• Neděle, 27. září 2020
  • Svátek má Rukojmí Jonáš

30 let svobody? Ne. Bylo to fajn, ale ke svobodě vede ještě dlouhá cesta
Počet návštěv: 1211

30 let svobody? Ne. Bylo to fajn, ale ke svobodě vede ještě dlouhá cesta

František Matějka Článek od František Matějka

V roce 1989 jsem sedl do autobusu, abych se mohl přidat k ostatním. Cinkal jsem klíči na Václaváku v Praze a chtěl svobodu. Bylo mi 19. Uplynulo 30 let a já se rozhlížím kolem a hledám, kde ta svoboda je.  

Když jsem tam tehdy stál, říkal jsem si, že teď to přijde. Konec komisí a institucí kontrolujících a schvalujících, jestli je člověk dostatečně politicky uvědomělý, aby mohl dělat to či ono. Konec systémové buzerace. Konec popotahování lidí za to, že ve veřejném prostoru řeknou nahlas, co si myslí. Konec vyhazování ze zaměstnání za politické postoje. Konec doby, kdy lidé mluvili jinak doma a jinak v práci, aby neměli problémy. Konec udávání, šmírování, nasazování provokatérů. Konec vlády jedné strany. Konec jediné správné pravdy. Konec špinění jedné světové strany a nekritické adorace druhé. Konec závislosti politického vývoje u nás na rozhodování za našimi hranicemi. Konec naší účasti ve spolku, ve kterém silové složky mlátí lidi v ulicích. Konec trestání lidí preventivně, protože by mohli něco provést. Konec doby, kdy jste z televize slyšeli slova o rozvracečích socialistického zřízení hned po tom, co vám ukázali nadšené svazáky, straníky a hrdiny socialistické práce. Konec doby, kdy pár lidí se správným profilem ve správné funkci řídilo osudy všech.

Když jsem tam tehdy stál, říkal jsem si, že teď to přijde. Začátek doby, kdy si lidé budou moct dělat a říkat, co chtějí, aniž by je za to někdo perzekvoval. Jediným kritériem bude, že svobodným projevem a činy nebudete smět fyzicky či na majetku poškodit jiného. Začátek doby, kdy vás v práci budou posuzovat podle toho co umíte, ne podle kádrového profilu nebo uvědomělosti rodičů. Zrod politicky neregulované výroby, služeb a obchodu. Otevření trhu celému světu. Začátek doby bez indoktrinačních nástěnek ve školách a jejich nástěnkářů, oslavujících povinně výstřižky z novin budovatelkou atmosféru. Zrod doby, ve které si hrdá a samostatná republika bude o svých věcech konečně rozhodovat sama. Těšil jsem se na svobodu.

Je rok 2019. Uplynulo 30 let od doby, kdy jsem tam stál a říkal si, že teď to přijde. Co přišlo? Co máme? Co jsme získali? Rozhlížím se kolem sebe a místo svobody nacházím namátkou:

- Ve školách visí ideologické nástěnky a jejich nástěnkáři oslavují pečlivě natištěnými propagačními materiály budovatelskou atmosféru.
- Rodiče se stejně jako dřív občas obávají, jestli jejich dítě neřekne ve škole něco nevhodného.
- Lidé opět říkají něco jiného doma a něco jiného v práci a ve společnosti.
- Pro jiný názor je na některé vyvíjen mediální dehonestující tlak, na základě kterého jsou následně dobrovolně odejiti ze zaměstnání. Vzdali to.
- V televizi vidím nekritickou adoraci jedné světové strany a systematické špinění té druhé.
- Lidé jsou trestáni za verbální trestné činy. Presumpce neviny neplatí. Lidé stojící před státními úřady a soudy musí dokazovat svou nevinu.
- Trh zboží, práce a kapitálu není volný, nýbrž jednotný. Obchodovat s celým světem nejde, protože někdo v politické funkci rozhodl o zavedení sankcí.
- Lidé jsou buzerováni od rána do večera tisíci formuláři, razítky a povoleními. Česká republika má více než 2 miliony zákonů, nařízení a předpisů. Přitom v roce 1990 jich bylo jen cca 500 tisíc.
- Máme nejvyšší zdanění práce široko daleko. Společně s dalšími daněmi sebere stát lidem každý měsíc většinu toho, co vydělají.
- Podnikatelé a živnostníci nemohou svobodně rozhodovat o tom, komu co prodají, koho obslouží a jak použijí svůj majetek, na který si vydělali. Regulace došly tak daleko, že už to chvílemi smrdí takovým novým malým znárodněním.
- Banán, ananas, mandarinku nebo pytlík buráků už koupíme všude a celý rok. Bez fronty a pořadníku. Akorát naše národní ryze domácí produkty, ve kterých jsme byli soběstační, abyste hledali lupou.
- Někteří lidé častěji využívají možnost cestovat na občanský průkaz přes hranice, které nejsou kontrolovány. Jenže jsme to vyměnili za permanentní šmírování všech. Kamery, software na rozpoznávání obličejů, sledování registračních značek našich aut, údaje z bank o platbách, data od mobilních operátorů o našem pohybu a komunikaci. Sen každého autoritáře.
- Na sociálních sítích fungují lidé, kteří práskají a udávají jiné lidi za jejich názory. Dosáhli podle mě stejné morální úrovně, jakou měli svého času gestapo nebo estébáci. Změnily se jen metody, ale cíl zůstal. Jinak smýšlející lidé prostě nesmí projet za žádnou cenu.
- Různé menšiny lidí opět řídí ostatní, přičemž společným rysem je upravit a ohnout za použití legislativního násilí životy většiny k obrazu svému.
- O mé zemi zase rozhodují politici v cizích zemích za našimi hranicemi.
- Ve státech, se kterými jsme v nové politické unii po tom, co jsme před třiceti lety z jiné odešli, mlátí silové složky lidi v ulicích.
- Lidé už nemusí utíkat přes ostnaté dráty ven z republiky. Na druhou stranu neexistuje ochrana hranic, která by zarazila příchod jiných lidí, o které tu zjevná většina ale vůbec nestojí.
- Nemáme v podstatě vlastní armádu, která by mohla v případě potřeby bránit naši zemi. Taktně pak mlčíme, když třeba nějaký náš partner v NATO vyrazí válčit do cizího suverénního státu.

Jo, máme se lépe než před 30 lety. Tedy alespoň většina z nás, mě nevyjímaje. Já jen říkám, že svoboda vypadá jinak. V mnoha ohledech jsme zase tam, odkud jsme v roce 1989 vypadli. Změnily se jen světové strany a místo žlutého srpu a kladiva na rudém pozadí tu na těch nástěnkách máme žluté hvězdy na pozadí modrém. A zatímco v televizi adorují své eurounijní soft verze Kim Čong-una s lidštějšími tvářemi, lidé toužící po svobodě, nezávislosti České republiky a odchodu z EU jsou za nežádoucí novodobé imperialistické brouky.

Miluju Českou republiku. Opravdu. Narodily se tu generace mých předků z obou stran. A právě proto, že tuhle jednu z nejbezpečnějších zemí na světě miluju, nemůžu letos slavit 30 let svobody. Svoboda totiž podle mě vypadá jinak. Útěchou nám budiž, že jsme v porovnání s drtivou většinou států v Evropě stále ještě nejsvobodnější zemí. To, co se děje ve Francii, Německu, Španělsku, Portugalsku, Belgii, Nizozemí, Itálii, Řecku, Švédsku, ale třeba i ve Velké Británii, je už úplně jiný level. Také proto chci pryč z EU. Na národní úrovni totiž stále ještě existuje naděje na výměnu lidí u moci. Politiky ve výše uvedených zemích, kteří o nás rozhodují, mají větší hlasovací sílu než my, a které zvolili občané v jiných státech s vlastními problémy, nevyměníte z České republiky nikdy.

Ať žije Česká republika. Ať žije svoboda! Těch 30 let bylo fajn, ale ke skutečné občanské svobodě vede ještě dlouhá cesta.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

27.10.2019 19:25

Svoboda v této zemi není!Nebyla před převratem a ani po převratu se nám nezjevila.Ano,můžeme jezdit do zahraničí bez omezení.Máme banány po celý rok,což dříve nebylo a po převratu každý omílal banány a mandarinky.Já jsem jezdil na tremp a nikdy jsem nezažil,že by mne někdo kontroloval.Je to jen smyšlenka se snahou zamluvit nynější šmírování lidí.A jediní,kdo se cítí být svobodní,jsou ti,co po převratu rozkrádali majetek tohoto státu a kradli jak straky.Ti ostatní sami musí zvážit,nakolik se cítí být svobodní,protože svoboda je příliš široký pojem a tady se zapomnělo,že moje svoboda končí tam,kde začíná svoboda jiného.A tak jsme zůstali trčet v té nesvobodě minulého režimu.


 
Josef Andrle

Josef Andrle

27.10.2019 15:04

Hezký den.Nejsem pisatel ani nejsem vzdělán.Stručně . Takových a podob.článků jsem četl za ty léta snad stovky. Některé nenávistné, některé konstatující.Nedavno tu byl příspěvek o svobodě 90.let.kde pisatel se rozplýval nad tou rádoby svobodou.Co je to svoboda? Definujete jí někdo.Marxistická téže nazývá svobodu jako poznání nutnosti.Ta druhá,ta současná nazývá svobodu jako svoboda člověka, můžete mít pocit ůtlaku,ale odstraněním tohoto útlaku neznamená, že jste svobodní.Dnes se zde démonizuje STB, slyším v televizi,že české trampy kontrolovala STB na nadrazichz?!?!!!To silně pochybuju.Ti byla tajná služba jako každá jiná A pokud se vám její příslušník nelegimitoval, tak nikdo nevěděl nic. Myslíte,že dnes tyto služby nepoužívají nekalé praktiky? Podrazy?Mystifikace? Manipulace?Odposlechy? Špiclování?Konfidenty? Donašeče? Práskače?Ale požívají a kdo myslí že ne,tak velmi,ale velmi naivní.Proto bych už nechal STB být a díval se kupředu,co ještě pěkného nás tady čeká.Chodim po ulici, potkávám policisty, uniformované i ty tajné,neb je znám a dle smyslu i poznám.Kdyby jejich nenávistné pohledy mohly zabíjet, jsem mrtvý.Samozřejmě to dávám do souvislosti s mými komentáři na internetu, Novinky,Facebook a jiné a jiné.Tak je to tedy.Já osobně z této doby dobrý pocit nemám.A bude hůře.Zatím "svobodně" píši. Uvidíme jak dlouho.


 

27.10.2019 10:09

Rozčarování... Před třiceti lety jsme se semkli tak, že se jednomyslnost stala pojmem. Ze statisícových davů šel respekt a naháněl strach všem, kdo měli míru nesvobody za socialismu na svědomí. Jenomže samet je samet. Kolovalo pravdivé heslo znějící: "Nechte samet sametem, pánové a dámy, buďto s nimi zametem, nebo oni s námi". A tak se také stalo. S podvodníky a rozkrádači jsme nezametli a ti se nám za to odvěčili tím, že vytvořili vrstvu rozkrádačů, která co mohla zprivatizovala se ziskem do vlastní kapsy. Další vykukové založili banky, kampeličky a fondy o nichž předem věděli, že je do poslední koruny zevnitř vykradou. Umožnili jsme tedy těm, proti nimž jsme se postavili, aby se nám pomstili tím, že všechno všem rozkradli před nosem. Byli to bývalí estébáci. Nikdo cizí se do jejich struktur nedostal. Připravili nás svým záškodnictvím o stovky miliard korun. O provázanosti téchto mafií jsem již psal. Bylo naprosto logické, že se soudruzi z moci výkonné a zákonodárné velice dobře znali. Všichni beze zbytku museli být straníci a měli spolu neformální vztahy. Tykali si a vycházeli si vstříc. Proto se stalo, že zločiny s obrovskými národohospodářskými ztrátami nikdy nebyly, ani nebudou vypátrány, vyšetřeny. Kdo volá po jejich potrestání je naiva. Mohl by si nasadit čapku s rolničkami. Jistě všichni víme, že v případě změny systému, převratu, měli tito jedinci páchat co největší diverzní akce proti novému systému. A tak se také stalo. Tito megazloději odstranili z cesty všechny, kdo jim v rozkrádání státního majetku chtěli zabránit. Bylo vedeno několik mistrně provedených procesů vůči těm, kdo je chtěli ohrozit. Naivní lidé jejich smyšlenkám šířeným po dlouhé měsíce dnem i nocí uvěřili natolik, že volali po potrestání těch, kdo se údajně dopustili těch zločinů. Zcela jsme zapomněli, že veřejný linč spojený s obžalováním údajných pachatelů byl pouhou dehonestací. (Nedošlo nám, že úmyslně nebyl veden soudní proces do té doby, než se podařilo "viníky" smést z politické scény. Proces tak připomínal svou informatikou: "Co by, kdyby", soudní proces proti Miladě Horákové). Až po čase proběhl soudní proces, kdy se po výpovědích desítek svědků zjistilo, že dotyčný nic neprovedl. Byla mu přiznána částka 360.000.-Kč odškodného. (Strůjci podvodu je ze svého nezaplatili, ale daňoví poplatníci). A tak jsme posílili svým pasivním odevzdáním se blábolům mainstreamu kmotrovskou scénu. Nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem. Jsme spoluviníky současného stavu, protože si naivně necháme vtloukat do hlavy děje, jež se nikdy nestaly. Nemůžeme dnes bojovat proti chobotnici, kmotrům, protože jsme je svými stanovisky a předčasnými odsudky posílili. Udělali jsme z nich to, čím dnes jsou. Jenom zlomku občanů došlo, že štvanice proti vybraným jedincům může být podvod. Hledáme viníky. Že by Havel, že by Klaus ten marast osobně zavinili. Podívejme se raději na sebe do zrcadla. Spatříme v něm viníka. Stačilo, abychom naletěli falešným zprávám a nepočkali si na právoplatný rozsudek vynesený soudem. Ten zněl: Nevinen v evšech bodech obžaloby. Jméno neuvádím, není v tomto případě důležité. Jde o míru naivity, s jakou přistupujeme k tak závažným otázkám, jako je vynesení celospolečenského odsudku, trestu nad někým, o jehož vině jsme přesvědčeni, aniž by proběhl soudní proces. Že nám právě tato naše naivita vyrazila každému z nás z kapes desítky tisíc korun na ztrátách je víc, než jisté. Obžalovat konkrétního jedince z toho, že je za všechno osobně vinen, je ukázkou toho, že sami nejsme schopni megarozkrádačkám zlodějů zabránit. Až příliš dáme na to, co sami zločinci rozhlásí o těch, kdo jejich řádění chtěli vystavit stopku. S jakým nadšením jsme jako jeden muž jejich smyšlenky podpořili a volali po tvrdém trestu pro viníka, který, jak se nakonec ukázalo, nic nespáchal. Potom se nesmíme divit, že jsme o všechno přišli. Že ani ta voda nám nepatří. ......Mějte se hezky. ....PS: Napsal Jiří Přibyl.


 
Budeme donuceni v rouškách už dožít?

Budeme donuceni v rouškách už dožít?

Málokdo si pokládá docela zásadní otázku: Čeho vlastně chceme dosáhnout těmi drastickými omezeními, které na nás naše vlády každým dnem navalují? Na co čekáme?  Vždyť už od března vládnoucí panáci téměř po celém světě “bojují” proti Covid-19. Téměř zastavili ekonomiku, obrovsky zadlužili další generace, orouškovali a do karantény poslali celé národy. A výsledek? Veliké nic! Vir je tu stále s možná ještě větší intenzitou než na jaře. K čemu tedy jsou všechna ta opatření?

Na pozadí koronaviru a za vašimi zády se dějí neskutečné věci. Vláda i senát mlčí a Česká televize toto téma ignoruje. Kdo to platí??

Na pozadí koronaviru a za vašimi zády se dějí neskutečné věci. Vláda i senát mlčí a Česká televize toto téma ignoruje. Kdo to platí??

Není to tak dlouho, co České soudy řešili kauzu Walderode. Šlo asi o drobné, když byly zcela protiprávně navráceny majetky tohoto rodu, který vědomě kolaboroval s nacisty a sám Walderode byl důstojníkem abwehru a nosil nacistickou uniformu. Co jsou to 3 miliardy korun že??? To Český daňový poplatník zvládne. Vždyť podvod s církevními restitucemi také zvládá platit. Jenže nyní na nás jdou nacističtí pohrobci rodu Lichtensteinů a to už je průšvih obřích rozměrů se značnými politicko - ekonomickými dopady, ale i s dopady do soukromého života značného počtu obyvatel. Mnoho o tom asi nevíte, ale soudy už běží a není žádná jistota jak prodejná Česká justice bude reagovat. Lichtensteinové chtějí zpět své majetky a to bez ohledu na Benešovy dekrety a Postupimskou dohodu, či Pařížskou konferenci.

K lékaři bez papírů?

K lékaři bez papírů?

Stalo se vám někdy, že jste přišli na kontrolu ke svému lékaři a výsledky vašich krevních testů zůstaly doma na stole? Mně ano, a několikrát. Proto moc dobře vím, co v takové situaci následuje. Váš lékař nemůže správně stanovit diagnózu, jelikož nemá kompletní přehled o vašem zdravotním stavu. Co to pro vás znamená? Přijďte druhý den znovu a nezapomeňte - papíry s sebou

Poslední domácí zprávy

Peníze nejsou všechno

Peníze nejsou všechno

Až moc dobře si pamatují mnozí z nás hlášku přisuzovanou Václavu Klausovi „Peníze až v první řadě“. A teď se ukazuje, že peníze...