• Úterý, 29. září 2020
  • Svátek má Rukojmí Michal

Jsme ve válce s Íránem?
Počet návštěv: 1358

Jsme ve válce s Íránem?

Ladislav  Jakl Článek od Ladislav Jakl

Vypadá to, že do takové války jsme zatahováni. Dnes jsou v módě silácké výroky, že s „lumpy“ se nevyjednává, s těmi se prý bojuje.  

Odhlížím od toho, že se to snadno říká z tepla domova tisíce kilometrů daleko, dokonce se to snadno říká i od ovládacích panelů dálkově naváděných střel a bezpilotních letounů. Především jsou to ale výroky hloupé.

Máme snad někde žebříček států podle toho, jak utiskují svůj lid a jak jsou nebezpečné svému okolí, a s těmi státy, které jsou v onom žebříčku podle nás nahoře, nevedeme diplomacii, neobchodujeme, nesportujeme, nemáme kulturní výměnu, ale pouze se je snažíme oslabit, poranit, zničit, zadržovat, izolovat, rozvrátit? Ne, takový žebříček nemáme. Ani kdybychom ho měli a postupovali bychom v duchu předešlých slov, nebyl by to moudrý přístup. Ani pro nás, ani pro šíření demokracie. Ale byl by to alespoň přístup principiální. Nic takového se však nekoná.

Takový žebříček nemáme a míra svobod v jednotlivých státech či potenciální hrozba z jejich strany rozhodně není kritériem, podle kterého by se náš svět rozhodoval, s kým se bude kamarádit a s kým vyžene napětí na samu hranici války s netušenými zlými efekty. Jen v oblasti Blízkého a Středního východu je mnoho režimů, které potlačují práva svých obyvatel daleko více, než Írán, a mnoho režimů, jejichž prsty jsou v mnoha podvratných, diverzních a silových zásazích v oblasti patrny více, než u Íránu. Přesto s nimi v žádné studené, ba už patrně se ohřívající válce nejsme, naopak – jsou to naši strategičtí partneři.

Kritéria, podle kterých si náš svět vybírá přátele a nepřátele, jsou tedy evidentně jiná než principiální. Takže vůbec nejde polemiku stoupenců nekompromisního přístupu k „lumpům“ se stoupenci mnichovanského oportunismu.

Jak už bylo řečeno, Irán není státem, jehož režim by se nám kdovíjak zamlouval. Ale je to kupodivu režim vyrostlý z vůle obyvatel daleko více, než by se mnohému zdálo. Když v zemi vládl absolutistický monarcha Rezá Pahlaví, byl velkým kamarádem nejen se Západem, ale i s komunistickými zeměmi, což z perského pohledu klidně mohlo civilizačně splývat. Když byl svržen a k moci se dostal lid, vybral si lid teokratický režim. A nebylo to naposled, co vnucení demokracie některé arabské zemi přineslo podobné plody.

Írán je velkou zemí. Se svými zájmy. Je to regionální velmoc. A provádí svou velmi nezávislou politiku. Je to jediná muslimská země, kde tvoří šíité absolutní většinu. Ve všech ostatních zemích jsou šíité menšinou, někde dokonce nepatrnou (kromě Iráku, který je ale v současnosti spíše protektorátem než suverénní zemí). Tyto menšiny pochopitelně vzhlížejí k Íránu jako ke svému jedinému ochránci a Írán těchto svých pátých kolon patřičně využívá všude tam, kde se mu to hodí. Liší se tím ale nějak od arabských monarchií, které zasahují do dění v jakékoli muslimské zemi, která se jim zamane? Neliší.

S Íránem válčit nemáme. Máme si vůči němu obezřetně hlídat své zájmy a naopak vyjednávat s ním všude tam, kde by našim zájmům mohl eventuálně prospět. Prostě provádět užitečnou politiku. Ale rozhodně ne to, co nyní vidíme, tedy politiku, která je výsledkem naivního a zničujícího intervencionalistického mesianismu a cynických her koordinovaných s despotickými monarchiemi v oblasti.

A když už takovouto sebepoškozující politiku děláme, aspoň netvrďme, že nám jde o svobodu, demokracii a bezpečí.

Ladislav Jakl
Ředitel Centra společenských studií Institutu Václava Klause, novinář, rockový muzikant a pivovarnický expert.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

28.01.2020 21:15

Jak to jenom udělat, aby se zbrojní koncerny nažraly a státy zůstaly celé...To je sysifovská dřina vykazující rysy marnosti. A tak země, co chtěly žít podle svých regulí, čekal a čeká atak. Také se lze s pomocí "demokraticky provedených intervencí" zbavit dluhu. Taková Francie dlužila Libyi miliardy dolarů. Angažovala se tedy v náletech a destrukci a libyjském území...a stal se zázrak! Dluhy zmizely jako mávnutím kouzelného proutku! Tak se na to musí jít! Vybombardujeme věřitele, a je po dluzích... a jako prémie za laskavé uskutečnění zkázy této země tryská z tamnějších ložisek ropa. A je to! Demokracie se tam uchytila svými ostrými drápky a místní obyvatelstvo je blahem bez sebe. Konečně si může užívat blaha západní demokracie určené na vývoz. Je to přece báječné, když dlužníci zlikvidují své věřitele, a to docela demokraticky. Stovky amerických vojenských základen rozesetých po celém světě si už tu demokracii tu a tam i jinde pohlídají. Jsme blahem bez sebe (alespoň někteří z nás), když pod praporem míru vojensky zpustošíme neposlušné země, které tu skvělou demokracii našeho střihu ne a ne přijmout. Nojo, ta slavná obranná aliance bránící společné hodnoty před napadením z vnějšku, se brání na vzdálenost tisíců kilometrů od svých hranic. Nadarmo se neříká, že nejlepší obrana je útok. A tak se útočí s naprosto mírovými úmysly proti těm, jimž musíme naše pojetí svobody a demokracie předžvýkat. Kvůli tomu se střílí, zakládají nové alianční vojenské základny, rabuje nerostné bohatství a blokují veškerá bankovní konta a účty neposluchů, co nechtěli s radostí pochopit, že vše co mají, čím disponují, nám patří. Pokud nám to dobrovolně nevydají, zřejmě nechápou, co je to ta pravá demokracie. A proto je vtáhneme do našeho kouzelného světa míru, v němž jde denně o lidské životy. .....Mějte se hezky. .....PS: Napsal Jiří Přibyl.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

28.01.2020 19:26

My nemáme válčit vůbec s nikým,natož pomáhat při šíření americké demokracie.S Íránem už vůbec ne.Ten o nás nejeví nijaký zájem,ať v kladném či záporném smyslu.Netahejte muslimy do Evropy a nechte je u nich žít takovým způsobem,který mají za přijatelný.Ono to šíření demokracie je naprosto stejné,jako islamizace Evropy.Jenže vládci v Evropě islamizaci kontinentu chtějí,ale muslimové demokracii ne.Ano,my nemáme válčit s nikým,už proto,že jsme si nedokázali bránit ani svoji zem.Jenže naši politici jednají podle rozkazů Washingtonu a ne podle potřeb národa.Pak nejsou peníze na důležitější věci,než je podpora šíření americké demokracie.


 
Minář nastavil zrcadlo. A pěkně drsné

Minář nastavil zrcadlo. A pěkně drsné

Zcela nesporně byl Mikuláš Minář bezesporu možná největším politickým manipulátorem, které Česko zažilo posledních desetiletích. Připomínal středověkého krysaře s píšťalkou, za kterým se vinou desetitisíce fascinovaných souputníků spojovaných vidinou odstranění prezidenta Miloše Zemana a premiéra Andreje Babiše z politického života, aby nakonec skončili na rozdíl od tragických výsledků starověké báje pádem na zem, kdy obraz jasného vítězství náhle vymizel. A oni zůstali neschopní a zoufalí zase sami.

Máme skutečnou demokracii, tj. vládu lidu, nebo profláknutých starostů, doktorů (všeho druhu), inženýrů, bankéřů, ředitelů?

Máme skutečnou demokracii, tj. vládu lidu, nebo profláknutých starostů, doktorů (všeho druhu), inženýrů, bankéřů, ředitelů?

Je pár dnů před volbami do krajských zastupitelstev a Senátu PČR a do našich poštovních schránek, ale i na bilboardech (a jiných veřejných zařízeních, např. zadní sklech autobusů) se nám představují (často šklebí anebo se nám smějí) kandidáti politických stran a hnutí. Člověk se nestačí divit, jak ubohými slogany a hesly jsou jejich podbízející se tváře doprovázeny.

Poslední domácí zprávy

Rozděl a panuj

Rozděl a panuj

Blíží se volby a s tím spojena agresivita některých politických uskupení, která hrají nikoliv o „své“, ale o „naše“ peníze. Jen pro...