• Úterý, 18. leden 2022
  • Svátek má Rukojmí Vladislav

Modrá není dobrá, aneb proč být neliberálním konzervativcem
Počet návštěv: 2602

Modrá není dobrá, aneb proč být neliberálním konzervativcem

Adam Mikulášek Článek od Adam Mikulášek

Ekonomičtí liberálové (zastánci sobeckého individualismu a neregulovaného trhu) by se měli zamyslet, jestli posun mladých k neomarxismu není tak trochu i jejich vinou,

protože degradace člověka na sobeckou ekonomickou bytost a přenášení této ideologie do všech sfér života způsobilo u mnoha lidí odcizení, silnou potřebu soucitu a solidarity, jenže už jsou tak zasaženi oním sobeckým individualismem, že se akorát zmůžou na výkřiky, ať ten soucit za ně obstará stát, případně Evropská unie…, místo aby sami v osobním životě byli ke svým bližním soucitní a solidární.

Dokud se nevymotáme ze začarovaného kruhu rudé a modré, tedy „státního soucitu“ na straně jedné a bezcitného individualismu na straně druhé, budeme dál upadat.

Pro mě je ku příkladu východiskem čistý konzervatismus, který není antisociální jako modrý liberalismus, ani solidaritu nepřenáší na neosobní stát a úřednictvo, ale klade důraz na vzájemnou pomoc bližních, na rodiny, národy, náboženské komunity a jiné pospolitosti.

Tak se posilují morální hodnoty mezi lidmi, nikoli nahrazení kultu všeobjímajícího centralistického socialistického státu kultem bezcitného a stejně neosobního trhu, kdy je člověk degradován jen na spotřebitele + poskytovatele své práce, který jedná "ekonomicky racionálně", tedy jako stroj, bez emocí, bez lidskosti, bez morálky.

To už i v tom islámu je člověk součástí nějakého společenství (umma), jež mu dává pocit, že někam patří, že není tak osamělý jako v modré anonymní prázdnotě, čímž jen vysvětluji, proč v něm někteří mohou naivně hledat útěk před modrým odcizením, i za cenu naprostého podrobení své individuality diktátu šaríi, a že je tedy nezbytné začít znovu budovat skutečné křesťansko-humanistické hodnoty, které ne jen rudá, ale i modrá ideologie napomohla rozvrátit.

Sobecký individualismus volného trhu nemá totiž s tradičními křesťanskými hodnotami nic společného, tato ideologie se vyvinula hlavně v protestantském prostředí, kde hmotný úspěch jedince byl chápán jako příznak, že ho bůh predestinoval ke spasení, nikoli k zatracení. Na tomto falešném kalvínském predestinačním základě (predestinace = osudové předurčení) vznikla ideologie modrého mamonu, kde chudoba se vysvětlovala jako „boží nepřízeň“ a „předurčení k pobytu v pekle“.

Vzorovým konzervativcem je pro mě Viktor Orbán a Donald Trump, ti jednají na základě pragmatického uvažování a tradičních hodnot, nikoli jako "modráci", ve stylu - nikdy žádná cla, nic státního, vše soukromé, nehledě na absolutně mimózní předpoklad volnotržníků, že člověk jedná "ekonomicky racionálně". To by museli lidstvo nahradit roboty, aby jim tahle šílená ideologie sobeckého mamonářství mohla fungovat.

Člověk je tvor společenský, to chápali již ve starověkém Řecku, potřebuje většinou někam patřit, cítit v okolí nějakou tu oporu, ne jen tak odcizeně poletovat v anonymním prostředí velkoměstského byznysového reje, kde je odkázán jen sám na sebe. Jistému druhu lidí toto vyhovuje, ale jde o malou menšinu, nikoli o většinu. A z pravidla to individualisté časem zaplatí různými psychickými problémy, které nepřicházejí „za týden“, ale někdy až po dlouhých letech, často v době nějaké větší životní krize, kdy sobecký individualista najednou pochopí, že vše přeci jen sám nezvládne, že potřebuje lásku druhých. Ano, LÁSKU, paní Šichtařová!

Posledním impulsem k napsání tohoto článku mi totiž byl následující článek ekonomky Markéty Šichtařové:

Pravda a láska z povinnosti

Paradoxně s většinou argumentů paní Šichtařové souhlasím, povinná „korektní“ láska žádnou láskou není, láska musí být spontánní, nikoli vynucena nějakým nátlakem, to se pak může zvrhnout v pravý opak, tedy v nenávist. I ten příklad s vynucenými dárky spolužákovi, kterého nemusím, je velmi příhodný.

Co mě ale nadzvedlo ze židle, byla následující pasáž:

„Já dárky dávám tomu, na kom mi záleží. Tomu, komu chci udělat radost. Věřte tomu nebo ne, dárky dávám z čiré sobeckosti: Sobecky se totiž raduji z toho, že dělám radost přesně tomu, komu ji dělat chci.“

Já také dávám dárky těm, na nichž mi záleží, ovšem nikoli z čiré sobeckosti, ale ze spontánní dobrovolné lásky, která se zrodila na základě vzájemného porozumění, úcty, empatie, vděčnosti, že dotyčnému na mně záleží, ale též na mých blízkých, atd.

Pravda, někdo může namítnout, že takto vlastní sobectví maskuji jako lásku.

Jak to tedy odlišit? Příklad: jednou na brněnském Hlavním nádraží jakýsi nepřizpůsobivý opilec mlátil vozíčkáře. Sám jsem pro změnu slepec, ale dotyčného jsem vůbec neznal. Navíc jsem riskoval, že když se do toho vložím, sám dostanu od onoho opilce pořádnou nakládačku. Navíc je jasné, že takovouto pomocí si ze svého sobeckého pohledu nezajistím, že když se něco podobného stane mně, bude mi také pomoženo.

Přesto jsem si nemohl pomoct a vozíčkáře jsem se zastal. Nakonec se do toho vložil na naší straně ještě jeden dobrý člověk, který opilce zpacifikoval, čímž nás oba invalidy nejspíš zachránil. Jen tak mimochodem, ten dobrodinec byl Chorvat, velmi mě mrzí, že Češi sobecky dělali, jako že nic nevidí, musela se tedy ozvat balkánská krev, na jihu mají totiž lidi stále větší cit pro pospolitost, nikoli nucený socialistický kolektivismus, ale pospolitost a sounáležitost v konzervativním smyslu slova.On to jistě také nedělal z nějakého „sobeckého uspokojení“, že pomohl někomu blízkému. Pomohl naprosto neznámým invalidům, kdyby se na nás vykašlal, neměl by z toho žádnou ztrátu, a z toho, že nám pomohl, neměl žádný profit, od té doby jsme se nikdy znovu nesetkali, takže ani nebyla příležitost mu jeho dobrý skutek oplatit.

Jsem přesvědčen, že prostě instinktivně cítil jako morální povinnost, nikoli povinnost ve smyslu nátlaku ultralevičácké rovnostářské „korektnosti“, ale morální povinnost danou dobrým vychováním, že slabším se má pomáhat!

No a pak tu máme lásku k vlasti, ochotu za vlast riskovat i ztrátu života, je-li třeba ji bránit, zejména v případě, kdy dotyčný není vázán tlakem branné povinnosti, ale jako dobrovolník se přihlásí řekněme do nějaké zahraniční armády, která má s jeho vlastí společného nepřítele, místo toho, aby si v klidu, pohodě a teplíčku tiše kolaboroval a sobecky užíval života se svými blízkými.

Tohle je v příkrém rozporu s modrou ideologií sobeckého volnotržního individualismu. Když padnu v boji, co z toho budu mít? Jak si v hrobě budu sobecky užívat uspokojení z toho, jak udatně jsem bránil svůj národ a svoji zemi? Proto se taky dneska lidem nechce bojovat, proto západ raději ustupuje.

Sobecký individualista nemá potřebu riskovat pro něco život, k tomu člověka může vybudit jen vlastní svědomí a pocit sounáležitosti a morálních poviností k nějakému kolektivu, do nějž patří!

A tyto morální ctnosti může člověku dát jen zdravá konzervativní výchova, bez ohledu na kulturu, viz samurajský kodex bušidó a jeho vliv na japonskou mentalitu, čínský konfucianismus, úcta k vyššímu řádu, přesvědčení, že onen vyšší řád mi nedává jen práva a svobody, ale též nějaké ty morální povinnosti!

A podobně to fungovalo v tradičním křesťanství, nebo třeba u indiánů – odlišné kultury, ale všechny měly společnou úctu k nějakému vyššímu řádu, který člověku dává nějaké povinnosti, nějaká práva, nějaké místo v rámci kolektivu, kmene, národa…, do nějž patří. Toto všechno modrá individualistická ideologie sobeckého trhu rozežrala jako kyselina!

 

Adam Mikulášek
Mám bakalářské vzdělání v oboru informatiky, již od dětství se zajímám o dění v této zemi i ve světě a vzdělávám se v oblastech politiky, historie, ekonomie a psychologie. Od června 2010 jsem členem Čssd a snažím se prosazovat modernizační změny v této straně.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

21.12.2019 19:02

Sobec existoval vždycky,ale byl nucen jednat potají.Určitou úrovní sobectví jsme zasaženi všichni,ale někdo to má pod kontrolou a někdo si z toho vrásky nedělá.Ozve se vždy jen ten,kdo je sobectvím druhého zasažen a nikdo mu nejde pomoci.Platilo to i dříve.Však naši předkové na to měli přísloví:lepší drzé čelo než poplužní dvůr.Takže sobectví je stálým druhem člověka od jeho vzniku.I šamani vznikli ze sobeckých důvodů a dnešní církve v tom zdatně pokračují.


 
Kdo se má bát božích mlýnů ?

Kdo se má bát božích mlýnů ?

Náhodou se mi dostal do rukou článek Markéty Chaloupské o obvinění 10 osob kvůli krácení daně se škodou 170 milionů Kč. Zaujala mě v něm dvě jména: uherskohradišťského multimilionáře Pavla Buráně, kterého jsem dosud považoval za nedotknutelného, ne-li přímo chráněného orgány státní moci, a jeho „pravé ruky“ Roberta Juřičky.

Cenu energií mají v rukou politici! Proč jsou v ČR nejvyšší ceny energií?

Cenu energií mají v rukou politici! Proč jsou v ČR nejvyšší ceny energií?

Dopis ze dne 14. 1. 2022 zaslaný ministru průmyslu a obchodu Jozefu Síkelovi, premiéru Petru Fialovi, poslancům a senátorům – ti mají v rukou řešení. Občanskou veřejnost, neparlamentní strany a hnutí zveřejněním dopisu informujeme.

• Žádáme politiky, aby konali • Pracovní skupina „Energie není luxusní zboží“ zaslala politikům dopis • Navrhujeme řešení nastupující energetické krize

Poslední domácí zprávy