• Pátek, 28. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Lumír

Tati, proč máme ve škole volno?
Počet návštěv: 921

Tati, proč máme ve škole volno?

Přemysl  Votava Článek od Přemysl Votava

Děti mají prázdniny, zaměstnanci volno, supermarkety mají zavřeno. 28. říjen je nejvýznamnější státní svátek, den zrození Československa. Mladší generace o událostech, které se staly před 101 lety, už toho moc neví, vlajkou máváme jen při hokeji, či fotbale. Slova hymny mnohdy neznáme, proč jsme doma ani netušíme!

Před 101 lety se blížil konec 1. světové války, Rakousko – Uhersko umíralo. 28. října 1918 vyvrcholilo dlouholeté úsilí našeho a slovenského národa o získání novodobé samostatnosti.

Náměstí českých a moravských měst se naplnila davy jásajících nad rozpadem monarchie.  

Dnes na staleté úsilí našich předků poněkud pozapomínáme, nebo dokonce znevažujeme.   V televizi se mihne jen krátký televizní spot z lánského hřbitůvku s fotografií našeho prvního prezidenta. U pomníků padlých z první světové války se objeví věnce. U příležitosti státního svátku prezident republiky předá význačným osobnostem státní vyznamenání. Stává se ale pravidlem, že i tento slavnostní akt dokážeme v médiích znevážit. Vyznamenané osobnosti  dokonce urazit.  

Ne vždy jsme tento svátek mohli slavit, přesto jsme jej nosili v sobě. Připomínali jsme si odvahu i prozíravost Tomáše G. Masaryka, pracovitost Dr. Edvarda Beneše, ale i úsilí dalších „mužů 28. října“. Dokonce  ani v době nesvobody, kdy se kácely pomníky zakladatelů našeho státu,  jsme nezapomněli na jejich odkaz. 28. říjen se stal svátkem národním i přes pokusy o  jeho revizi či přebarvení, včetně pokusů o vylepšení obrazu starého mocnářství.

A tak se i stalo, že do  Pantheonu Národního muzea se „nám vrátil“ František Josef I., místo mu  udělal Julius Fučík, hrdina druhého odboje, ale se „špatným“ kádrovým profilem. 

Pro tyto dny svobody umírali naši vojáci na frontách obou světových válek. Umírali v uniformách rakousko-uherské armády, i v čs. legiích. Za Protektorátu umírali hrdinové v domácím odboji i v uniformách našich zahraničních armád. Z jejich statečnosti se zrodilo svobodné Československo. V každé i v té poslední vesničce, je pomník obětí obou světových válek. Jen z té první světové války se nevrátilo přes 100.000 našich předků. A z doby německé okupace další statisíce… Poučili jsme se z historie? Vážíme si jejich odkazu?

Tento státní svátek není divadelní scénou a  ani místem k vyřizování osobních účtů politiků. 28. říjen je významným svátkem České republiky.  Připomínám to známé Masarykovo rčení: „Tož demokracii bychom měli, teď ještě mít nějaké ty demokraty!“  

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

25.10.2019 19:15

Je to Masarykův velký omyl.Nemáme ani demokracii a ani demokraty.Tím nakonec nebyl tak docela ani on.Nechal střílet do vlastních občanů,kteří chtěli práci,aby uživili své děti.Takže svátek to sice je,ale ani zdaleka tak významný,jak nám říká pan Votava.Vznikla Československá republika a nic jiného,než pokles významu německého jazyka se vlastně nestalo.


 
Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy

Neziskoví škůdci

Neziskoví škůdci

V pondělí proběhlo u Krajského soudu v Pardubicích jedno docela zajímavé a poučné stání. Pětice už dříve odchycených migrantů z...