• Úterý, 25. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Liliana

Už se to fakt nedá poslouchat. Číňané by se nám museli smát…
Počet návštěv: 1196

Už se to fakt nedá poslouchat. Číňané by se nám museli smát…

Jiří Vyvadil Článek od Jiří Vyvadil

To neustálé opakování, že se za více než čtvrt století zvýšila u nás životní úroveň už je trapné. Zvýšila by se tak či onak.

Vzpomínám si na své mládí a když jsem v roce 1960 nastoupil na základní školu. Bydleli jsme u dědy s dvěma babičkami. Matka lékařka, otec inženýr. Někdy v roce 1967 naši našetřili na družstevní byt 3+1, a konečně jsem nemusel spát se svými prarodiči v jednom pokoji. Dědu jsem měl hrozně rád, ale šíleně chrápal. Za dalších pět let si naši koupili ojeté embéčko a vlastnoručně dostavili chatu, a potom za výhodných podmínek začali šetřit na rodinný domek. 100 000 díky šetřivé mamce si postupně našetřili a dalších 300 tisíc dostali bezúročnou půjčku, kterou následně spláceli cca 1500 měsíčně a mě dali na auto do manželství. V Chebu, kde jsem začínal pracovat a oženil se, jsem si tak koupil Wartburga a protože byl nedostatek lékařů v pohraničí, získala manželka coby lékařka obratem byt… O tom se dneska sní.

To tedy vše bylo za tzv. socialismu. Měl jsem plat advokátního koncipienta a manželka začínající lékařky s příhraničním příplatkem. Jistě, šetřili jsme, ale jinak dobrý.

Přestěhoval jsem se do Prahy, kde na mě čekal byt mých rodičů.

Pak přišel 17. listopad a kapitalismus…

Já bydlel v onom družstevním bytě po rodičích, jeho dobová hodnota původně byla cca 78 000 a dnes je cca 4,5 miliónu korun.

Co je horší, rozhodl jsem si po vzoru rodičů postavit rodinný domek. Zatímco je stále rodinný domek cca 450 000 Kč, na rozdíl od mého je podsklepený a větší, já na hypotéce a vlastním vkladu musel ušetřit 5,2 miliónu. Bylo to dost tvrdé a hypotéku jsem splácel tuším 18 000 měsíčně

Zpočátku jsme i cestovali, ale nijak zvlášť. Já sám už radši dnes jedu na hory v létě atd.

Čím to uzavřít…

Jsem přesvědčen, že sice za jiných cenových relacích bychom dnes žili stejně jako předtím a možná i líp. Jistě, nejsem Kellner či Babiš, hladem neumírám, ale i kdyby zde byl zachován sovětský model ekonomiky, horko našetřil bych se svou manželkou také na rodinný domek, zůstal by nám družstevní byt po rodičích, ale navíc bych zřejmě našetřil ještě na jeden byt 3+1 na byt pro druhou dceru, což už jsem nezvládl, protože to je dnes oněch 3,5 miliónu hypotéky.

Samozřejmě, úplně jiná situace by byla, kdybychom v roce 1989 přijali na místo v podstatě již skomírajícího západního kapitalismu čínský kapitalistický model, který po tři dekády měl HDP kolem 10% a dnes, když je údajně slabé, má hrůzných 6,5 %, je technologickou a inovativní světovou špičkou a není-li dnes, tak zítra už určitě bude světovou ekonomickou jedničkou. My klesáme na 2,5 % HDP a radujeme se jako malé děti.

V čínském kapitalistickém systému, řízeném jejich komunistickou stranou bych i já jako právník a má manželka coby lékařka určitě patřili k střední třídě, která se má nesrovnatelně lépe než ta naše.

Samozřejmě, ve věcech kultury bychom se chovali právě jako ona čínská střední třída, čtyřikrát do roka bychom jezdili na Západ a měli bychom skvělý pocit, jak pro tamější obchodníky jsme úctyhodnými zákazníky.

A přátelé, to píši jako člověk, který na české poměry podle nějakých těch kritérií patří k tzv. zajištěné (české, nikoliv ovšem) čínské střední třídě…A jistě ¼ je na tom lépe, ale 3/5 jsou na tom hůře… Moje děti si nevydělají na byt, a nebýt nás, ledacos nemají… A obě dcery mají vysokoškolské vzdělání…

Tak už neotravujte s tím, jak je to dnes dobře.

Mohlo být lépe, ale ekonomickou i politickou volbu z roku 1989 už nikdo nezmění.

 

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

14.11.2019 21:28

Vážený pane Kavane. Pokud nemají mladí lidé na byt a jeho zařízení, nelze licitovat se slovy, jako je kapitalismus či socialismus. Svým politickým názorem si byt nezaplatím. Bylo by to prima, ale nejde to. A tak vzniká široká vrstva mamánků proti své vůli. Jenomže jako mamánek si nepořídím rodinu. Do sexu mi pořád mluví rodiče i dědeček s babičkou. Pořád někdo courá přes "náš" pokoj. Když nejde čůrat babička, tak je to dědeček. Není to ono, raděli vymře náš rod. Kdo nemá pět milionů na byteček (holobyt bez nábytku) jako klícku, jako by nebyl. Dá se konstatovat, že životní úroveň je u nás natolik vysoká, že na ni téměř nikdo nedosáhne. ....Mějte se hezky.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

14.11.2019 19:47

Ono je vůbec pofidérní porovnávat dobu před převratem a po převratu.Zde se jedná o úplně jiné podmínky tehdy a dnes.O čem se vůbec nemluvilo,byl zahraniční dluh státu.Za komančů byl cca 100 miliard tehdejších korun(měly vyšší hodnotu než dnes).Porovnejte s nynějším dluhem a zjistíte,že opravdu prožíráme budoucnost našich dětí.A to všechno jen kvůli tomu,aby si politici současných partají udrželi svou moc a vliv na chod státu.Byl jsem poučen jedním,že dluh je investice do budoucnosti.Jestli je dluh kvůli banánům a mandarinkám investice do budoucnosti si dovoluji pochybovat.A bánány asi byli to nejdůležitější,co tady chybělo.Aspoň podle protagonistů převratu a jejich obdivovatelů.Jak kdysi prohlásil pan Klaus,ze západu nám přinesou know-how.Nesplnilo se a zmizelo i to malé know a zůstalo nám jen to how.Proto v tomto státě nefungoval socialismus a nefunguje ani kapitalismus a ani demokracie.


 
Mirja Mikkesh

Mirja Mikkesh

14.11.2019 18:32

Pane doktore, je sice hezké, že jste jako mladá rodina jen tak mírnyx-týrnyx dostali byt, také si našetřili na auto. Věřím Vám, že byste za socíku našetřil na bydlení i dětem. Ale banány ! Pane doktore, bananů bylo málo. A ty naše zhejčkaný děti nám jablíčko nechtěly. Chápete tu hrůzu ? I když, kdyby ten Štrougal zadlužil republiku dvěma biliony (!) a rodiny také dvěma biliony kaček, možná by si naše děti nějakého toho zčernalého banánu také zobly. Přece také musíte cítit ten pokrok. Banánů je dost. Pravda, zase dnešní maminky nemají na hruštičku.


 
Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy