• Úterý, 25. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Liliana

Ani vazalství, ani ustrašenost
Počet návštěv: 564

Ani vazalství, ani ustrašenost

Přemysl  Votava Článek od Přemysl Votava

S Novým rokem, přichází mnohá předsevzetí. Hledáme vzory odvahy, statečnosti, touhu něco zásadního změnit. Připomenu jeden příběh odvahy, který se zrodil před 61 lety. Příběh o zapomenutém ostrově v Karibském moři, který živořil v sousedství největší velmoci světa. Ten ostrov nese jméno Kuba.

Před 61lety se na něj zaměřily pohledy všech státníků světa. Tamní proamerická vojenská diktatura byla svržena, její vládce generál Batista 1. ledna 1959 uprchl do USA, do Havany za jásotu občanů vstoupili vítězní kubánští revolucionáři. Kuba se stala první zemí Latinské Ameriky, kde došlo k vítězství lidové revoluce nad všemocnými USA. Pro Spojené státy se před v té chvíli zrodil „velký“ problém a dodnes jim nedá spát. Kuba, to je šedesátiletý příběh o odvaze a statečnosti.

Již od počátků kubánské revoluce, Kuba čelila americké politice sankcí a vojenských hrozeb. Politika USA vyvrcholila v roce 1961 vyloděním tzv. kubánské exilové armády, v režii USA. Drtivá porážka agresora posílila revoluční Kubu. Tedy z dnešního pohledu, nic nového v politice USA. Svoji politiku Američané předvedli světu ve Vietnamu, Laosu, v Afghánistánu, Iráku, Sýrii, Jugoslávii, či Iránu.

Kuba svou statečností „nakazila“ celou latinskou Ameriku, ale i Afriku, Asii. Fidel Castro, Ernesto Che Guevara, se stali vzorem odvahy pro mladou generaci. Guevara na tričkách obletěl s revoluční písní „Cuba si, Yankee no“ celý svět. Podobnou cestu jako Kuba nastoupily i další státy Latinské Ameriky, Venezuela, Bolivie, Nicaragua, Argentina… Spojené státy musely změnit svoji politiku. Změnila se i Kuba, její úspěchy v lékařské oblasti, ve vzdělání, ve školství, sportu se staly její výkladní skříní.

V roce 2014 prezident USA Obama přiletěl do Havany, byly navázány diplomatické vztahy. Vítězná revoluce byla dovršena, Fidel Castro si mohl zapálit svůj vítězný doutník.

I po mnoha letech Kuba vzpomíná s vděčností na pomoc Československa v době, kdy Kuba bojovala o přežití. Měla být vyhladověna, pokořena…. Nebyli jsme lhostejní. Tisíce studentů z Kuby dostalo v Československu vzdělání, naopak tisíce našich odborníků na Kubě předávali své zkušenosti. I díky naší vojenské pomoci statečná malá Kuba zvítězila nad mocným sousedem, nad politikou sankcí a nátlaku USA.

I přes přítomnost nezvaných hostů, tisíců vojáků USA na vojenské základně Guantanámo, jde Kuba svou cestou. Revoluční Kuba vzorem odvahy i pro naší Českou republiku. Narovnejme záda, poddanství, ustrašenost, se nesmí v nás zabydlet !!

Naši předkové vybudovali v roce 1918 Československo, které jsme po listopadu 1989 nechali zmizet…. Scházela nám odvaha o Československo bojovat.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

02.01.2020 19:10

Má to ale malý háček.Kubánci nejsou Češi a pořád mají svou hrdost,kterou tento náš národ už dávno ztratil.Naši neschopní a mizerní politici totiž musí mít nad sebou drába,který jim určuje,co mají dělat a co si mají myslet.Nejsou totiž schopni samostatného života a proto jsou neustále zalezlí někomu v pr-pozadí.Já drába nad sebou nepotřebuji a nepotřebuji ani tyto strachy podělané politiky.Proto mohli Kubánci vydržet až do dnešních dnů přes všechny potíže,které jim USA způsobily.Tady se to nemůže podařit!


 
Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy