• Úterý, 18. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Gizela

Stoupenci pražské kavárny by se měli naučit dívat na jiné názory jako sobě rovné.
Počet návštěv: 377

Stoupenci pražské kavárny by se měli naučit dívat na jiné názory jako sobě rovné.

Libor  Čermák Článek od Libor Čermák

V posledních letech mám pocit, že nejrůznější sluníčkáři, pražskokavárníci a politickokorektisti se chovají tak, jako kdyby jen a jen oni měli tu jedinou správnou pravdu. A nikdo jiný. Jenže v demokracii si jsou názory ale rovné.  

Například nedávno jsme byli svědky toho, jak skupina senátorů sepisuje petici na to, kteří kandidáti podle nich nesmějí být zvoleni do rady ČT. Věnoval jsem tomu článek "Chtěl bych mít v ČT co nejpestřejší názory, a i kritiku politické korektnosti". Teď se zase tato anabáze opakuje s volbou nového ombudsmana. "Ne abyste tam zvolili Stanislava Křečka!" (viz https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/snemovna-volba-ombudsmana-krecek-schorm-matys.A200211_112744_domaci_kop). A tak můžeme jmenovat další případy, kdy stoupenci pražské kavárny prohlašovali o lidech, kteří zrovna nesdílí jejich názory, za hotovou katastrofu.

Pokud bych se například měl vyjádřit já k volbě nového ombudsmana, moc bych si přál, aby to byl někdo diametrálně odlišný od současné ombudsmanky Šabatové. Ta skutečně svoji funkci moc dobře nedělala. Za všechno mluví například případ poctivé ředitelky střední zdravotní školy, které ne, že se nezastala, ale navíc ji začala dělat ještě problémy.

Ne, sluníčkáři, stoupenci pražské kavárny a politické korektnosti určitě nemají patent na rozum. Naopak bych jim doporučil si přehrát jednu zajímavou písničku. A to znělku ze seriálu "Rozpaky kuchaře Svatopluka", kterou nazpíval Waldemar Matuška (viz https://www.youtube.com/watch?v=HtHdS-Mnj6I). I přesto, že tento seriál vznikl ještě v době hluboké normalizace, tak se tam zpívá: "Jsme lidé různých názorů, jsme z rozdílného těsta..." A tak to zkrátka je! Každý přece není stoupencem jen toho, co hlásají stoupenci pražské kavárny. A i přesto má na svůj názor stejné právo jako oni.

A právě to, by si měli uvědomit i ti stoupenci sluníčkářů, pražské kavárny a politické korektnosti. Dokud v naší ústavě nebude (a doufám, že ani nikdy nebude) zakotvena vedoucí úloha politické korektnosti, měli by si naučit, že každý má plné právo na svůj vlastní politický názor. A pokud to i přesto nepochopí, tak by se rozhodně neměli prohlašovat za demokraty.

Libor Čermák
Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým. Děkuji také všem svým voličům, že mi i pro nové volební období pomohli obhájit mandát člena zastupitelstva MČ Praha 22

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

12.02.2020 19:34

Špatný popis situace.Sluníčkáři,kavárníci,korektisti a všichni havlošvábi už jsou tak dokonalí,že jsou to bohové.Jen si nemohou upamatovat,zda jsou bohové starořečtí,římští,křesťanští.Ale nejspíše jsou to bohové islámští.Tak se před těmi bohy musíme mít napozoru.Ti islámští vedou ty ostatní,ale do záhuby.A to našim bohům pořád nedochází!


 
Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy