• Úterý, 25. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Liliana

                           Proč  my, Masarykův lid, nemáme svoji politickou stranu?
Počet návštěv: 703

Proč my, Masarykův lid, nemáme svoji politickou stranu?

- Lubomír Man - Článek od - Lubomír Man -

Cožpak je pro nás někdo z politiků ať živých či mrtvých větší hodnotou, než první náš prezident a zakladatel T.G. Masaryk? 

Cožpak větší polovina z nás Čechů, Moravanů a Slezanů, neodpoví s nadšeným souhlasem a s pocitem, že právě tohle  v politice až dosud marně hledá – a nenachází – přečte-li si tuto základní politickou Masarykovu ideu?: Veškerá politika vnitřní a zahraniční je mně především upevňováním humanity. Podřizuji politiku požadavkům ethickým. Politika rozumná a poctivá (Havlíček) je nejpraktičtější, nejúčinnější a nejvýhodnější.To i idealisté, lidé slušní a čestní, mají nakonec vždycky pravdu a udělají pro stát, pro národ a lidstvo více, než politikové, jak se jim říká, reální a chytří. Chytráci jsou koneckonců hloupí.

Cítíte též, jak se těmito Masarykovými slovy a zvláště pak oním jeho vyjádřením, že politika je pro něj především upevňováním humanity, vzpíná obraz a představa politiky z rovin i hlubin, až kamsi do nadoblačných výšin? Jak najednou cítíme: ano až tam , až tak vysoko by politika měla být, až tam bychom ji chtěli nacházet, ale ona tam není, protože ona se spíše než dosahováním ideálů zabývá obchodem a handrkováním podomním.

Cítíme to všichni a cítíme to nejvíc a nejbolestněji my, Masarykův lid. A nejsme přitom žádná vybraná družina, vždyť se do ní počítáme my téměř všichni poctiví Češi, Moravané a Slezané. Je nás dobrá větší polovina národa a mohli bychom na poli politiky vykonat zázraky, kdybychom si konečně svou sílu a též to mnohé a cenné, co nás spojuje, uvědomili.

Kdo by se nám poté při volbách mohl postavit? Jaké lepší a potřebnější vlastnosti člověka a politika by kdo mohl před národ postavit, než ty,  které v Republikánské osvětě ve dvacátých letech vyslovil T.G. Masaryk: občanská slušnost, žádná příkrost, poctivá hra (fair play), věcnost, tolerance a umírněnost.

Vždyť naší silou nepominutelnou by byl už náš název. Jméno Masarykův lid by od nás spolehlivě odpuzovalo lidi vypočítavé a nepoctivé, a naopak masarykovskou počestností a poctivostí by si strana s Masarykovým jménem na štítě neporušitelně zavazovala všechny, kteří by se stali jejími členy i příznivci.

Byli bychom stranou, která by se vyslovovala proti šlechtickým privilegiím a zájmům a plně by stranila prostým pracujícím lidem. Nade vše ostatní bychom vyzdvihovali ideje rovnosti lidí a přednostní řešení otázek sociálních. Demokracie, kterou bychom se honosili, by byla demokracií humanitní – a v žádném případě ne demokracií liberální - která dle Masarykova názoru demokracií požírá. Požadovali bychom znovuzavedení zákona o přečinu hanobení prezidenta republiky, a v  praktickém provádění politiky bychom prosazovali hlavně masarykovskou slušnost a poctivost. Rozhodně bychom odmítali přijímat ucelené pravdy přicházející k nám z kterékoli světové strany jako pravdy definitivní a tím pro nás též platné a závazné, a projevovali bychom ctižádost nacházet si své české pravdy sami. Ty bychom dle Masarykova návodu hledali v diskuzi třeba i těch nejprotichůdnějších hledisek a názorů, a kdybychom shledali, že se tyto námi takto nalezené pravdy nacházejí v  nesmiřitelném rozporu s pravdami vnucovanými nám organizacemi nám nadřízenými (např. NATO a EU), uvažovali bychom o tom, že tyto organizace v zájmu zachování mravní čistoty národa opustíme.

Chtěli bychom být sví, češští, protože ve vlastenectví spolu s Masarykem spatřujeme sílu ženoucí národ vpřed. A třebaže bychom spolu s Masarykem uznávali přednosti jiných národů, přesto bychom spolu s ním též vnímali, že Česko, naše vlast, má být oním národem vyvoleným.

Masaryk nám k němu ukázal cestu a na nás je, zda po ní vykročíme.

Nejdřív k založení nové masarykovské strany a poté k volbám, ke kterým bychom snad poprvé v našich životech kráčeli s ohněm v srdci.

Poprvé...

Takže?

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

23.11.2019 19:27

Račte prominout,ale člověk,který nechal střílet do svých občanů,není pro mě vzor ctnosti a moudrosti.Nakonec onen slavný Masarykův humanismus stihl po roce 1989 jeden také "prezident" zcela znehodnotit.A pokud je mi známo a nemýlím se,odevzdali Češi svůj stát cizím mocnostem a konečně mají pravdu slova naší hymny,která je jistým činovníkům proti mysli.Tato slova zní:Kde domov můj!Měli byste si uvědomit,že jste se ho dobrovolně vzdali ve prospěch čtvrté říše Adolfa Hitlera v podání SRN!


 
Rudolf Kavan

Rudolf Kavan

23.11.2019 16:22

"Celkem jsem si odnesl z Ruska totez co Havlicek: lasku k ruskemu lidu ..."

TGM

Karel Capek, Hovory s T.G. Masarykem, Ceskoslovensky Spisovatel, Praha, 1990, strana 112.

Rudolf Kavan
https://voxpopuliblog.cz/author/rudolf_k/


 
Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy