• Úterý, 18. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Gizela

Američané nad Prahou
Počet návštěv: 440

Američané nad Prahou

Přemysl  Votava Článek od Přemysl Votava

Jsou události, které se u nás nepřipomínají, nehodí se totiž do politické režie. Proto se dělá, že se to vůbec nestalo, případně se dějiny upraví. Hledají se jiné zástupné události, proto kácíme sochy hrdinů, přebarvujeme dějiny. Kdo dnes vzpomene, že před 75 lety - 14. února 1945- padaly americké bomby na Prahu?

Praha tehdy hořela, sanitky i hasiči s houkáním projížděly městem. Zoufalí lidé hledali své děti. Kdo to dnes ví? Ten den našla smrt u Emauz i hudebně nadaná 16letá Eva Ladová, dcera Josefa Lady. Nebyla jedinou…

Přitom v únoru 1945 byl konec války již v dohledu. Velkoněmecká Říše mlela z posledního. Rudá armáda bojovala na území Německa, Svobodův 1. čs. armádní sbor již osvobozoval Československo. Na Krymu skončila Jaltská konference (4.-11.2) zaměřená k poválečnému uspořádání světa. Státníci Stalin, Roosevelt, Churchill si podali ruce. Svět se těšil na mír.

14. února 1945, několik dní po Jaltě, 8. armáda USAAF poslala nad Německo kolem 2000 letadel. Cílem tohoto náletu se stalo město Drážďany. které neměly žádnou strategickou hodnotu, přesto měly být zničené. Nálet nepřežilo 50 000 lidí.

Dalším cílem byla Praha. 60 létajících pevností B-17, svrhlo 152 tun pum. Nálet si vyžádal kolem 700 mrtvých a 1400 zraněných. Praha vedle civilních obětí, sčítala i veliké materiální škody, kolem stovky domů bylo zcela zničeno, stovky dalších těžce poškozeno. Zcela shořel vzácný benediktinský klášter Na Slovanech, byla zničena veliká židovská synagoga na Vinohradech.

A tak i po 75letech se vznáší velké otazníky nad smyslem tohoto amerického únorového náletu nejen na Drážďany, ale i na Prahu. Desetitisíce lidí v závěru války zcela zbytečně zahynulo. Byly zničeny historické skvosty. Některé proluky v Praze zmizely teprve nedávno. Byla to jen malá kapička hrůzy, kterou prožívali lidé ve Varšavě, Stalingradě, Leningradě... Ale i tak zřejmě zbytečná.

Praha byla cílem amerických náletů následně i v březnu 1945. Cílem se staly zejména libeňské a vysočanské továrny. I tento nálet přinesl další stovky obětí. Týden před koncem války byla zničena i plzeňská Škodovka. Ten spěch ke konci války budí stále otazníky. Mělo to změnit průběh války, nebo šlo spíše o poválečné rozdělení světa. Po Jaltě se už vědělo, kam bude Československo patřit. A zde bude nejspíše ta pravda…

Letos si budeme připomínat 75. výročí konce 2. světové války. Poslední pamětníci odcházejí. Kdysi někdo moudrý řekl: „Historie není, pokud není připomínána“.

 

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

12.02.2020 19:17

Američané a Britové nás prodali Stalinovi výměnou za Rakousko.Dokud naše továrny pracovaly pro Hitlera,tak to nikomu nevadilo.Jakmile se konec války objevil,museli Američané bombardovat naše továrny,které by místo pro Hitlera pracovaly pro Stalina.A jejich dementní lži o údajném omylu jim může spolknout pouze blb,nebo zaprodanec.Těžko si mohli splést hořící Drážďany se zatemnělou Prahou.Nakonec i klášter Emauzy bombardovali a zničili věže i objekty v něm!


 
Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy