podle konzervativních plánů v následujících měsících a letech.

Vzpomínka: Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny vzkaz od Tomáše Etzlera: „Tem patetickym cechackym utokum na moji osobu se smeji. Utocit na meho 30 let zesnuleho otce je jina vec. jste dobytek. Prekrocil jste hranici Olsere. Snad Vas potkam…“

Vzpomínka: Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny vzkaz od Tomáše Etzlera: „Tem patetickym cechackym utokum na moji osobu se smeji. Utocit na meho 30 let zesnuleho otce je jina vec. jste dobytek. Prekrocil jste hranici Olsere. Snad Vas potkam…“

Jak baron Prášil, pardon, ne šlechtic, nýbrž právě ten potulný žvanil Tomáš Etzler poskytl nedávno dlouhatánský rozhovor pro SeznamZprávy mimo jiné odpovídal na otázky. Čína, kam se podíváš. Česko už několik týdnů řeší spory s touto komunistickou zemí.

Jan Padych - Lámání křížů (5.)

Jan Padych - Lámání křížů (5.)

Hezkých pár hodin trčel ve svém pokoji. Sotva mrštil tašku s učením do mezery mezi skříní a knihovničkou, hodil se na lůžko a ležel jako mrtvola. Kdosi několikrát nahlédl, ale on ani neuznal za vhodné se pohnout, aby viděl. Nechtěl se hýbat. Manuel se taky nehýbe. Drží ho někde v lednici, má úplně všechno za sebou. Satan s ním!

Poslední domácí zprávy