Typickým příkladem jsou fráze, že „všemu vládnou Ilumináti“ a podobně. Moudřejší je argument, že za lány řepky mohou eurodotace na biopaliva, ne Babiš!
Tomu prvnímu se vzdělaná a europropagandou naočkovaná mládež jen zasměje a začne si ťukat na čelo. Ovšem druhý argument už ty hloubavější donutí se aspoň trošku zamyslet, zda přeci jen na našich argumentech něco není. Možná řeknou – no ale ten Babiš mohl být „moudřejší“ a tu řepku nepěstovat, jde mu jen o byznys. Já bych odpověděl – to je možné, ale to neomlouvá Brusel, který takto motivuje k plundrování přírody i spoustu dalších zemědělců, kdyby to nedělal Babiš, chytli by se toho jiní, je třeba řešit příčiny, nikoli následky. Když mě bolí zub, pokud jsem moudrý, řeším příčinu a zajdu k zubaři = „řepka =eurodotace na biopaliva“, pokud moudrý nejsem, „vyřeším“ to práškem od bolesti = „řepka = Babiš“.
Nebo taková ta falešná hesla o „obraně liberální demokracie“. Považuji za nemoudré říkat, že „nechci liberální demokracii“. Já naopak pevně za liberální demokracií stojím, jen je potřeba si ujasnit, co to vlastně je. Latinské slovo „libertas“ znamená svobodu, slovo „demokracie“ pak vládu lidu, takže pro mě to znamená režim, který skýtá občanské svobody a umožňuje lidem vládnout, resp. Si k tomu svobodně zvolit své zástupce na základě všeobecného, rovného a tajného volebního práva, což někteří havlisté pošlapávají, ačkoli právě tento institut zavedl již Masaryk při vzniku prvního československého státu, protože jako vzdělanec věděl, že jakákoli selekce, kdo je „dostatečně moudrý“, abychom mu přiznali volební právo, může být lehce zneužita či zmanipulována, takže je mnohem moudřejší přiznat stejný volební hlas každému, bez ohledu na IQ, vzdělání či majetkové poměry. Pro muže bylo toto právo zavedeno již za Rakouska-Uherska, v roce 1907, Masaryk jej rozšířil i pro ženy, deset let před Velkou Británií!
Příklad očividného pošlapávání liberální demokracie havlistkou Hrzánovou:
Řidičák pro voliče! Bára Hrzánová vám poví, koho by nechala volit a koho ne
Už 110 let máme všeobecné volební právo. Sílí však snahy je omezit
A co ona častokrát omílaná pravda a láska, která musí zvítězit nad lží a nenávistí? Osobně s tím nemám žádný problém, ba naopak. Problém je jinde, totiž v překrucování pojmů. Podobně jako tzv. „obránci liberální demokracie“ fakticky místo toho prosazují „neliberální oligarchii“, neliberální proto, že pošlapávají právo občana svobodně a nezaujatě hledat onu pravdu a svobodně si vybrat zdroje informací, zda budou číst a věřit např. České televizi či TV Barandov, Bakalovu Respektu či Sputniku, BBC či Vlasteneckým novinám, ale stejně jako každá oligarchie (vláda samozvané menšiny nad většinou), autokracie či totalita, si osobují právo určovat, která média jsou „ta správná“, a která by se naopak měla omezovat, špinit, postihovat, či rovnou zakazovat, viz různé seznamy „proruských“ a „dezinformačních“ médií, založení Centra proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH), alias „ministerstvo pravdy“, atd., atd.
A je snad ukázkou poctivého hájení pravdy a lásky např. toto kádrovácké a nenávistné házení květin demokraticky zvolených představitelů naší republiky do koše?
17.11.2018
Tento muž vyhodil kytice od Babiše a Zemana do koše. Co si to dovoluje? Ať táhne odkud přišel, naštval se exministr
17.11.2019 – vulgární urážky mladšího Klause za přítomnosti jeho malé dcerky = narušování mravního vývoje nezletilé dívenky
VIDEO Zku*vysyne! Putinova děvko! Klaus ml. cílem drsného útoku na Národní třídě
Pro mě tohle nemá s pravdou ani láskou společného ani to nejmenší, naopak jsem přesvědčen, že každý, kdo se pravdou a láskou ohání, má morální povinnost toto jednoznačně odsoudit, jinak se stává falešným pokrytcem.
Závěrem nutno podotknouti, že „brečení“ nám tuto kulturní válku vyhrát nepomůže, je třeba přejít k činům – vytvářet spolky a sdružení na místní úrovni, a umožnit tak se zapojit i vlastencům, kteří nemají možnosti se angažovat celostátně, zjm. Na pražských akcích. A kdo tu možnost má, měl by jí využít a nesedět doma, abychom ukázali, že i my máme mobilizační potenciál dostat desetitisíce či statisíce do ulic, ne jen Milion chvilek pro „demokracii“ a jim podobní. Bohužel, zatím jsme se v tomto ohledu moc nepředvedli. A pokud jde o naši politickou roztříštěnost, jsme na tom možná ještě hůř než opozice probruselská, na jejíž neschopnost nabídnout realistické a přitažlivé vize, a hlavně na neschopnost se sjednotit, upozorňoval i „chvilkař číslo 1“, Mikuláš Minář. Pokud jde o vlastenecké politické síly, vyzývám k témuž, teď půjde jen o to, kdo bude rychlejší, zda my, nebo oni.
Právě o tohle se bude při nejmenším následující dva roky hrát!