• Úterý, 07. duben 2020
  • Svátek má Rukojmí Heřman / Hermína

Poslední týden existence staré EU. Brexit. Naděje pro polovinu Evropy
Počet návštěv: 594

Poslední týden existence staré EU. Brexit. Naděje pro polovinu Evropy

František Matějka Článek od František Matějka

Byly dny, které mám v paměti. Jako by to bylo včera. Třeba když jsem byl u porodů synů, mámu držel za ruku při odchodu, v přímém přenosu se díval na útok na Světové obchodní centrum, nebo když Britové rozhodovali o odchodu z EU.  

Referendum ve Velké Británii bylo fantastické. Proti sobě stály dva tábory lidí, jejichž popis shrnuli příznivci EU do souboje mezi mladými městskými intelektuály a starými nevzdělanými vesničany. Popis hodně zkratkovitý. Ono šlo vlastně, až na výjimky potvrzující pravidlo, opravdu o střet dvou světů. Na straně jedné stál ten, který se do EU už narodil a tím pádem neměl možnost srovnání s ničím jiným. Na straně druhé stál ten, který měl s čím porovnávat, a který si ještě pamatoval, čím byla Velká Británie před vstupem do EU a co to znamená prolévat krev a umírat za svobodu.

Velká Británie byla bezkonkurenčně nejsvobodnějším členským státem EU. Měla bezpočet výjimek z aplikace unijního práva. Přesto se většina lidí rozhodla odejít. Pamatuji si, jak probíhala kampaň z obou stran. Pamatuji si průzkumy v jejím průběhu, první odhady po referendu, první sčítání, a pak postupné přelévání hlasů a konečný výsledek. Pamatuji si ty protáhlé obličeje v Bruselu. Ty první reakce bez politických masek. Vyjádření hodná představitelů totalitních režimů. Počínaje předsedou Evropského parlamentu Martina Schulze, že není filozofií EU, aby dav rozhodoval o svém osudu, až po slova o tom, že brexit se už nesmí nikdy a nikde opakovat.

Výsledky referenda jsem oslavil. Vyšlo to. Jde to. Je možné odejít. Je možné jít jinou cestou. Cestou svobody a nezávislosti, ve které si za způsob vedení vlastní země mohou výhradně občané té země a jejich volba, nikoliv hlasování za hranicemi. Hlasování o vlastní zemi cizími politiky, které si zvolili občané jiných států, potýkající se doma s úplně jinými problémy.

Slyšel jsem od doby vyhlášení výsledků referenda mnoho slov o tom, že brexit stejně nikdy nebude. Že to nedovolí. Že by to byl precedent pro ostatní, který nemohou dopustit. Že by odchod Velké Británie z EU mohl ukázat, že se přes to usilovné strašení skoro až hladomorem a umírajícími neléčenými Brity v ulicích nakonec nic hrozného nestane. Usmíval jsem se při těch slovech a vždy jsem říkal, že jde jen o čas. Že brexit je nezvratný. Že děje v životě i v politice jsou po ořezání balastu, odhrnutí omáčky a vysvlečení hráčů v krizi do naha nakonec hrozně jednoduché. Že v případě brexitu nakonec půjde jen o pragmatické rozhodnutí, kterou skupinu britských voličů víc naštvat. Jestli, zjednodušeně, ty měkké mladé městské intelektuály se sójovým latté, nebo ty staré kmety, kteří ještě umí vzít vidle do ruky za svobodu a nezávislost.

No a máme před sebou poslední týden staré EU. Další fáze přijde od února. Bude bez Britů, kteří se snažili bránit blbostem a byli ve svých konzervativnějších návrzích pravidelně přehlasováváni. A bude s větší silou Německa a Francie. Další ořezávaní občanských svobod bude rychlejší a silnější, neboť se budou snažit o rozdělení vlastních problémů, které si vytvořily, mezi všechny ostatní. A to je žádoucí, protože je to pravý opak pomalu vařené žáby. Čím více lidí v členských státech intenzivně pocítí důsledky společných politik na svých životech, bezpečí, práci a peněženkách, tím lépe pro konec současné EU.

Referendum bylo přesně podle citátu Winstona Churchilla: „Nikdy neustupujte, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, v maličkostech ani velkých věcech, o kus ani o kousek, ledaže byste ustoupili cti a dobrému mravu. Nikdy neustupujte před nátlakem, nikdy se nepoddejte zdánlivě zdrcující převaze nepřítele.“ Odchod Velké Británie je historickým okamžikem, který poskytuje v mnoha ohledech naději. Má to smysl. Má smysl nebýt ovcí a bojovat každý den za svobodu a osobní odpovědnost lidí a nezávislost vlastního státu. Držím Britům pěsti. Zvládnou to. A jednou to bezpochyby zvládneme i my.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

26.01.2020 19:12

Jenže Britanie nemá politiky,kteří chtějí být zalezlí někomu v pozadí.To na rozdíl od českých neschopných politiků,kteří potřebují mít nad sebou drába,který poroučí.Dříve Moskva,dnes Berlín prostřednictvím Brusele.U nás svou neschopnost schovávají za nařízení Brusele,aby byli z obliga a za všechno může EU.Za mnoho ano,ale za zradu národa a pokusy o likvidaci národního státu nikdo jiný,než čeští politici,podřízení Bruseli,tedy EU,nemůže a bez spolupráce s Bruselí by to nebylo možné.Snaha o unifikaci celé Evropy je marná.Už rozdíly mezi ekonomikami jednotlivých států jsou proti unii.Evropa nejsou USA a mají národnostní historii,kterou v USA naprosto postrádají.Když řekne Američan,že mají historii,tak je hned každému k smíchu.200 let totiž není žádná historie,ale nedávná minulost.


 
        Do jisté doby jsem si Vás vážil pane Prymulo. Dnes bych Vás však nejraději přetáhl holí po zádech.

Do jisté doby jsem si Vás vážil pane Prymulo. Dnes bych Vás však nejraději přetáhl holí po zádech.

Proč tak ostře, ptáte se. Inu to je tak. Přijde mi poněkud hloupé a ubohé, když už člověk neví kudy kam, tak okolo sebe začne kopat a vymýšlet ničím nepodložené návody pro ostatní. Samozřejmě tím myslím záměrné a podotýkám v úvozovkách řízené promořování společnosti!!! Tato bohulibá formulka se velmi lehce může stát smrtící zbraní proti bezbranným lidem v rukách mocipánů. Proto se ptám pane Prymulo-co žerete, že jste tak blbej??? Kdo Vás platí za to, že by se skrze takzvané promořování dalo zbavovat starých a nemocných lidí?? To je Goebbelsovská propaganda a jistě by se to moc líbilo Himmlerovi.

Kdy napsal Martin  Shabu  pravdu ?

Kdy napsal Martin Shabu pravdu ?

V článku z 16. února 2020 „Justiční fakenews z Lidovek“ jsem znectil novináře Martina Shabu za způsob, jakým ve třech článcích z 10.,12. a 14.února 2020 referoval o zahájení trestního řízení proti podezřelým, kteří se pokoušeli z chráněnců spolku  Chamurappi vylákat 20 milionů Kč pod záminkou, že jim zařídí zprošťující rozsudek.

Tak to bychom měli!

Tak to bychom měli!

To si asi řekli na radnici městské části Prahy 6 v čele s panem starostou Ondřejem Kolářem. Odstranění sochy maršála Koněva byl pro ně nepochybně nepopsatelný zážitek, životní počin, kterým se jim zřejmě vryje hluboko do paměti. Ovšem v jejich nadšení jim může být velkým problémem fakt, že jejich čin nebyl přijat všemi občany se stejným nadšením a uspokojením.

Poslední domácí zprávy

Tak to bychom měli!

Tak to bychom měli!

To si asi řekli na radnici městské části Prahy 6 v čele s panem starostou Ondřejem Kolářem. Odstranění sochy maršála Koněva byl pro ně...

Předposlední zvonění

Předposlední zvonění

Pod rouškou noci, skoro ještě nezačalo svítat, přikázal jistý starosta jeřábníkům strhnout sochu maršála Koněva. Svině v prasečinci nemají...

Co se nezmění?

Co se nezmění?


Pár lidí možná bude víc naštvaných na EU, ale ta si pojede své bomby dál. Rozpočty jsou naplňovány, poslanci vypláceni, procedury...