• Pondělí, 16. prosinec 2019
  • Svátek má Rukojmí Albína

Dnes by se Václav Havel těšil úctě mezi nejširšími vrstvami, ale o to se sám připravil. Profesor Budil osvětluje klíčový historický moment
Počet návštěv: 327

Dnes by se Václav Havel těšil úctě mezi nejširšími vrstvami, ale o to se sám připravil. Profesor Budil osvětluje klíčový historický moment

-  Rukojmí.cz - Článek od - Rukojmí.cz -

30 LET OD LISTOPADU 89 Jsme více svobodní než před několika desítkami let? Normalizační komunisté u nás zastávají nejrůznější vlivová místa a je k nim přistupováno velmi selektivně ze strany médií a „vlastníků pravdy a lásky“. Životní omyl Václava Havla byl, že se ocitl ve špatnou chvíli na špatném místě. To mimo jiné uvádí světově uznávaný filozof, profesor Ivo Budil v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. Kdyby Sovětský svaz vydržel ještě několik málo let a nebylo Michaila Gorbačova, který se nechal Západem zkorumpovat svým kultem, mohlo být rozdělení světa zcela jiné.

Na jedné straně skepse, na druhé bezbřehý optimismus. Jaký je podle vás vývoj za posledních deset, dvacet a vlastně celých třicet let od sametové revoluce? Dostal určitý směr nebo level naším vstupem do EU nebo zařazením se do NATO?

Myslím, že moderní české dějiny lze chápat jako sérii diskontinuit, které jsou často pokládány za historické „prohry“ či „selhání“, ale jež mohou být zdrojem důležitých historických zkušeností. V roce 1938 jsme se dozvěděli, že nelze spoléhat na žádné zahraniční spojence a že bez aktivní, i když zdánlivě beznadějné obrany národní svrchovanosti se stáváme pasivním objektem vnějších mocenských zájmů. V roce 1948 jsme se přesvědčili, že legitimní touha po sociální spravedlnosti by se neměla upínat na utopické radikální a aktivistické projekty. Rok 1968 nám přinesl lekci o potřebě promyšlenější a realističtější strategie při prosazování národních emancipačních zájmů. Rok 1989 se vymyká tím, že z něj vlastně žádné historické ponaučení nevyplývá. Byla to kolektivní oslava konce studené války, kterou za nás vybojovali jiní.

Anketa

Chcete generála Petra Pavla za prezidenta?

 
7%
 
93%
hlasovalo: 22541 lidí

 

Po zkušenostech se vstupem do EU nebo do NATO víme, že žádný „konec dějin“ nebo „konečné řešení české otázky“ neexistuje. Nikdy se nestaneme součástí žádné mezinárodní politické či vojenské instituce, která by byla zcela v souladu s našimi národními zájmy. Vždy se budeme znovu a znovu ocitat v situacích, kdy budeme muset volit mezi loajalitou vůči vlastní národní komunitě a podřízeností vnějším silám, které ohrožují naši národní svrchovanost a morální integritu. Schopnost správného rozhodnutí v krajních historických situacích na základě demokratické souhry mezi vládnoucími elitami a širokými lidovými vrstvami je dokladem národní zralosti a moudrosti.

Dvacáté století k nám nebylo příliš milosrdné. Vybavilo nás však instinktivní schopností rozpoznávat hrozby, kterým západní, historicky šťastnější národy přímo před našima očima podléhají, a které zahrnují různé varianty neomarxistického radikalismu, globální korporativní znevolnění, nezvládnutou migrační krizi či klimatický alarmismus podrývající ekonomický a technologický rozvoj. Máme proto ojedinělou příležitost vytvořit svébytné svobodné a prosperující národní společenství vycházející z naší tradice, mentality a dějin, a imunní vůči ideologickým iluzím a lžím. Nebude to snadné, protože čelíme početným nositelům výše zmíněných postojů, jejichž agresivita a netolerance roste úměrně s tím, jak jejich vliv v mezinárodním prostředí slábne.        

Je podle vás u nás svoboda? Různí lidé si jistě svobodu představují odlišně. Máme ji chápat jako v názvu polské vládnoucí strany, tedy „právo a spravedlnost“?

Jestliže jste ochotni se vzepřít ideologickému tlaku mainstreamových médií a levicově liberálních kruhů, řídíte se zdravým rozumem a šíříte jej společně s pozitivními emocemi ve svém okolí, vysmíváte se mediálním štvanicím, pomáháte a otevřeně se zastáváte svých bližních, vystavených kvůli svým názorům represím, a poctivě pracujete na svém osobnostním růstu, a to vše navzdory trvalé hrozby profesní a lidské likvidace – pak jste svobodní.

Svoboda dnes předpokládá statečnost, k níž se musíte sami odhodlat. Obdobně jako v době normalizace však nelze nic vyčítat těm, kteří kvůli ochraně a starosti o své rodiny se rozhodli tuto zkoušku nepodstoupit. Právo a spravedlnost jsou důležitější než svoboda, protože by se měly vztahovat i na ty, které kvůli jejich osobním omezením či závazkům nelze za plně svobodné jedince pokládat.

Fotogalerie: - Je to marný, je to marný, je to marný

Křest knihy Kamily Moučkové a Marty Kubišové s náz...
Marta Kubišová
Kamila Moučková
Marta Kubišová a Kamila Moučková
Křest knihy Kamily Moučkové a Marty Kubišové s náz...
Kmotři knihy Olga Sommerová a Petr Dvořák

Václav Klaus byl na Hradě oceněn prezidentem za privatizaci. Ta ale neproběhla bez problémů, naopak, s jejími následky jsme se potýkali ještě léta. Byli jsme v tomto natolik zvláštní, odlišní od privatizace ve zbytku postsovětského bloku?

Václav Klaus starší nebyl oceněn primárně za privatizaci, ale za celoživotní přínos českému politickému životu. Václav Klaus se bezpochyby, jako každý politik, vícekrát mýlil a některými osobnostními rysy si zbytečně odcizil řadu potenciálních stoupenců. Jsem nicméně přesvědčen, že jde o nejvýraznějšího českého státníka po roce 1989. Mediální ostrakismus, jemuž je vystaven, si nezaslouží.

Pamatuji si, jak v prvních měsících roku 1990 bylo zřejmé, že lidé bezprostředně obklopující Václava Havla zcela postrádají vizi dalšího společenského vývoje. Jeden francouzský diplomat mi tehdy s lehkým úsměškem řekl: „U vás se vlastně vůbec nic nezměnilo.“ V této době vystoupil Václav Klaus se svou představou standardní demokracie založené na soupeření politických stran. Vybudoval první skutečnou pravicovou stranu, která byla dlouho hlavní silou politických a ekonomických reforem. Rozdělení Československa, které osobně nezavinil a jež považuji za závažnou geopolitickou chybu oslabující celou střední Evropu, dovedl do nenásilného a pragmatického vyústění. Také díky tomu jsou vztahy mezi Čechy a Slováky nejlepší v historii. Uvědomoval si úlohu národního kapitalismu a finančnictví představujících záchytnou kotvu v éře divoké globalizace.

Nevím, zda bylo možno za daných okolností realizovat hospodářské reformy v devadesátých letech minulého století lépe, každopádně ale nikdo nevystoupil se stejně uceleným a věrohodným alternativním programem, který by dokázal politicky prosadit. O údajných chybách a nedostatcích Václava Klause zde hovořit nechci, protože jich případný zájemce nalezne v mainstreamových médiích nepřeberné množství.        

Psali jsme:

Někdo hovoří o něžné, sametové revoluci, například Karel Schwarzenberg, jiný o předání moci, tak hovoří Petr Pithart. Jistě za odměnu je první polistopadový předseda vlády, jinak normalizační komunista Marián Čalfa, ve vedení Plzeňské teplárenské. Jak jsme se vůbec vypořádali s minulým režimem?

Je poněkud plýtváním intelektuální energie zabývat se tím, jak co nazývají obě výše zmíněné osobnosti, a profesní dráha prvního polistopadového předsedy vlády mě nezajímá. Normalizační komunisté zaujímají v tomto státě různá významná a prestižní místa, přičemž média a „vlastníci pravdy a lásky“ k nim přistupují nápadně selektivně. U jistého nejmenovaného generála ve výslužbě, který dokonce aspiruje na nejvyšší úřad, je členství v komunistické straně považováno za přidanou hodnotu, protože mu umožnilo náležitě „prozřít“, „pochopit“ a včas zaujmout „ideově správný postoj“. Kromě toho bylo ještě zveřejněno, že umí zabíjet holou rukou, což je u budoucího prezidenta kvalifikace poněkud znepokojivá.

Anketa

Chystáte se oslavovat 30. výročí ,,Sametové revoluce"?

 
5%
 
95%
hlasovalo: 20438 lidí

 

S minulým režimem se nejlépe vypořádáme tím, že jej po všech stránkách materiálně a morálně překonáme. Během třiceti let jsme k tomu měli příležitostí a času dost. Musíme si proto upřímně odpovědět na otázku, zda jsme opravdu lepší společností, než jsme byli před rokem 1989? Jsou vztahy mezi lidmi kvalitnější? Existuje větší míra solidarity? Jsme tvořivější? Vynalézavější? Známější a uznávanější ve světě? Věříme více v budoucnost? Jsme spokojenější se svým životem? Máme lepší vzdělání, školství, vědu a sport? Jestliže na tyto otázky odpovíme kladně, pak jsme se s minulým režimem opravdu vypořádali a jeho démony můžeme už nechat definitivně spát.      

Kdo byl vlastně hybnou silou a spouštěčem změn v bývalém sovětském bloku koncem osmdesátých let? Gorbačov coby duchovní vůdce perestrojky, závody ve zbrojení, kdy Ronald Reagan a USA „uzbrojily“ Sovětský svaz, nebo aktivity Charty 77, polské Solidarity a dalších opozičních „podzemních“ organizací?

Edward Gibbon kdysi napsal, že pád Říše římské představuje jeden z nejpozoruhodnějších a nejzáhadnějších úkazů dějin. Troufám si říci, že něco podobného platí i o kolapsu sovětského impéria. Jak ukazují příklady Číny či Vietnamu na straně jedné a Severní Koreje a Kuby na straně druhé, zánik komunistické hegemonie nebyl historicky neodvratitelný.

Aktivity polské Solidarity či mnohem méně vlivné Charty 77 a jiných disidentských skupin neměly, při vší úctě, na zhroucení komunismu podstatnější vliv. Většina jejich členů byla dramatickými událostmi stejně zaskočena jako představitelé komunistických stran. Asertivita Reaganovy administrativy byla určitě důležitým faktorem, ale nezapomeňme na to, že komunistický režim na Kubě ustál mnohem silnější americký ekonomický a politický tlak trvající několik desetiletí.

Západní mainstreamová média, intelektuálové a akademické kruhy často sympatizovali se sovětským systémem a představovali jej jako „legitimní“, „sociálně spravedlivý“ a „pokrokový“ – tak, jako dnes kolaborují s progresivismem a neomarxismem. Nápadně to kontrastuje s démonizací nekomunistického Ruska v dnešním západním tisku.

Fotogalerie: - Kolaps v Praze

Zatímco na uzavřených úsecích pražských ulic se re...
Zatímco na uzavřených úsecích pražských ulic se re...
Zatímco na uzavřených úsecích pražských ulic se re...
Zatímco na uzavřených úsecích pražských ulic se re...
Zatímco na uzavřených úsecích pražských ulic se re...
Zatímco na uzavřených úsecích pražských ulic se re...

Na Západě působila masová mírová hnutí bojující za jednostranné odzbrojení a proti přítomnosti amerických vojenských základen v západní Evropě. Jejich hysterické a ideologické projevy svojí formou nápadně připomínaly dnešní Milion chvilek pro demokracii či klimatický alarmismus. Americká zahraniční a vojenská politika v Indočíně byla obdobně katastrofálně neúspěšná jako dnes na Blízkém východě.  

Sovětský svaz mohl studenou válku vyhrát. Stačilo přetrvat dalších deset či patnáct let do počátku jednadvacátého století, kdy se Západ sám dostal do fáze dlouhodobé ekonomické a intelektuální stagnace. Pro většinu Evropanů by dnes osvícenější forma komunismu představovala pravděpodobně přijatelnější alternativu vůči expanzi politického islámu nebo diktatuře ideologických neziskových organizací ztělesňujících agresivnější mutaci revolučního radikalismu.

„Kde udělali soudruzi chybu“, která je připravila o možné vítězství v historické konfrontaci se Západem? Tak rozdílní autoři jako Mark Almond nebo Georgi Derluguian přičítají hlavní odpovědnost za kolaps Sovětského svazu intelektuálním a osobnostním rysům Michaila Gorbačova, který se nechal vnitřně zkorumpovat svým kultem panujícím v západním levicovém prostředí a rezignoval na osvědčené mocenské nástroje nutné pro udržení politické moci. Tím neutralizoval tři institucionální pilíře sovětského totalitarismu: komunistickou stranu, ústřední ministerstva a tajnou policii. Chtěl se stát hrdinou západní „nové levice“, a skončil jako hrobař Sovětského svazu. To byla chyba, kterou by cynický pragmatik Teng Siao-pching, strůjce „čínského zázraku“, nikdy neučinil. Jak napsal Mark Almond, západní političtí vůdci Gorbačova „chválili a vyzdvihovali, což způsobilo, že Gorbačov začal věřit vlastní propagandě – omyl, kterého se jeho předchůdci – tak často odmítaní coby senilní, nadhodnocení burani – nikdy nedopustili. Poté, co generace tupých aparátčíků bezpečně dovedla Sovětský svaz ke statusu supervelmoci, byl to oduševnělý Gorbačov, kdo strhnul volant a namířil přímo do skály.“

Je o vás známo, že osobnost Václava Havla nepovažujete za nijak výjimečnou, ba spíše naopak. Přesto se jeho odkaz, památka vyzdvihuje až na neviditelný piedestal. Nebyl však jen ve správném čase na správném místě?

Paradoxně se domnívám, že osobní tragédie Václav Havel spočívala v tom, že se většinou objevoval v nesprávný čas na nesprávném místě. Mohl vstoupit do dějin jako významný představitel československého disentu, autor divadelních her a esejistických textů, sice nedosahujících té nejvyšší originality a umělecké úrovně, nicméně majících své místo v dějinách české literatury. Během listopadových událostí na sebe dokázal vázat obrovské množství pozitivní energie.

Anketa

Uvažujete o účasti na demonstraci Milionu chvilek pro demokracii na pražské Letné?

 
6%
 
94%
hlasovalo: 20877 lidí

 

Moudrý člověk, vědomý si svých omezených schopností a vzdělání, by se poté pokorně stáhl do ústraní k literární práci jako muž, jenž splnil svoji vlasteneckou povinnost a historickou úlohu. Dnes by se Václav Havel těšil bezpochyby respektu a úctě mezi nejširšími vrstvami. Podlehl však politickým ambicím, které jej vedly k řadě kontroverzních kroků a k činům, které odhalovaly slabosti jeho povahy a nedostatek sebereflexe. Jeho oficiálně propagovaný kult proto vyhlíží násilně a uměle.

Přitom spontánní kolektivní emoce, jež následovaly po smrti Karla Gotta, ukázaly, že lidé touží po morální autoritě sjednocující národ a překračující pohnutá historická údobí našich moderních dějin. Václav Havel se bohužel o toto postavení připravil sám.   

Svět je ve varu. Nejde jen o protesty -náctiletých, kteří chtějí změnit klima teď a hned, ale o sociální bouře, které se nevyhnuly ani Jižní Americe, Chile, a dokonce ani levicovému prezidentu Moralesovi. Protesty, které naše média zaznamenala jen letmo, však jsou nejen ve Španělsku, respektive v Katalánsku, ale také ve Francii a v Itálii, což je možná až obligátní. Jsme na prahu nějaké velké celospolečenské změny?

Svět byl vždy ve varu. Sociální bouře, revolty, revoluce a válečné konflikty jsou nedílnou součástí dějin. Události, které jste zmínil, vesměs nemají společného jmenovatele a reagují na místní specifické podmínky. Vědci jako Peter Turchin na základě rozsáhlých statistických výzkumů doložili, že míra skupinového násilí v dějinách postupně klesá. V tomto ohledu můžeme být optimisty. Na druhé straně Charles Murray a Richard Herrnstein ukázali již v roce 1994, že moderní společnost oslabuje v zájmu dosažení co nejvyšší ekonomické efektivity tradiční sociální soudržnost. Z tohoto důvodu není schopna zabránit kumulaci bohatství v rukách stále omezenější skupiny lidí. Ke stejnému závěru dospěl Thomas Piketty v knize Kapitál v 21. století. Není proto překvapivé, že se široké vrstvy brání proti této logice neoliberálního typu ekonomiky.

Současné lidstvo se nachází před dvěma zásadními výzvami. Západní svět by měl zlomit hegemonii neomarxismu paralyzující jeho soudnost a zdravý rozum a pokusit se o restart vlády lidu, demokracie. Prozatím jsou tyto pokusy stigmatizovány jako „populismus“. Národy třetího světa se musí vymanit z bludného kruhu chudoby a radikálně zvýšit kvalitu života svého obyvatelstva. Jestliže k tomu zvolí autoritářskou formu vlády, nemáme nejmenší právo o této formě moralizovat, protože pokusy o „vývoz demokracie“ do zmíněných oblastí nepřinesly prosperitu, ale naopak hlubší úpadek a nezměrné lidské tragédie.    

Psali jsme:

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Josef Andrle

Josef Andrle

11.11.2019 21:26

Jen stručně,ti normalizační komunisté jsou většinou už asi pod tkzv.kytkami.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

11.11.2019 19:19

Všechno v článku je sice hezky chronologicky uvedeno,včetně jednotlivých v té době významných osobností.Havel trpěl svým prokletím,vysoké ego a pocit,že je nejdůležitější.Disent skutečně neměl velký vliv ve společnosti.K převratu došlo proto,že část tajných služeb pracovala pro CIA a postupně dokázala paralyzovat činnost státu.Ani tak vysoký funkcionář,jakým byl šéf 13.oddělení(bylo pro vnitřní bezpečnost) Hagenbart(snad je to jméno dobře) nic nedokázal udělat.Zároveň poklesl vliv SSSR a to všechno způsobilo pád režimu.Problémem je,že sice dokážeme pojmenovat chyby a omyly,které po převratu nastaly,ale neudělali jsme si z nich žádné ponaučení.Klausův výrok,že trh všechno vyřeší byl kardinální lež.Na místo Moskvy nám čeští politici vybrali Brusel a NATO.A jsme ve stejné situaci,jako za komoušů.Ohromný propad školství,kutury a občanských vztahů,což si nynější mocipáni nechtějí připustit a nutí národ ke stejnému pohledu.Opět je jen jedna jediná pravda a opět místo zpravodajství jenom bezbřehá propaganda a zamlčování věcí nepohodlných.Národ si žádné poučení z historie nevzal a následky si také ponese.Mimochodem,Havel pro mne,osobně,žádnou osobností nebyl a nikdy jsem nebyl na žádné demonstraci k jeho vyzdvihování.On byl poslední rok prezidentování po nemocnicích i v zahraničí a zdejším "demokratům" to nevadilo.Zeman nemůže pořádně chodit a hned je dle stejných "demokratů" neschopen vykonávat úřad.Až se národ dokáže zbavit dvojího metru,potom se teprve bude mít dobře.Jen si musí připustit,že chyby dělali všichni a ne jen naši politici.Ti to všechno dělali a dělají úmyslně,na příkaz Brusele.


 
Ten luxus neměli předchůdci Borise Johnsona; ani iniciátor referenda David Cameron či Theresa Mayová. Johnson dosáhl nejlepšího výsledku od éry premiérky Margaret Thatcherové v 80. letech; po více než 9 letech, co jsou konzervativci u moci

Ten luxus neměli předchůdci Borise Johnsona; ani iniciátor referenda David Cameron či Theresa Mayová. Johnson dosáhl nejlepšího výsledku od éry premiérky Margaret Thatcherové v 80. letech; po více než 9 letech, co jsou konzervativci u moci

Je třeba jásat? Kolik bude stát skoro čtyřleté pídění se po brexitu? Tomuto mnoha miliardovému tunelu nejen v Evropě na úkor daňových poplatníků nenapomůže drtivé vítězství konzervativců Borise Johnsona; znamená brexit na konci ledna a proměnu Británie podle konzervativních plánů v následujících měsících a letech.

Vzpomínka: Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny vzkaz od Tomáše Etzlera: „Tem patetickym cechackym utokum na moji osobu se smeji. Utocit na meho 30 let zesnuleho otce je jina vec. jste dobytek. Prekrocil jste hranici Olsere. Snad Vas potkam…“

Vzpomínka: Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny vzkaz od Tomáše Etzlera: „Tem patetickym cechackym utokum na moji osobu se smeji. Utocit na meho 30 let zesnuleho otce je jina vec. jste dobytek. Prekrocil jste hranici Olsere. Snad Vas potkam…“

Jak baron Prášil, pardon, ne šlechtic, nýbrž právě ten potulný žvanil Tomáš Etzler poskytl nedávno dlouhatánský rozhovor pro SeznamZprávy mimo jiné odpovídal na otázky. Čína, kam se podíváš. Česko už několik týdnů řeší spory s touto komunistickou zemí.

Jan Padych - Lámání křížů (5.)

Jan Padych - Lámání křížů (5.)

Hezkých pár hodin trčel ve svém pokoji. Sotva mrštil tašku s učením do mezery mezi skříní a knihovničkou, hodil se na lůžko a ležel jako mrtvola. Kdosi několikrát nahlédl, ale on ani neuznal za vhodné se pohnout, aby viděl. Nechtěl se hýbat. Manuel se taky nehýbe. Drží ho někde v lednici, má úplně všechno za sebou. Satan s ním!

Poslední domácí zprávy