• Pátek, 28. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Lumír

Ježíšku, usedni k našemu stolu
Počet návštěv: 600

Ježíšku, usedni k našemu stolu

Přemysl  Votava Článek od Přemysl Votava

České Vánoce - to je tradice zděděná od našich předků. O Vánocích ožily i ty malé venkovské kostelíky, často zapomenuté někde v horách. Vánoce to jsou ty nejkrásnější naše svátky. Těšíme se na ně.

Děti se nemohou už dočkat rozsvíceného stromečku a dárků. Také naše města i vesničky ozáří vánoční strom a pod ním budou nezbytné jesličky. A kolem budou znít koledy…. Ježíšek už po staletí přichází k našemu vánočnímu stolu. Kouzlo Vánoc umocňovala i bílá sněhová peřina, Josef Lada, tento obraz českých Vánoc nám vsunul do paměti.

Už v minulosti Ježíšek musel bojovat o své místo u našeho stolu. A o to místo bojuje i dnes ! Polistopadová doba značně deformuje české Vánoce, útočí na nás konzumní reklamou. Pro české tradiční pojetí Vánoc zde není mnoho místa. Konzum vítězí. Vedle křesťanských hodnot trpí i česká tradice, česká kultura. Vidíme kolem sebe, jak křesťanská Evropa slábne, je v ohrožení. Cílené, zcela zástupné problémy mají zakrýt skutečné ohrožení naší kultury. Hledáme nepřítele tam, kde není. Mladá generace je snadno manipulována.

V nedávné minulosti k nám místo Ježíška přijížděl na saních Děda Mráz. Zajel do továren, do škol, do úřadů, ale za naše domovní dveře se nedostali, tam kraloval náš Ježíšek. Zpívali jsme mu doma u vánočního stolu české koledy. Ježíšek nám nosil dárky. Pravda, nebyly tak nablýskané jako ty dnešní. Přesto jsme tu tradici udržovali.

Po „listopadu“ jsme se zaradovali a už tu byl jiný, také nezvaný host. Tentokráte přišel s červenou čepičkou, nejdříve opatrně a když viděl, že je u nás všechno dovoleno, hned se uchytil a dnes je všude. Poskakuje na obrazovce, vykukuje z reklamy, každý den klepe na naše dveře. Ovládá reklamu i média. Asi je bohatší než ten náš skromný Ježíšek, jeho čepička je také lépe vidět. Cíl má ale stejný jako kdysi ten Děda Mráz. Tedy zapomenout na české tradice, vyhnat Ježíška z našich srdcí i z domovů, potlačit křesťanské pojetí Vánoc.

České Vánoce a jejich tradice přináší nám radost, ale také zamyšlení a lásku k bližnímu. Už za několik hodin do našich domovů, pravda trochu nesměle, vstoupí Ježíšek, uvítejme ho u našeho stolu. Braňme tradici a poezii českých Vánoc!

„Ježíšku, máš své místo u našeho stolu!

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

24.12.2019 19:01

Santa Klause propagují už ve školách.Hlavně chtějí učitelé přidat peníze a jejich lhaní je k tomu má přivést.Protože národ mlčí,tak se to tady prosadí a opět budeme za blbce.Tak na nás koukají po celém světě.


 
SMĚJÍCÍ SE BESTIE 2

SMĚJÍCÍ SE BESTIE 2

24.12.2019 17:56

Bráníme české Vánoce a Ježíška co síly stačí - nepřátel se nelekáme a na množství nehledíme.


 
Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy

Neziskoví škůdci

Neziskoví škůdci

V pondělí proběhlo u Krajského soudu v Pardubicích jedno docela zajímavé a poučné stání. Pětice už dříve odchycených migrantů z...