• Úterý, 07. červenec 2020
  • Svátek má Rukojmí Bohuslava

JEMELIK ZDENĚK - ODVETA NACTIUTRHAČŮM
Počet návštěv: 1065

JEMELIK ZDENĚK - ODVETA NACTIUTRHAČŮM

- Zdeněk Jemelík - Článek od - Zdeněk Jemelík -

Dne 9. ledna 2020 vydal server Info.cz článek svého šéfredaktora  Michala Půra „Válková se v KSČ podílela na šikaně disidentů. S mužem, který poslal na smrt Horákovou,” v obsahu vyšperkovaný citacemi názorů Petra Blažka, historika, působícího v Ústavu pro studium totalitních režimů, a popisem zločinného nakládání orgánů protiprávního režimu s disidenty. Stylizace článku zlomyslně spojovala Helenu Válkovou s popisovanými hrůzami, jako by za ně skutečně nesla odpovědnost. Okomentoval jsem jej v článcích „Obrana Heleny Válkové“ a „Kauza Válková: omluva za omyl“.

Účinky článku známe: spojení slov a obratů „KSČ“ „šikana disidentů“ a „muž, který poslal na smrt Horákovou“ mělo účinnost třaskavé směsi a vyvolalo smršť nenávistných projevů proti Heleně Válkové, včetně sice nepočetných, ale přesto bolestivých pouličních verbálních napadení.  Přimělo ji to ke  stažení kandidatury na post veřejného ochránce práv.

Článek tedy také způsobil zmaření personálního rozhodnutí prezidenta republiky a přiměl jej k hledání nového kandidáta. Miloš Zeman velmi často projevuje pohrdání novináři. Když ale došlo na lámání chleba, nenašel odvahu, aby se postavil proti běsnící smečce novinářů, „mluvících hlav“ z televizních obrazovek a různých politických pletichářů, ač jejich argumentaci mohl snadno rozbít. Rušivý zásah do výkonu funkce hlavy státu je nepřehlédnutelná skutečnost, která poněkud zaniká ve stínu osobních a politických nepříjemností, způsobených Heleně Válkové.

Toto je můj soukromý názor na rozhodnutí mnou jinak váženého pana prezidenta přijmout dobrovolné stažení kandidatury Heleny Válkové. Protože „znám své Pappenheimské“, nepředpokládám, že jím důsledně loajální političku potěším.

Totéž platí o mém pohledu na způsob, jakým se k útokům na ni postavilo Hnutí ANO. S nelibostí konstatuji, že se za ni v první  chvíli důrazně nepostavilo mediálně viditelnými a slyšitelnými projevy, ač měla mravní nárok na odměnu za svou vzornou loajalitu. Pochybuji ovšem, že ona sama právě díky své loajalitě Hnutí to rovněž vnímá takto.

Rozpoutaná štvanice na Helenu Válkovou je projevem farizejství jejích nositelů, neboť v justici a státním zastupitelství na vedoucích místech stále působí bývalí členové KSČ, kteří na rozdíl od ní nebádali a nepsali neškodné články, zato v procesech s politickým pozadím podávali obžaloby a vynášeli odsuzující rozsudky. 

Nyní události nabraly zpětný chod. Helena Válková podala 24. ledna 2020 trestní oznámení na Michala Půra, Petra Blažka a společnost  Info.cz Online Media s.r.o., která vlastní server  Info.cz. Dožaduje se jejich trestního stíhání pro přečin pomluvy. Důvodnost svého nároku odvozuje přímo z definice přečinu pomluvy v trestním zákoníku, podle které se ho „dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu“. Zvláštní závažnost přičítá zákon pomluvě, uskutečněné s použitím hromadných sdělovacích prostředků, veřejně přístupnou počítačovou síť nevyjímaje.

Podezřelí se jistě budou bránit odkazem na svobodu slova a na postavení nástrojů trestního práva jako posledního prostředku (ultima ratio), k jehož použití se má přikročit k potírání protiprávního jednání až v nejhorším případě. O tom, zda intenzita protiprávního jednání podezřelých překročila hranici únosnosti a učinila je stíhatelným podle trestního zákoníku, rozhodne v prvé řadě státní zástupce, od něhož se rozhodování může posunout do rukou soudu.

Sotva lze ale popřít, že pánové Michal Půr a Petr Blažek se dopustili hrubého porušení novinářské etiky neobvyklého rozsahu a dosahu. Novinář se má držet pravdy, podávat nestranné a vyvážené informace a svá věcná tvrzení má mít řádně podložená, nejlépe prověřená aspoň ze dvou zdrojů. Z pohledu uvedených zásad výtvor zmíněných nactiutrhačů porušuje zásady nevídaným způsobem.

Např. Michal Půr tvrdí, že se Helena Válková podílela na šikaně disidentů. Šikanování je opakované aktivní jednání, přinášející šikanovanému příkoří. Šikanující osoba musí mít pro jeho výkon situační příležitost, odpovídající postavení a pravomoc a musí existovat cíl jejího nemravného počínání. Jsem zvědav, jak by nactiutrhači ve veřejném slyšení před soudem prokázali, že badatelka Helena Válková měla postavení a pravomoc, aby komukoli činila příkoří, popř. jakým mechanismem by mohla přenášet na represivní orgány vůli komukoli ubližovat. Stál bych i o vysvětlení, kdo konkrétně byli oni jí šikanovaní disidenti a čím konkrétně či popřípadě prostřednictvím koho je poškozovala. Jsem přesvědčen, že jako výzkumná pracovnice neměla žádnou výkonnou pravomoc a mezi jejím bádáním a jednáním výkonných orgánů státní moci není žádná příčinná spojnice.

Nactiutrhači v žádném případě neprokáží, že Helena Válková obhajovala zákon, který se jim jeví jako nemravný. Především v textu článku, na který se odvolávají, se nic takového nenachází a nemístná je i sama démonizace institutu ochranného dohledu. V mírnější formě a bez účasti policie se uplatňuje i v současnosti, byť nikoli na základě speciálního zákona, ale podle pravidel, stanovených trestním zákoníkem. Ochranný dohled je nástrojem prevence recidivy, která byla tehdy i dnes jednou z nočních můr vedení vězeňství  a resortu spravedlnosti. Je i nástrojem péče o resocializaci osob, vracejících se z výkonu trestu. Dnes mluvíme o resocializaci, tehdy o návratu do socialistického způsobu života či k řádnému životu pracujícího člověka, ale obsahově  to je totéž. Propuštění odsouzení se mají  stát řádnými občany, i kdyby se jim do toho nechtělo, a už nikdy se nemají vrátit za mříže.

Trapná je účast Petr Blažka, profesionálního historika, který především prokázal, že nemá reálnou představu o životních podmínkách inteligence v dané době. Formálně sice není spoluautorem, ale své citované názory opakovaně veřejně obhajoval různými cestami. Posuzuje jednání Heleny Válkové pod zorným úhlem smýšlení disidentů. Vytváří mylnou představu, že postoje a chování disidentů jsou reprezentativním vzorkem myšlení rozhodující části národa, která sice stejně jako dnes „u piva“ nadávala na poměry ve státě, ale v běžném životě zachovávala loajalitu k režimu. Disidenti byli sice čestnou, ale přece jen odchylkou od normálu a jejich postoje nelze považovat za normu dobového myšlení.

Petr Blažek kritizuje působení zákona o ochranném dohledu slovy, jež by mohl stejně tak dobře použít ke kritice současného trestního práva. Možná by mohl stejným způsobem pohanět soudce, který v r.2019 v čase adventním překvapil  uvalením vazby obžalovaného, dosud stíhaného na svobodě, jenž neplnil podmínky dohledu. Snaží se navodit představu, že kriminologický ústav byl vlastně represivním orgánem stejně jako generální prokuratura, ke které byl přiřazen, což není pravda.  Stejně jako dnes, každé vědeckovýzkumné pracoviště bylo administrativně podřízeno nějakému orgánu moci výkonné, od něhož se povaha jeho činnosti odlišovala. V podstatě naplnil článek pustými spekulacemi, které v žádném případě neprokazují, že by se Helena Válková podílela na šikanování kohokoli a disidentů zvlášť.

Nactiutrhači démonizují skutečnost, že na článku Heleny Válkové se skví podpis bývalého prokurátora Josefa Urválka. Jdeme-li do důsledků, pak nepřesné je i jeho označení jako „muže, který poslal na smrt Miladu Horákovou“. Josef Urválek byl sice zrůda, ale Miladu Horákovou ještě před ním poslalo na smrt rozhodnutí zločinných orgánů KSČ, jimž byl jedním z výkonných nástrojů. Pouze vnějškově, z formálního hlediska, to ale byl soud, který hypoteticky mohl Urválkovu obžalobu  odmítnout, a po soudu přišel na řadu Klement Gottwald, který jí neudělil milost. Jméno předsedy zločinného soudního senátu  srovnatelnou pozornost veřejnosti nepřitáhlo.

Stávalo se a stává se i dnes, že vedoucí pracovníci se připisují jako  spoluautoři pod články svých podřízených, aby si vylepšili záznamy o své publikační činnosti. Helena Válková je důvěryhodná osoba a tvrdí, že právě tak a nejinak se podpis Josefa Urválka dostal na její článek. Nemohou-li autoři prokázat, že to  bylo jinak, měli by mlčet. Pokud bez věcných důkazů nemlčí, dopouštějí se pomluvy. 

Ale ani skutečná spolupráce Heleny Válkové s Josefem Urválkem, kdyby k ní došlo, by neměla být důvodem její ostrakizace. Do ústavu se dostala krátce po promoci zhruba o deset let později než on. Ponechám stranou nepodstatnou otázku, zda skutečně hned od nástupu na pracoviště věděla, že vychrtlý stařík Urválek, který občas přicházel do ústavu, je skutečně neblaze proslulý žalobce  z politických procesů z padesátých let, „ z trestu“ odložený na její pracoviště.  Určitě nenosil na krku ceduli s nápisem „jsem vrah Milady Horákové“ a mimo to v té době se skutečně na právnické fakultě politické procesy neprobíraly a nebyly předmětem hromadného zájmu veřejnosti. I kdyby od začátku věděla, co je její nadřízený zač, sotva by mohla požadovat , aby jej z ústavu okamžitě vyhodili. Nic jiného jí nezbylo, než vzít jeho existenci na vědomí. Bylo by zřejmě nesmyslné tvrdit, že měla odejít z  ústavu, v němž měl vedoucí postavení zločinec Urválek. Vysokoškolsky vzdělaný odborník v té době neměl jinou možnost, než být pěkně potichu, anebo ještě lépe, aktivně projevovat loajalitu ke „straně a vládě“. Jinak mohl snadno skončit „u lopaty“.

Shrnuji tedy, že pánové Michal Půr a Petr Blažek úmyslně zčásti lhali, zčásti uplatnili nepodložené  spekulace, aby zmařili naplnění personálního rozhodnutí prezidenta republiky a aby způsobili příkoří Heleně Válkové.  Netroufám si posoudit, o koho jim šlo prvoplánově, zda o prezidenta či o Helenu Válkovou. Ve výsledku poškodili oba. Jsem si jist, že nemají šanci doložit svá skandalizující tvrzení důkazy, jež by při zkoumání pravdivosti před soudem obstály. Porušili bezprecedentně zásady novinářské etiky.  Na místě je otázka, kdo a proč jim zadal špinavou práci. To ale svým čtenářům určitě neprozradí, neb jejich nezávislost je ve skutečnosti jen pomyslná.

========================================================================

Internetové vydavatelství Bez vydavatele vydalo mou knihu ŠKŮDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.

Kniha je dostupná na http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1389

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

01.02.2020 20:26

Pokud by si JUDr. Helena Válková jmenovitě přála, aby v kriminalistickém ústavu s ní působil Urválek, byla by to její vina. V případě, že tam byl dosazen, odložen, aniž by mohla podniknou protiopatření, existuje pojistka zvaná prezumpce neviny. V určitých případech jsou předem vynášeny soudy, protože se to určitým kruhům ve společnosti hodí. Pokud právní prostředí umožňuje takovéto kauzy, propadá se náš stát stále hlouběji do korupčního prostředí. To se neustále zhoršuje. Jsme dnes na 47 místě ve světě, co se týče korupčního prostředí a z toho vyplývajících podvodů. V současnosti jsme se dostali mezi Kostariku a Gruzii. Paní JUDr. Válková v tom vinu nenese. Je to "zásluhou" těch, kteří si vytvořili veřejný prostor, informatiku, pro sebe. "Díky" této galerce se propadáme stále hlouběji do světa organizovaného zločinu. Chapadla chobotnice nás opět drtí svým stiskem. Politická vůle k potírání organizovaného zločinu chybí. Budeme se stále propadat hlouběji. Policisté se bojí vyšetřovat kauzy kmotrů s úniky desítek a stovek miliard korun. Kdokoli se do řešení těchto megapodvodů, megakrádeží pustil, byl od policie vyhozen a jeho útvar byl rozpuštěn. Zločinci mají dnes v tomto zločineckém prostředí hlavní slovo. Opět se vrací na scénu obří podvody kryté z nejvyšších míst: Chovanec například rozpustil Útvar pro odhalování organizovaného zločinu. Zločinci tak mají celou naši společnost v hrsti víc, než kdy jindy .....Mějte se hezky.


 
Putin a náš svět…

Putin a náš svět…

Zatímco USA den po dni prohlubují svůj rozval, zatímco EU, kromě sankcí proti Rusku nezvládla ve své "vyspělé" západní části koronavirus a lidé umírali po desetitisících, Rusko ukázalo světu jak je semknuté, jak si drží tolik potřebné tradiční hodnoty.

Nechci zpoplatnit Sněžku. Bude to pro bohaté

Nechci zpoplatnit Sněžku. Bude to pro bohaté

Cestou z Velehradu hlásili v rádiu, že se uvažuje zavést poplatek za to, že půjdete v Krkonoších na Sněžku. Ač obyvatel obce (Pec pod Sněžkou), chodím nahoru jen tak 2x za rok. Při Svatovavřinecké pouti 10. srpna jdeme většinou celá rodina a pak obvykle ještě jednou nějací známí, co na Sněžce ještě nebyli, nebo tak něco. Takže by mne to finančně nezruinovalo. Ale věc má širší rozměr než peněžní.

Poslední domácí zprávy